Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 214 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % od 9. 11. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 4 113 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení žalované částky s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že společnost [právnická osoba], IČO: [IČO] (dále jen „původní věřitel“), uzavřela se žalovaným dne 5. 9. 2024 smlouvu o úvěru č. [hodnota], na základě které poskytla žalovanému bezhotovostním převodem úvěr v celkové výši 25 000 Kč.Žalovaný se zavázal úvěr splatit nejpozději do 8. 11. 2024, což však porušil, přičemž byl povinen uhradit také smluvní úrok ve výši 5 214 Kč. Pohledávka původního věřitele byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 na žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky prostřednictvím předžalobní upomínky, avšak žalovaný ničeho nezaplatil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud pak při rozhodování vycházel z tvrzení žalobkyně a z důkazů, které označila k prokázání svých tvrzení. Jelikož se žádný z účastníků k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřil, soud postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a § 101 odst. 4 o. s. ř. ústní jednání ve věci nenařídil, neboť má za to, že věc bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů.
4. Na základě předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:
5. Původní věřitel uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému dne 5. 9. 2024 částku 13 000 Kč a[Anonymizováno] dne 10. 9. 2024 částku 13 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na jeho bankovní účet č. [č. účtu], přičemž žalovaný se poskytnuté prostředky zavázal vrátit nejpozději do 5. 10. 2024, což však neučinil (smlouva o úvěru č. [hodnota] ze dne 5. 9. 2024, dodatek č. 1 ke smlouvě o úvěru ze dne 10. 9. 2024, výpisy z běžného účtu). Pohledávka původního věřitele za žalovanou byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 15. 3. 2025 (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024, seznam postoupených pohledávek, dodatek č. 1 ke smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15. 3. 2025 včetně podacího lístku). Žalobkyně vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dluhu výzvou ze dne 8. 11. 2024, přičemž žalovaný byl k úhradě dluhu vyzván také předžalobní upomínkou (předžalobní výzva k okamžitém úhradě dluhu ze dne 8. 11. 2024, předžalobní výzva ze dne 15. 3. 2025 včetně podacího lístku).
6. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu. Původní věřitel poskytl žalovanému peněžní prostředky bezhotovostním převodem na jeho bankovní účet, a to na základě smlouvy uzavřené distančním způsobem. Žalovaný měl původnímu věřiteli poskytnuté prostředky vrátit do sjednaného data splatnosti, což však neučinil. Žalobkyně následně nabyla pohledávku původního věřitele za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaný žalobkyni na svém dluhu dosud ničeho nezaplatil, přestože mu byla zaslána i předžalobní upomínka.
7. Na základě shora uvedených listinných důkazů bylo prokázáno, že původní věřitel uzavřel se žalovaným v souladu s § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvu o zápůjčce, a to distančním způsobem ve smyslu § 1820 a násl. o. z. Na základě této smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému bezhotovostním převodem peněžní prostředky v celkové výši 25 000 Kč a žalovaný se tyto prostředky zavázal řádně a včas vrátit, což však neučinil. Aktivní legitimace žalobkyně pak vychází ze smlouvy o postoupení pohledávek dle § 1879 o. z. Soud pak vzal za zjištěné, že žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a neuvedl na svou obranu žádné skutečnosti, jimiž by nárok žalobkyně jakkoliv zpochybnil. Vzhledem k uvedenému rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, když s ohledem k prodlení žalovaného s plněním peněžitého dluhu dle § 1970 o. z. současně rozhodl o příslušenství pohledávky, které je tvořeno zákonným úrokem z prodlení.
8. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l o. s. ř. za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci zcela úspěšné žalobkyni v souladu s § 137 o. s. ř. přiznal právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 4 113 Kč. Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 209 Kč, z odměny za zastoupení advokátem ve výši 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a sepis žaloby) podle § 14b odst. 1 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“), dále z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč za tři úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu a také z daně z přidané hodnoty ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ze součtu shora uvedených částek vyjma soudního poplatku. Soud postupoval při určování náhrady nákladů zastoupení advokátem podle § 14b advokátního tarifu, neboť žalobkyně podala svou žalobu již za účinnosti tohoto ustanovení a jedná se o standardizované znění žaloby, jenž právní zástupce žalobkyně podává ve skutkově a právně obdobných věcech téže žalobkyně opakovaně. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně.
9. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku, a to jak ve věci samé, tak ohledně náhrady nákladů řízení byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o. s. ř.