Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 21 000 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 332 Kč od 31. 5. 2023 do 31. 8. 2023, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 771,60 Kč od 31. 8. 2023 do 30. 11. 2023, úrok ve výši 21, 9 % ročně z částky 21 000 Kč od 13. 2. 2024 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % z částky 21 000 Kč od 13. 2. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudkuII. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 292 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalované domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že společnost [právnická osoba]., IČO: [IČO] (dále jen „původní věřitel“) uzavřela se žalovanou dne 10. 2. 2020 smlouvu o povoleném debetu č. 1220//25989202/PD (dále jen „smlouva“), na základě které se původní věřitel zavázal poskytnout žalované kontokorentní úvěr ve výši 21 000 Kč a žalovaná se jej zavázala vrátit spolu s příslušenstvím a poplatky s tím, že každou platební transakcí ve prospěch běžného účtu žalované došlo ke splácení úvěru a znovu se tak obnovila možnost úvěr čerpat, kdy po dosažení této hranice byly další splatné transakce na účtu evidované jako položky po splatnosti a jistina na účtu povoleného debetu se dále nenavyšovala. Vzhledem k prodlení žalované se splácením úvěru původní věřitel celý dluh zesplatnil ke dni 15. 12. 2023. Před uzavřením smlouvy posoudil původní věřitel úvěruschopnost žalované na základě bankovních a nebankovních registrů a lustrací ve veřejných databázích, přičemž nebyla zjištěna žádná skutečnost, která by poskytnutí úvěru bránila. Pohledávka původního věřitele byla následně postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 2. 2024 na společnost [Anonymizováno], IČO: [IČO] (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“), a následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 5. 3. 2024 na žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu prostřednictvím předžalobní výzva, avšak žalovaná ničeho nezaplatila.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Jelikož žalobkyně k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, uvedla, že s tímto souhlasí, a žalovaná se nijak nevyjádřila, soud postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a § 101 odst. 4 o. s. ř. ústní jednání ve věci nenařídil, neboť má za to, že věc bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů.
4. S ohledem na shora uvedené soud rozhodoval pouze na základě předložených listinných důkazů a učinil následující závěr o skutkovém stavu:
5. Původní věřitel uzavřel se žalovanou dne 10. 2. 2022 smlouvu o povoleném debetu č. [Anonymizováno], na základě které bylo žalované umožněno přečerpat kladný zůstatek na běžném účtu č. [č. účtu] do výše 21 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 21,9 % (smlouva o povoleném debetu na běžném účtu č. [Anonymizováno] ze dne 10. 2. 2022, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, všeobecné obchodní podmínky, ceník produktů a služeb pro soukromé osoby, údaje klienta, produktové podmínky). Žalovaná porušila podmínky čerpání úvěru, když úvěr čerpala v plné výši, tj. ve výši 21 000 Kč, a nezajistila na svém účtu dostatek prostředků k jeho splacení (výpis z povoleného debetu, výpis z osobního účtu, mimořádný výpis z účtu za období od 1. 1. 2000 do 5. 3. 2024). Před uzavřením smlouvy původní věřitel posoudil úvěruschopnost žalované a na základě zjištěných skutečností došlo ke schválení úvěru (protokol o ověření úvěruschopnosti klienta, prohlášení k protokolu o posouzení úvěruschopnosti ze dne 20. 3. 2024). Původní věřitel dluh ke dni 15. 12. 2023 zesplatnil a vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky (prohlášení o okamžité splatnosti a výzva k uhrazení dluhu ze dne 15. 12. 2023 včetně podacího archu). Pohledávka původního věřitele za žalovanou byla poté postoupena na právního předchůdce žalobkyně a následně na žalobkyni, což bylo žalované v obou případech písemně oznámeno (rámcová smlouva o postupování pohledávek č. 12/2023 ze dne 14. 12. 2023, dodatek č. 1 k rámcové smlouvě o postupování pohledávek ze dne 15. 2. 2024, smlouva o postoupení pohledávek č. 12/2023/02 ze dne 29. 2. 2024, smlouva o postoupení pohledávek č. 2024/02 ze dne 5. 3. 2024, potvrzení úplaty ze dne 5. 3. 2024, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15. 4. 2024 včetně podacího archu, vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne 13. 3. 2024 včetně podacího archu). Žalovaná, ačkoli byla vyzývána k úhradě dlužné částky, žalobkyni ničeho nezaplatila (předžalobní výzva ze dne 15. 4. 2024).
6. V řízení bylo shora uvedenými listinnými důkazy prokázáno, že původní věřitel uzavřel se žalovanou smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdy bylo po řádném posouzení úvěruschopnosti žalované v souladu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, umožněno žalované čerpat prostředky do výše 21 000 Kč a žalovaná se je zavázala vrátit spolu s příslušenstvím do sjednaného data splatnosti, což však porušila. Aktivní legitimace žalobkyně pak vychází ze smlouvy o postoupení pohledávek dle § 1879 o. z. Soud pak vzal za zjištěné, že žalovaná žalobkyni ničeho neuhradila. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a neuvedla na svou obranu žádné skutečnosti, jimiž by nárok žalobkyně jakkoliv zpochybnila. Vzhledem k uvedenému rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, když s ohledem k prodlení žalované s plněním peněžitého dluhu dle § 1970 a § 513 o. z. současně rozhodl o příslušenství pohledávky, které je tvořeno zákonným úrokem z prodlení, jehož výše je stanovena v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a dále smluvním úrokem ve výši 21,9 % p. a.
7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle§ 151 odst. l o. s. ř. za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 292 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 840 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 21 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Soud postupoval při určování náhrady nákladů zastoupení advokátem podle § 14b a. t., neboť žalobkyně podala svou žalobu již za účinnosti tohoto ustanovení a jedná se o standardizované znění žaloby, jenž zástupkyně žalobkyně podává ve skutkově a právně obdobných věcech téže žalobkyně opakovaně. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně.
8. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku, a to jak ve věci samé, tak ohledně náhrady nákladů řízení byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o. s. ř.