Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 599 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 8 084 Kč od 26.11.2025 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 5 915 Kč od 26.11.2025 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně [tituly před jménem] Evě Vaškové.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 28.1.2026 domáhala po žalovaném zaplacení částky 14 599 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že žalobkyně je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem motorového vozidla, jež je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobkyně zjistila, že nákladní automobil jiný než podle písmene r s nejvyšší povolenou hmotností do 3 500 kg, reg. zn. [SPZ] (dále jen „vozidlo 1“) je evidován jako provozované vozidlo, provozovatelem je žalovaný. Žalovaný neměl v období od 19.5.2025 do 20.8.2025 sjednáno pojištění odpovědnosti, vozidlo 1 tak bylo 94 dní nepojištěno. Žalobkyni proto vznikl nárok na příspěvek do garančního fondu, jehož výše činí 8 084 Kč, a poplatek spojený s vymáháním ve výši 300 Kč. Dále žalobkyně zjistila, že osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, reg. zn. [SPZ] (dále jen „vozidlo 2“) je evidován jako provozované vozidlo, provozovatelem je žalovaný. Žalovaný neměl v období od 22.5.2025 do 20.8.2025 sjednáno pojištění odpovědnosti, vozidlo 2 tak bylo 91 dní nepojištěno. Žalobkyni proto vznikl nárok na příspěvek do garančního fondu, jehož výše činí 5 915 Kč, a poplatek spojený s vymáháním ve výši 300 Kč. Žalovaný nezaplatil ničeho.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
3. Jelikož v řízení bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci řízení s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili, postupoval soud podle ust. § 115a o.s.ř. ve spojení s ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání.
4. Ve věci je přítomen cizí prvek daný státní příslušností žalovaného, soud se proto nejdříve zabýval svojí mezinárodní příslušností a rozhodným právem. S odkazem na ust. § 2 zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém (dále jen z.m.p.s.) aplikoval dvoustrannou mezinárodní smlouvu uveřejněnou vyhláškou ministra zahraničních věcí pod č. 95/1983 Sb. uzavřenou mezi Československou socialistickou republikou a [adresa] sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních ze dne 16.5.1983 (dále jen „mezinárodní smlouva“). Mezinárodní smlouva sice spory z porušení povinnosti uzavřít povinné ručení výslovně neřeší, nicméně lze aplikovat úpravu povaze řešeného sporu nejbližší, konkrétně čl. 38 mezinárodní smlouvy o náhradě škody, podle něhož se věc řídí právním řádem státu smluvní strany, kde došlo ke skutečnosti zakládající právo na náhradu škody a příslušný soud je ten soud státu, jehož právní předpisy se použijí jako právo rozhodné. Na základě uvedeného je mezinárodně příslušný český soud a rozhodné právo je české.
5. Z listinných důkazů založených ve spise vyplývají skutková zjištění, že žalobkyně vyzvala žalovaného dne 11.9.2025 k úhradě dlužné částky 8 084 Kč s tím, že ke každému vozidlu zapsanému v registru musí být uzavřeno povinné ručení, a pokud vozidlo není pojištěno, jsou jeho vlastník a provozovatel povinni společně a nerozdílně zaplatit příspěvek do garančního fondu žalobkyně. Z informací, které má žalobkyně k dispozici od pojišťoven, zjistila, že vozidlo RZ [SPZ], nákladní automobil s hmotností do 3,5 t, nebylo v období od 19.5.2025 do 20.8.2025 pojištěno (zjištěno z výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne 11.9.2025). Žalovaný na výzvu nereagoval, a tak mu byla dne 3.12.2025 zaslána upomínka (zjištěno z upomínky ze dne 3.12.2025). Upomínka byla bez reakce, a tak dne 6.1.2026 byla žalovanému zaslána předžalobní výzva prostřednictvím právní zástupkyně žalobkyně (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne 6.1.2026 včetně podacího archu).
6. Dále žalobkyně vyzvala žalovaného dne 11.9.2025 k úhradě dlužné částky 5 915 Kč s tím, že ke každému vozidlu zapsanému v registru musí být uzavřeno povinné ručení, a pokud vozidlo není pojištěno, jsou jeho vlastník a provozovatel povinni společně a nerozdílně zaplatit příspěvek do garančního fondu žalobkyně. Z informací, které má žalobkyně k dispozici od pojišťoven, zjistila, že vozidlo RZ [SPZ], osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, nebylo v období od 22.5.2025 do 20.8.2025 pojištěno (zjištěno z výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne 11.9.2025). Žalovaný na výzvu nereagoval, a tak mu byla dne 3.12.2025 zaslána upomínka (zjištěno z upomínky ze dne 3.12.2025). Upomínka byla bez reakce, a tak dne 6.1.2026 byla žalovanému zaslána předžalobní výzva prostřednictvím právní zástupkyně žalobkyně (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne 6.1.2026 včetně podacího archu).
7. Soud učinil skutkový závěr, že žalovaný coby vlastník a provozovatel shora uvedeného vozidla provozoval bez povinného pojištění odpovědnosti z provozu vozidlo a příspěvek do garančního fondu ani přes opakované výzvy žalobkyně neuhradil, proto dluží v žalobě požadovanou částku.
8. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že žalovaný porušil povinnost vyplývající z ust. § 6 odst. 1 zák. č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen „zákon“), neboť provozoval svá vozidla bez sjednaného pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, proto mu vznikla povinnost podle ust. § 45 odst. 2 uvedeného zákona uhradit příspěvek za dobu, po kterou byla vozidla provozována v rozporu s tímto zákonem, a to ve výši, která se dle ust. § 45 odst. 3 zákona určí jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle ust. § 6 odst. 1 zákona, a výše denní sazby podle druhu vozidla (podle ust. § 5 odst. 1 písm. o) vyhlášky č. 69/2024 Sb. k provedení zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění účinném do 31.12.2025, (dále jen „vyhlášky“) činí denní sazba příspěvku pro nákladní automobil jiný než podle písmene r) s nejvyšší povolenou hmotností nepřesahující 3 500 kg 86 Kč a podle ust. § 5 odst. 1 písm. h) vyhlášky činí denní sazba příspěvku pro osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3 65 Kč).
9. Vozidlo 1 žalovaného bylo provozováno bez pojištění po dobu 94 dnů, výše příspěvku činí částku 8 084 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení částky ve výši 8 084 Kč, což představuje příspěvek za porušení povinnosti podle ust. § 6 odst. 1 zákona. Žalobkyni také náleží náklady spojené s vymáháním pohledávky ve výši 300 Kč (ust. § 45 odst. 2 zákona ve spojení s ust. § 6 vyhlášky).
10. Vozidlo 2 žalovaného bylo provozováno bez pojištění po dobu 91 dnů, výše příspěvku činí částku 5 915 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení částky v celkové výši 5 915 Kč, což představuje příspěvek za porušení povinnosti podle ust. § 6 odst. 1 zákona. Žalobkyni také náleží náklady spojené s vymáháním pohledávky ve výši 300 Kč (ust. § 45 odst. 2 zákona ve spojení s ust. § 6 vyhlášky).
11. Jelikož žalovaný dlužnou částku nezaplatil, což v řízení nijak nesporoval, soud mu tuto povinnost uložil. O příslušenství soud rozhodl podle ust. § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Povinnost platit úrok z prodlení z dlužné částky byla žalovanému uložena počínaje dnem následujícím po splatnosti příspěvku a trvá až do jejího úplného uhrazení s tím, že splatnost nastává uplynutím 60 dnů od doručení výzvy k úhradě příspěvku. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.
12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč. Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a odměny advokáta za 3 úkony právní služby – příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby, a to s odkazem na ust. § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“) po 400 Kč podle ust. § 14b odst. 1 advokátního tarifu, dále tomu odpovídající 3 paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle ust. § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu a s odkazem na ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. daň z přidané hodnoty ve výši 315 Kč (počítáno z částky 1 500 Kč v sazbě 21 %).
13. Odměna právní zástupkyně byla stanovena s odkazem na ust. § 14b advokátního tarifu, neboť soudu je z jeho úřední činnosti známo, že žalobkyně podává typově shodné žaloby, a to na ustáleném vzoru, opakovaně ve velkém množství (tzv. formulářové žaloby), taková žaloba má podobu využitého vzoru, jenž se odlišuje od jiných žalob jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh, co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení, dostatečně individualizován (k pojmu formulářové žaloby blíže Ústavní soud ČR v nálezu sp.zn. I. ÚS 3923/11 ze dne 29.3.2012). Ostatně výpočet náhrady nákladů řízení byl učiněn i v souladu s návrhem žalobkyně.
14. Lhůta k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. a místo plnění s odkazem na ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.