Výrok
I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky ve výši [částka], kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaného úroku ve výši [částka], zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a úroku ve výši 29 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že společnost [právnická osoba], IČO: [IČO] (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“), uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které žalovaný čerpal bezúčelový úvěr ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal spolu s jistinou vrátit právnímu předchůdci žalobkyně i poplatek ve výši [částka] jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši [částka], s úrokovou sazbou ve výši 29,00 % ročně sjednanou ve smlouvě o zápůjčce, odměny za zpracování ve výši [částka] a za administrativní činnost ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách spolu s příslušenstvím, což však nečinil řádně a včas. Pohledávka za žalovaným byla žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], což bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaný ke dni postoupení pohledávek na svůj dluh uhradil částku ve výši [částka]. Žalovaný svůj zbývající dluh neuhradil ani přes výzvy strany žalující.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud při rozhodování vycházel z tvrzení žalobkyně a z důkazů, které označila k prokázání svých tvrzení. Jelikož se žádný z účastníků k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřil, soud postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a § 101 odst. 4 o. s. ř. ústní jednání ve věci nenařídil, neboť má za to, že věc bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů.
4. Z předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:
5. Právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které žalovaný čerpal bezúčelový úvěr ve výši [částka], přičemž žalovaný se takto čerpané prostředky zavázal splatit spolu s příslušenstvím v měsíčních splátkách nejpozději do [datum]. Vedle půjčené jistiny měl žalovaný zaplatit souhrnný poplatek ve výši celkem [částka], který představuje součet úroku ve výši [částka] s úrokovou sazbou 29 % ročně, poplatku za zpracování a flexibilní splácení ve výši [částka] a poplatku za administrativní činnost ve výši [částka] (smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] včetně smluvních podmínek). Žalovaný nedostál svým povinnostem a nesplácel poskytnuté peněžní prostředky řádně a včas. Žalovaný na svůj dluh prostřednictvím několika splátek uhradil celkem částku ve výši [částka] (transakční historie). Pohledávka právního předchůdce žalobkyně za žalovaným z titulu smlouvy o úvěru byla následně postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum] (smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], seznam postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum]). Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou (předžalobní výzva ze dne [datum] včetně podacího lístku).
6. Po zhodnocení všech předložených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti dospěl soud k závěru, že žaloba je nedůvodná.
7. Po právní stránce soud zjištěný skutkový stav hodnotil podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), kdy smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.
9. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.
10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
11. Podle § 588 o. z. přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
12. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu ust. § 2390 a násl. o.z. Závazek žalovaného byl smlouvou koncipován tak, že právnímu předchůdci žalobce zaplatí jistinu půjčky a dále poplatek definovaný jako součet kapitalizovaných úroků, částky za zpracování a flexibilní splácení a částky za administrativní činnost. Tyto činnosti, tedy zpracování zápůjčky, flexibilní splácení a administrativní činnost jsou smlouvou a smluvními podmínkami definovány jako činnosti související s uzavřením smlouvy, zavedením zákazníka do evidenčního systému, činnosti spojené se zpracováním nezbytných podkladů a dokumentace, činnosti spojené se zpracováním splátek zákazníka a aktualizace účtu, podpora prostřednictvím zákaznické linky, jako mimořádné přijetí a zpracování splátek, atp. Z definice těchto částek, tedy části poplatku, který je žalovanému účtován vedle úroku, je zřejmé, že se jedná o zcela běžnou administrativní činnost nutně související s každým úvěrem či zápůjčkou, kterou musí běžně vykonávat každý poskytovatel zápůjčky či úvěry. Činnosti výše specifikované svou povahou či náročností nijak nevybočují z běžných činností souvisejících s poskytováním finančních prostředků a soud má proto za to, že ani jejich vyčíslení neodpovídá skutečným nákladům, které musí věřitel v této souvislosti vynaložit. Za této situace pak soud uzavřel, že uvedený poplatek je dle jeho povahy třeba hodnotit jako úplatu za půjčení peněz, což je definice smluvního úroku. Lze tedy konstatovat, že svou podstatou představuje požadovaný poplatek kapitalizovaný úrok. Tento závěr podporuje i rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne [datum] sp.zn. [spisová značka].
13. Za situace, kdy výše jistiny byla [částka] a výše kapitalizovaného úroku [částka], se pak soud zabýval tím, zda úrok v této výši není úrokem nepřiměřeným, tedy zda jeho výše není v rozporu s dobrými mravy ve smyslu ust. § 580 o.z. Za takový je třeba považovat úrok ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěru nebo půjček (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). V daném případě představuje úrok přibližně 90 % jistiny půjčky. V případě nebankovních subjektů je předpoklad, že výše úrokové sazby bude vyšší než u subjektů bankovních, zejména s přihlédnutím k vyšší míře rizika nesplacení poskytnuté půjčky. Avšak ani zde nemůže být míra úroku bezbřehá a zcela neúměrná. Úrokové sazby měnových finančních institucí u úvěru domácnostem na spotřebu dle měnových statistik České národní banky veřejně dostupných na webových stránkách České národní banky (www.cnb.cz) se pohybovaly v roce 2017 okolo 9 % ročně. Je tedy zcela zřejmé, že takovou výši úroku, jaká byla sjednána ve smlouvě uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným, nelze hodnotit jako přiměřenou, ale naopak jako ve vztahu k úrokovým sazbám uplatňovaným bankami v daném období naprosto nepoměrnou. Neúměrnost sjednaných úroků dokresluje i RPSN, přičemž právě roční procentní sazbu nákladů je vzhledem ke standardizovanému způsobu jejího výpočtu třeba považovat za vypovídající a transparentní srovnávací ukazatel z hlediska celkové ceny spotřebitelského úvěru v rámci Evropské unie. Jako takový proto soud hodnotí sjednaný kapitalizovaný úrok za odporující dobrým mravům ve smyslu ust. § 580 o.z. Smluvní ujednání, kterým byl tento úrok sjednán, je pak v daném případě dokonce absolutně neplatné ve smyslu ust. § 588 o.z., a to pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Úvěr poskytnutý žalovanému vykazuje znaky lichvy tak, jak je tato definována v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], když výše úroků podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěru a půjček. Zjevné porušení dobrých mravů nabývá v tomto případě ještě vyšší intenzity, protože se jedná o smlouvu se spotřebitelem, který je slabší smluvní stranou a náleží mu tak zvýšená ochrana. Není tudíž pochyb, že jen na základě tohoto konstatování předmětná smlouva o úvěru naplňuje v podstatných rysech kritéria vymezená v nálezu Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 199/11. Na věci nic nemění ani skutečnost, že se jedná o úvěr nebankovní, neboť ačkoliv úrokové sazby nebankovních poskytovatelů úvěrů bývají oproti bankovnímu sektoru obvykle vyšší, nehraje tato skutečnost roli při posouzení přiměřenosti sjednaného úroku. Pokud by totiž soudy měly použít jiné srovnávací měřítko pro nebankovní poskytovatele, než pro banky, vedlo by to k absurdním závěrům zakládajícím nerovnost mezi oběma skupinami poskytovatelů úvěrů (viz např. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka]).
14. Soud tak dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným uzavřená smlouva o úvěru je absolutně neplatná, a to v celém svém rozsahu. Smlouva o úvěru je smlouvou konsenzuální, jednou z jejích podstatných náležitostí je povinnost úvěrovaného hradit úroky, tuto část tak nelze oddělit od dalšího obsahu smlouvy (viz např. rozsudek Evropského soudního dvora ze dne [datum], ve věci C-377/14, Radlingerovi ca [právnická osoba]. či rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum], č.j. [spisová značka]). Právě s ohledem na vzájemnou provázanost veškerých smluvních ujednání se v projednávaném případě nemůže jednat ani o částečnou neplatnost smlouvy o úvěru toliko ohledně výše smluvních úroků. Nejde totiž o důvod neplatnosti spočívající jen v nezákonném určení množstevního rozsahu ve smyslu § 577 o. z., neplatnost se vztahuje na celou smlouvu, neboť vzhledem k provázanosti jednotlivých smluvních ujednání její jednotlivé části od sebe oddělit nelze (§ 576 o. z.).
15. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
16. Jelikož soud smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou, dospěl současně k závěru, že nárok žalobkyně může být posouzen pouze jako nárok z bezdůvodného obohacení. V řízení bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanému částku ve výši celkem [částka] poskytla a z této částky zaplatil žalovaný žalobkyni částku ve výši celkem [částka]. Žalovaný tedy ještě před podáním žaloby přeplatil jistinu poskytnuté zápůjčky. Podaná žaloba tak byla v celém rozsahu zamítnuta ze shora podrobně uvedených důvodů (výrok I.).
17. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalovaný byl v řízení zcela úspěšný, ale žádné náklady mu nevznikly (výrok II.).