Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky [částka], kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaného úroku ve výši [částka], kapitalizovaného úroku ve výši [částka], úroku ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum], zamítá.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro [adresa] nedoplatek soudního poplatku za podanou žalobu ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že společnost [právnická osoba], IČO: [IČO] (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“), uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které byl žalovanému po prověření úvěruschopnosti poskytnut úvěr ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách spolu s příslušenstvím, což však nečinil. Právní předchůdce žalobkyně proto úvěr ke dni [datum] zesplatnil. Pohledávka za žalovaným byla žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], což bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaný ke dni postoupení pohledávek na svém dluhu uhradil pouze částku ve výši [částka]. Dále právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které byl žalovanému po prověření úvěruschopnosti poskytnut úvěr ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách spolu s příslušenstvím, což však nečinil. Právní předchůdce žalobkyně proto úvěr ke dni [datum] zesplatnil. Pohledávka za žalovaným byla žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], což bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaný ke dni postoupení pohledávek na svém dluhu uhradil pouze částku ve výši [částka]. Žalovaný své dluhy neuhradil ani přes výzvy strany žalující.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud při rozhodování vycházel z tvrzení žalobkyně a z důkazů, které označila k prokázání svých tvrzení. Jelikož se žádný z účastníků k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřil, soud postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a § 101 odst. 4 o. s. ř. ústní jednání ve věci nenařídil, neboť má za to, že věc bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů.
4. Z předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:
5. Právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které žalovanému poskytl částku ve výši [částka], přičemž žalovaný se takto čerpané prostředky zavázal splácet spolu s příslušenstvím v týdenních splátkách po [částka], a to spolu poplatkem ve výši [částka], který odpovídá součtu úroku ve výši [částka], částce za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši [částka] a částce za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši celkem [částka] (smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] včetně smluvních podmínek). Žalovaný nedostál svým povinnostem a nesplácel poskytnuté peněžní prostředky řádně a včas. Žalovaný na svůj dluh prostřednictvím několika splátek uhradil celkem částku ve výši [částka] (výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne [datum]). Pohledávka právního předchůdce žalobkyně za žalovaným z titulu smlouvy o úvěru byla následně postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum] (smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], seznam postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum]). Právní předchůdce žalobkyně dále uzavřel se žalovaným dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které žalovanému poskytl částku ve výši [částka], přičemž žalovaný se takto čerpané prostředky zavázal splácet spolu s příslušenstvím v týdenních splátkách po [částka], a to spolu s poplatkem ve výši [částka], který odpovídá součtu úroku ve výši [částka], částce za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši [částka] a částce za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši celkem [částka] (smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] včetně smluvních podmínek). Žalovaný nedostál svým povinnostem a nesplácel poskytnuté peněžní prostředky řádně a včas. Žalovaný na svůj dluh prostřednictvím několika splátek uhradil celkem částku ve výši [částka] (výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne [datum]). Pohledávka právního předchůdce žalobkyně za žalovaným z titulu smlouvy o úvěru byla následně postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum] (smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], seznam postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum]). Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužných částek předžalobní upomínkou (výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne [datum] včetně podacího lístku).
6. Po zhodnocení všech předložených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části.
7. Po právní stránce soud zjištěný skutkový stav hodnotil podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), kdy smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.
9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
10. Podle § 588 o. z. přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
11. Právní předchůdce žalobkyně s žalovaným uzavřeli smlouvy o úvěru, ve kterých byl sjednán úrok ve výši 108 % ročně, resp. 139 % ročně, přičemž soudu je známo, že podle databáze ARAD ČNB činila průměrná úroková sazba úvěrů poskytnutých bankami ČR domácnostem v ČR v době poskytnutí úvěrů žalovanému nejvýše 9,45 % ročně, resp. 9,63 % ročně. Již v době před účinností současného občanského zákoníku dovodila soudní judikatura, že nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům, je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Obecně je pak dovozováno Nejvyšším soudem, že přijatelnou mezí smluvního úroku v obdobných případech je dvoj až trojnásobek výše obvyklého úroku poskytovaného bankami (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).
12. V posuzované věci byl úvěrovou smlouvou ujednán smluvní úrok za poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 108 % ročně, resp. 139 % ročně. Výše takového úroku přesahuje výše zmíněnou maximální výši obvyklého úroku poskytovaného bankami v době uzavření smlouvy více než jedenáctkrát, resp. čtrnáctkrát. Podle smlouvy č. [hodnota] měl žalovaný vrátit částku [částka], oproti půjčeným finančním prostředkům ve výši [částka]. Podle smlouvy č. [hodnota] měl žalovaný vrátit částku [částka], oproti půjčeným finančním prostředkům ve výši [částka]. Zjištěný nepoměr oproti běžným úrokovým sazbám je možné označit za natolik dramatický, že zakládá absolutní neplatnost úvěrových smluv, neboť se zjevně příčí dobrým mravům. Úvěry poskytnuté žalovanému vykazují znaky lichvy tak, jak je tato definována v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], když výše úroků podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů a půjček. Zjevné porušení dobrých mravů nabývá v tomto případě ještě vyšší intenzity, protože se jedná o smlouvy se spotřebitelem, který je slabší smluvní stranou a náleží mu tak zvýšená ochrana. Není tudíž pochyb, že jen na základě tohoto konstatování předmětné smlouvy o úvěru naplňují v podstatných rysech kritéria vymezená v nálezu Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 199/11. Na věci nic nemění ani skutečnost, že se jedná o úvěr nebankovní, neboť ačkoliv úrokové sazby nebankovních poskytovatelů úvěrů bývají oproti bankovnímu sektoru obvykle vyšší, nehraje tato skutečnost roli při posouzení přiměřenosti sjednaného úroku. Pokud by totiž soudy měly použít jiné srovnávací měřítko pro nebankovní poskytovatele, než pro banky, vedlo by to k absurdním závěrům zakládajícím nerovnost mezi oběma skupinami poskytovatelů úvěrů (viz např. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka]).
13. Soud tak dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným uzavřené smlouvy o úvěru jsou absolutně neplatné, a to v celém svém rozsahu. Smlouva o úvěru je smlouvou konsenzuální, jednou z jejích podstatných náležitostí je povinnost úvěrovaného hradit úroky, tuto část tak nelze oddělit od dalšího obsahu smlouvy (viz např. rozsudek Evropského soudního dvora ze dne [datum], ve věci C-377/14, Radlingerovi ca [právnická osoba]. či rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum], č.j. [spisová značka]). Právě s ohledem na vzájemnou provázanost veškerých smluvních ujednání se v projednávaném případě nemůže jednat ani o částečnou neplatnost smluv o úvěru toliko ohledně výše smluvních úroků. Nejde totiž o důvod neplatnosti spočívající jen v nezákonném určení množstevního rozsahu ve smyslu § 577 o. z., neplatnost se vztahuje na celé smlouvy, neboť vzhledem k provázanosti jednotlivých smluvních ujednání jejich jednotlivé části od sebe oddělit nelze (§ 576 o. z.).
14. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
15. Jelikož soud smlouvy posoudil jako absolutně neplatné, dospěl současně k závěru, že nárok žalobkyně může být posouzen pouze jako nárok z bezdůvodného obohacení. V řízení bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanému částky ve výši celkem [částka] a [částka] poskytla a z těchto částek vrátil žalovaný žalobkyni pouze částku ve výši celkem [částka]. V řízení nebylo zjištěno nic k tomu, že by žalovaný na svůj dluh uhradil něčeho nad rámec tvrzení žalobkyně. Co do rozdílu, tedy co do částky [částka], se žalovaný bez spravedlivého důvodu obohatil, žalobkyně má proto nárok na zaplacení uvedené částky, jak je uvedeno ve výroku I. O příslušenství bylo rozhodnuto podle § 1970 o. z., s prodlením po doručení žaloby žalovanému. Ve zbývajícím rozsahu pak byla podaná žaloba zamítnuta ze shora podrobně uvedených důvodů (výrok II.). Lhůtu k plnění soud přiměřeně prodloužil v souladu s § 160 o.s.ř.
16. Žalobkyně podala k soudu návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, za který byla dle Položky č. [hodnota] odst. 1 písm. c) Sazebníku zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích (dále jen „Sazebník“) povinna zaplatit soudní poplatek ve výši [částka]. V řízení však elektronický platební rozkaz vydán nebyl, a proto soud žalobkyni v souladu s Položkou 2 odst. 3 a Položkou 1 odst. 1 písm. b) Sazebníku, vyměřil výši soudního poplatku na částku [částka] (výrok III.). Lhůtu k plnění stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř.
17. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalobkyně byla v řízení úspěšná v rozsahu uvedeném ve výroku I. tohoto rozsudku a neúspěšná v rozsahu uvedeném ve výroku II. tohoto rozsudku. Žalovaný byl tak v řízení procesně úspěšnější, avšak žádné náklady mu nevznikly, soud proto vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.).