8 C 33/2026

Odůvodnění

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o podnikatelském úvěru, na základě které poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši [částka]. Částka ve výši [částka] byla převedena na účet žalovaného dle ujednání stran a částka ve výši [částka] byla převedena zprostředkovateli žalovaného jako provize. Žalovaný se úvěrovou smlouvou zavázal vrátit žalobkyni částku ve výši celkem [částka], a to prostřednictvím 30 pravidelných měsíčních splátek po [částka]. Žalovaný svým povinnostem nedostál a poskytnuté finanční prostředky řádně a včas nesplácel. Žalobkyně proto využila svého práva a poskytnutý úvěr zespatnila ke dni [datum]. Žalovaný neuhradil svůj dluh ani přes opakované výzvy strany žalující s tím, že za zaslané upomínky (celkem tři) účtuje žalobkyně částku ve výši 3x100 Kč v souladu s uzavřenou smlouvou. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny ve výši [částka], dlužných úroků ve výši (ke dni zesplatnění) [částka], nákladů za odeslané upomínky ve výši celkem [částka], smluvní pokuty ve výši celkem [částka] (tři smluvní pokuty po [částka] za prodlení s úhradou celkem tří splátek do data zesplatnění) a smluvní pokuty ve výši [částka] (smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru za období od [datum] do [datum]). Žalovaný neuhradil na svůj dluh přes výzvy strany žalující ničeho.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil ve svém doplnění odporu ze dne [datum]. Žalovaný uvedl, že nárok žalobkyně uznává pouze zčásti, a to co do výše neuhrazené načerpané jistiny z poskytnutého úvěru. Žalovaný namítl, že předmětná úvěrová smlouva je absolutně neplatná, a to jednak z důvodu vad kontraktačního procesu a jednak pro porušení zákonných povinností žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného. Konkrétně žalovaný uvedl, že smlouva měla být uzavřena distančním způsobem prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, aniž by však byly splněny zákonné požadavky na písemnou formu právního jednání. Žalovaný tvrdil, že mu nebyla poskytnuta smlouva opatřená elektronickým podpisem, ani jiný odpovídající způsob autorizace, který by zaručoval identifikaci jednající osoby a neměnnost obsahu právního jednání. V této souvislosti žalovaný odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu, dle níž prostá e‑mailová komunikace bez zaručeného elektronického podpisu nenaplňuje požadavky písemné formy. Žalovaný současně popřel, že by předloženou smlouvu v tvrzeném znění vůbec uzavřel, respektive že by jakýmkoli způsobem projevil vůli být jejím obsahem vázán. Podle jeho tvrzení žalobkyně neprokázala, že mezi účastníky řízení došlo k řádnému uzavření smlouvy, ani že by žalovaný učinil jednoznačný a určitý projev vůle směřující k jejímu uzavření. Skutečnost, že žalobkyně disponuje osobními a dalšími údaji žalovaného, sama o sobě podle žalovaného neprokazuje vznik smluvního vztahu. Dále žalovaný namítl, že v jeho případě nebyla splněna ani povinnost žalobkyně posoudit jeho úvěruschopnost v souladu s § 86 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Žalovaný uvedl, že se v době sjednání úvěru nacházel v tíživé finanční situaci, měl více existujících úvěrových závazků a jeho příjmové poměry neumožňovaly řádné splácení dalšího úvěru. Podle žalovaného žalobkyně tyto skutečnosti řádně neprověřila, přestože musely být zjistitelné z dostupných registrů. Žalovaný rovněž zdůraznil, že úvěr sjednával jako spotřebitel, nikoli v rámci podnikatelské činnosti, a to bez ohledu na skutečnost, že ve smlouvě bylo uvedeno identifikační číslo osoby. Podle jeho tvrzení byl účel úvěru čistě soukromý, spočívající v úhradě jeho osobních závazků, a proto se na daný vztah plně uplatní ochrana spotřebitele. Žalovaný namítl, že úvěrová smlouva neobsahovala žádnou konkrétní specifikaci podnikatelského záměru, ačkoliv byla formálně uzavřena jako podnikatelský úvěr. Označení účelu úvěru bylo podle něj toliko formální a vágní (např. „podnikatelský úvěr – nepřímý“ či „účel úvěru: podnikání“), aniž by byl jakkoli konkretizován skutečný podnikatelský záměr žalovaného nebo jeho schopnost generovat příjmy z podnikání. Podle žalovaného tak žalobkyně jako profesionální poskytovatel úvěrů rezignovala na jakékoli ověření existence a reálnosti podnikatelské činnosti, z níž by bylo možné úvěr splácet. S ohledem na výše uvedené žalovaný uzavřel, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná, a proto žalobkyni nemůže vzniknout nárok na úroky, poplatky ani jiné smluvní plnění nad rámec bezdůvodného obohacení. Žalovaný proto uznává pouze povinnost vrátit částku odpovídající skutečně poskytnuté a dosud nesplacené jistině úvěru.

3. Ve věci bylo nařízeno jednání na den [datum], 15:30 hod. Žalobkyně se bez omluvy nedostavila, žalovaný se dostavil. Soud věc ve smyslu § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) projednal v nepřítomnosti žalobkyně řízení.[právnická osoba] řízení bylo listinnými důkazy prokázáno následující:5. Z provedených důkazů vyplývá skutkový závěr, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši [částka], který se žalovaný zavázal splácet spolu se sjednanými úroky a poplatky prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek. Úvěr byl označen jako podnikatelský úvěr nepřímý, bez další specifikace účelu (smlouva o podnikatelském úvěru, splátkový kalendář, e-mailová komunikace,). Před sjednáním úvěru žalovaný poskytl žalobkyni výpisy ze svého účtu za 3 měsíce (výpis z účtu žalovaného za období února 2025, výpis z účtu za březen 2025, výpis z účtu za duben 2025). Peněžní prostředky byly žalovanému vyplaceny převodem na jím určený účet ve výši [částka] dne [datum] (potvrzení o provedené transakci[částka] částka, ). Dále byla částka ve výši [částka] převedena na účet zprostředkovatele úvěru, přičemž dalších [částka] bylo vyplaceno na účet exekutorského úřadu na základě exekučního příkazu na zprostředkovatele (potvrzení o provedené transakci ze dne [datum], potvrzení o provedené transakci č. l. 111). Smlouva byla uzavřena elektronickou formou prostřednictvím verifikační platby ve výši [částka] (schválení žádosti o úvěr, záznam o vložení dokumentu do systému, potvrzení o odchozí platbě ve výši [částka], potvrzení o provedené transakci ze dne [datum]).6. Žalovaný vystupoval při uzavření smlouvy jako podnikatel (úvěrové podmínky pro podnikatele, výpis z veřejné části živnostenského rejstříku).7. Žalovaný své smluvní povinnosti neplnil, zejména nesplácel sjednané splátky řádně a včas (seznam odeslaných upomínek ze dne [datum]). Z provedených důkazů současně vyplývá, že žalovaný provedl pouze dílčí platby, které neodpovídaly sjednanému splátkovému kalendáři ani výši pravidelných splátek (potvrzení o odchozí platbě ve výši [částka], potvrzení o odchozí platbě ze dne [datum], potvrzení o odchozí platbě ve výši [částka]). Žalovaný plnil na svůj dluh pouze částečně. Žalovaný se dostal s plněním svých závazků ze smlouvy do prodlení.8. Žalobkyně žalovaného o úhradu dlužné částky upomínala opakovaně (upomínka ze dne [datum] na částku [částka], seznam odeslaných upomínek ze dne [datum], listina označená jako čestné prohlášení ze dne [datum]). Následně žalobkyně pokračovala v zasílání dalších upomínek i v dalším období, čímž žalovanému poskytla opakovanou možnost splnit svůj závazek dobrovolně (upomínka ze dne [datum] na částku [částka], seznam odeslaných upomínek ze dne [datum], čestné prohlášení ze dne [datum]). Vzhledem k tomu, že žalovaný na tyto výzvy nereagoval a setrval v prodlení se splácením, přistoupila žalobkyně v souladu se smluvními podmínkami k zesplatnění celého úvěru ke dni [datum] (oznámení zesplatnění ze dne [datum], podací lístek). Žalovaný uhradil žalobkyni částku ve výši [částka] (listina označená jako bonita smlouvy, potvrzení o provedených platbách). Žalovaný byl k uhrazení zbylé dlužné částky vyzván předžalobní upomínkou (oznámení zesplatnění ze dne [datum], podací lístek). Žalovaný svůj dluh neuhradil.9. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva označená jako smlouva o podnikatelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému částku ve výši [částka], a to bankovním převodem na účet uvedený v dohodě a vedený na jméno žalovaného. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky vrátit ve 30 měsíčních splátkách po [částka]. Žalovaný svým povinnostem ze smlouvy nedostál a dostal se do prodlení. Žalovaný uhradil na svůj dluh celkem částku ve výši [částka]. Žalovaný byl k zaplacení dlužné částky opakovaně vyzýván.10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.12. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. o.z. Ačkoli byla dohoda označena jako smlouva o podnikatelském úvěru, obsahovala pouze zcela obecné označení úvěru jako úvěru podnikatelského, bez vymezení konkrétního účelu úvěr, kdy peněžní prostředky měly být poskytnuty v rámci podnikatelské činnosti žalovaného.13. Žalobkyni nebylo možné poučit ve smyslu § 118a odst. 2 o.s.ř. a § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., jelikož se k jednání soudu dne [datum] nedostavila. Žalobkyně se tak dobrovolně vzdala dobrodiní ve formě poučení mj. dle § 118a odst. 2 o.s.ř. o tom, že věc je možné po právní stránce posoudit jinak, než podle právního názoru žalobkyně (tzn. jako spotřebitelský, nikoli podnikatelský úvěr). Soud vycházel z judikatury českých soudů (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Pro posouzení, zda žalovaný při uzavírání předmětné smlouvy byl v postavení spotřebitele či nikoli, je rozhodující zejména účel jednání takové osoby a povaha a účel smlouvy. Okolnost, že žalovaný má podnikatelské oprávnění, je pro posouzení jejího právního postavení ve smluvním vztahu s žalobkyní irelevantní. Souvislost půjčovaných prostředků s podnikáním nelze prokazovat jen tak, že ve smlouvě je uveden údaj o sídle a identifikačním čísle podnikatele, ani tím, že smlouva obsahuje blíže neurčené označení „podnikatelské účely“. V daném případě však tvrzení žalobkyně zůstala právě a pouze v této rovině, tedy odkazující na vystupování žalovaného mj. pod identifikačním číslem a deklarovaným podnikatelským účelem. Žalobkyně neprokázala k čemu byl úvěr poskytnut (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] vč. rozhodnutí tam citovaných). S ohledem na uvedené soud uzavřel, že žalobkyně podnikatelskou povahu smluvního vztahu účastníků řízení neprokázala a za dané situace musí být dle názoru soudu žalovanému jakožto slabší smluvní straně přiznána ochrana jako dlužníkovi ze spotřebitelské úvěrové smlouvy.14. Závazek žalovaného byl smlouvou koncipován tak, že žalobkyni zaplatí částku ve výši celkem [částka], a to prostřednictvím 30 pravidelných měsíčních splátek po [částka], oproti půjčené jistině ([částka], resp. po odečtení zprostředkovatelské provize [částka]) měl žalovaný zaplatit o [částka] navíc. Jakékoli činnosti související se sjednáním a čerpáním úvěru jsou zcela běžnými činnostmi, které nutně související s každým úvěrem či zápůjčkou, kterou musí běžně vykonávat každý poskytovatel zápůjčky či úvěru. Činnosti takto označené svou povahou či náročností nijak nevybočují z běžných činností souvisejících s poskytováním finančních prostředků a soud má proto za to, že ani jejich vyčíslení neodpovídá skutečným nákladům, které musí věřitel v této souvislosti vynaložit. Za této situace pak soud uzavřel, že jakýkoli sjednaný poplatek je dle jeho povahy třeba hodnotit jako úplatu za půjčení peněz, což je definice smluvního úroku. Lze tedy konstatovat, že svou podstatou představuje požadovaný poplatek kapitalizovaný úrok. Tento závěr podporuje i rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne [datum] sp.zn. [spisová značka].15. Za situace, kdy výše jistiny byla [částka] (a fakticky jen [částka]) a výše kapitalizovaného úroku [částka], se pak soud zabýval tím, zda úrok v této výši není úrokem nepřiměřeným, tedy zda jeho výše není v rozporu s dobrými mravy ve smyslu ust. § 580 o.z. Za takový je třeba považovat úrok ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěru nebo půjček (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). V daném případě představuje roční úroková sazba téměř 44 % jistiny úvěru (při porovnání částky, která byla žalovanému fakticky poskytnuta a celkového závazku žalovaného, resp. částce, kterou měl žalovaný uhradit nad rámec poskytnuté jistiny úvěru). V případě nebankovních subjektů je předpoklad, že výše úrokové sazby bude vyšší než u subjektů bankovních, zejména s přihlédnutím k vyšší míře rizika nesplacení poskytnuté půjčky. Avšak ani zde nemůže být míra úroku bezbřehá a zcela neúměrná. Úrokové sazby měnových finančních institucí u úvěru domácnostem na spotřebu dle měnových statistik České národní banky veřejně dostupných na webových stránkách České národní banky (www.cnb.cz) se pohybovaly v době poskytnutí úvěru žalovanému okolo 8,16 % ročně. Je tedy zcela zřejmé, že takovou výši úroku, jaká byla sjednána ve smlouvě uzavřené mezi účastníky řízení, nelze hodnotit jako přiměřenou, ale naopak jako ve vztahu k úrokovým sazbám uplatňovaným bankami v daném období naprosto nepoměrnou. Jako takový proto soud hodnotí sjednaný kapitalizovaný úrok za odporující dobrým mravům ve smyslu ust. § 580 o.z. Smluvní ujednání, kterým byl tento úrok sjednán, je pak v daném případě dokonce absolutně neplatné ve smyslu ust. § 588 o.z., a to pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Pro úplnost lze doplnit, že korektiv dobrých mravů by se uplatil i mezi podnikateli, nicméně s ohledem na základní právní posouzení právního vztahu účastníků řízení posoudil soud uzavřenou smlouvu jako úvěr spotřebitelský a rozpor s dobrými mravy pak lze hodnotit jako o to zásadnější s důsledky výše uvedenými.16. Soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně může být oprávněný pouze v rozsahu bezdůvodného obohacení, tedy co do rozdílu mezi částkou, která byla žalovanému na základě úvěrové smlouvy fakticky poskytnuta, a částkou, kterou žalovaný žalobkyni uhradil. Výše úhrad byla žalovaným prokázána prostřednictvím jednotlivých potvrzení o odchozích platbách.17. S ohledem na výše uvedený závěr soud tedy uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni jen částku ve výši [částka] odpovídající jistině úvěru ([částka]), ponížené o splátky žalovaného ([částka]), kdy tato částka byla žalovanému prokazatelně poskytnuta (což žalovaný současně nesporoval). Vzhledem k tomu, že žalovaný čerpané peněžní prostředky nevrátil, co do částky [částka] se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil ve smyslu § 2991 o.z. a soud mu proto uložil povinnost toto bezdůvodné obohacení vydat. O příslušenství soud rozhodl podle § 1970 o. z., ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., s počátkem prodlení po doručení žaloby žalovanému (výrok I.). Lhůta k plnění byla určena prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek (§ 160 odst. l o.s.ř.), pod ztrátou výhody splátek. Při stanovení výše splátek vycházel soud z návrhu a tvrzení žalovaného, s přihlédnutím k oprávněným zájmům žalobkyně. Ve zbytku soud žalobu zamítl (výrok II.).18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla ve sporu úspěšná z 22 % (úspěch žalobkyně je v rozsahu výroku I., zatímco úspěch žalovaného v rozsahu uvedeném ve výroku II. tohoto rozsudku), proto jí soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. přiznal poměrnou náhradu nákladů řízení. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka], z odměny advokáta za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní upomínka, podání žaloby) v souladu s ustanovením § 7 bod. 5, § 8 odst. 1 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „vyhláška“) po [částka] a dále 3 náhrady hotových výdajů po [částka] dle ustanovení § 13 odst. 4 vyhlášky, to vše zvýšeno o 21 % DPH. Náklady právního zastoupení tak činí [částka], poměrná část náhrady nákladů řízení žalobkyně podle úspěchu ve věci činí [částka].19. O lhůtě k plnění nákladů řízení soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o.s.ř., prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek, pod ztrátou výhody splátek. Povinnost uhradit náklady řízení k rukám advokáta je dána § 149 o.s.ř.