Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se ohledně povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou podanou žalobou dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Dle žalobních tvrzení účastníci uzavřeli dne [datum] distanční způsobem smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na jejímž základě a po předchozím posouzení úvěruschopnosti žalovaného, žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši [částka], který se žalovaný zavázal splácet spolu s dohodnutým příslušenstvím v pravidelných splátkách, kdy první splátka byla splatná dne [datum] a konec kreditovaného rámce měl nastat [datum]. Dne [datum] a [datum] žalobkyně vyplatila žalovanému úvěr ve výši [částka] a [částka], tj. celkem [částka]. Na jistinu úvěru žalovaný dosud splatil pouze částku [částka], přičemž zůstatek nesplacené jistiny ve výši [částka], splatný na základě zesplatnění úvěru dne [datum], dosud neuhradil. Při sjednávání úvěrové smlouvy si žalovaný zvolil další zpoplatněné služby ([Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno]) a rovněž se zavázal k náhradě smluvního úroku a zaplacení poplatku za vyplacení tranší úvěru. Celkový dluh ve výši [částka] sestává z nesplacené jistiny ve výši [částka], poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši [částka], kapitalizovaného smluvního úroku ve výši [částka], poplatku za službu „[Anonymizováno] [Anonymizováno] “ ve výši [částka] a poplatku za službu „[Anonymizováno] “ ve výši [částka]. Na tento dluh žalovaný dosud ničeho neuhradil, a to ani na základě písemné předžalobní výzvy k plnění. Žalobkyně současně požádala o přiznání zákonného úroku z prodlení z částky [částka] (sestávající z nesplacené jistiny [částka] a shora popsaných poplatků) ode dne následujícího po zesplatnění úvěru, tj. od [datum].
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.
3. Na den [datum] nařídil soud ve věci jednání, k němuž předvolal obě strany. Právní zástupce žalobkyně svou neúčast u jednání předem omluvil, žalovaný se bez omluvy nedostavil. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení.
4. Po skutkové stránce bylo prokázáno, že účastníci dne [datum] distančním způsobem uzavřeli úvěrovou smlouvu č. [hodnota], jejíž součástí jsou Všeobecné obchodní podmínky, na jejímž základě a po předchozím ověření úvěruschopnosti žalovaného se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše [částka] s možností postupného čerpání, přičemž žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté finanční prostředky spolu s dohodnutými poplatky a pevnou zápůjční úrokovou sazbou v denní výši 1,016 %, tj. 370,84 % ročně, v ujednaných denních splátkách, kdy roční procentuální sazba nákladů ([Anonymizováno]) činila 2 011,65 %, přičemž pro případ prodlení žalovaného s úhradou dlužné částky z úvěru bylo jeho povinností zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně jistiny a další poplatky (viz smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] včetně jejích příloh, Všeobecné obchodní podmínky, doklady o posouzení úvěruschopnosti žalovaného a autorizace ověření totožnosti žalovaného ze dne [datum]). Žalobkyně na základě uzavřené úvěrové smlouvy vyplatila žalovanému dne [datum] finanční prostředky ve výši [částka] a dne [datum] ve výši [částka], tj. celkem ve výši [částka] na konkretizovaný bankovní účet, a to pod variabilním symbolem odpovídajícím číslu uzavřené úvěrové smlouvy (viz přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli).
5. Podáním ze dne [datum] žalobkyně oznámila žalovanému zesplatnění poskytnutého úvěru v celkově vyčíslené dlužné částce [částka] (viz cit. podání žalobkyně ze dne [datum]).Předžalobní upomínkou ze dne [datum] pak žalobkyně opakovaně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu (viz cit. předžalobní upomínka).
6. Žalobkyně nedostavením se k nařízenému jednání znemožnila, aby se jí při jednání dostalo procesního poučení podle ust. § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“), o nutnosti označit důkazy prokazující její rozhodná žalobní tvrzení o, v důsledku čehož neunesla důkazní břemeno ohledně případného tvrzení o platném uzavření smluvního vztahu mezi účastníky (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka] nebo sp. zn. [spisová značka]). Po právním zhodnocení skutkových zjištění soud právně kvalifikoval smlouvu uzavřenou mezi účastníky jako smlouvu o úvěru podle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.“), a to uzavřenou adhezním způsobem ve smyslu ust. § 1798 a násl. o. z. Žalovaný na straně úvěrovaného uzavřel smlouvu v postavení spotřebitele a žalobkyně na straně úvěrující v postavení podnikatele ve smyslu ust. § 419, § 420 a § 1810 a násl. o. z. Smlouva rovněž podléhá režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. V předmětné úvěrové smlouvě, uzavřené distančním způsobem, byla za poskytnutí úvěru sjednána pevná úroková sazba v denní výši 1,016 %, tj. ve výši 370 % ročně, a roční procentní sazba nákladů (RPSN)ve výši 2 011,65 %. Tato sazba převyšovala průměrnou úrokovou sazbu spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami v době uzavření předmětné úvěrové smlouvy. K výši úrokové sazby, kterou lze považovat za souladnou s dobrými mravy, se přitom opakovaně vyjádřil Nejvyšší soud ČR například v rozhodnutí ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], v němž posuzoval nárok žalobkyně uplatněný v exekučním řízení a úvěrovou smlouvu uzavřenou mezi žalobkyní a klientem dne [datum], na jejímž základě žalobkyně poskytla úvěr mimo jiné s výpůjční úrokovou sazbou 109,56 % p. a., a vyhodnotil žalobkyní požadované a rozhodcem přisouzené plnění jako natolik nemravné a vedoucí k nepřiměřenému postižení povinného, že bylo namístě exekuci zastavit, a to bez ohledu na pasivitu povinného při uzavírání předmětné úvěrové smlouvy a v řízení před rozhodcem. Shodně tak v rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], Nejvyšší soud dospěl k závěru, že za situace, kdy dohodnutá výše úroků v tam řešeném případě (ve výši 60 % ročně) podstatně (téměř čtyřnásobně) přesahovala horní hranici obvyklé úrokové míry, jednalo se o ujednání rozporné s dobrými mravy, a tedy neplatné ve smyslu ust. § 39 zákona č. 40/1963 Sb., občanského zákoníku, zrušeného ke dni [datum].Jak soud konstatoval již shora, v daném případě byla sjednána RPSN ve výši 2011,65 % a pevná úroková sazba ve výši 1,016 % denně, tj. 370 % ročně, tedy ve výši zjevně kolidující s dobrými mravy, pročež předmětnou úvěrovou smlouvu soud podle ust. § 588 věta prvá o. z. ve spojení s § 567 a § 577 o. z. a contrario zhodnotil v daném případě coby absolutně neplatné právní jednání jako celek. Dle soudu zde není možná moderace podle ust. § 577 o. z. na obvyklou, ještě přípustnou, výši úroku z úvěru, neboť žalobkyně jako profesionálka na trhu poskytování nebankovních úvěrů staví své podnikání právě na zjevně neobvyklé vysoké sazbě úroku z úvěru a vyvažuje tím podnikatelské riziko nevrácení části úvěru, když jejími klienty jsou z povahy věci osoby s horší platební morálkou, které by banky úvěr možná ani neposkytly. Z tohoto lze uzavřít, že žalobkyně by úvěry se standardní sazbou, byť v horní části rozmezí, neposkytovala, tedy smlouvy s takovou sazbu by neuzavírala.
7. V případě absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru jsou si strany povinny vrátit bez zbytečného odkladu vše, co si poskytly na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení podle ust. § 2991 a násl. o. z., tzn. že spotřebitel je povinen vrátit celou jistinu, od které se odečte jím případně již uhrazená částka. V daném případě žalobkyně poukázala žalovanému finanční prostředky ve výši [částka], na které žalovaný do podání žaloby uhradil pouze částku [částka] a zůstatek ve výši [částka], který soud posoudil jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, žalobkyni dosud nevrátil. Soud proto ve výroku I. tohoto rozsudku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení od [datum] podle ust. § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.
8. Z důvodu absolutní neplatnosti předmětné úvěrové smlouvy nevzniklo žalobkyni právo na zaplacení dalších nároků plynoucích z této smlouvy, která je absolutně jako celek neplatná, tj. na zaplacení další částky [částka] (poplatek za vyplacení tranší úvěru, kapitalizovaný smluvní úrok, poplatek za službu [Anonymizováno] [Anonymizováno] a poplatek za službu [Anonymizováno]). V tomto rozsahu proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku, a žalobu zamítl.
9. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., na jehož základě měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě byla žalobkyně procesně úspěšnou do přiznané částky [částka] (viz výrok I. rozsudku) a neúspěšnou do zamítnuté částky [částka] (viz výrok II. rozsudku), což byl naopak úspěch žalovaného. Žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.