Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se ohledně povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku [částka] zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím z titulu nesplnění smluvního závazku, in event z titulu vydání bezdůvodného obohacení v rozsahu částku [částka]. Dle žalobních tvrzení se žalobkyně stala nabyvatelkou žalované pohledávky na základě postupní smlouvy uzavřené dne [datum] se společností [právnická osoba], IČ [IČO] (dále jen „původní věřitel“). Původní věřitel a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru č. [hodnota], na jejímž základě a po předchozím prověření úvěruschopnosti žalovaného poskytl původní věřitel žalovanému úvěr v celkové výši [částka], a to bezhotovostním převodem na konkretizovaný účet žalovaného dne [datum]. Žalovaný se zavázal tyto poskytnuté finanční prostředky spolu se smluvním úrokem ve výši [částka] uhradit nejpozději do [datum], což však neučinil, a to ani na základě písemné předžalobní výzvy k plnění. Žalobkyně současně požádala o přiznání zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny úvěru ve výši [částka], a to ode dne [datum].
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.
3. Na den [datum] nařídil soud ve věci jednání, k němuž předvolal obě strany. Právní zástupce žalobkyně svou neúčast u jednání předem řádně omluvil, žalovaný se bez omluvy nedostavil. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení.
4. Provedeným dokazováním bylo po skutkové stránce prokázáno, že původní věřitel postoupil žalobní pohledávku na žalobkyni dle postupní smlouvy ze dne [datum] a Dodatku č. [hodnota] ze dne [datum] k této smlouvě, přičemž oznámení o postoupení pohledávky bylo žalovanému zasláno dopisem ze dne [datum] (viz cit. postupní smlouva včetně jejího Dodatku č. [hodnota] ze dne [datum] a písemné oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] včetně podacího lístku z téhož data).Obsahem písemné smlouvy o revolvingovém úvěru [Anonymizováno] č. [hodnota] a Obchodních podmínek původního věřitele pro produkt [Anonymizováno] bylo prokázáno, že původní věřitel a žalovaný dne [datum] uzavřeli smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši [částka] se zápůjční úrokovou sazbou 150 % ročně a roční procentní sazbou nákladů (RPSN) ve výši 311,30 %, který se žalovaný zavázal vrátit v dohodnutých minimálních měsíčních splátkách, splatných vždy k poslednímu dni v každém jednotlivém období 30 dnů opakujícím se po sobě po dobu trvání úvěru, a to počínaje dnem uskutečnění prvního čerpání úvěru, tj. [datum], do jeho úplného splacení. Ve smlouvě byl konkretizován účet žalovaného č. [č. účtu], na který měl být ze strany žalobkyně poskytnut dohodnutý úvěr.
5. Výpisem ze shora označeného účtu č. [č. účtu] ze dne [datum] bylo prokázáno, že uvedeného dne byla pod VS shodným s číslem předmětné úvěrové smlouvy poukázána na účet žalovaného platba ve výši [částka].
6. Písemnou výzvou ze dne [datum] a následnou písemnou předžalobní upomínkou ze dne [datum] ve spojení s podacím lístkem z téhož data bylo prokázáno, že žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dluhu z uzavřené předmětné úvěrové smlouvy.
7. Žalobkyně nedostavením se k nařízenému jednání znemožnila, aby se jí dostalo procesního poučení při jednání podle ust. § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“), o nutnosti označit důkazy prokazující její rozhodné žalobní tvrzení o předchozím prověření úvěruschopnosti žalovaného ze strany původního věřitele, v důsledku čehož ohledně tohoto tvrzení neunesla důkazní břemeno. Soud totiž není oprávněn ani povinen sděloval žalobkyni potřebná poučení jiným způsobem, než ve smyslu cit. ust. § 118a o. s. ř., a rovněž nebyl ani povinen z tohoto důvodu jednání odročovat (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka] nebo sp. zn. [spisová značka]).
8. Po právním zhodnocení skutkových zjištění soud právně kvalifikoval smlouvu uzavřenou mezi žalovaným a původním věřitelem jako smlouvu o úvěru podle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.“), a to uzavřenou adhezním způsobem ve smyslu ust. § 1798 a násl. o. z. Žalovaný na straně úvěrovaného uzavřel smlouvu v postavení spotřebitele a původní věřitel na straně úvěrujícího v postavení podnikatele ve smyslu ust. § 419, § 420 a § 1810 a násl. o. z. Smlouva rovněž podléhá režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. V předmětné úvěrové smlouvě, uzavřené distančním způsobem, byla za poskytnutí úvěru sjednána zápůjční úroková sazba ve výši 150 % ročně a roční procentní sazba nákladů (RPSN) ve výši 311,30 %. Tato sazba převyšovala průměrnou úrokovou sazbu spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami v době uzavření předmětné úvěrové smlouvy. K výši úrokové sazby, kterou lze považovat za souladnou s dobrými mravy, se přitom opakovaně vyjádřil Nejvyšší soud ČR např. v rozhodnutí ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], v němž posuzoval nárok žalobkyně uplatněný v exekučním řízení a úvěrovou smlouvu uzavřenou mezi žalobkyní a klientem dne [datum], na jejímž základě žalobkyně poskytla úvěr mimo jiné s výpůjční úrokovou sazbou 109,56 % ročně, a vyhodnotil žalobkyní požadované a rozhodcem přisouzené plnění jako natolik nemravné a vedoucí k nepřiměřenému postižení povinného, že bylo namístě exekuci zastavit, a to bez ohledu na pasivitu povinného při uzavírání předmětné úvěrové smlouvy a v řízení před rozhodcem. Shodně tak v rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], Nejvyšší soud dospěl k závěru, že za situace, kdy dohodnutá výše úroku v tam řešeném případě (ve výši 60 % ročně) podstatně (téměř čtyřnásobně) přesahovala horní hranici obvyklé úrokové míry, jednalo se o ujednání rozporné s dobrými mravy, a tedy neplatné ve smyslu § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, zrušený ke dni [datum].Jak soud konstatoval již shora, v daném případě byla sjednána zápůjční úroková sazba ve výši 150 % ročně a RPSN ve výši 311,30 %, tedy ve výši zjevně kolidující s dobrými mravy, pročež předmětnou úvěrovou smlouvu soud podle ust. § 588 věta prvá o. z. ve spojení s § 576 a § 577 o. z. a contrario zhodnotil coby absolutně neplatné právní jednání jako celek. Dle soudu zde není možná moderace podle ust. § 577 o. z. na obvyklou, ještě přípustnou, výši úroku z úvěru, neboť žalobkyně jako profesionálka na trhu poskytování nebankovních úvěrů staví své podnikání právě na zjevně neobvyklé vysoké sazbě úroku z úvěru a vyvažuje tím podnikatelské riziko nevrácení části úvěru, když jejími klienty jsou z povahy věci osoby s horší platební morálkou, kterým by banky úvěr možná ani neposkytly. Z tohoto důvodu lze uzavřít, že žalobkyně by úvěry se standardní sazbou, byť v horní části rozmezí, neposkytovala, tedy smlouvy s takovou sazbou by neuzavírala.
9. V případě absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru jsou si strany povinny vrátit bez zbytečného odkladu vše, co si poskytly na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení podle ust. § 2991 a násl. o. z., tzn. že spotřebitel je povinen vrátit celou jistinu, od které se odečte jím případně již uhrazená částka. V tomto směru bylo prokázáno, že původní věřitel poukázal na účet žalovaného dne [datum] platbu ve výši [částka], kterou soud posoudil jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, z něhož žalovaný původnímu věřiteli ani žalobkyni ničeho nevrátil. Soud proto ve výroku I. tohoto rozsudku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni coby postupnici (viz § 1879 a násl. o. z.) částku [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení od [datum] podle ust. § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.
10. Z důvodu absolutní neplatnosti předmětné úvěrové smlouvy nevzniklo žalobkyni právo na zaplacení dalších nároků plynoucích z této smlouvy, která je absolutně jako celek neplatná, tj. smluvního úroku ve výši [částka]. V tomto rozsahu proto soud žalobu zamítl a rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.
11. Akcesorický výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy s ohledem na výsledek sporu soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (viz výrok III. rozsudku).