Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 600 EUR spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši, jež bude uvedena v písemném vyhotovení rozsudku z částky 600 EUR od 22. 3. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 7 450 Kč k rukám právního zástupce žalobce, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobce se žalobou podanou soudu dne 5. 5. 2025 v režimu Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES)č. 861/2007 o drobných nárocích domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované straně uhradit žalobci 600 EUR s příslušenstvím s tvrzením, že žalobce cestoval dne 21. 3. 2025 na palubě letu [Anonymizováno] provozovaným žalovanou z Prahy do Punta Cana, který však byl opožděn, v důsledku čehož dorazil do cílové destinace se zpožděním o více než 3 hodiny oproti plánovanému času příletu. Za zpoždění letu vznikl žalobci vůči žalované nárok na úhradu jednorázové náhrady škody za ztrátu času ve výši 600 EUR dle Nařízení Rady (ES) č.261/2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů (dále též jako „Nařízení Rady (ES) č. 261/2004“). Žalobce vyzval žalovanou k úhradě částky 600 EUR, avšak ta ani poté neuhradila žalobci ničeho.
2. Žalovaná se k nároku (po zaslání formuláře A s překladem a formuláře C Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) 861/2007 o drobných nárocích) v Nařízení stanovené lhůtě 30 dnů nevyjádřila, ač jí příslušné listiny byly doručeny dne 11. 6. 2025. Tvrzení žalobce tak nijak nerozporovala.
3. Soud z nich proto při svém rozhodnutí vycházel, když z těchto zjistil, že žalobce se zúčastnil letu provozovaného žalovanou č. [Anonymizováno] dne 21. 3. 2025 z Prahy do Punta Cana, přičemž tento let byl na svém příletu opožděn, kdy žalobce do cílové destinace dorazil se zpožděním o více než 3 hodiny oproti plánovanému času příletu. Žalobce uplatnil nárok plynoucí ze zpožděného letu u žalované, ta dlužnou částku žalobci neuhradila, a to ani přes zaslanou výzvu k plnění (viz předžalobní výzva, záznam o letu č. [Anonymizováno], potvrzení o odletu do destinace se jménem žalobce, potvrzení o doručení zásilky).
4. Na oblast tohoto sporu dopadá z hlediska hmotného práva přímo aplikovatelné Nařízení Rady (ES) č. 261/2004. Z procesního hlediska bylo řízení vedeno dle Nařízení evropského parlamentu a Rady (ES) 861/2007, kterým se zavádí evropské řízení o drobných nárocích a českého občanského soudního řádu.
5. Podle článku 7 odst. 1 Nařízení rady (ES) 261/2004, odkazuje-li se na tento článek, obdrží cestující náhradu ve výši:a) 250 EUR u všech letů o délce nejvýše 1500 kilometrů;b) 400 EUR u všech letů ve Společenství delších než 1500 kilometrů a u všech ostatních letů o délce od 1500 kilometrů do 3500 kilometrů;c) 600 EUR u všech letů nespadajících pod písmeno a) nebo b).
6. Při určování vzdálenosti se vychází z posledního místa určení, kam cestující v důsledku odepření nástupu na palubu nebo zpoždění přiletí později než v plánovaném čase.
7. Z judikatury SDEU ve věci STURGEON (C-402/07 Sturgeon v. Condor a C-432/07 Bock v. Air France) zastává SDEU stanovisko, že cestující letů zpožděných o více než 3 hodiny mají nárok na finanční náhradu dle článku 7 Nařízení Rady ES č. 261/2004 z důvodu principu rovnosti zacházení, neboť utrpěli stejnou škodu jako cestující zrušeného letu, spočívající ve ztrátě času.
8. Soud po právním zhodnocení posoudil nárok uplatněný žalobou za důvodný, když z tvrzení žalobce plyne, že se zúčastnil letu provozovaného žalovanou č. [Anonymizováno] dne 21. 3. 2025 z Prahy do Punta Cana že, přičemž tento let byl na svém příletu opožděn, kdy do cílové destinace žalobce dorazil s více jak 3hodinovým zpožděním. Tím mu vznikl nárok dle čl. 7 odst. 1 písm. c) Nařízení rady (ES) 261/2004 na kompenzaci ve výši 600 EUR. Žalobce uplatnil nárok na kompenzaci dle uvedeného nařízení u žalované, přičemž ta částku ve výši 600 EUR žalobci do dnešního dne dosud neuhradila. S ohledem na absenci obrany žalované soud žalobě co do jistiny v celém rozsahu vyhověl. Úrok z prodlení soud přiznal s odkazem na § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů.
9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, který byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7 450 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a z nákladů právního zastoupení žalobce (s přihlédnutím k nálezu Ústavního soudu ze dne 9. 10. 2024, sp. zn. I. ÚS 3241/23, bod 36–38). Odměna advokáta za řízení před soudem je stanovena podle dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění účinném od 1. 1. 2025 (dále jen „advokátní tarif“), z tarifní hodnoty ve výši 14 952 Kč (tj. 600 EUR převedené na CZK dle směnného kurzu k datu 2. 5. 2025, tj. k prvnímu pracovnímu dni v měsíci, v němž došlo k podání žaloby), sestávající z částky 1 700 Kč za 3 úkony uvedené v § 11 odst. 1 advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba) včetně 3 paušálních náhrad výdajů ve výši 450 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba). Právní zástupce žalobce není plátcem DPH.