Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 10 000 Kč od 4. 5. 2025[Anonymizováno] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Co do zbytku se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 992,65 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [Jméno advokáta], advokáta.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaném zdejšímu soudu domáhala po žalovanému zaplacení 14 496 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 14 496 Kč od 1. 4. 2024 s tím, že žalovaný uzavřel s původním věřitelem (společností [právnická osoba]. IČO [IČO]), smlouvu o úvěru, na jejímž základě tato společnost poskytla žalovanému dne 1. 3. 2024 úvěr ve výši 10 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 31. 3. 2024. Původní věřitel poskytoval úvěry prostřednictvím své webové stránky [Anonymizováno] na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, včetně svého telefonního čísla a emailové adresy, tím zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu a zaslal svému věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy, kterou žalovaný odsouhlasil verifikačním kódem ve formě SMS, číslo kódu [Anonymizováno]. K uživatelskému účtu měl pomocí vlastního hesla přístup pouze žalovaný. Úvěr byl převeden z bankovního účtu věřitele na bankovní účet žalovaného číslo [č. účtu]. Poplatek za poskytnutí úvěru byl stanoven v článku II.2.b úvěrové smlouvy. Žalovaný úvěr nevrátil v plné výši a v datech splatnosti, ani na základě předžalobní upomínky. Žalovaná částka sestává z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 10 000 Kč a z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 4 200,11 Kč a úroku podle článku II.2.b smlouvy ve výši 295,89 Kč. Pohledávku za žalovaným postoupil původní věřitel smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11. 4. 2025 na společnost [právnická osoba].[IČO] IČO, . Žalobkyně pak nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 11. 4. 2025 mezi společností [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní.
2. Soud ve věci rozhodl elektronickým platebním rozkazem, č.j. [č. účtu] ze dne [datum], který se však žalovanému nepodařilo doručit do vlastních rukou. Soud jej proto usnesením ze dne 17. 10. 2025, č.j. [č. účtu] zrušil a následně usnesením ze dne [datum], č.j. [spisová značka], vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení a důkazů o tom, jakým způsobem a jaké získala informace právní předchůdkyně žalobkyně o schopnosti žalovaného splácet úvěr.
3. Žalobkyně k této výzvě podáním ze dne 22. 2. 2026 popsala způsob posouzení úvěruschopnosti žalovaného s odkazem na článek X. smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [Anonymizováno] s tím, že původní věřitel ověřoval úvěruschopnost žalovaného splácet výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji.
4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
5. Soud ve věci nařídil jednání na 14. 4. 2026, ke kterém řádně a včas předvolal účastníky řízení. Zástupce žalobkyně se z jednání omluvil, žalovaný se bez omluvy nedostavil, ač měl vykázáno doručení žaloby a předvolání dnem 13.3.2026. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v souladu s ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o.s.ř.“) v nepřítomnosti účastníků řízení. K tomu soud podotýká, že tím, že se žalobce omluvil a nedostavil se k jednání, vyloučil se z možnosti poskytnutí poučení podle §118a odst. 1,3 o.s.ř., o tom, aby tvrdil všechny pro řízení rozhodné skutečnosti a navrhl k jejich prokázání důkazy. Poučení podle §118a o. s. ř. se totiž poskytují jen účastníku (jeho zástupci nebo zmocněnci), který je u jednání přítomen. Jedná-li soud v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníka (jeho zástupce nebo zmocněnce), je to účastník, který svou nepřítomností u soudu způsobí, že se mu příslušného poučení nedostane (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 832/2006, ze dne 27.9.2006, v:www.nsoud.cz, rozh. Městského soudu v Praze sp.zn. 14 Co 426/2002 aj.).
6. Jednotlivá skutková zjištění má soud za prokázaná z následujících důkazů:
7. Z odpovědi Raiffeisenbank k výzvě soudu soud zjistil, že na účet č. [č. účtu], který je účtem žalovaného, byla dne 1. 3. 2024 připsána částka 10 000 Kč.
8. Z potvrzení o provedení transakce vypracovaného ČSOB soud zjistil, že na účet žalovaného č. [č. účtu] byla dne 1. 3. 2024 připsána částka 10 000 Kč.
9. Z potvrzení o platbě [právnická osoba]. soud zjistil, že dne 29. 2. 2024 žalovaný uhradil částku 1 Kč na účet č. [č. účtu].
10. Z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 9. 4. 2025 uzavřené mezi postupitelem [právnická osoba]. a žalobkyní a přehledu postupovaných pohledávek soud ověřil aktivní legitimaci žalobkyně k podání žaloby.
11. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 4. 2025 adresované společností [právnická osoba] žalovaného, má soud za prokázáno, že společnost [právnická osoba] žalovanému postoupení pohledávky z neuhrazeného spotřebitelského úvěru na žalobkyni.
12. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 25. 4. 2025 adresované zástupcem žalobkyně žalovanému, včetně kopie doručenky, má soud za prokázáno, že před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení dlužné částky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [Anonymizováno] uzavřené dne 1. 3. 2024.
13. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č [Anonymizováno], včetně formuláře pro standardní předsmluvní informace, uzavřené mezi společností [právnická osoba] a žalovaným dne 1. 3. 2024, má soud za prokázáno, že na základě této smlouvy se úvěrující zavázal poskytnout úvěrované spotřebitelský bezúčelový úvěr ve výši 10 000 Kč s roční pevnou úrokovou sazbou 36 % a výší RPSN 9059,1 %, se splatností úvěru 30 dnů od odeslání finančních prostředků z úvěru úvěrovanému, s výší poplatku za sjednání úvěru 4 200,11 Kč. Smlouva neobsahuje zaručený elektronický podpis žalovaného.
14. Soud zhodnotil v řízení provedené důkazy v souladu s ust. § 132 o. s. ř. a má za prokázaný tento skutkový stav: žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba] dne 1. 3. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě mu byl poskytnut úvěr v částce 10 000 Kč se splatností 31. 3. 2024, přičemž úrok byl ve smlouvě sjednán ve výši 36 % ročně a RPSN ve výši 9059,1 %. Smlouva nebyla opatřena elektronickým podpisem žalovaného. Žalovaný úvěr nevrátil, ani k předžalobní výzvě k plnění. Na žalobkyni byla pohledávka za žalovaným postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 9. 4. 2025.
15. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákon v platném znění (dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
16. Podle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
17. Podle ust. § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
18. Soud se nejprve zabýval otázkou platnosti uzavřené smlouvy a dospěl k závěru, že žalobě lze vyhovět pouze zčásti. V řízení nebylo prokázáno tvrzené uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. o. z. a podle příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů. Předložená listina, označená jako smlouva o spotřebitelském úvěru, není stranami podepsána vlastnoručně ani zaručeným elektronickým podpisem podle § 5 a § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce. Nahrazení podpisu žalovaného pouze natištěním jeho jména a příjmení a rodného čísla nenaplňuje znaky elektronického podpisu vyžadovaného právními předpisy České republiky ani Evropské unie, konkrétně § 561 odst. 1 a 562 o. z., čl. 3 bodu 10, čl. 25, čl. 26 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) číslo 910/2014 ze dne 23. 7. 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu (nařízení „eIDAS“). Jelikož smlouva nebyla podepsána, nelze dojít k závěru, že by žalovaný v tomto směru učinil projev vůle ve smyslu ust. § 551 o. z. o obsahu, který by odpovídal žalobkyní tvrzené a předkládané smlouvě. V případě úvěrové smlouvy uzavírané se spotřebitelem zákon vyžaduje písemnou formu (§ 104 zákona č. 257/2016 Sb.). Z pohledu veřejného pořádku a ochrany slabší strany je proto nepřijatelné, aby taková smlouva byla uzavřena v jiné než písemné formě. Smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 1. 3. 2024, je proto neplatným právním jednáním. Soud kromě toho poukazuje na nepřijatelně vysokou výši RPSN. Žalobkyně dále v řízení pouze tvrdila, avšak neprokázala dostatečné posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru.
19. Soud proto posuzoval nárok žalobkyně jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení. Žalobkyně prokázala, že na účet žalovaného zaslala dne 1. 3. 2024 částku 10 000 Kč a ze samotných žalobních tvrzení plyne, že žalovaný na tuto částku ničeho neuhradil. Soud nadto uvádí, že na postupníka může přejít postoupená pohledávka z titulu bezdůvodného obohacení, i když ji účastníci v postupní smlouvě kvalifikovali jako pohledávku vyplývající ze smlouvy (viz např. rozhodnutí NS ve věci sp. zn. 31 Cdo 678/2009).
20. S ohledem na výše uvedené proto soud žalobkyni přiznal právo na zaplacení skutečně poskytnuté částky žalovanému ve výši 10 000 Kč s úrokem z prodlení z částky 10 000 Kč ve výši 12 % ročně od 4. 5. 2025 do zaplacení, neboť žalovaný na celkovou poskytnutou částku 10 000 Kč ničeho neuhradil. Splatnost částky 10 000 Kč smyslu § 1958 odst. 2 o. z. nastala 3. dnem ode dne doručení výzvy, ve které byl žalovaný vyzván k plnění. Výzva k plnění, obsažená v předžalobní upomínce ze dne 25. 4. 2025, byla daná k poštovní přepravě dne 25. 4. 2025 a dostala se ve smyslu ust. § 573 o. z. do dispozice žalovaného nejdříve dnem 30. 4. 2025 a žalovaný byl vyzván k úhradě do 3 dnů od doručení této výzvy, tj. do dne 3. 5. 2025, a je tak v prodlení od 4. 5. 2025. Povinnost žalovaného zaplatit úroky z prodlení pak vyplývá z § 1970 o. z., výše úroku z prodlení je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
21. Co do částky 4 496 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 14,75 % p. a. od 1. 4. 2024 do zaplacení a co do úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 1. 4. 2024 do 3. 5. 2025, pak žalobu soud jako nedůvodnou zamítl.
22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 992,65 Kč, přičemž tato částka představuje 37,96 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 68,98 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 31,02 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14 496 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (tj. převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, písemné podání nebo návrh ve věci samé), včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.
23. Lhůta k plnění byla stanovena v délce tří dnů od právní moci rozsudku dle ust. § 160 odst. 1 věta prvá o.s.ř. a dle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. byla povinnost žalovaného k náhradě nákladů řízení stanovena k rukám advokáta zastupujícího žalobkyni.