Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 23 523,16 Kč, a to vše po splátkách 1 200 Kč měsíčně počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém rozsudek nabude právní moci, nejpozději vždy do každého 20. dne v měsíci, poslední splátka ve zbytku, to vše pod ztrátou výhody splátek.
II. Žaloba o zaplacení 6 015,84 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 730,66 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 395,84 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 26 235,92 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 % a úrokem 29,97 % ročně z částky [částka] od 30. 7. 2024 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 3 497,70 Kč, a to do tří dnů právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou soudu dne 2. 12. 2024 domáhá po žalovaném 29 539 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 18. 8. 2023, č. [hodnota] (dále též jen „smlouva“) uzavřené mezi žalobcem a právní předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba] Žalobkyně má za to, že její právní předchůdkyně před poskytnutím úvěru posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovaný úvěr splácet, když vzala v potaz sociální a demografická data, informace z interních databází a externích registrů (tj. ověření závazků žalovaného v bankovním a nebankovním registru klientských informací), zkontrolovala bonitu a udržitelnost příjmů žalovaného, kterou žalovaný prokázal předložením dokladů, a to zejména doložením výpisu z bankovního účtu nebo zpřístupněním náhledu do bankovního účtu. Žalobkyně uvedla, že na základě uzavřené smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému bezúčelový úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalobkyně uzavřela, že žalovaný od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 7. 2024[Anonymizováno] uzavřené mezi žalobkyní a její právní předchůdkyní uhradil toliko 6 476,84 Kč. Pro případ, že by smlouva byla neplatná, žalobkyně navrhla, aby žalovaný hradil jistinu úvěru ve splátkách po 1 200 Kč měsíčně, a to pod ztrátou výhody splátek.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Z potvrzení o provedení transakce soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla dohromady 30 000 Kč.
4. Z tabulky začínající slovy „Task information“ soud zjistil, že právní předchůdkyně měla u žalovaného poznámku „[Anonymizováno] [Anonymizováno] -[Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [právnická osoba] – too low (partially in cash)“.
5. Z portálu péče o zákazníky soud zjistil, že právní předchůdkyně evidovala u žalovaného čistý příjem 11 866 EUR, životní náklady 7 000 Kč a celkové měsíční závazky 340 EUR.
6. Z tabulky umoření (transakčního výpisu) soud zjistil, že žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně vrátil [částka].
7. Z potvrzení o uhrazení úplaty za postoupené pohledávky ze dne 30. 7. 2024 soud zjistil, že žalobkyně se dohodla s její právní předchůdkyní na postoupení pohledávek ze smlouvy.
8. Z oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že žalobkyně žalovanému oznámila postoupení pohledávek ze smlouvy.
9. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti, jež by měly význam pro posouzení věci. Provedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, přihlédl přitom ke všemu, co uvedla žalobkyně, když žalovaný byl v řízení nečinný. Soud nemá žádné pochybnosti o skutečnostech vyplývajících z výše uvedených listinných důkazů, které až na portál péče o zákazníky považuje za zcela věrohodné. Co se týče důkazu označeném jako portál péče o zákazníky, tak je patrné, že v něm je zaměňována měna, když žalobkyně poskytla úvěr ve výši 30 000 Kč, nikoliv 30 000 EUR. Z tohoto důvodu má soud za prokázané, že skutečný měsíční příjem žalovaného činil 11 866 Kč, nikoliv 11 866 EUR, což by byl příjem velice nadstandardní. Soud pro nadbytečnost neprovedl jako důkaz výslech žalovaného a výpisy z účtů u bankovních institucí [Anonymizováno], [Anonymizováno], [právnická osoba] a [právnická osoba], neboť považoval žalobkyní navrhované splátky jistiny úvěry ve výši 1 200 Kč měsíčně za přiměřené možnostem žalovaného pro splácení úvěru.
10. Na základě výše uvedených důkazů a po jejich zhodnocení soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:
11. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla dohromady 30 000 Kč. V době poskytnutí jistiny úvěru činil čistý příjem žalovaného 11 866 Kč, životní náklady činily 7 000 Kč a celkové měsíční závazky 340 Kč. Žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně vrátil 6 476,84 Kč. Žalobkyně se dohodla s její právní předchůdkyní na postoupení pohledávek ze smlouvy. Žalobkyně žalovanému oznámila postoupení pohledávek ze smlouvy.
12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
13. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále též jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odstavec 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
14. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odstavec 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odstavec 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odstavec 3).
15. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
16. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu se podává:1) Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nejvyšší soud dále uvedl, že spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z.Viz např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, a ze dne 20. 9. 2023, sp. zn. 23 Cdo 101/2023 či důvodová zpráva k zákonu č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, § 87, která navíc doplňuje, že poskytovatel, pokud se domnívá, že spotřebitel nesplácí podle svých možností, může podat návrh soudu, aby určil, v jakých lhůtách má spotřebitel splácet.2) Jak vyplývá z důvodové zprávy k § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, je spotřebitel chráněn v situaci, kdy obdržel úvěr, ačkoli mu při řádném dodržení postupů a odborné péče neměl být poskytnut. Proto zákon poskytuje spotřebiteli dobrodiní splatit jistinu úvěru „v době přiměřené jeho možnostem“. A jak upozorňují autoři komentáře k zákonu o spotřebitelském úvěru, často dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec (SLANINA, Jan, JEMELKA, Luboš, VETEŠNÍK, Pavel, WACHTLOVÁ, Lucie, FLÍDR, Jan. § 87 [Důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele]. In: SLANINA, Jan, JEMELKA, Luboš, VETEŠNÍK, Pavel, WACHTLOVÁ, Lucie, FLÍDR, Jan. Zákon o spotřebitelském úvěru. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 438). Pokud poskytovatel úvěru nejedná s odbornou péčí, ať už z nedbalosti či úmyslně, jde tato skutečnost podle aktuální právní úpravy k jeho tíži. Jinými slovy, jestliže úvěrující poruší svou povinnost posoudit řádně úvěruschopnost spotřebitele, v důsledku čehož spotřebiteli poskytne úvěr, ačkoli mu jej poskytovat neměl, musí úvěrující strpět vrácení úvěru v době, která zdaleka nemusí odpovídat jeho původnímu očekávání.Viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka].
17. V poměrech projednávané věci soud dospěl k závěru, podle něhož je smlouva absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr, aniž by s odbornou péčí prověřila řádně jeho úvěruschopnost, a to zejména výdaje žalovaného, když bylo prokázáno, že vycházela pouze z nepřezkoumatelných údajů vyplývajících z portálu péče o zákazníky, ze kterých navíc vyplynulo, že čistý příjem žalovaného činil toliko 11 866 Kč. Z důkazu označeného jako tabulka začínající slovy „Task information“ navíc vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla úvěr, přestože měla důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet [pramenící z malého příjmu žalovaného ve výši 11 866 Kč, jak je patrno z komentáře „[Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [právnická osoba] – too low (partially in cash)“].
18. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému 30 000 Kč na základě neplatné smlouvy, přičemž žalovaný z této částky právní předchůdkyni žalobkyně zaplatil toliko 6 476,84 Kč, je povinen vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve výši 23 523,16 Kč. Soud se rovněž zabýval tím, jaká je doba přiměřená možnostem žalovaného poskytnutou jistinu splatit, přičemž dospěl na základě provedených důkazů k závěru, podle něhož je přiměřené, aby žalovaný splácel 1 200 Kč měsíčně počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém rozsudek nabude právní moci (tedy v částce nižší, než měl splácet na základě absolutně neplatné smlouvy a která bývá běžně v silách pracujících osob schopna být splácena), když žalovaný v řízení ani netvrdil, že by taková splátka přiměřená jeho možnostem nebyla.
19. Z těchto důvodů soud žalobě vyhověl pouze v rozsahu uvedeném ve výroku I. a v rozsahu uvedeném ve výroku II. žalobu zamítnul. Soud dodává, že nepřiznal ani zákonný úrok z prodlení, neboť by se žalovaný mohl dostat do prodlení až tehdy, nesplácel-li by jistinu spotřebitelského úvěru podle svých možností.
20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná v 80 %, právo na náhradu nákladů řízení ve výši 3 497,70 Kč (60 % z částky 5 829,50 Kč). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 050 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 písm. c) bod 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), ve znění účinném do 31. 12. 2024, z tarifní hodnoty ve výši 29 539 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (příprava a převzetí právního zastoupení, předžalobní výzva, žaloba) a dále mu náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 29 539 Kč sestávající z částky 2 300 Kč za 1 úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. (účast na jednání soudu konaném dne 7. 8. 2025). Dále soud přiznal paušální náhradu hotových výdajů po 100 Kč za každý ze 3 úkonů podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. ve znění do 31. 12. 2024 a ve výši 450 Kč za 1 úkon podle § 13 odst. 4 a. t. ve znění účinném od 1. 1. 2025 a náhradu za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 950 Kč ve výši 829,50 Kč.
21. Soud nepřiznal náhradu nákladů za vyjádření žalobkyně ze dne[Anonymizováno] 30. 7. 2025, neboť je neshledal jako účelně vynaložené, když žalobkyně skutečnosti zde uvedené měla uvést již v žalobě, nikoliv až k výzvě soudu.