Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení ve výši 14,75 % ročně, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce.
Odůvodnění
1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni [částka] s příslušenstvím z titulu náhrady škody za zrušený let. Žalobu odůvodnila tím, že se dne [datum] měly uskutečnit lety číslo [Anonymizováno] a [Anonymizováno] [Anonymizováno] z [Anonymizováno] přes [Anonymizováno] do [Anonymizováno]. Těchto letů se měla zúčastnit paní [jméno FO], narozená [datum], které podle žalobkyně vznikl nárok na náhradu ve výši [částka] podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) ze dne [datum], č. 261/2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91. Žalobkyně tvrdí, že dne [datum] s výše uvedenou cestující uzavřela smlouvu o postoupení pohledávky, na základě které vstoupila do jejích práv.
2. Dne [datum] žalovaná uvedla, že žalovaný nárok uznává.
3. Podle § 153a odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání.
4. Podle § 153a odst. 2 o. s. ř. rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2 o. s. ř.). Meze možnosti rozhodnout rozsudkem pro uznání jsou tedy zákonem dány týmiž okolnostmi, jimiž je omezena možnost uzavřít a schválit soudní smír. Znamená to, že rozsudkem pro uznání nelze rozhodnout ve věcech, u nichž jejich povaha nepřipouští uzavření smíru, a tehdy, kdyby rozsudek pro uznání byl v rozporu s právními předpisy. Právní teorie i soudní praxe zastává názor, že povaha věci připouští uzavření smíru zpravidla ve věcech, v nichž jsou účastníci v typickém dvoustranném poměru, jestliže hmotně právní úprava nevylučuje, aby si účastníci mezi sebou upravili právní vztahy dispozitivními úkony. Z uvedeného vyplývá, že povahou věci je vyloučeno uzavřít smír zejména a) ve věcech, v nichž lze zahájit řízení i bez návrhu [srov. § 13 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.”)]; b) ve věcech, v nichž se rozhoduje o osobním stavu (srov. 13 z. ř. s. ve spojení s § 367 a 371 z. ř. s.); c) ve věcech, v nichž hmotné právo nepřipouští vyřízení věci dohodou účastníků právního vztahu. Zda smír není v rozporu s právními předpisy je soud povinen zkoumat při rozhodování o schválení smíru. Protože smír je dvoustranným dispozičním úkonem účastníků řízení, který má základ v hmotném právu, je smír v rozporu s právními předpisy zejména tehdy, jestliže a) dohoda účastníků je z hlediska obecných požadavků kladených na právní úkony neplatná; z tohoto pohledu je v rozporu s právními předpisy i takový smír, který nebyl učiněn určitě a srozumitelně (uvedený požadavek je důležitý také proto, že schválený smír je titulem pro exekuci); b) se příčí kogentním ustanovením zákona nebo je obchází (srov. Bureš, Drápal, Krčmář, Mazanec, Občanský soudní řád, Komentář, I. díl, 6. vydání, 2003, [právnická osoba]. Beck, str. 332, bod 5 a 6).
5. V poměrech projednávané věci se jedná o spor z titulu paušalizované náhrady škody za zrušený let. Vzhledem k tomu, že žalovaná nárok uznala a nejedná se o věc, v níž nelze uzavřít a schválit smír (viz § 99 odst. 1 a 2 o. s. ř.), soud rozhodnul rozsudkem pro uznání tak, že žalobě vyhověl.
6. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení ve výši [částka]. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 písm. c) bod 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (příprava a převzetí právního zastoupení, předžalobní výzva, žaloba); a dále mu náleží paušální náhrada hotových výdajů po [částka] za každý ze 3 úkonů podle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka].
7. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 3 zákona o. s. ř.