Výrok
I. Žaloba, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení ve výši 12 %, a částky [částka], se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobce se domáhal zaplacení čásdty [částka] s příslušenstvím po žalovaném s odůvodněním, že s žalovaným prostřednictvím komunikace na dálku uzavřel dne [datum] smlouvu o úvěru. Žalovaný dluží žalobkyni následující: částku ve výši [částka] na jistině, částku ve výši [částka] poplatek za vyplacení úvěru, smluvní úrok ve výši [částka], poplatek za službu „[Anonymizováno] “ ve výši [částka] a částky ve výši [částka] představující smluvní pokutu. Žalovaný uvedené neuhradil, a to i přes opakované výzvy.
2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil.
3. Na základě provedeného dokazování soud nemá za prokázané, že by došlo k uzavření smlouvy o úvěru, neboť smlouva o úvěru založená do spisu neobsahuje ani vlastnoruční ani elektronický podpis žalovaného ve smyslu ustanovení § 5 zákona č. 295/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru v elektronické transakce, nelze dojít k závěru, že by žalovaný v tomto směru učinil jakýkoliv projev vůle.
4. Soud dále nemá z žádné listin za prokázané, že by žalobce žalovanému poskytnul jakoukoliv finanční částku. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli (automatizovaný výpis z interního systému žalobce), nelze učinit závěr, z účtu kterého subjektu měla ta, která konkrétní částka být odeslána a (a to především) nelze bez dalšího dojít ke zjištění, že účet na který byly peněžní částky odeslány je účtem, jehož disponentem je žalovaný. S ohledem na uvedené, by byly další úvahy nad neprokázáním posouzení úvěruschopnosti žalovaného, žalobkyní nadbytečné.
5. Na nárok žalobce tak nelze pohlížet ani jako na nárok plynoucí z bezdůvodného obohacení, s ohledem na to, že nebylo možné dojít k závěru, že by žalobce žalovanému čehokoliv poskytnul.
6. Lze doplnit, že tím, že se žalobce nedostavil k jednání, vyloučil se z možnosti poskytnutí poučení podle § 118a odst 1,3 o.s.ř., o tom, aby tvrdil všechny pro řízení rozhodné skutečnosti a navrhl k jejich prokázání důkazy. Poučení podle §118a o. s. r. se totiž poskytují jen účastníku (jeho zástupci nebo zmocněnci), který je u jednání přítomen. Jedná-li soud v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníka (jeho zástupce nebo zmocněnce), je to účastník, který svou nepřítomností u soudu způsobí, že se mu příslušného poučení nedostane (srov. např. rozsudek Nej vyššího soudu sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum], v:\vww.nsoud.cz, rozh. Městského soudu v Praze sp.zn. [spisová značka] aj. ). Podmíněná žádost žalobce o odročení jednání pro případ, že by soud neměl shora uvedenou skutečnost za prokázanou, není způsobilým procesním úkonem, pro svou podmíněnost, neboť i procesní úkon musí splňovat kritérium určitosti; nikoliv vykazovat nahodilost plynoucí z uvážení soudu nad prokázaným skutkovým stavem. Takovým způsobem by soud nejednal nestranně, tak jak mu ukládá ustanovení či. 81 odst. 1 Ústavy. Žádost žalobkyně nesplňuje ani požadavky ustanovení § 101 odst. 3 o. s. t., neboť odročení jednání je vázáno na důležitý důvod, jímž vsak nemůže být nesplnění procesních povinností žalobce,tj. povinností tvrzení a povinnosti důkazní. Označení důkazu a navrhnutí jeho provedení, tak musí být z povahy věci samé učiněno jednoznačným způsobem, tak aby bylo patrné, zda takovým úkonem účastnili řízení důkaz navrhuje či nikoliv. Pro úplnost soud dodává, že nelze plnění důkazní povinnosti přesouvat na soud, vyjma situací, kdy předložení důkazu není pro účastníka řízení objektivně dosažitelné.
7. Výrok o náldadech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario, když úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.