Výrok
I. Žaloba, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobce se domáhal zaplacení částky [částka] s příslušenstvím po žalované s odůvodněním, že s žalovanou prostřednictvím komunikace na dálku uzavřel dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které žalované poskytnul peněžní prostředky až do výše [částka] s možností postupného čerpání, které se žalovaná zavázala splácet prostřednictvím denních splátek. První splátka byla splatná dne [datum]. Žalobce uvedl, že smlouva o úvěru byla uzavřena prostřednictvím webových stránek žalobce, žalovaná smlouvu uzavřela v sekci klientského profilu. Dále uvedl, že provedl podle interní metodiky schválené [Anonymizováno] posouzení úvěruschopnosti žalované. Ohledně výše a struktury dluhu žalobce uvedl, že žalované poskytnul částku [částka] a dále, že si žalovaná objednala další volitelné služby a to služba „[Anonymizováno] [Anonymizováno] “ za poplatek [částka], službu „[Anonymizováno] “ za [částka], dále informační [Anonymizováno] servis za [částka]. Ke dni podání žaloby žalovaná dluží částku [částka] na jistině, částku [částka] za vyplacení úvěru, částku [částka] za smluvním úroku, částku [částka] za službu [Anonymizováno] [Anonymizováno], částku [částka] za službu „[Anonymizováno] “ a [částka] za službu Informační SMS servis. Mezi stranami byl smluven dále poplatek ve výši 1,99 % z vyplacené částky, dále smluvní úrok ve výši 1 016 % denně z nesplacené části.
2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila.
3. Na základě provedeného dokazování soud nemá za prokázané, že by došlo k uzavření smlouvy o úvěru, neboť smlouva o úvěru založená do spisu neobsahuje ani vlastnoruční ani elektronický podpis žalované ve smyslu ustanovení § 5 zákona č. 295/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru v elektronické transakce, nelze dojít k závěru, že by žalovaná v tomto směru učinila jakýkoliv projev vůle.
4. Soud dále nemá z žádné listin za prokázané, že by žalobce žalované poskytnul jakoukoliv finanční částku. S ohledem na uvedené, by byly další úvahy nad neprokázáním posouzení úvěruschopnosti žalované, žalobcem nadbytečné.
5. Na nárok žalobce nelze pohlížet ani jako na nárok plynoucí z bezdůvodného obohacení, s ohledem na to, že nebylo možné dojít k závěru, že by žalobce žalované čehokoliv poskytnul.
6. Lze doplnit, že tím, že se žalobce nedostavil k jednání, vyloučil se z možnosti poskytnutí poučení podle §118a odst. 1,3 o.s.ř., o tom, aby tvrdil všechny pro řízení rozhodné skutečnosti a navrhl k jejich prokázání důkazy. Poučení podle §118a o. s. ř. se totiž poskytují jen účastníku (jeho zástupci nebo zmocněnci), který je u jednání přítomen. Jedná-li soud v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníka (jeho zástupce nebo zmocněnce), je to účastník, který svou nepřítomností u soudu způsobí, že se mu příslušného poučení nedostane (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum], v:[Anonymizováno].[Anonymizováno].[Anonymizováno], rozh. Městského soudu v Praze sp.zn. [spisová značka] aj. ). Podmíněná žádost žalobce o odročení jednání pro případ, že by soud neměl shora uvedenou skutečnost za prokázanou, není způsobilým procesním úkonem, pro svou podmíněnost, neboť i procesní úkon musí splňovat kritérium určitosti; nikoliv vykazovat nahodilost plynoucí z uvážení soudu nad prokázaným skutkovým stavem. Takovým způsobem by soud nejednal nestranně, tak jak mu ukládá ustanovení čl. 81 odst. 1 Ústavy. Žádost žalobce nesplňuje ani požadavky ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř., neboť odročení jednání ze vázáno na důležitý důvod, jímž však nemůže být nesplnění procesních povinností žalobce,tj. povinností tvrzení a povinnosti důkazní. Označení důkazu a navrhnutí jeho provedení, tak musí být z povahy věci samé učiněno jednoznačným způsobem, tak aby bylo patrné, zda takovým úkonem účastník řízení důkaz navrhuje či nikoliv. Pro úplnost soud dodává, že nelze plnění důkazní povinnosti přesouvat na soud, vyjma situací, kdy předložení důkazu není pro účastníka řízení objektivně dosažitelné.
7. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario, když úspěšné žalované žádné náklady řízení nevznikly.