Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.
II. V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka], zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 15 %, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši [částka] a částky [částka], se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku ve výši [částka], do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se svým návrhem domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím po žalovaném. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžité prostředky ve výši [částka]. Za poskytnutí zápůjčky se žalovaný zavázal uhradit poplatek ve výši [částka] a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši [částka]. Dále si žalobkyně nárokuje částku ve výši [částka], která představuje smluvní pokutu za období od [datum] do [datum] dle článku 2.3. smlouvy o zápůjčce ze dne [datum]. K uzavření smlouvy mezi stranami došlo v elektronické formě, kdy žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku prostřednictvím své webové stránky. Dle žalobkyně si žalovaný požádal o poskytnutí zápůjčky, dále stvrdil, že je s obsahem navržené smlouvy o zápůjčce a se zněním všeobecných obchodních podmínek seznámen. Totožnost klienta (žalovaného) byla ověřena na základě jím poskytnutého skenu dokladu totožnosti s fotografií, a dále pomocí ověřovací korunové bezhotovostní platby. Smlouva o zápůjčce byla žalovaným podepsána elektronicky, a to tzv. PINem, který byl žalovanému zaslán na jeho telefonní číslo. Žalovaný žalobkyni neuhradil doposud ničeho, a nadále dluží žalobkyni jistinu úvěru, poplatek za jeho poskytnutí, náklady spojené s uplatněním pohledávky, smluvní pokutu a sjednané úroky.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k jednání se bez omluvy nedostavil. Zástupkyně žalobkyně se z účasti na jednání omluvila a požádala, aby bylo rozhodnuto ve věci bez přítomnosti žalující strany. Soud proto jednal a rozhodl podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., (dále též jen ,,o. s. ř.“) v nepřítomnosti účastníků řízení. Soud vycházel podle § 120 odst. 2 o. s. ř. z listinných důkazů předložených žalobkyní, které byly u jednání provedeny.
3. K procesu uzavření smlouvy žalobkyně tvrdila, že před poskytnutím úvěru posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet, tzv. úvěruschopnost. Za tímto účelem si žalobkyně vyžádala informace o rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech žalovaného.[právnická osoba] řízení byly prokázány následující skutečnosti:5. Žalobkyně zaslala žalovanému dne [datum] na jeho bankovní účet částku [částka] (výpis z běžného účtu č. [Anonymizováno] /[Anonymizováno], č. [Anonymizováno] /[Anonymizováno]).6. Žalobkyně opakovaně zasílala žalovanému upomínky k úhradě splátky. Žalobkyně dále zaslala žalovanému předžalobní výzvu k úhradě dlužné částky (kopie upomínek zaslané žalovanému jako náklad spojený s uplatněním pohledávky ze dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum], podací lístek ze dne [datum]).7. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen zčásti. Žalobkyně neprokázala, že byla mezi ní a žalovaným uzavřena smlouva o zápůjčce. Předložená listina označená jako smlouva o zápůjčce není stranami podepsána vlastnoručně, a to ani zaručeným elektronickým podpisem podle § 5 až 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářející důvěru pro elektronické transakce. Nahrazení podpisu žalovaného toliko natištěním jeho jména a příjmení totožným fontem písma, datumem narozením, časem údajného podpisu a PIN kódem: [Anonymizováno], kterým je sepsána předmětná smlouva, nenaplňuje znaky elektronického podpisu vyžadovaného právními předpisy České republiky ani Evropské unie, konkrétně § 561 odst. 1 a § 562 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen ,,o. z.“) čl. 3 bodu 10, čl. 25, čl. 26 nařízení Evropského. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti, jež by měly význam pro posouzení věci. Provedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, přihlédl přitom ke všemu, co uvedli účastníci řízení. Soud nemá žádné pochybnosti o skutečnostech vyplývajících z výše uvedených listinných důkazů. Jelikož smlouva nebyla podepsána, nelze mít za to, že by žalovaný v tomto směru učinil projev vůle o obsahu, jenž by odpovídal žalobkyní tvrzené a předkládané smlouvě.8. V případě smlouvy o zápůjčce, která je svým obsahem smlouvou o spotřebitelském úvěru, a která je uzavíraná se spotřebitelem, zákon vyžaduje písemnou formu (§ 104 zákona o spotřebitelském úvěru). Z pohledu veřejného pořádku a ochrany slabší strany je nepřijatelné, aby taková smlouva byla uzavřena v jiné než písemné formě.9. U vlastnoručního podpisu (popř. elektronického podpisu vyššího ověření) lze vycházet z vyvratitelné domněnky podle § 565 věty druhé o. z. v tom smyslu, že tímto podpisem protistrana uznala jak pravost, tak i správnost (pravdivost) soukromé listiny. Není-li pravost podpisu zpochybněna, předpokládá se, že listina pochází od toho, kdo ji podepsal, a že text, který podepsal, odpovídá skutečnosti. U prostého elektronického podpisu však z této zákonné domněnky vycházet nelze a skutečnost, že úvěrovou smlouvu podepsal žalovaný, musí prokázat ten, kdo tuto skutečnost tvrdí, tedy v daném případě žalobkyně. Uvedenou skutečnost bylo možno prokázat např. prohlášením žalovaného, ten však v řízení zůstal nečinný. Nepřímé důkazy v podobě prokázání vlastnictví účtu a vyplacení peněžních prostředků na tento účet, jakož i případné splácení úvěru sice mohou vést k závěru, že smlouvu pravděpodobně uzavřel žalovaný, ale jistotu (přesvědčení) z nich nabýt nelze. Vždy bude existovat možnost, že doklady žalovaného k uzavření smlouvy bez jeho vědomí použila třetí osoba (např. člen domácnosti), od níž se žalovaný (dlužník) po přijetí finančních prostředků dozvěděl o podmínkách úvěrové smlouvy (a tedy i o výši splátky). A jestliže lze usuzovat pouze na pravděpodobnost prokazované skutečnosti, nelze mít danou skutečnost za prokázanou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum]). Protože presumpce pravosti a správnosti soukromé listiny v daném případě z právní úpravy nevyplývá, bylo na žalobkyni, aby v řízení prokázala, že smlouvu podepsal právě žalovaný.10. Poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. soud poskytuje pouze u jednání. Jelikož se žalobkyně ani její právní zástupce k jednání nedostavili, o možnost být soudem řádně poučeni ohledně tvrzení o uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru se sami připravili. Soud není povinen poskytovat poučení písemně.11. Nárok žalobkyně proto soud posoudil jako bezdůvodné obohacení podle § 2991 a násl. o. z., neboť v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně zaslala na účet žalovaného částku [částka], a to bez právního důvodu. Žalobkyni tak vzniknul nárok na vydání částky [částka], o kterou se žalovaný obohatil.12. Dále má soud za prokázané, že žalovaný byl v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení a žalobkyni vzniklo právo požadovat po žalovaném i úroky z prodlení. Protože zákon neupravuje splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele (toho, na jehož úkor se žalovaný bezdůvodně obohatil), přičemž dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 o. z.). Právní zástupkyně žalobkyně sice žalovaného k zaplacení dluhu upomínala výzvami ze dne [datum], [datum], [datum], a dále ho vyzývala k zaplacení ve smyslu ust. § 142a o. s. ř. (tzv. ,,předžalobní výzvou“). Předžalobní výzva byla předána k poštovní přepravě dne [datum]. Dle § 573 o. z, se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Do prodlení se žalovaný dostal dnem následujícím po domnělém doručení, tedy dne [datum]. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti, jež by měly význam pro posouzení věci. Provedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, přihlédl přitom ke všemu, co uvedli účastníci řízení.13. Soud nemá žádné pochybnosti o skutečnostech vyplývajících z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti, jež by měly význam pro posouzení věci. Provedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, přihlédl přitom ke všemu, co uvedli účastníci řízení. K prvnímu dni prodlení činila sazba úroku z prodlení 15 % ročně (nař. vlády č. 351/2013 Sb.). Co do zbytku žalobkyní požadovaného úroku z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.14. Žaloba je tedy důvodná toliko ohledně částky [částka] se shora specifikovaným úrokem z prodlení, ve zbytku žalobkyně neprokázala svá tvrzení, z nichž měl vyplývat uplatněný nárok, proto soud v této části žalobu zamítl.15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka], přičemž tato částka představuje 24,68 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 62,34 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 37,66 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka].