Výrok
I. Žaloba, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobce se domáhal zaplacení čásdty [částka] s příslušenstvím po žalované s odůvodněním, že s žalovanou prostřednictvím komunikace na dálku uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru. Žalovaná dluží žalobkyni následující: částku ve výši [částka] na jistině, částku ve výši [částka] poplatek za vyplacení úvěru, smluvní úrok ve výši [částka], poplatek za službu ,,Informační SMS servis“ ve výši [částka]. Žalovaná uvedené neuhradila, a to i přes opakované výzvy.
2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila.
3. Na základě provedeného dokazování soud nemá za prokázané, že by došlo k uzavření smlouvy o úvěru, neboť smlouva o úvěru založená do spisu neobsahuje ani vlastnoruční ani elektronický podpis žalované ve smyslu ustanovení § 5 zákona č. 295/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru v elektronické transakce, nelze dojít k závěru, že by žalovaná v tomto směru učinila jakýkoliv projev vůle.
4. Soud dále nemá z žádné listin za prokázané, že by žalobkyně žalované poskytnula jakoukoliv finanční částku. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli (automatizovaný výpis z interního systému žalobkyně), nelze učinit závěr, z účtu, kterého subjektu měla ta, která konkrétní částka být odeslána a (a to především) nelze bez dalšího dojít ke zjištění, že účet na který byly peněžní částky odeslány je účtem, jehož disponentem je žalovaná. S ohledem na uvedené, by byly další úvahy nad neprokázáním posouzení úvěruschopnosti žalované, žalobkyní nadbytečné.
5. Na nárok žalobkyně tak nelze pohlížet ani jako na nárok plynoucí z bezdůvodného obohacení, s ohledem na to, že nebylo možné dojít k závěru, že by žalobkyně žalované čehokoliv poskytnula.
6. Lze doplnit, že tím, že se žalobkyně nedostavila k jednání, vyloučila se z možnosti poskytnutí poučení podle § 118a odst 1,3 o.s.ř., o tom, aby tvrdila všechny pro řízení rozhodné skutečnosti a navrhla k jejich prokázání důkazy. Poučení podle §118a o. s. r. se totiž poskytují jen účastníku (jeho zástupci nebo zmocněnci), který je u jednání přítomen. Jedná-li soud v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníka (jeho zástupce nebo zmocněnce), je to účastník, který svou nepřítomností u soudu způsobí, že se mu příslušného poučení nedostane (srov. např. rozsudek [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum], [Anonymizováno]:\[Anonymizováno].[Anonymizováno].[Anonymizováno], [Anonymizováno]. Městského soudu v Praze sp.zn. [spisová značka] aj. ). Podmíněná žádost žalobce o odročení jednání pro případ, že by soud neměl shora uvedenou skutečnost za prokázanou, není způsobilým procesním úkonem, pro svou podmíněnost, neboť i procesní úkon musí splňovat kritérium určitosti; nikoliv vykazovat nahodilost plynoucí z uvážení soudu nad prokázaným skutkovým stavem. Takovým způsobem by soud nejednal nestranně, tak jak mu ukládá ustanovení či. 81 odst. 1 Ústavy. Žádost žalobkyně nesplňuje ani požadavky ustanovení § 101 odst. 3 o. s. t., neboť odročení jednání je vázáno na důležitý důvod, jímž však nemůže být nesplnění procesních povinností žalobce,tj. povinností tvrzení a povinnosti důkazní. Označení důkazu a navrhnutí jeho provedení, tak musí být z povahy věci samé učiněno jednoznačným způsobem, tak aby bylo patrné, zda takovým úkonem účastnili řízení důkaz navrhuje či nikoliv. Pro úplnost soud dodává, že nelze plnění důkazní povinnosti přesouvat na soud, vyjma situací, kdy předložení důkazu není pro účastníka řízení objektivně dosažitelné.
7. Výrok o náldadech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario, když úspěšné žalované žádné náklady řízení nevznikly.