Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 000 EUR spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 000 EUR od 27. 10. 2023 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 36 537 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou proti žalované domáhala zaplacení kompenzace ve výši 3 000 EUR s příslušenstvím dle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letu, a kterým se zrušuje nařízení EHS č. 295/91(dále též „nařízení“). Žalobu zdůvodnila tím, že cestující: [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] si sjednali zajištění letecké dopravy z [Anonymizováno] do [Anonymizováno] letem č. [číslo], s plánovaným odletem 25.10.2023 ve 21:20 hod a příletem do [Anonymizováno] v 5:30 hod. následujícího dne, pročež uvedený let byl na příletu zpožděn o více než 3 hodiny. Vzdálenost mezi [Anonymizováno] a [Anonymizováno] činí cca 4467 km. Cestující postoupili pohledávky na náhradu škody proti žalované smlouvami o postoupení pohledávek ze dne 17. 2. 2024. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu předžalobní upomínkou.
2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě namítala nedostatek pravomoci soudů České republiky, k samotnému nároku uvedla, že jej neuznává, neboť kompenzaci uhradila platbou ze dne 21.12.2023 na účet označený cestujícími v kompenzačním formuláři. Následně žalovaná uvedla, že v září 2023 omylem uhradila žalobkyni jiný nárok duplicitně, čímž vznikl přeplatek ve výši 6 600 euro a žalovaná se s žalobkyní dohodla, že přeplatek bude započítán mimo jiné na odškodnění cestujících ([jméno FO]) v celkové výši 3 000 EUR.
3. Žalobkyně namítla relativní neplatnost jednostranného započtení z důvodu nejisté a neurčité pohledávky a poukázala na nejednoznačnost jednání směřujícího k zápočtu, který měl ze strany žalované charakter návrhu k započtení.
4. Mezi účastníky bylo nesporným, že cestující: [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] cestovali letem operovaným žalovanou z [Anonymizováno] do [Anonymizováno], letem č. [číslo], dne 25.10.2023, který byl na příletu opožděn o více než 3 hodiny, a že cestující postoupili pohledávky na kompenzaci dle Nařízení na žalobkyni. Mezi účastníky bylo sporným, zda došlo k úhradě předmětné pohledávky, resp. započtení z tvrzeného přeplatku z jiné platby.
5. Z listiny nazvané „Compensation form“ bylo zjištěno, že cestující: [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] vyplnili dne 7.11.2023 dokument o zpoždění předmětného letu, číslo rezervace letenky: [Anonymizováno], ve kterém uvedli číslo účtu, na který chtějí kompenzaci vyplatit a jedná se o číslo účtu žalobkyně.
6. Žalovaná předložila potvrzení o odeslání platby z účtu žalované na účet žalobkyně, uvedený důkaz soud neprovedl, neboť nebyl s to prokázat tvrzenou úhradu, jednalo se o platbu ve výši 1 800 EUR ze dne 21.12.2023.
7. Ze zprávy banky bylo zjištěno, že majitel účtu – žalobkyně nepřijala v období od 22.12.2023 do 31.1.2024 žádnou platbu s příslušným VS, identifikující nárok žalobkyně.
8. Z e-mailové korespondence mezi žalobkyní a žalovanou v období od 24.8.2023 do 31.10.2023 soud zjistil, že účastníci řešili neidentifikované platby ze strany žalované zaslané na účet žalobkyně, tvrzené duplicitní platby v celkové výši 6 600 euro a možnost zápočtu mimo jiné na pohledávku z rezervace [Anonymizováno], týkající se rodiny [jméno FO], potažmo postoupeného nároku žalobkyně. Závěr e-mailové komunikace není jednoznačný, z komunikace vyplývají nesrovnalosti ohledně provedených transakcí z účtu žalované na účet žalobkyně, nikoli jednostranné provedení zápočtu pohledávky žalobkyně na přesně specifikovaný přeplatek z jiné konkrétní platby.
9. Žalovaná navrhla účastnický výslech jednatele žalobkyně, jednatel žalobkyně se svým účastnickým výslechem nesouhlasil.
10. Mezinárodní příslušnost českých soudů je ve věci dána dle čl. 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, na základě bydliště (sídla) žalované v České republice.
11. Rozhodným právem pro posouzení uplatněného nároku ze smlouvy o přepravě je dle čl. 5 odst. 2 věta první nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 593/2008/ES, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Nařízení Řím I), právo české. Podle ustanovení Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. 2. 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91 (dále jen „Nařízení 261/2004“), neboť jde o zpoždění letu (čl. 1 odst. 1 písm. c) Nařízení), kdy místem odletu zpožděného letu bylo letiště v Praze, tzn. umístěné na území členského státu EU (čl. 3 odst. 1 písm. a) Nařízení). Ustanovení Nařízení se přitom použijí přednostně před ustanoveními vnitrostátního práva. Podle judikatury Soudního dvora EU, zejména rozsudku ze dne 19. 11. 2019,[Anonymizováno] Christopher Sturgeon a další (věci C-402/07 a C-432/07), musí být články 5, 6 a 7 Nařízení 261/2004 vykládány v tom smyslu, že pro účely uplatnění nároku na náhradu škody lze na cestující zpožděných letů nahlížet stejně jako na cestující zrušených letů, a že se tedy mohou dovolávat nároku na náhradu škody podle článku 7 Nařízení, jestliže z důvodu zpoždění letu utrpí ztrátu času tří nebo více hodin, tedy jestliže dosáhnou cílového místa určení tři nebo více hodin po čase příletu původně plánovaném leteckým dopravcem. Podle čl. 5 odst. 3 Nařízení č. 261/2004 však provozující letecký dopravce není povinen platit náhradu v souladu s článkem 7, jestliže může prokázat, že zrušení je způsobeno mimořádnými okolnostmi, kterým by nebylo možné zabránit, i kdyby byla všechna přiměřená opatření přijata.
12. Na oblast tohoto sporu tedy dopadá z hlediska hmotného práva přímo aplikovatelné Nařízení. Podle článku 7 odstavec 1 Nařízení rady (ES) 261/2004, odkazuje-li se na tento článek, obdrží cestující náhradu ve výši:a) 250 EUR u všech letů o délce nejvýše 1500 kilometrů;b) 400 EUR u všech letů ve Společenství delších než 1500 kilometrů a u všech ostatníchletů o délce od 1500 kilometrů do 3500 kilometrů;c) 600 EUR u všech letů nespadajících pod písmeno a) nebo b).
13. V řízení psal soud za prokázané, že je dána mezinárodní příslušnost českých soudů a rozhodným právem pro posouzení uplatněného nároku je právo české. V řízení bylo prokázáno, že cestující [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] letěli letem provozovaným žalovanou dne 25.10.2023 z [Anonymizováno] do [Anonymizováno], přičemž let byl na příletu opožděn o více než 3 hodiny, každému z cestujících vznikl nárok na kompenzaci ve výši 600 EUR, který žalovaná nesporovala. Žalovaná nejprve tvrdila uhrazení nároku provedenou platbou ze dne 21.12.2023, která však svou výší neodpovídala a zjevně se týkala jiného nároku. Žalovaná dále tvrdila existenci přeplatku ve výši 6 600 EUR a zánik pohledávky žalobkyně v důsledku jednostranného započtení, což v řízení neprokázala. E-mailová komunikace jednostranné započtení k předmětné pohledávce neprokazovala, z doložené komunikace bylo patrné pouze to, že účastníci mezi sebou jednali o identifikaci plateb na úhradu nároků žalobkyně, neboť žalovaná při platbách neuvedla zprávu pro příjemce, VS ani jinou identifikaci příslušné platby. Žalovaná neměla jiné důkazní prostředky k dispozici, existenci přeplatku, resp. úhradu/zánik pohledávky započtením nebyla schopna prokázat. Z uvedeného důvodu soud žalobě vyhověl. S ohledem na skutečnost, že se žalovaná dostala do prodlení s úhradou peněžité částky, je povinna zaplatit žalobkyni dle § 1970 občanského zákoníku, v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., zákonný úrok z prodlení.
14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 36 537 Kč. Tyto náklady sestávají z uhrazeného soudního poplatku ve výši 3 758 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 75 150 Kč sestávající z částky 4 140 Kč za každý ze 6 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí věci, předžalobní upomínka, podání žaloby, replika ze dne 17. 1. 2025, účast přijednání dne 25. 2. 2025, účast při jednání dne 20.3.2025) včetně 3 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. ve znění do 31.12.2024, 3 paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. ve znění od 1. 1. 2025 a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 27 090 Kč ve výši 5 689 Kč. Žalovaná je v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 povinna tyto náklady řízení zaplatit k rukám zástupce žalobkyně. Lhůta k placení byla stanovena dle ustanovení § 160 o. s. ř.