7 C 285/2021

Odůvodnění

1. Žalobou došlou soudu dne 26. 7. 2021 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, jehož obsah je patrný z výroku I. uvedeného shora. Uplatněný nárok odůvodnil tak, že uživatelem předmětného bytu je již od roku 1980, nejprve z titulu osobního užívání bytu a od 1. 1. 1992 z titulu nájmu bytu, předmětný byt tedy užívá na základě řádného právního titulu k uspokojování své bytové potřeby. Žalovaný je od roku 2004 výlučným vlastníkem pozemku parc. č. [hodnota], jehož součástí je dům č.p. [hodnota], ve kterém se předmětný byt nachází. Žalobce řádně plní a vždy plnil své povinnosti v souvislosti s užíváním bytu. Dne 1. 6. 2021 mu byla doručena výpověď z nájmu bytu datovaná dnem 27. 5. 2021, dopis obsahující výpověď mu byl zaslán právním zástupcem žalovaného, jakož i žalovaným. Obsah dopisů byl obsahově shodný a obsahuje sdělení žalovaného, že dává žalobci výpověď z nájmu bytu, který potřebuje pro své příbuzné v přímé linii, konkrétně pro syna [jméno FO] a dceru [jméno FO]. Žalobce namítá, že výpovědní důvod není naplněn a existenci potřeby dětí žalovaného užívat předmětný byt sporuje. Dále namítá neoprávněnost výpovědi pro rozpor s dobrými mravy s tím, že tento byt užívá již více než 40 let, je vyššího věku a jeho zdravotní stav není zcela příznivý, k předmětnému bytu má žalobce citovou vazbu a také s ohledem na jeho věk a zdravotní stav je pro něj nepředstavitelné, že by se měl z bytu odstěhovat. Také poukázal na to, že postup žalovaného vůči žalobci je vyústěním dlouhodobě nedobrých vztahů účastníků, mezi kterými v minulosti probíhaly různé soudní spory, kdy se žalovaný již dlouhodobě snaží o ukončení nájemního práva žalobce k bytu a o jeho odstěhování. V souvislosti s tím poukázal na řízení vedená u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka], ve kterém byla žaloba žalovaného vůči žalobci o vyklizení bytu zamítnuta, kdy důvodem zamítnutí žaloby bylo potvrzení skutečného stavu odvolacím soudem, že žalobce je již od roku 1980 oprávněn byt užívat a toto jeho užívací právo (nyní nájem) nebylo nijak změněno ani zrušeno. Rovněž poukázal na řízení vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka], ve kterém Městský soud v Praze jako soud odvolací změnil rozsudek soudu I. stupně tak, že určil, že výpověď z nájmu bytu (předmětného bytu) daná žalobci dopisem žalovaného ze dne 16. 4. 2018 je neoprávněná. Důvodem výpovědi bylo tvrzené řádné neplacení nájemného. Žalobce tvrdil, že děti žalovaného mohou využít k bydlení volný byt nacházející se v suterénu domu, dříve obývaný nájemníky, jakož i byt nacházející se v podkroví domu, který žalovaný pronajímá opakovaně na dobu určitou jednoho roku. Také lze využívat k bydlení byt v II. nadzemním podlaží, který v domě dříve užíval žalovaný a jeho manželka, když manželka žalovaného bydlí na faře v [adresa], kde je farářkou, a žalovaný se na této faře rovněž zdržuje. Žalobce proto má za to, že výpověď z nájmu bytu daná mu žalovaným je účelová a zdůraznil svůj oprávněný zájem v předmětném bytě nadále bydlet.

2. Žalovaný žádal zamítnutí žaloby s tím, že předmětný byt naléhavě potřebuje v souvislosti se zajištěním bydlení svých dětí, a to syna [jméno FO] a jeho partnerky a dále dcery [jméno FO], ta se v průběhu řízení provdala, a s manželem potřebují zajistit vhodné bydlení. On sám stále bydlí v bytě v prvém nadzemním podlaží domu, jehož je vlastníkem, a to od svého narození a jako vlastník domu má zájem nadále tento byt užívat, žalovaný je stále zaměstnán v Praze a nemá důvod tento byt přenechávat svým dětem. Pokud se zdržuje na faře v [adresa] v místě působení své manželky, tak se u ní zdržuje pouze podle potřeby, nikoliv trvale. Poukázal na to, že manželka [jméno FO] bydlí na zmíněné faře v souvislosti s trváním pracovního poměru, po jeho ukončení bude nadále trvale bydlet v předmětné nemovitosti spolu s žalovaným, neboť možnost jiného bydlení nemají, pouze vlastní rekreační objekt mimo Prahu. V nemovitosti žádná volná bytová jednotka není. V podkroví domu se nachází jeden byt, který původně užívala dcera žalovaného [jméno FO], provdaná [jméno FO], spolu s manželem, kteří v současné době pracují v zahraničí, proto tento byt žalovaný pronajal na dobu určitou [tituly před jménem] [jméno FO], který v bytě bydlí s přítelkyní. Dcera [jméno FO] s manželem však plánují návrat zpět do ČR. V domě jsou pouze tři byty, tj. byty užívané žalobcem a žalovaným a byt v podkroví, kde po návratu do ČR bude bydlet dcera [jméno FO] s rodinou. V prvém podzemním podlaží domu je suterénní nebytový prostor o podlahové ploše 44,49 m², jde o bývalý domovnický byt, který již není způsobilý k bydlení, jde o nebytový prostor, který byl dříve pronajat pro kanceláře, nyní zde má žalovaný uskladněny různé věci. Žalovaný poukázal na to, že žalobce začal v předmětném bytě bydlet z titulu svého rodinného vztahu ke své bývalé manželce, která je sestrou žalovaného, ta se však s žalobcem rozvedla a poté odstěhovala do Německa, pokud by se neodstěhovala, zůstala by v tomto bytě bydlet a žalobce jako rozvedený manžel byl povinen se vystěhovat. Dříve v tomto bytě bydlel rovněž syn žalobce s manželkou [právnická osoba], avšak žalobce oznámil žalovanému, že od listopadu 2020 bude byt užívat pouze se synem [jméno FO]. [jméno FO] žalobce do bytu však pouze dochází zřídka. Žalobce předmětný byt nevyužívá ke stálému bydlení, většinou se zdržuje v bytovém domě v [adresa], který vlastní jeho syn [jméno FO], kde je asi pět bytů, které jsou pronajímány a žalobce zde také fakticky bydlí a vyřizuje pro svého syna různé záležitosti s rekonstrukcí tohoto domu. Rovněž je žalobce vázán k domu nacházejícímu se v obci [adresa], které jsou rovněž ve vlastnictví syna žalobce. Z uvedeného vyplývá, že žalobce má nepochybně možnost bydlení jiného, než je předmětný byt. Dle žalovaného věk žalobce a jeho zdravotní stav nejsou překážkou, aby se z předmětného bytu odstěhoval, protože žalobce je stále aktivní osobou, jezdí na zahraniční zájezdy. Podstatnou část roku užívá nemovitost svého syna v [adresa], rovněž je syn žalobce vlastníkem bytového domu v [adresa], ve kterém jsou pronajaty více jak dvě desítky bytů, takže syn žalobce může zde poskytnout žalobci bydlení za velmi příznivých podmínek v některém z bytů.

3. Soud o věci rozhodl prvým rozsudkem ze dne 26. 7. 2023, č.j. 7 C 285/2021-102 tak, že žalobě vyhověl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Své rozhodnutí postavil na závěru, že bytová potřeba dětí [jméno FO] a [jméno FO] je sice dána, nicméně v bytě jsou další volné byty, které by mohli jmenované děti žalovaného užívat, a to byt v suterénu. Dále poukázal na to, že byt v podkroví, který byl užíván další dcerou žalovaného [jméno FO], byl před podáním výpovědi účelově obsazen nájemní smlouvou uzavřenou s [tituly před jménem] [jméno FO], přičemž nebylo postaveno na jisto, kdy pracovní stáž (pobyt [jméno FO] a jejího manžela) v zahraničí skončí. Podanou výpověď shledal rozpornou s dobrými mravy vzhledem k osobním okolnostem na straně žalobce, který byt užívá dlouhodobě, je staršího věku a má zhoršený zdravotní stav.

4. Prvý rozsudek soudu I. stupně byl zrušen usnesením Městského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2024, č.j. 11 Co 402/2023-150 a věc byla vráceno soudu I. stupně k dalšímu řízení. [jméno FO] svém zrušujícím usnesení odvolací soud zavázal soud I. stupně následujícími závěry. Nebyl správný závěr soudu I. stupně, že v domě jsou 2 volné byty vycházející z účelového tvrzení žalobce, že v domě je 5 bytů. Nelze po žalovaném požadovat, aby byt v suterénu, který ke dni výpovědi byl kolaudován jako nebytový prostor, dal do užívání svým dětem k bydlení. Správný byl naopak závěr soudu prvého stupně, že u dětí žalovaného [jméno FO] a [jméno FO] je dána potřeba bydlení. Rovněž byl nesprávný závěr soudu prvého stupně o nesouladu výpovědí s dobrými mravy s ohledem na zdravotní stav žalobce, kdy odvolací soud uzavřel, že zdravotní obtíže žalovaného jsou zcela úměrné jeho věku, v tomto ohledu svědčí žalobci toliko to, že byt užívá dlouhodobě. Jako zásadní pak odvolací soud shledal předčasnost závěru soudu prvého stupně o účelovosti pronájmu bytu v podkroví užívaného [jméno FO], když k takovému závěru soud prvého stupně nevedl potřebné dokazování, a to nejméně výslechem navržených svědků k prokázání tvrzení žalovaného o každoročním prodlužování nájemního vztahu s [tituly před jménem] [jméno FO], s ohledem na tvrzení, že nebylo zřejmé, kdy se dcera žalovaného [jméno FO] vrátí z pracovní stáže v zahraničí. Shodně tak odvolací soud volal po provedení dokazování směrem k tvrzení žalovaného, že žalobce se v bytě zdržuje sporadicky.

5. Soud prvého stupně v dalším řízení doplnil dokazování dle pokynu soudu odvolacího, přičemž provedené důkazy hodnotil postupem podle ust. § 132 o.s.ř., a na podkladě jednotlivých důkazů pak dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a závěru o skutkovém stavu věci.

6. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobce užívá jako nájemce byt o velikosti 4+1 v prvém nadzemním podlaží domu č.p. [hodnota] v [adresa], jehož výlučným vlastníkem je žalovaný. Dopisem datovaným 27. 5. 2021 žalovaný (sám i prostřednictvím právního zástupce) sdělil žalobci, že s odkazem na ustanovení § 2288 odst. 2 písmeno b) občanského zákoníku vypovídá žalobci jako nájemci tohoto bytu, ve výpovědní lhůtě v trvání tří měsíců, která začne běžet prvním dnem měsíce následujícího po doručení výpovědi. Důvodem je skutečnost, že žalovaný jako pronajímatel potřebuje byt konkrétně pro své děti [jméno FO] a [jméno FO], kteří dosud bydlí v bytě spolu s žalovaným a mají zájem vést oddělené domácnosti. Výpověď obsahuje poučení o právu vznést proti výpovědi námitky a navrhnout přezkoumání oprávněnosti výpovědi soudem podle § 2290 o. z. ve lhůtě dvou měsíců od doručení (zjištěno z výpovědi z nájmu z 27. 5. 2021). Mezi účastníky bylo dále nesporné, že sdělení obsahující výpověď z nájmu žalobce převzal dne 1. 6. 2021, a že žalobce podal žalobu o přezkoumání oprávněnosti výpovědi z nájmu dne 26. 7. 2021, tedy ve stanovené lhůtě 2 měsíců.

7. Z místního šetření konaného dne 7. 3. 2023 soud zjistil, že pokud jde o stav suterénu, jsou v jedné místnosti uskladněny krabice, židle, různé předměty, v tomto pokoji je ústřední topení, okno je do dolní části zahrady s úrovní terénu. V další místnosti uskladněn různý nábytek, jsou tam kamna na dřevo, dřevo uloženo vedle kamen, dva kotce na psy, v této místnosti rovněž zavedeno topení, osvětlení na stropě, je zde malá kuchyňská linka. V předsíni je plynový kotel na etážové topení, které vytápí uvedené místnosti suterénu. Je zde WC, samostatná koupelna se sprchovým koutem. Dále byl zjištěno, že byt užívaný žalobcem je zcela zařízený a stav svědčí o jeho užívání. Byt v podkroví je ve stavu užívání nájemcem.

8. Ze smlouvy o nájmu bytu uzavřené mezi žalovaným jako pronajímatelem a [tituly před jménem] [jméno FO] jako nájemcem, soud zjistil, že předmětem nájmu je byt nacházející se v podkroví domu o výměře 57 m² včetně příslušenství, jako příslušník domácnosti nájemce uvedena [tituly před jménem] [jméno FO], smlouvou z 1. 2. 2021 byl byt pronajat na dobu určitou, od 1. 3. 2021 do 28. 2. 2022, dodatky smlouvy byla doba nájmu prodloužena do 28. 2. 2024 (zjištěno z dodatku k nájemní smlouvy a výpovědi [tituly před jménem] [jméno FO].

9. Z fotodokumentace, výpisů z katastru nemovitostí a výpovědi svědka [jméno FO] bylo zjištěno, že syn žalobce [jméno FO], který má s žalobcem údajně obývat předmětný byt k bydlení, je v současné době vlastníkem bytového domu v [adresa], dále vlastní bytový dům v [adresa] spolu s manželkou, a s manželkou z titulu osobního vlastnictví užívají byt v domě nacházejícím se v [adresa]. Žalovaný je výlučným vlastníkem nemovitosti v obci [adresa], která slouží k rekreačním účelům.

10. Ze zpráv o vyúčtování odběru plynu a elektřiny v bytě žalobce vyplývá pokles spotřeby energií v období od roku 2020 oproti předchozímu období, kdy v bytě žil syn žalobce s rodinou, avšak nelze dojít k závěru, že byt z hlediska spotřeby energií užíván není.

11. Z výpovědi svědka [jméno FO] soud zjistil, že v době podání výpovědi mu bylo 27 let, společně s rodinou bydlel v bytě v 1. patře (nad zvýšeným přízemím obývaným žalobcem), a to od narození. Do podkroví se následně nastěhovala sestra [jméno FO] někdy v roce 2016/2017 a tam bydlela do doby, než odjela na stáž do [jméno FO]. [jméno FO] zvýšeném přízemí bydlel v období před podáním výpovědi [jméno FO] se svou rodinou, žalobce v domě svědek nevídal, maximálně 2 – 3 x za rok. Někdy v roce 2021 pojal svědek záměr se osamostatnit, chtěl bydlel v domě rodiny, ve kterém bydlí celý život, chtěl větší klid a soukromí, nebylo možné, aby všichni bydleli nadále v bytě v 1. patře. Větší prostor potřeboval, aby mohl plánovat další život, mohl se rozvíjet a aby měl dostatečný prostor pro případ, že by měl v budoucnu potomky. Větší prostor potřeboval i s ohledem na jeho koníčky, kdy sbíral fosílie (v minulosti pracoval jako geotechnik). Měl známost, se kterou si následně v červnu 2021 potvrdili, že mají oficiální vztah a v červenci 2023 se vzali. [jméno FO] byt byl pronajat jejímu kamarádovi [tituly před jménem] [jméno FO], protože [jméno FO] odjela na pracovní stáž do [jméno FO], ale nebylo jasné, jako dlouho tam bude, měla smlouvy vždy jen na rok, tak pro případ, že by se vrátila, aby měla zachováno své bydlení v domě rodiny.

12. Z výpovědi [jméno FO] (roz. [jméno FO]) soud zjistil, že v domě jsou tři byty, byt v nejvyšším patře užívá sestra [jméno FO] a to od doby, kdy zesnuli prarodiče. Pod bytem v podkroví bydlel zbytek rodiny, matka bydlela v [adresa], měla tam zaměstnání jako duchovní, otec tam za ní jezdil, ale práci měl v Praze, tedy střídavě bydlel v [adresa]. Pokud jde o předmětný byt, tam nikdo nebydlel. Do roku 2017 tam bydlel [jméno FO] s rodinou. Potom tam vídala pana žalobce, ale tak 2x do roka. Zhruba rok před svatbou se rozhodla osamostatnit, neboť nebylo únosné, aby dva mladé páry s otcem bydlely v jednom bytě, vdávala se v červenci 2022, vzhledem k tomu, že v domě nebyl fyzicky volný prostor k bydlení, využila možnosti bydlet v bytě rodiny jejího manžela, manžel již v době podání výpovědi byt, do nějž se nastěhovala, vlastnil. O možnosti dětí žalovaného založit vlastní rodiny se bavili již před podáním výpovědi. Chtěla by bydlet v předmětném domě, jde o dům rodiny [jméno FO], nicméně přednostní právo na užívání bytu by měl i tak její bratr [jméno FO], který, na rozdíl od ní, nemá vlastní možnost bydlení, ona jí má alespoň v bytě manžela. V bytě v podkroví bydlí doktor [jméno FO], je to „byt [jméno FO] “, ta se tak s [tituly před jménem] [jméno FO] dohodla, neboť odjela do zahraničí na stáž, nevěděla ale, kdy se vrátí, má opakující se smlouvy na dobu určitou.

13. Z výpovědi svědkyně [jméno FO] soud zjistil, že před jednáním sice byla seznámena s protokoly z ústních jednání, které jí poskytl její otec (žalovaný), s nikým se však nebavila o své výpovědi před soudem, proto tuto skutečnost soud nepovažoval za nijak významnou, neboť svědkyně vypovídala po poučení o trestněprávních následcích křivé výpovědi (§ 126 o.s.ř.). Svědkyně vypověděla, že do [jméno FO] odcházela někdy v lednu 2021 s tím, že tam začne postgraduální vzdělávání, neboť její manžel měl ve [jméno FO] pracovní smlouvu od ledna 2021, asi na rok nebo na dva. Odjezd do [jméno FO] plánovali na dobu jejího atestačního vzdělávání. Vzhledem k tomu, že nevěděla, kdy se bude muset vrátit, byt byl pronajat jejímu kamarádovi [tituly před jménem] [jméno FO], s tím ho oslovila již v říjnu 2020, kdy měl manžel zajištěnou smlouvu ve [jméno FO]. Byt v nejhořejším patře si zrekonstruovala po smrti babičky, investovala do něj stovky tisíc Kč. Do té doby bydlela s rodinou v bytě o patro níže. Nejspodnější byt užíval [jméno FO] s rodinou asi do roku 2017 – 2018. Žalobce v domě viděla maximálně dvakrát do roka. Že by byt nechala některému ze sourozenců nebylo na stole, byl to její byt. Nevěděla, jak dlouho bude moci zůstat ve [jméno FO], předatestační vzdělávání by mohla dokončit i v ČR. [jméno FO] je běžné řetězení pracovních smluv na dobu určitou. V době jejího odjezdu do [jméno FO] neměla jistou žádnou smlouvu a neměla ani jistotu, že nějakou smlouvu na předatestační vzdělávání uzavře, jela tam s manželem, který smlouvu měl. Dala si rok, kdyby jí nic nevyšlo, musela by se vrátit. Teprve ve [jméno FO] splnila podmínku certifikátu C1 z francouzského jazyka a následně se jí podařilo získat smlouvou, a to nejprve na 3 měsíce, pak na 2 měsíce a teprve až posléze na 1 rok.

14. Z výpovědi svědka [tituly před jménem] [jméno FO] soud zjistil, že je spolužákem [jméno FO], věděl o tom, že [jméno FO] plánuje kariéru ve [jméno FO] a proto jí na podzim 2020 oslovil, bydlel totiž s manželkou ve spolubydlení a to jim začalo být malé. Vyšlo to, ona odjela a oni začali bydlet v bytě [jméno FO]. Smlouvu uzavírali vždy na rok. To jim vyhovovalo, kdyby se u nich změnila situace, nevěděli, zda zůstanou v Praze. Nevzpomněl si, zda doba nájmu byla výslovným požadavkem [jméno FO], bral to jako nějaký standard, nevěděl, jak to [jméno FO] ve [jméno FO] plánuje, počítal s tím, že kdyby byl nájem ukončen, tak to vyklidí. Svědek při výslechu k dotazu soudu poznal žalovaného, žalobce v domě za celou dobu užívání bytu neviděl, a to v domě trávil vždy dva alespoň víkendy v měsíci, pracovní dobu měl od 7:00 do 15:30 hod., podle toho odcházel do práce a vracel se z práce. Dále svědek poznal „pána na chodbě“ (svědek [jméno FO]), toho v domě viděl velmi zřídka, asi jednou za měsíc, někdy ani to ne. Svědek viděl, ve kterém bytě žalobce bydlel, ale když se vracel domů, neviděl, že by se tam svítilo, a pokud ano, pak velmi výjimečně.

15. Z výpovědi svědka [jméno FO] soud zjistil, že vlastní bydlení v [adresa] ulici (tam bydlí), dále vlastní od roku 2000 nájemní dům v ulici v [adresa], je tam 13 bytových jednotek, v Lošanech vlastní statek a dům v [adresa]. Do bytu docházel za žalobcem pravidelně, otec tam bydlí 44 let, svědek se tam zdržuje denně 4 – 5 hod., aby zabezpečil zdravotní stav otce. Vyřizuje nákupy, denně chodí s otcem na procházky, dělá úklid, některé věci již žalobce nezvládá. Dříve dělal s otcem delší procházky (1 – 2 hod.), nyní jsou již kratší. V roce 2021 chodil ven otec i sám. Otec měl a má problémy s očima a cukrovku. Nevěděl, jestli má, resp. měl, žalobce i nějaké další zdravotní komplikace. Nevěděl, jak často žalobce navštěvuje svého praktického lékaře. Pokud jde o svědka [jméno FO], uvedl, že ho v domě viděl, ale nevěděl, zda to bylo v roce 2021 nebo 2022 a nevěděl, zda ho tam vídal i jindy.

16. Z pracovních smluv (ve francouzštině) soud zjistil, že s [jméno FO] byla uzavřena v souvislosti s jejím pracovním působením ve [jméno FO] pracovní smlouva, kdy první pracovní smlouva byla uzavřena na 3 měsíce (1. 5. 2021 – 31. 7. 2021), následně na 2 měsíce (1. 9. 2021 – 31. 10. 2021) a teprve poté až na jeden rok (1. 11. 2021 – 31. 10. 2022).

17. Z lékařských zpráv ohledně žalobce soud zjistil, že dlouhodobě trpí cukrovkou a má problémy se zrakem.

18. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti rozhodné pro posouzení věci, a proto je ani dále nehodnotil. Soud ani neprováděl další dokazování, kdy žalobce navrhoval znalecký posudek k posouzení jeho zdravotní stavu, tento důkazní návrh zcela zásadně překračoval rámec vedeného řízení, proto jej soud pro nadbytečnost zamítl, shodně jako důkazní návrh žalovaného zprávou [právnická osoba] v [adresa], že žalobce jezdil na zájezdy pořádané městem, i tento důkazní návrhu přesahoval rámec vedeného řízení. Žalobce netrval na výslechu jím dříve označených svědků, kteří nebyli v řízení vyslechnuti. Soud nadto dospěl k závěru, že provedeným dokazováním byly zjištěny všechny právně významné skutečnosti umožňující právní posouzení skutkového stavu a rozhodnutí o věci samé.

19. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci.

20. Žalobce byl před podáním výpovědi nájemcem předmětného bytu ve zvýšeném přízemí domu č.p. [hodnota] v [adresa]. Žalobci byla výpověď z nájmu bytu datovaná dnem 27. 5. 2021 doručena dne 1. 6. 2021, s výpovědí nesouhlasil a dne 26. 7. 2021 podal u soudu žalobu na určení, že předmětná výpověď z nájmu bytu je neoprávněná.

21. Z hlediska užívání dotčeného bytu žalobcem soud po skutkové stránce uzavřel, že v době bezprostředně před podáním výpovědi, ani v době po jejím podání, žalobce byt k bydlení neužíval. To je prokázáno především z výpovědí v řízení slyšených svědků, kdy pokud jde o výpovědi dětí žalovaného, ty soud posuzoval velice pečlivě s ohledem na úzké rodinné vazby svědků k žalovanému, na druhé straně pak přihlížel i k tomu, že tito svědci vypovídali po poučení o trestněprávních následcích křivé výpovědí. Jejich výpovědím však soud beze zbytku uvěřil, neboť jednak korespondovaly s listinnými důkazy v řízení provedenými, jednak zcela korespondovaly s výpovědí svědka [tituly před jménem] [jméno FO], který neměl žádný vztah k účastníkům řízení ani zájem na výsledku řízení. Výpovědí tohoto svědka, který se v domě pohyboval denně od 1. 3. 2021 až do 31. 12. 2024, trávil tam víkendy, je prokázáno že žalobce v domě nebydlel, svědkem tam nikdy nebyl viděn, což zásadně vyvrací a činí nevěrohodnou výpověď svědka [jméno FO], který uvedl, že se žalobcem chodil prakticky denně na procházky o délce 1 – 2 hod., v domě trávil denně 4 – 5 hod, přitom svědek [jméno FO] uvedl, že svědka [jméno FO] viděl v domě sporadicky, maximálně několikrát do roka. O tom, že byt nebyl užíván žalobcem svědčí i to, že v bytě se zpravidla nesvítilo, jak rovněž vypověděl svědek M. Shodně jako svědek [jméno FO] pak ohledně výskytu žalobce a jeho syna v předmětném domě vypovídali i svědci Z., [jméno FO], [jméno FO], kteří prokázané skutečnosti svou výpovědí vztáhly i na období zasahující dále do minulosti od podané výpovědi z nájmu, proto jejich výpovědím soud uvěřil, jakkoliv byly v rozporu s osamocenou výpovědí svědka [jméno FO], kterou soud hodnotí jako nevěrohodnou.

22. Dále ve skutkové rovině, ve vztahu k existenci volného bytu v domě, soud uzavřel, že v bytě nebyl žádný volný byt. Byt užívaný [jméno FO], který si po smrti babičky zrekonstruovala s nákladem v řádu stovek tisíc Kč, aby jej mohla užívat se svým manželem, byl obsazen [tituly před jménem] [jméno FO] na základě nájemní smlouvy ze dne 1. 2. 2021, který byl kamarádem [jméno FO] a byl připraven byt vyklidit v případě ukončení nájmu. K tomu došlo proto, že [jméno FO] odjížděla do [jméno FO] s manželem, který zde měl zajištěné pracovní působení (pracovní smlouvu), na rozdíl od [jméno FO], která se chtěla ve [jméno FO] teprve uchytit, v době odjezdu (leden 2021) neměla smluvně zajištěno pracovní uplatnění, to se jí povedlo až od 1. 5. 2021 na 3 měsíce a následně další pracovní úvazek od 1. 9. 2021 pouze na dva měsíce, a teprve až od 1. 10. 2021 se jí podařilo získat roční pracovní kontrakt. Je přitom zjevné, že za takto zjištěných a prokázaných okolností nemohl být krátkodobý pronájem bytu kamarádovi [jméno FO] uměle vytvořenou situací pro to, aby žalobci mohla být dána výpověď z nájmu v době, kdy byly obsazeny všechny byty v domě. Je tomu tak proto, že i kdyby nájemní smlouva s [tituly před jménem] [jméno FO] uzavřena nebyla, pořád by užívací právo k hornímu bytu svědčilo [jméno FO], dceři žalovaného, která dotčený prostor užívala dlouhodobě od roku 2016/2017, na tom by nic nezměnila ani skutečnost, že odjela na přechodnou dobu do [jméno FO] s nejistou vidinou jejího budoucího pracovního uplatnění v zahraničí a potencialitou brzkého návratu domů (byla lékařka, tudíž musela získávat předatestační praxi). V domě tak nebyl v době podání výpovědi volný byt, neboť byt v suterénu nešlo užívat k bydlení, a tato situace nebyla bezdůvodně uměle vytvořena žalovaným, neboť tato situace by zde byla i v případě, kdy by nájemní smlouva s [tituly před jménem] [jméno FO] uzavřena nebyla.

23. Pokud jde o osobní okolnosti na straně žalobce, soud oproti předchozím skutkovým závěrům uvádí, že napříště nelze uzavřít, že žalobce byt užívá, kdy bylo zjištěno a prokázáno, že byt neužívá za účelem uspokojování bytové potřeby, trvale se zde nezdržuje, a neužíval jej takto ani v době před podáním výpovědí, zdravotní stav žalobce v době podání výpovědi nebyl nijak neúměrný jeho věku.

24. Dále soud ve shodě s předchozími skutkovými závěry, jejichž správnost byla podpořena odvolacím soudem v jeho zrušujícím usnesení, skutkově uzavřel, že bytová potřeba na straně dětí žalovaného [jméno FO] a [jméno FO] byla v době podání výpovědi dána. Nejméně na straně syna [jméno FO] byla tato potřeba navíc výrazná, šlo o mladého muže ve věku 27 let, bydlícího v tomto věku s rodiči, jehož deklarovaná potřeba se osamostatnit je vzhledem k jeho věku uvěřitelná, a to i zejm. s přihlédnutím k jeho koníčkům v podobě sběru fosilií a k tomu, že měl známost, s níž se následně oženil. Potřeba bydlení je dána i na straně [jméno FO], byť ne tak naléhavá (míra naléhavosti však není bez dalšího významná), neboť v době podání výpovědi z nájmu měla možnost (byť ne právo) bydlení v bytě přítele, posléze manžela. Tato skutečnost však není z pohledu soudu rozhodující za situace, kdy vyjevila přání bydlet v rodinném sídle [jméno FO], ač si byla s ohledem na její poměry vědoma, že vyšší míra potřeby samostatného bydlení je dána na straně jejího bratra [jméno FO].

25. Na základě zjištěného skutkového stavu soud posoudil věc po právní stránce následovně.

26. Dle § 2288 odst. 2 písmeno b) zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), pronajímatel může vypovědět nájem bytu na dobu neurčitou v tříměsíční výpovědní době, potřebuje-li pronajímatel byt pro svého příbuzného nebo pro příbuzného svého manžela v přímé linii nebo ve vedlejší linii v druhém stupni. Podle odst. 3 téhož ustanovení vypoví-li pronajímatel nájem z důvodů uvedených v odstavcích 1 a 2, uvede výpovědní důvod ve výpovědi.

27. Podle ustanovení § 2286 odst. 1 o. z. výpověď nájmu vyžaduje písemnou formu a musí dojít druhé straně. Podle odst. 2 téhož ustanovení, vypoví-li nájem pronajímatel, poučí nájemce o jeho právu vznést proti výpovědi námitky a navrhnout přezkoumání oprávněnosti výpovědi soudem, jinak je výpověď neplatná.

28. Podle § 2290 o. z. nájemce má právo podat návrh soudu, aby přezkoumal, zda je výpověď oprávněná do dvou měsíců ode dne, kdy mu výpověď došla.

29. V rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 5679/2016, ze dne 21. 9. 2017 tento soud uzavřel, že i výpověď z nájmu bytu z důvodu bytové potřeby příbuzných pronajímatele nebo jeho manžela podle § 2288 odst. 2 písm. b) o. z. se může příčit dobrým mravům. Při posuzování otázky neplatnosti výpovědi z nájmu bytu podle § 588 o. z. pro rozpor s dobrými mravy budou právně významné pouze skutečnosti, které byly objektivně dány v době, kdy pronajímatel uvedený právní úkon (výpověď z nájmu bytu) doručil nájemci; okolnosti nastalé po tomto okamžiku nelze při tomto právním posouzení zohledňovat. Podle právní úpravy účinné od 1. ledna 2014 posuzuje soud otázku rozporu výpovědi pronajímatele z nájmu bytu s dobrými mravy v rámci úvahy o neplatnosti (§ 580 o. z.) výpovědi a přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání (výpovědi), které se zjevně příčí dobrým mravům (§ 588 o. z.).

30. Podle § 580 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

31. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

32. Soud nejprve zhodnotil, že žaloba byla podána včas v souladu s ustanovením § 2290 o. z., a že výpověď z nájmu bytu má všechny zákonné náležitosti, to jest důvod výpovědi, poučení o možnosti přezkumu výpovědi soudem. Soud se proto dále zabýval oprávněností výpovědi z nájmu.

33. U výpovědního důvodu dle § 2288 odst. 2 písm. b) o. z. je třeba, aby příbuzní vlastníka (pronajímatele) skutečně pociťovali bytovou potřebu, nedisponovali takovým právním titulem, který by jim umožňoval bydlení trvalé povahy (například vlastnictví, nájem, výpůjčka, služebnost bytu a podobně). Nic takového u dětí žalovaného [jméno FO] a [jméno FO] nebylo ani tvrzeno, natož pak prokazováno. Na závěru, že potřeba bydlení byla na straně dětí žalovaného [jméno FO] a [jméno FO] dána, nemůže ničeho změnit ani zjištěná a prokázaná skutečnost, že [jméno FO] v době podání výpovědi bydlela (uspokojovala bytovou potřebu) v bytě svého (tehdy) přítele, což ji nezaručovalo právo bydlení, to jí pro případ bylo z důvodu jejího vztahu s přítelem zaručeno až od července 2022, kdy si svého přítele vzala a stala se jeho manželkou. [jméno FO] pak žádným právním titulem k samostatnému bydlení v době podání výpovědi nedisponoval. Soud tedy uzavřel, že bytová potřeba na straně [jméno FO] a [jméno FO] dána byla, s tím, že na straně [jméno FO] byla velmi intenzivní, intenzivnější než na straně [jméno FO]. Na tomto místě soud pak uvádí, že neshledává ničeho nemravného na přání dcery [jméno FO], že vyjevila (v době podání výpovědi) přání bydlet v rodinném sídle [jméno FO], tím spíše ne za situace, kdy žalobce předmětný byt k bydlení zjevně neužíval za účelem uspokojování bytové potřeby.

34. Jiná možnost volného bytu zde nebyla, neboť ve shodě se závěry odvolacího soudu (viz. bod. 13. usnesení odvolacího soudu) bydlení v jednotce v suterénu možné nebylo, neboť prostor v suterénu byl kolaudován jako nebytový prostor, po žalovaném tedy nebylo lze spravedlivě požadovat, aby tento prostor dával dětem do užívání k bydlení přednostně před podáním výpovědi, což s ohledem na místní poměry zjištěné místním šetřením nebylo ani fakticky množné. Soud proto uzavřel, že potřebu bydlení dětí žalovaného nebylo možno uspokojit v jiném bytě či prostorách nemovitosti (viz. rozhodnutí NS ČR ve věci sp.zn. 26 Cdo 3534/2008).

35. Soud se dále zabýval i otázkou „bytu [jméno FO] “ pronajatého [tituly před jménem] [jméno FO], a to potud, zda pronájem bytu [tituly před jménem] [jméno FO] nebyl uměle vytvořenou situací za tím účelem, aby v době podání výpovědi nebyl v domě volný byt, neboť taková skutečnost by mohla mít vliv na posouzení podané výpovědi v rozporu s dobrými mravy podle ust. § 580 o.z. jako neplatného právního jednání, kdy k takové neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti podle ust. § 588 o.z. K tomu soud uvádí, že neshledává ničeho rozporného s dobrými mravy na tom, že byt v rodinném domě (sídle), který dlouhodobě užívá (a plánuje užívat) jedno z dětí žalovaného ([jméno FO]) coby vlastníka nemovitosti, je krátkodobě pronajat kamarádovi takového uživatele bytu za situace, kdy uživatel bytu následuje svého manžela na přechodnou dobu do zahraničí s nejistou vidinou, že se zde rovněž uplatní pracovně. Je pochopitelné, že [jméno FO] potřebovala mít jistotu možnosti vrácení se do „svého bytu“ pro případ, že by v zahraničí neuspěla, což si zajistila vyjednáním krátkodobého pronájmu svému kamarádovi ze studií, s nímž se mohla domluvit i na předčasném ukončení nájmu a vyklizení „jejího“ bytu. Soud neshledává ničeho nemravného na tom, že všechny děti žalovaného projevují přání bydlet v rodinném domě (sídle) se svými rodiči, naopak rozporným s dobrými mravy by shledával situaci, kdy by žalovaný byl postaven před volbu, zda z hlediska bytové potřeby upřednostní jiné své dítě ([jméno FO] nebo [jméno FO]) na úkor dcery [jméno FO], která si byt předtím nákladně zrekonstruovala, tím spíše, musel-li by tak činit ku prospěchu uživatele jiného bytu (žalobce), který takový byt v konečném důsledku ani neužívá za účelem uspokojení bytové potřeby, jak vyplynulo z provedeného dokazování.

36. Soud nesdílí názor žalobce, že děti žalovaného v době podání výpovědi z nájmu mohly užívat byt, který má žalovaný v nemovitosti k dispozici, a to za situace, kdy žalovaný se v převážné míře zdržoval na faře v [adresa], kde má manželka k dispozici služební byt, jehož užívání je vázáno na výkon činnosti farářky, neboť je právem žalovaného užívat bez omezení byt v domě, jehož je výlučným vlastníkem, ve kterém má rovněž svoje věci a byt je zcela zařízen. Bylo přitom prokázáno, že v uvedeném bytě žalovaný v době podání výpovědi uspokojoval bytovou potřebu, neboť pracoval v Praze, z čehož soud usoudil, že za manželkou na faru do [adresa] jezdil především za účelem udržování zdravých manželských vazeb.

37. Soud rovněž posuzoval otázku dobrých mravů ve vztahu k osobním poměrům žalobce v souvislosti s podanou výpovědí z nájmu bytu. V souvislosti s tím vzal v úvahu zejména to, že žalobce v rozhodném období dotčený byt neužíval za účelem uspokojování bytové potřeby, jak vyplynulo ze svědeckých výpovědí, na adrese bytu se trvale nezdržoval, nebyl zde nikým vídán, a to vůbec, vídán zde byl pouze jeho syn [jméno FO], a to navíc jen velmi zřídka (několikrát do roka). Je tedy zjevné, že se žalobce musí trvale zdržovat v jiných nemovitostech, které vlastnicky náleží jeho synovi, a to nikoliv po dobu přechodnou a v nich pak uspokojovat svou bytovou potřebu. Již tento samotný fakt vylučuje potřebu zabývat se též věkem a zdravotním stavem žalobce jako okolnostmi významnými pro posouzení otázky dobrých mravů, když ani tyto okolnosti, jak byly v řízení prokázány, by nebyly způsobilé pro závěr o rozporu podané výpovědi s dobrými mravy.

38. Soud proto s ohledem na vše shora uvedené dospěl k závěru, že výpověď z nájmu bytu byla žalovaným dána žalobci oprávněně, proto žalobu zamítl (výrok I.).

39. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 54 999, 70 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku z odvolání v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč sestávající z částky 2 500 Kč za každý ze 15,5 úkonu právní služby (převzetí zastoupení, vyjádření ve věci 30.9.2021, účast na jednání 28.2.2022, účast na jednání 6.2.203, vyjádření ve věci 20.2.2023, účast na místním šetření 7.3.2023, účast na jednání 10.5.2023, sepis závěrečného návrhu 4.6.2023, účast na vyhl. rozsudku 26.7.2023 – ½ úkon, sepis odvolání 5.10.2023, účast u jednání odvolacího soudu 21.2.2024, účast u jednání odvolacího soudu 28.2.2024 – ½ úkon, vyjádření ve věci 26.4.2024, účast na jednání 11.9.2024 – 2 úkony, účast na jednání 22.1.2025, účast na vyhl. rozsudku 12.2.2025 – ½ úkon) dle § 11 a.t. včetně patnácti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a 2 paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. Dále žalovanému náleží cestovní náhrada v celkové výši 8 849,70 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne 28. 2. 2022 náhrada 823,94 Kč za 69 ujetých km v částce 423,94 Kč (36,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,0 l/100 km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 6. 2. 2023 náhrada 880,52 Kč za 69 ujetých km v částce 480,52 Kč (44,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,0 l/100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 7. 3. 2023 náhrada 610,88 Kč za 59 ujetých km v částce 410,88 Kč (44,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,0 l/100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 10. 5. 2023 náhrada 880,52 Kč za 69 ujetých km v částce 480,52 Kč (44,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,0 l/100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 26. 7. 2023 náhrada 853,74 Kč za 69 ujetých km v částce 453,74 Kč (34,40 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,0 l/100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 21. 2. 2024 náhrada 857,47 Kč za 64 ujetých km v částce 457,47 Kč (38,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,0 l/100 km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 28. 2. 2024 náhrada 857,47 Kč za 64 ujetých km v částce 457,47 Kč (38,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,0 l/100 km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 11. 9. 2024 náhrada 893,21 Kč za 69 ujetých km v částce 493,21 Kč (38,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,0 l/100 km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 22. 1. 2025 náhrada 1 095,97 Kč za 69 ujetých km v částce 495,97 Kč (34,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,0 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne 12. 2. 2025 náhrada 1 095,97 Kč za 69 ujetých km v částce 495,97 Kč (34,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,0 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t.

40. Celkem tak náhrada nákladů řízení činí částku 54 999, 70 Kč bez DPH. Náhradu za daň z přidané hodnoty ze shora vyčíslené částky soud žalovanému nepřiznal, když ke dni vyhlášení rozsudku nebyl právní zástupce žalovaného plátcem DPH, neboť soud rozhoduje podle stavu v době vyhlášení rozsudku (§ 154 odst. 1 o.s.ř.), povinnost k náhradě nákladů vzniká konstitutivně rozhodnutím soudu. Pro úplnost pak soud dodává, že nepřiznal žalovanému dvojnásobek náhrady za doplnění důkazních návrhů – pracovních smluv [jméno FO], jako úkon za použití cizího jazyka, shodně jako nepřiznal odměnu za dva úkony - odvolání a jeho doplnění, tyto úkony měl žalovaný spojit v jedno, a rovněž tak nepřiznal dvojnásobek odměny za úkon za to, že závěrečný návrh údajně sepisoval v době pracovního klidu.

41. O náhradě nákladů státu (výrok III.) soud rozhodl podle ust. § 148 odst. 1 o.s.ř., kdy náklady, které v řízení platil stát, uložil k úhradě procesně neúspěšnému žalobci. Jejich výše je dána výší přiznaného znalečného svědkyni [jméno FO], jak o jejím nároku bylo rozhodnuto usnesením soudu prvního stupně ze dne 8. 10. 2024, č.j. 7 C 285/2021-199.

42. Soud současně výrokem IV. rozhodl o vrácení soudního poplatku zaplaceného žalobcem za návrh na delegaci vhodnou dle § 12 odst. 2 o.s.ř., kdy podáním ze dne 18. 6. 2024 se žalobce po zrušení prvého rozhodnutí soudu prvního stupně domáhal přikázání věci Obvodnímu soudu pro Prahu 1 z důvodu vhodnosti, neboť sídlo tohoto soudu je blíže bydlišti účastníků. Tento návrh posléze soud posoudil vzhledem k fázi řízení, v níž byl učiněn, jako obstrukční, a proto takový návrh ani nepostupoval Městskému soudu v Praze k rozhodnutí (§ 12 odst. 3 o.s.ř.), neboť měl za to, že takovým procesním postupem nezatíží řízení vadou, která by měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Jelikož o návrhu na delegaci vhodnou soud nerozhodoval, rozhodl současně výrokem IV. o vrácení zaplaceného soudního poplatku z tohoto návrhu (§ 10 odst. 2 zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích).

43. Lhůty k plnění peněžitých povinností soud stanovil podle § 160 odst. 1 o.s.ř., místo plnění nákladů řízení pak podle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.