Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně [datum] do zaplacení to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba co do povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 15% od [datum] do zaplacení, z částky [částka] od [datum] do [datum], kapitalizovaný úrok ve výši [částka], kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši [částka] a úrok ve výši 29,7% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Podle tvrzení strany žalující tento nárok vnikl z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], kterou žalovaná dne [datum] uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] [IČO] IČO, . Na základě této smlouvy byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši [částka]. Žalovaná se zavázala poskytnuté prostředky vrátit spolu s kapitalizovaným úrokem za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši [částka], s úrokovou sazbou 29,70 % p. a. a částkou za zpracování zápůjčky [částka]. Dále si pak žalovaná zvolila doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení, za což se zavázala uhradit částku [částka]. Dluh se žalovaná zavázala uhradit v 45týdenních splátkách s poslední splátkou splatnou [datum]. Vzhledem k tomu, že žalovaná dluh ke dni splatnosti nesplnila, úročí se neuhrazená jistina [částka] od [datum] do zaplacení úrokem 29,70 % p. a. [právnická osoba] následně smlouvou ze dne [datum] postoupila pohledávku za žalovanou ze smlouvy žalobkyni, což bylo žalované notifikováno. Žalovaná na dluh uhradila toliko částku [částka]. Ke dni postoupení žalobkyni činila výše pohledávky za žalovanou bez příslušenství [částka], včetně navýšení účtovaným původním věřitelem. Toto navýšení však žalobkyně neuplatňuje. Žalobou žalobkyně žádá zaplacení celkem [částka], z toho [částka] na jistině a [částka] na úhradách poplatků. Dále pak [částka] na kapitalizovaném úroku, [částka] na kapitalizovaném úroku z prodlení, úroků 29,7 % p. a. z jistiny [částka] od [datum] a úroku z prodlení ve výši 15% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.
2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila.
3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav:
5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] uzavřené dne [datum] mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], a žalovanou a z tabulky umoření, soud zjistil, že jejím předmětem bylo poskytnutí finanční hotovosti ve výši [částka]. Celková dlužná částka, kterou se žalovaná zavázala právní předchůdkyni žalobkyně uhradit, činila [částka], a to v 45týdenních splátkách ve výši [částka] a poslední splátka činí [částka]. Z tabulky umoření soud zjistil, že dne 16.2.20222 žalovaná uhradila [částka], dne [datum] 401 Kč a dne [datum] částku [částka]. Ze zákaznické karty soud zjistil, že žalobkyně uvedla, že její čistý příjem činí [částka], další čisté příjmy domácnosti [částka], celkem [částka]. Odhadované měsíční výdaje [částka].
6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyni byla postoupena pohledávka za žalovanou vyplývající z uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru. Z oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího archu, vyplývá, že žalované bylo oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni. Z předžalobní výzvy soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky. Vzhledem k výše uvedeným skutkovým závěrům je zřejmé, že soud z předložených listinných důkazů zjistil skutkový stav shodně tak, jak jej popsala žalobkyně v podané žalobě.
7. Soud dospěl k následujícím právním závěrům:
8. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
10. Podle § 2991 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
11. Podle § 2993 věta první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
12. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
13. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.
14. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
15. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
17. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který řádně a včas neplní, v prodlení. Podle § 1970 o. z. může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
18. Soud při každém svém rozhodování musí zkoumat, zda právo, jemuž se má dostat ochrany, je v souladu se zákonem a ústavním pořádkem. Jak plyne z § 588 odst. 1 o. z. je povinen i bez návrhu přihlížet k okolnostem, jež mohou vést k rozporu s dobrými mravy či k rozporu se zákonem. Při posuzování závazků z úvěrových smluv tak musí mimo jiné zvažovat, zda přiznání úroků z prodlení (a dalších částek, které mají být v souvislosti s úvěrem hrazeny) ve výši, v jaké je žalobce požaduje, je v souladu s ujednáním účastníků a s dobrými mravy.
19. Žalobkyní bylo v řízení prokázáno, že ze strany její právní předchůdkyně, která na ni pohledávky za žalovanou postoupila (§ 1879 o. z.), byla úvěruschopnost žalované posuzována na základě údajů uvedených v zákaznické kartě. Přičemž nebylo doloženo, že by příjmová situace žalované byla ověřována. Žalobkyně uvedla, že její příjem je [částka] měsíčně a příjem domácnosti je [částka]. To však rovněž nebylo nijak prověřováno. Nebyla zjevně prověřována ani její stránka výdajová, kdy v samotné zákaznické kartě je uvedeno, že výdaje byly stanoveny odhadem. Na výdaje žalované bylo v posuzovaného věci usuzováno pouze z jejího nijak blíže neupřesněného a zjevně nepodloženého tvrzení, že její měsíční výdaje představují pouze [částka]. Měsíční náklady na živobytí žalované v dané výši se však jeví již pouhým laickým pohledem fakticky nemožné. A těžko si lze představit, že by dané výdaje mohly pokrýt běžné náklady na bydlení, živobytí (doprava, telefon, strava apod.) Jeví se tak, že posouzení úvěruschopnosti žalované bylo ze strany právní předchůdkyně žalobkyně provedeno pouze formálně ve snaze formálně dostát zákonné povinnosti.
20. S ohledem na shora popsaný skutkový stav věci je soud toho názoru, že na straně právní předchůdkyně žalobkyně nelze mít za to, že splnila svou povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované coby spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je v zákoně o spotřebitelském úvěru uložena pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být ve smyslu daného ustanovené poskytnut pouze v případech, kdy nejsou na základě posouzení úvěruschopnosti dány důvodné pochybnosti o tom, že je spotřebitel schopen hradit sjednané splátky. Tím právní předchůdkyně žalobkyně coby akreditovaný poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit i práva a zájmy spotřebitele. Na tuto svou povinnost však zjevně právní předchůdkyně žalobkyně v posuzované věci rezignovala.
21. V posuzované věci byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru ve výši [částka]. Žalovaná se zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně téměř dvojnásobek, a to při týdenních splátkách. Žalovaná měla zaplatit kapitalizovaný smluvní úrok, poplatek za zpracování úvěru a další částku za komfortní a flexibilní splácení a pojištění v celkové výši [částka]. RPSN u této smlouvy činí 210,67 %.
22. V celkovém souhrnu je smlouva zjevně nevyvážená. Žalobkyně požaduje poplatek za zpracování spotřebitelského úvěru, za komfortní a flexibilní splácení, za doplňkové pojištění. Z obsahu smlouvy přitom vyplývá, že služba komfortní splácení znamená možnost splácení v hotovosti, flexibilní splácení pak garance celkové ceny, splátkové prázdniny a garance neuplatnění pohledávky pro případ úmrtí zákazníka. Při popsané konstrukci se jeví pravděpodobné, že se jedná pouze o skryté, a tedy nepřípustné, navýšení dohodnutého úroku, který představuje právě tu přidanou hodnotu – zisk, který z tohoto smluvního vztahu věřitel má. Při současné naprosto jednoznačné preferenci bezhotovostního styku, kterému odpovídá i to, že prakticky každá fyzická osoba má zřízený účet v některém z bankovních ústavů, není dán pro splácení v hotovosti žádný logický důvod. Navíc v tomto případě jde o splátky v týdenních intervalech, ačkoli každý zaměstnanec dostává výplatu jednou měsíčně. Podstatné je, že při této struktuře základních smluvních ujednání se roční procentní sazba nákladů dostává ke 210,67 %. Tato položka přitom vyjadřuje právě to, na kolik nákladné je pro dlužníka zatížení v rámci daného smluvního vztahu, protože nezahrnuje jenom některý z dílčích závazků, ale veškeré výdaje, které musí dlužník ve prospěch věřitele v konečném výsledku zaplatit. To vše zakládá nevýhodný a nevyvážený vztah mezi věřitelem a dlužníkem, který se dostává do zřejmého rozporu s dobrými mravy. Na tom nemění nic skutečnost, že žalovaná smlouvu v podobě shora uvedené podepsala.
23. Nárok žalobkyně je tedy z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru pro rozpor s dobrými mravy a z důvodu nedostatečného prověření schopnosti žalované spotřebitelský úvěr splácet třeba posoudit podle ustanovení o bezdůvodném obohacení.
24. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky na základě právního vztahu, který byl shledán neplatným. Proto je podle pravidel bezdůvodného obohacení na místě, aby každá ze stran vydala druhé straně to, co na základě neplatné smlouvy získala. Právní předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalované částku [částka], ze které žalovaná uhradila [částka]. Soud proto uložil žalované povinnost k úhradě částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ode dne následujícího po dni uplynutí lhůty k plnění stanovené v oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum]. V ostatním soud žalobu s ohledem na výše uvedené zamítl.
25. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně měla úspěch pouze částečný.