Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 1 462 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 190 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 163 Kč od 18. 8. 2018 do 19. 9. 2019, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
Žalobou došlou soudu dne 19. 9. 2019 se žalobce domáhal zaplacení částky shora uvedené, která představuje dlužné pojistné ze smlouvy [číslo] uzavřené mezi účastníky dne [datum].
K jednání nařízenému na 7. 5. 2021 se žalobce a právní zástupce žalobce a žalovaný nedostavili, když doručené měli řádně vykázáno. Žalobce a jeho právní zástupce i žalovaný svoji neúčast při jednání písemně omluvili, o odročení jednání nepožádali. Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v nepřítomnosti žalobce, právního zástupce žalobce a žalovaného, když přihlédl k obsahu spisu a provedeným důkazům.
V řízení bylo prokázáno, že žalobce s žalovaným uzavřel dne [datum] Pojistnou smlouvu [číslo] na pojištění vozidla. Podle pojistné smlouvy měl žalovaný hradit roční pojistné ve výši 5 644 Kč, které mělo být hrazeno ve 4 čtvrtletních splátkách ve výši 1 411 Kč. Pojistné za období od 3. 5. 2018 do 17. 8. 2018 ve výši 1 462 Kč žalovaný žalobci nezaplatil. K zániku pojistné smlouvy došlo pro neplacení pojistného dne 16. 8. 2018.
Právní poměry mezi žalobcem a žalovaným se řídí ustanoveními § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
Po provedeném dokazování, soud dospěl k závěru, že žaloba žalobce byla podána částečně důvodně. Mezi žalobcem a žalovaným byla platně uzavřena pojistná smlouva ve smyslu zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Na základě uvedené smlouvy byl žalovaný povinen zaplatit žalobci pojistné a to až do dne skončení pojištění. Žalobce má právo na pojistné do zániku pojištění, neboť po tuto dobu byl žalovaný u žalobce pojištěn a žalobce mu byl povinen poskytovat pojistnou ochranu a v případě pojistné události mu byl povinen poskytnout pojistné plnění. Žalovaný dlužné pojistné ve výši 1 462 Kč žalobci dosud nezaplatil.
Co se týká částky 190 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 163 Kč od 18. 8. 2018 do 19. 9. 2019, v tomto směru shledal soud žalobu žalobce nedůvodnou.
Částka 190 Kč představuje náklady spojené s upomínáním a vymáháním dlužného pojistného za upomínku k zaplacení pojistného s upozorněním na možný zánik pojistné smlouvy (doporučení na dodejku), a to dle Sazebníku nákladů spojených s upomínáním a vymáháním dlužného pojistného (NSUVDP) s účinností do 1. 1. 2014.
V Pojistné smlouvě [číslo] na pojištění vozidla ze dne 13. 11. 2017 je v oddílu Prohlášení pojistníka v bodu 2 uvedeno, že pojistník potvrzuje, že před uzavřením pojistné smlouvy převzal v listinné nebo jiné textové podobě (např. na trvalém nosiči dat) pojistné podmínky uvedené v pojistné smlouvě, v oddílu POJISTNÉ PODMÍNKY a seznámil se s nimi. Pojistník si je vědom, že tyto dokumenty tvoří nedílnou součást pojistné smlouvy a upravují rozsah pojištění, jeho omezení (včetně výluk), práva a povinnosti účastníků pojištění a následky jejich porušení a další podmínky pojištění a pojistník je jimi vázán stejně jako pojistnou smlouvou. V oddílu POJISTNÉ PODMÍNKY, které se vztahují k této pojistné smlouvě, jsou uvedeny tyto listiny: Pojištění odpovědnosti [číslo] [anonymizováno] [číslo], Živelní pojištění vozidla [číslo] [anonymizováno] [číslo] [číslo] [anonymizováno] [číslo], Asistenční služby [číslo] [anonymizováno] [číslo] [anonymizována dvě slova] [číslo], [číslo] [anonymizována dvě slova] [číslo] [anonymizována dvě slova] [číslo], Pojištění skel vozidla [číslo] [anonymizováno] [číslo] [anonymizována dvě slova] [číslo] a Úrazové pojištění [číslo] [anonymizováno] [číslo] [anonymizována dvě slova] [číslo].
Sazebník nákladů spojených s upomínáním a vymáháním dlužného pojistného (NSUVDP) s účinností do 1. 1. 2014 v pojistné smlouvě uveden není a žalobce neprokázal, že by se žalovaný s touto listinou seznámil, či měl možnost prokazatelně seznámit.
Z výše uvedených důvodů proto soud žalobu co do částky 190 Kč zamítl.
V Pojistné smlouvě [číslo] na pojištění vozidla ze dne [datum] žalovaný uvedl adresu sídla i kontaktní adresu [adresa žalované]. Předžalobní upomínka ze dne 20. 12. 2018 však byla žalovanému zaslána na adresu [adresa]. Toto je prokázáno podacím archem právního zástupce žalobce ze dne 20. 12. 2018. Stejně tak byla dne 27. 6. 2018 zaslána žalovanému žalobcem upomínka dlužného pojistného na adresu [adresa] toto je prokázáno dodejkou.
Jak vyplývá ze Všeobecných pojistných podmínek pro pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla [číslo] [číslo], Článku 19 Doručování, odst. 1 písm. b), písemnosti doručované prostřednictvím držitele poštovní licence budou zasílány pojistitelem na korespondenční adresu příslušné osoby (adresáta) uvedenou v pojistné smlouvě či jinak oznámenou pojistiteli. Není-li korespondenční adresa v pojistné smlouvě uvedena či pojistiteli dodatečně oznámena, budou písemnosti zasílány na adresu uvedenou v pojistné smlouvě nebo oznámenou pojistiteli jako bydliště nebo trvalý pobyt, popř. sídlo takové osoby.
V pojistné smlouvě, která byla mezi účastníky uzavřena, je uvedena adresa sídla žalovaného a kontaktní adresa [adresa žalované]. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný nahlásil žalobci jinou adresu pro doručování. Žalobce však písemnosti zasílal žalovanému na adresu [adresa]. Vzhledem k článku 19 Všeobecných pojistných podmínek pro pojištění za újmu způsobenou provozem vozidla [číslo] [číslo] tak upomínka ze dne 27. 6. 2018 i předžalobní upomínka ze dne 20. 12. 2018 nebyla žalovanému řádně doručena.
Z výše uvedených důvodů soud žalobu v části kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 163 Kč od 18. 8. 2018 do 19. 9. 2019 zamítl.
O nákladech řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.
Vzhledem k tomu, že oba účastníci měli ve věci úspěch pouze částečný, soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.
Soud zároveň konstatuje, že náklady vynaložené žalobcem na jeho právní zastoupení za účelné považovat nemůže. Judikatura Ústavního soudu ČR, byť se konkrétně nezabývala případem žalobce, vychází obecně z premisy, že obce a další subjekty disponující vlastními právními odděleními či odbory by zásadně měly uplatňovat své pohledávky u soudu prostřednictvím vlastních (odborných) sil, samozřejmě s výjimkou náročnějších kauz, k jejichž vedení je třeba specializovaných právních znalostí, jazykového vybavení a podobně. Soud má za to, že v daném konkrétním případě žalobce mohl řešit vedení sporu prostřednictvím svých interních zaměstnanců. Volbu právního zastoupení mu sice nelze vytýkat, neboť je to jeho nezadatelné právo, nicméně náklady vynaložené na takové externí právní zastoupení nelze považovat v daném případě za účelné. Jak je zřejmé z materiálů obecně dostupných na internetu (Informace o pojišťovně podle zákona č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví (ZPOJ), v souladu s ustanovením vyhlášky České národní banky č. 306/2016 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o pojišťovnictví), jakož i z výpisu žalobce z obchodního rejstříku, je žalobce obrovskou pojišťovací a zprostředkovatelskou společností se základním kapitálem 4,3 miliardy korun, jejíž zisk se pohybuje v řádech desítek milionů Kč a která se pyšní několika tisíci zaměstnanci a disponuje kromě řady dalších odborů a oddělení též specializovaným úsekem právním. Předmětné řízení bylo vedeno o bagatelní částku, a navíc se jednalo o zcela běžný spor o nedoplatek pojistného do zániku pojištění, jenž musí být pro žalobce neprosto rutinní a každodenní problematikou, která vykazuje jen zcela nepatrnou míru obtížnosti, když navíc číselné podklady pro výpočet dlužné částky nepochybně zpracovává žalobce prostřednictvím interních pracovníků a předává je již připravené k vymožení právnímu zástupci. Právní zástupce žalobce se ani k jednání nedostavil, a nebylo tedy třeba kromě podání žaloby učinit žádných pohotových procesních úkonů, jež by nezvládl běžný (a dokonce právnické vzdělání postrádající) zaměstnanec žalobce. Předávání takovýchto banálních sporů, jež, jak bylo již výše uvedeno, bezprostředně souvisejí se základním předmětem činnosti žalobce, a které nevyžadují jakoukoli vyšší odbornou zdatnost, do rukou externího právního zastoupení, nelze podle názoru soudu považovat za potřebné k účinné ochraně práv žalobce, jenž disponuje vlastním právním úsekem, a náklady vynaložené na právní zastoupení tak nelze přenášet na žalovaného, byť žalobce byl ve věci plně úspěšný. Soud dovodil, že náklady vynaložené žalobcem v tomto konkrétním sporu na jeho právní zastoupení nejsou jako náklady neúčelné způsobilé k tomu, aby byly uloženy k úhradě žalovanému.
Lhůtu k plnění soud uložil žalovanému podle § 160 odst. 1 věty první před středníkem o.s.ř., když pro stanovení lhůty delší či pro povolení splátek neshledal zákonné důvody.