Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 100 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 9 100 Kč od 9. 12. 2021 do zaplacení a s náhradami nákladů spojených s uplatněním pohledávky v částce 236 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky 9 100 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně po žalovaném požadovala jistinu ve výši 7000 Kč a smluvní úrok ve výši 2 100 Kč, účelně vynaložené náklady ve výši 236 Kč. Žalovaný neuhradil ničeho.
2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř.), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud tak rozhodoval na základě listinných důkazů o jejichž pravosti a pravdivosti neměl důvodu pochybovat. Z nich soud zjistil skutkový stav tak, jak jej žalobkyně popsala v žalobě a mohl tak ve věci spolehlivě rozhodnout.
3. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
4. Podle § 2399 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán (odst. 1). Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků (odst. 2).
5. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
6. Ze žalobkyní předložených listin má soud za prokázané, že dne [datum] požádal žalovaný o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 10 000 Kč (výpis z komunikace mezi účastníky, registrace žalovaného, potvrzení o uhrazení registračního poplatku). Žalobkyně následně zkoumala úvěruschopnost žalovaného (výpočet bilance příjmů a výdajů, výstup z lustrace žalovaného v nebankovním registru, výpisy z účtu žalovaného, předsmluvní formulář, záznam telefonického hovoru) a jeho žádost zamítla a nabídla mu možnost zažádat o úvěr v nižší výši – 7 000 Kč (zamítnutí žádosti o úvěr). Žalovaný následně podal novou žádost o úvěr a mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy č. [hodnota], jíž se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 7 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit do [datum] spolu se sjednanými úroky ve výši 2 100 Kč (smlouva o úvěru, nová žádost o úvěr, potvrzení o platbě). Žalovaný však úvěr nesplatil ač byl žalobkyní opakovaně upomínán (výpis z komunikace žalobkyně vůči žalovanému). Žalovaný nesporoval, že dluh neuhradil. Žalobkyně vystupovala v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele. Smlouva se proto řídí rovněž ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru včetně povinnosti žalobkyně posuzovat úvěruschopnost žalovaného, čemuž dostála. Povinností žalovaného bylo řádně a včas plnit splátky podle smlouvy (§ 2399 odst. 1 o. z.). Žalovaný tuto povinnost porušil, když ani přes výzvy neuhradil ničeho. Žalobkyně proto vyzvala v rámci předžalobní výzvy k uhrazení dlužné částky (předžalobní výzva ze dne 7. 6. 2024).
7. Na základě shora uvedeného soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl, a kromě dlužné jistiny přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky, které žalobkyně uplatnila ve výši 236 Kč.
8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.