Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 16 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 800 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 7 soudní poplatek za žalobu ve výši 1 000 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 16 800 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyni vznikla pohledávka za žalovanou na základě poskytnutí akutní léčebné péče na oddělení 23 v období od [datum] do [datum]. Jeden ošetřovací den na oddělení akutní péče činí 5 600 Kč. Žalovaná strávila na oddělení akutní péče celkem [hodnota] ošetřovací dny. Jelikož žalovaná jako cizí státní příslušník neměla v této době žádné platně uzavřené zdravotní pojištění, z něhož by mohla být cena za poskytnuté zdravotní služby uhrazena, žalobkyně proto žalované vyúčtovala daňovým dokladem č. [hodnota] částku za poskytnuté služby se splatností dne [datum], avšak žalovaná žalobkyni neuhradila ničeho.
2. Opatrovník žalované k věci uvedl, že nezná procesní stanovisko žalované, neboť její pobyt není znám a je nekontaktní osobou. Opatrovník žalované má za to, že žalobkyně neprokázala, že léčebná péče byla skutečně poskytnuta žalované a navrhl tak, aby soud žalobu zamítl.
3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Na základě účastníky předložených listinných důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Žalobkyně poskytla ve dnech od [datum] do [datum] žalované zdravotní péči formou akutní hospitalizace v [podezřelý výraz] [adresa]. Náklady za jeden ošetřovací den činily celkem částku 5 600 Kč. Žalovaná nebyla zdravotně pojištěna, proto jí byla žalobkyní vystavena faktura č. [hodnota] dne [datum] na částku 16 800 Kč s datem splatnosti dne [datum]. Žalovaná tuto částku žalobkyni nezaplatila, a to ani přes upomínku ze dne [datum], která byla žalované zaslána doporučenou poštou (faktura č. [hodnota] dne [datum], výzva k zaplacení nedoplatku ze dne [datum] včetně dokladu o odeslání). Žalovaná netvrdila, tím méně prokázala, že by žalobkyni něčeho plnila.
5. Podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ,,zákon č. 372/2011 Sb.“), je poskytovatelem zdravotních služeb fyzická nebo právnická osoba, jež má oprávnění k poskytování zdravotních služeb dle tohoto zákona, přičemž dle ust. § 111 odst. 2 cit. zákona fakultní nemocnice poskytují zdravotní služby.
6. Podle ust. § 41 odst. 1 písm. c) zákona č. 372/2011 Sb. je pacient při poskytování zdravotních služeb povinen uhradit poskytovateli cenu poskytnutých zdravotních služeb nehrazených nebo částečně hrazených z veřejného zdravotního pojištění nebo jiných zdrojů, které mu byly poskytnuty s jeho souhlasem.
7. Podle ust. § 2636 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ,,o. z.“), smlouvou o péči o zdraví se poskytovatel vůči příkazci zavazuje pečovat v rámci svého povolání nebo předmětu činnosti o zdraví ošetřovaného, ať již je jím příkazce nebo třetí osoba. Podle odst. 2 téhož ustanovení příkazce zaplatí poskytovateli odměnu, je-li to ujednáno; to neplatí, stanoví-li jiný právní předpis, že se péče o zdraví hradí výlučně z jiných zdrojů.
8. Na základě shora zjištěného skutkového stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba na zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím byla podána po právu. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně je aktivně legitimována k podání žaloby, jakož i že žalované poskytla výše blíže specifikovanou zdravotní péči v celkové částce 16 800 Kč. V řízení ze strany žalované nebylo tvrzeno, tím méně pak prokázáno, že by se žalovaná v rozhodném období účastnila veřejného zdravotního pojištění či byla jinak zdravotně pojištěna. Ze strany žalované nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by dlužnou částku zaplatila, anebo že u žalobkyně v daném rozsahu ošetřen nebyla. Z daného důvodu byla žalované uložena povinnost dlužnou částku ve výši 16 800 Kč žalobkyni zaplatit v souladu s ust. § 2636 o. z. ve spojení s ust. § 41 odst. 1 písm. c) zákona č. 372/2011 Sb. Vzhledem k prodlení s plněním peněžitého dluhu byla žalované rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni úroky z prodlení v souladu s ust. § 1968 a § 1970 o.z.
9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 900 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za analogického použití § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „a.t.“), kdy účastníkovi řízení, který nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, tak náleží částka 900 Kč představující 450 Kč za každý ze dvou úkonů podle § 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. Analogické použití advokátního tarifu pro určení výše náhrady hotových výdajů vychází z judikatury Nejvyššího soudu, který v usnesení ze dne [datum], č. j. [spisová značka] konstatoval, že jestliže § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném od [datum] stanoví, že náhrada za vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné přísluší ve výši 450 Kč, představovalo by přiznávání náhrady týchž výdajů nezastoupenému účastníku toliko ve výši 300 Kč návrat k bezdůvodnému rozlišování mezi stranami civilního sporu podle toho, zda jsou, či nejsou zastoupeny zástupcem ve smyslu § 137 odst. 2 o. s. ř.
10. Konečně pak soud rozhodl o povinnosti žalované zaplatit soudní poplatek za žalobu, a to s poukazem na § 2 odst. 3, neboť žalobkyně byla osvobozena od soudního poplatku, přičemž jejímu návrhu bylo zcela vyhověno. Výše soudního poplatku činí podle položky 1 bodu 1. písm. a) Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, 1 000 Kč.