Výrok
I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 11 369 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 747,16 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 9 870,02 Kč od 30. 4. 2024 do 13. 8. 2024 ve výši 15 %, se zákonným úrokem z prodlení z částky 280,02 Kč od 14. 8. 2024 do zaplacení ve výši 15 %, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 050,7 Kč, a s úrokem ve výši 26,43 % ročně z částky 9 870,02 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení, zamítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 590 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 590 Kč od 14. 8. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Podle tvrzení strany žalující tento nárok vnikl z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], kterou žalovaná dne [datum] uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] [IČO] IČO, . Na základě této smlouvy byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté prostředky vrátit spolu s kapitalizovaným úrokem za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 7 847 Kč, s úrokovou sazbou 26,43 % p. a. a částkou za zpracování zápůjčky 1 500 Kč. Dále si pak žalovaná zvolila doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení, za což se zavázala uhradit částku 2 292 Kč. Dluh se žalovaná zavázala uhradit v 78týdenních splátkách s poslední splátkou splatnou 6. 12. 2023. Vzhledem k tomu, že žalovaná dluh ke dni splatnosti nesplnila, úročí se neuhrazená jistina 9 870,02 Kč od 7. 12. 2023 do zaplacení úrokem 26,43 % p. a. [právnická osoba] následně smlouvou ze dne [datum] postoupila pohledávku za žalovanou ze smlouvy žalobkyni, což bylo žalované notifikováno. Žalovaná na dluh uhradila toliko částku 410 Kč. Ke dni postoupení žalobkyni činila výše pohledávky za žalovanou bez příslušenství 31 532,68 Kč, včetně navýšení účtovaným původním věřitelem. Toto navýšení však žalobkyně neuplatňuje. Žalobou žalobkyně žádá zaplacení celkem 20 959 Kč, z toho 9 870,02 Kč na jistině a 11 088,98 Kč na úhradách poplatků. Dále pak 1 050,70 Kč na kapitalizovaném úroku, 2 747,16 Kč na kapitalizovaném úroku z prodlení, úroků 26,43 % p. a. z jistiny 9 870,02 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z jistiny 9 870,02 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení.
2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila.
3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav:
5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] uzavřené dne [datum] mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], a žalovanou a z tabulky umoření, soud zjistil, že jejím předmětem bylo poskytnutí finanční hotovosti ve výši 10 000 Kč. Celková dlužná částka, kterou se žalovaná zavázala právní předchůdkyni žalobkyně uhradit, činila 21 639 Kč, a to v 78týdenních splátkách ve výši 308 Kč. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru soud dále zjistil, že podpisem smlouvy žalovaná potvrdila převzetí celé výše půjčky v hotovosti. Poslední splátka byla stanovena na 6. 12. 2023. Z tabulky umoření soud zjistil, že k uhrazení poslední příslušné splátky došlo dne 24. 6. 2022, kdy žalovaná uhradila částku 410 Kč. Ke dni 6. 5. 2024 bylo provedeno vyčíslení a dlužná jistina činila 9 870,02 Kč a dlužný poplatek částku 11 088,98 Kč. Žalovaná tak od uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru do podpisu smlouvy o postoupení pohledávky uhradila celkem 410 Kč.
6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyni byla postoupena pohledávka za žalovanou vyplývající z uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru. Z oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího archu, vyplývá, že žalované bylo oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni. Z předžalobní výzvy soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky. Vzhledem k výše uvedeným skutkovým závěrům je zřejmé, že soud z předložených listinných důkazů zjistil skutkový stav shodně tak, jak jej popsala žalobkyně v podané žalobě.
7. Soud dospěl k následujícím právním závěrům:
8. Soud věc právně posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“).
9. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.
10. Soud při každém svém rozhodování musí zkoumat, zda právo, jemuž se má dostat ochrany, je v souladu se zákonem a ústavním pořádkem. Jak plyne z § 588 odst. 1 o. z. je povinen i bez návrhu přihlížet k okolnostem, jež mohou vést k rozporu s dobrými mravy či k rozporu se zákonem. Při posuzování závazků z úvěrových smluv tak musí mimo jiné zvažovat, zda přiznání úroků z prodlení (a dalších částek, které mají být v souvislosti s úvěrem hrazeny) ve výši, v jaké je žalobce požaduje, je v souladu s ujednáním účastníků a s dobrými mravy.
11. V posuzované věci byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně více než dvojnásobek, a to při týdenních splátkách. Žalovaná měla zaplatit kapitalizovaný smluvní úrok, poplatek za zpracování úvěru a další částku za komfortní a flexibilní splácení a pojištění v celkové výši 21 639 Kč. RPSN u této smlouvy činí 169,28 %.
12. Sama výše úroku není nepřiměřeně vysoká, byť je vyšší, než u bankovních ústavů. To ovšem nic nemění na tom, že v celkovém souhrnu je smlouva zjevně nevyvážená. Žalobkyně požaduje poplatek za zpracování spotřebitelského úvěru, za komfortní a flexibilní splácení, za doplňkové pojištění. Z obsahu smlouvy přitom vyplývá, že služba komfortní splácení znamená možnost splácení v hotovosti, flexibilní splácení pak garance celkové ceny, splátkové prázdniny a garance neuplatnění pohledávky pro případ úmrtí zákazníka. Při popsané konstrukci se jeví pravděpodobné, že se jedná pouze o skryté, a tedy nepřípustné, navýšení dohodnutého úroku, který představuje právě tu přidanou hodnotu – zisk, který z tohoto smluvního vztahu věřitel má. Při současné naprosto jednoznačné preferenci bezhotovostního styku, kterému odpovídá i to, že prakticky každá fyzická osoba má zřízený účet v některém z bankovních ústavů, není dán pro splácení v hotovosti žádný logický důvod. Navíc v tomto případě jde o splátky v týdenních intervalech, ačkoli každý zaměstnanec dostává výplatu jednou měsíčně. Podstatné je, že při této struktuře základních smluvních ujednání se roční procentní sazba nákladů dostává ke 169,28 %. Tato položka přitom vyjadřuje právě to, na kolik nákladné je pro dlužníka zatížení v rámci daného smluvního vztahu, protože nezahrnuje jenom některý z dílčích závazků, ale veškeré výdaje, které musí dlužník ve prospěch věřitele v konečném výsledku zaplatit. To vše zakládá nevýhodný a nevyvážený vztah mezi věřitelem a dlužníkem, který se dostává do zřejmého rozporu s dobrými mravy. Na tom nemění nic skutečnost, že žalovaná smlouvu v podobě shora uvedené podepsala.
13. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že smlouva je ve smyslu § 588 o. z. absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Tuto neplatnost je nutno dovozovat k celé smlouvě, protože v tomto případě tvoří jednotlivá ujednání smlouvy celek a nelze předpokládat, že při absenci ujednání o částce za zpracování úvěru a doplňkových služeb by byla smlouva ze strany věřitele uzavřena. Nároky stran je potom třeba posoudit podle ustanovení o bezdůvodném obohacení.
14. Nadto soud uvádí, že nedošlo ani k řádnému posouzení úvěruschopnosti žalované podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když úvěruschopnost žalované byla posuzována na základě údajů uvedených v zákaznické kartě zcela nedostatečně, neboť sice byla prověřována příjmová stránka žalované, nikoliv však stránka výdajová, resp. existence dosavadních dluhů žalované. Na výdaje žalované bylo v posuzované věci usuzováno pouze z jeho nijak blíže neupřesněného tvrzení, že její měsíční výdaje představují 8 000 Kč.
15. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky na základě právního vztahu, který byl shledán neplatným. Proto je podle pravidel bezdůvodného obohacení na místě, aby každá ze stran vydala druhé straně to, co na základě neplatné smlouvy získala. Právní předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalované částku 10 000 Kč, ze které žalovaná uhradila 410 Kč. Soud proto uložil žalované povinnost k úhradě částky 9 590 Kč se zákonným úrokem z prodlení ode dne následujícího po dni uplynutí lhůty k plnění stanovené v předžalobní výzvě. V ostatním soud žalobu s ohledem na výše uvedené zamítl.
16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť větší úspěch ve věci sice svědčí žalované, tudíž by měla proti žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení, nicméně žalované v průběhu řízení žádné náklady nevznikly.