Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka], jejíž splatnost se stanoví jeden měsíc ode dne právní moci tohoto rozsudku.
II. Co do nároku na zaplacení [částka] a úroku z prodlení 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném úhrady jistiny [částka], poplatku za vyplacení tranší úvěru [částka], smluvního úroku [částka], smluvní pokuty [částka] (0,1 % p. d. ze zůstatku jistiny úvěru za dobu od 5. 9. do [datum]) a zákonného úroku z prodlení, a to na základě smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota] uzavřené mezi stranami dne [datum] prostřednictvím internetových stránek www.[Anonymizováno].cz, podle které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr s možností postupného čerpání do výše až [částka], který se žalovaný zavázal splácet v denních splátkách s první splátkou splatnou [datum] a s koncem kreditového rámce [datum], a to včetně úhrady úroku. Úvěruschopnost žalovaného byla ověřena z údajů poskytnutých žalovaným v rámci žádosti o poskytnutí úvěru (celkový počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem při žádosti o spotřebitelský úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem, ověřené čisté měsíční příjmy a další), a dále pak lustrací žalovaného v centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku, registru neplatných dokladů, registru hledaných osob [Anonymizováno] [Anonymizováno], registru politicky aktivních osob (registr [Anonymizováno]), katastrálním rejstříku (kontrola platnosti adresy), registru „sankční seznamy“, interních registrech historie klienta, databázích [Anonymizováno] a [Anonymizováno] a z informací od žalovaného získaných prostřednictvím licence [Anonymizováno] – [Anonymizováno] Information [právnická osoba] kdy na základě souhlasu žalovaného poskytuje třetí strana (banka či jiná finanční instituce) informace o platebním účtu a transakcích, které jsou vykonané na účtech žalovaného. Žalobkyní ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila [částka]. Následně byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky převodem na bankovní účet č. [č. účtu], a to dne [datum] ve výši [částka]. Vzhledem k prodlení žalovaného s úhradou splátek žalobkyně úvěrovou smlouvu vypověděla, o čemž žalovaného vyrozuměla e-mailem z [datum], žalovaný se tak dostal [datum] do prodlení s úhradou celého úvěru, a žalobkyni tak vzniklo právo i na úhradu sjednané smluvní pokuty 0,1 % p. d. Žalovaný dluh neuhradil, ač k tomu byl před podáním žaloby vyzván.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
3. Účastníci se vzdali práva účasti u jednání, a to i postupem podle § 101 odst. 4 o. s. ř. Soud proto postupoval podle § 115a o. s. ř., a ve věci rozhodl jen na základě účastníky předložených listinných důkazů.
4. Z listin předložených žalobkyní učinil soud následující skutková zjištění:
5. Žalobkyně a žalovaný se dne [datum] prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dohodli, že žalobkyně poskytne žalovanému na účet č. [č. účtu], a to i opakovaně, peněžní prostředky až do výše [částka]. Žalovaný se proti tomu zavázal poskytnuté prostředky vrátit prostřednictvím denních anuitních splátek á [částka] s první splátkou splatnou dne [datum] a poslední splátkou splatnou [datum], a to spolu s úrokem 0,933 % denně, poplatkem za vyplacení tranše úvěru 1,99 % z čerpané částky (smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota], předpis denních splátek).
6. Úvěruschopnost žalovaného posuzovala žalobkyně z údajů sdělených žalovaným v žádosti o úvěr a z výpisu z účtu žalovaného. Žalovaný uvedl, že žije v domácnosti s další osobou, jeho pravidelné měsíční výdaje na půjčky činí [částka], na bydlení pak [částka], další nezbytné výdaje [částka] a ostatní zbytné výdaje [částka]. Své příjmy žalovaný uvedl v částce [částka] měsíčně čistého. Žalobkyně na základě výpisu z účtu žalovaného dospěla k závěru, že ověřený čistý měsíční příjem žalovaného činí [částka] (výpis o posouzení úvěruschopnosti, BankID výpis, listina „identifikované příjmy“).
7. Podle přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli vyplatila žalobkyně žalovanému na účet č. [č. účtu] dne [datum] 17 000 Kč.
8. Ostatní listinné důkazy předložené stranou žalující soud nehodnotil, neboť skutková zjištění učiněná z listinných důkazů, jak jsou uvedeny výše, postačují k právnímu posouzení věci a závěru o tom, že žalobkyně řádně nevyhodnotila úvěruschopnost žalovaného, jak bude rozvedeno dále.
9. Soud věc právně posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) za užití zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „[Anonymizováno] “) následovně:
10. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
11. Podle § 75 [Anonymizováno] je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
12. Podle § 76 [Anonymizováno] poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.
13. Podle § 86 [Anonymizováno] poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).
14. Podle § 87 odst. 1 [Anonymizováno] poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. Žalobkyní bylo v řízení prokázáno, že úvěruschopnost žalovaného byla posuzována na základě údajů uvedených žalovaným v žádosti o úvěr, jeho příjem pak byl zjištěn z výpisu z jeho účtu. Na takovéto prověření úvěruschopnosti je však nutno nahlížet jako na zcela nedostatečné a nevyhovující požadavkům § 86 [Anonymizováno], a to zejména z důvodu, že sice byla prověřována příjmová stránka žalovaného z výpisu z účtu, zjevně však nebyla ověřována spolehlivě jeho stránka výdajová. Přitom ani případný prokázaný vysoký příjem potenciálně úvěrovaného nesvědčí ničeho o jeho úvěruschopnosti, je-li na něj nahlíženo izolovaně bez kontextu výdajů úvěrovaného – jinými slovy i v případě osoby prokazatelně vysokopříjmové lze dospět s přihlédnutím k jejím vydáním k závěru o její neúvěruschopnosti. Na výdaje žalovaného bylo v posuzovaného věci usuzováno pouze z jeho nijak blíže neupřesněného a zjevně nepodloženého tvrzení, že jeho měsíční výdaje představují [částka] (z toho [částka] na půjčky, [částka] na bydlení, [částka] na další nezbytné výdaje a [částka] na ostatní zbytné výdaje). Pokud jde o tvrzenou výši měsíčních nákladů žalovaného, jeví se údaje jím uvedené zcela nereálné, když žalovaný uvedl jako své nezbytné měsíční výdaje toliko výdaj [částka] na půjčky a [částka] na bydlení, zatímco další nezbytné výdaje uvedl ve výši [částka] – to se však jeví jako zcela nereálné, neboť nelze očekávat, že by žalovaný (nad rámec nákladů spojených se zajištěním bytové potřeby) neměl žádných dalších výdajů spojených s uspokojováním dalších základních potřeb (stavování, doprava aj.). Zároveň se jako zarážející jeví výše příjmu žalovaným tvrzená ([částka]), proti výši jeho příjmu ověřené ([částka]). Uvedené skutečnosti (nereálnost uvedených výdajů ve spojení s rozporem mezi žalovaným tvrzenou výší příjmů a výší příjmů žalobkyní ověřenou) měly vést žalovanou – v souladu s její povinností postupovat při posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí – k vyšší obezřetnosti a detailnějšímu zkoumání úvěruschopnosti žalovaného (např. požadavku na doložení nákladů žalovaného). Tomu, že tak žalobkyně neučinila a spokojila se s uvedenými – pochybnost vzbuzujícími – údaji, pak odpovídá i následný výsledek v podobě toho, že žalovaný se ocitl v prodlení s úhradou úvěru od prvé splátky a na dluh doposud ničeho neuhradil.
16. S ohledem na shora popsaný skutkový stav věci je soud toho názoru, že na straně žalobkyně nelze mít za to, že splnila svou [Anonymizováno] danou povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného coby spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je v [Anonymizováno] uložena pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být ve smyslu daného ustanovené poskytnut pouze v případech, kdy nejsou na základě posouzení úvěruschopnosti dány důvodné pochybnosti o tom, že je spotřebitel schopen hradit sjednané splátky. Tím žalobkyně coby akreditovaný poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit i práva a zájmy spotřebitele. Na tuto svou povinnost však žalobkyně zjevně v posuzované věci rezignovala.
17. Ač se ze znění [Anonymizováno] podává, že neplatnost úvěrové smlouvy lze shledat k námitce úvěrovaného, je třeba ve světle již ustálené judikatury hledět na smlouvou o úvěru při nedostatečném posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného jako na absolutně neplatnou ve smyslu § 588 o. z. K tomu lze dále podotknou (jak již učinil např. ve své rozhodovací praxi Krajský soud v [Anonymizováno] – srov. např. jeho rozsudek ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]), že závěr o neplatnosti úvěrové smlouvy při porušení povinnosti úvěrujícího ověřit úvěruschopnost spotřebitele není stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale stejnou: „…měrou je tato neplatnost stanovena též na ochranu druhé smluvní strany, poskytovatele úvěru, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť snižuje riziko poskytovatelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Současně pak v neposlední řadě chrání i veškeré další potenciální věřitele úvěrovaného spotřebitele, včetně věřitelů nefinančních, před možným předlužením spotřebitele a jeho pádem do insolvence se všemi důsledky s tím souvisejícími, především pak omezením reálné možnosti uspokojení pohledávek případných dalších potenciálních věřitelů spotřebitele (viz též již shora zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Celospolečenský (veřejný) zájem na prevenci předlužování, jejímž prostředkem rovněž institut posuzování úvěruschopnosti je, byl zmíněn již shora. Zákon tak zdůrazňuje celospolečenský (veřejný) zájem na prevenci předlužování spotřebitelů a snaží se potírat navazující predátorské praktiky některých poskytovatelů úvěru (tzv. „úvěrových šmejdů“), kteří poskytují (zhusta velmi nevýhodné) úvěry téměř výhradně osobám, které úvěruschopné nejsou. Zákon tím také (zejména po celosvětové finanční krizi z roku 2008) více chrání i stabilitu celé ekonomiky, včetně zájmů investorů do nejrůznějších finančních produktů, které jsou na rizikové úvěry případně navázány.“
18. Soud si je vědom toho, že výklad [Anonymizováno] by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou, kdy nelze očekávat hlubší systematické prověřování pravosti a správnosti předložených podkladů, nejsou-li zcela zjevně falešné, nicméně určité podklady musí být k ověření zásadních tvrzení spotřebitele opatřeny a údaje v nich uvedené musí být odborně posouzeny. Pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta, ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat, byť v některých oblastech jen racionálním odhadem. Neověření uváděných výdajů je ale u žalobkyně jasně účelové – ve snaze uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.
19. Důsledkem popsaného postupu žalobkyně a nesplnění zákonné povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí [Anonymizováno] a z toho plynoucí omezenost nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru, a to podle ustanovení o bezdůvodném obohacení, a to konkrétně § 2991 o. z., podle kterého platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil, když se žalovaný bezdůvodně obohatil získáním majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu. Žalobkyně prokázala, že žalovanému poskytla celkem částku [částka], přičemž žalovaným nebylo ničeho uhrazeno. Soud tak žalobě vyhověl co nároku na zaplacení jistiny ve výši požadované žalobkyni, tj. [částka].
20. Podle § 87 [Anonymizováno] je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, přičemž ve věci je s ohledem na pasivitu žalovaného v řízení dán mezi stranami spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem žalovaného. S přihlédnutím k výši dluhu je soud přesvědčen, že splatnost v délce jednoho měsíce ode dne právní moci tohoto rozsudku je odpovídající možnostem žalovaného, neboť ten si musel být nezbytně vědom toho, že minimálně poskytnutou jistinu bude muset žalobkyni vrátit. Měl tak dostatečný časový prostor, aby odpovídající částku pro tento účel ušetřil.
21. Ve zbylé části soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Důvodem zamítnutí nároku na zaplacení příslušenství v podobě úroku z prodlení je právě shora uvedená skutečnost, že soud rozhoduje s přihlédnutím k § 87 [Anonymizováno] o nedospělé pohledávce, jejíž splatnost bude teprve stanovena, jak bylo uvedeno výše. Vzhledem k nedospělosti pohledávky, jejíž splatnost je soudním rozhodnutím stanovena až v budoucnu po právní moci rozsudku nelze uvažovat o prodlení žalovaného ve smyslu § 1968 o. z., neboť toto prodlení bude založeno až tehdy, pakliže žalobkyně svůj dluh v době splatnosti stanovené soudem nesplní. Je nutno připomenout, že stanovení splatnosti ve smyslu § 87 [Anonymizováno] je institutem hmotněprávním a nelze jej směšovat s pariční lhůtou ve smyslu § 160 o. s. ř.
22. Nad rámec shora uvedeného hodnocení pak soud uvádí, že i kdyby dospěl k závěru, že úvěruschopnost žalovaného byla posouzena žalobkyní řádně, nebylo by ani tak možno vyhovět nároku žalobkyně na zaplacení kapitalizovaného úroku [částka], a to pro absolutní neplatnost ujednání o výši úroku pro rozpor s dobrými mravy (§ 588 o. z.), když ta byla mezi stranami sjednána v sazbě 0,933 % denně (tj. 340,545 % ročně), tedy ve výši zjevně extrémně přesahující úrokové sazby, za které jsou peněžní prostředky v rámci spotřebitelských úvěrů poskytovány peněžními ústavy v České republice, přičemž tak extrémně vysoká sjednaná výše úrokové sazby se v poměrech spotřebitelského úvěru jeví zcela neobhajitelnou.
23. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť větší úspěch ve věci sice svědčí žalovanému, tudíž by měl proti žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení, nicméně žalovanému v průběhu řízení žádné náklady nevznikly.