Výrok
I. Určuje se, že [jméno FO], narozený [datum narození], zemřelý [datum], je otcem [jméno FO], nar. [datum] narozeného matce [jméno FO], narozené [datum narození].
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Navrhovatel uvádí, že je synem [jméno FO], nar. [datum narození], zemřelého [datum], posledně bytem [adresa]. Usnesením Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č.j.: [spisová značka], soud ustanovil zemřelému otci opatrovníka pro toto řízení o určení otcovství k navrhovateli a to matku otce [jméno FO]. K určení otcovství nedošlo dle § 776, § 777 nebo § 778 a ani podle § 779 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění. Otec tedy není zapsán v rodném listě navrhovatele. Matka navrhovatele paní [jméno FO], nar. [datum narození], bytem [adresa] a zemřelý doposud neurčený otec spolu žili ve společném soužití a měli intimní poměr v době, od které neprošlo do narození navrhovatele méně než 160 a více než 300 dní a otcovství. Otce nevylučují žádné okolnosti. Matka a Otec neučinili souhlasné prohlášení o určení otcovství zejména ze zdravotních důvodů, které může navrhovatel a opatrovnice osvědčit při jednání. Matka za účasti svých rodičů se o navrhovatele dokázala postarat sama. Otec se svou rodinou nikdy otcovství nezpochybňoval. Opatrovník matka otce se o navrhovatele rovněž starala a podporovala ho. Jejich vztah je vztahem prarodiče a vnuka s tím, že ona sama iniciovala podání tohoto návrhu na určení otcovství. Navrhovatel se spolu s opatrovnicí dostavili ke znalci [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], znalec v oboru zdravotnictví, odvětví genetika, který provedl DNA analýzu. Ze znaleckého posudku ze dne [datum], značka [spisová značka] vyplývá, že je dán příbuzenský vztah babičky vůči navrhovateli (babička-vnuk), přičemž biologickým otcem navrhovatele může být jakýkoli ze synů babičky. Babička měla pouze jednoho syna a to otce.
2. Z provedených důkazů soud zjistil následující. Znale [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] v posudku [spisová značka] zedne [datum] uvedl, že na základě analýzy DNA je [jméno FO] r.č. [RČ] biologickou matkou [jméno FO], narozeného [datum narození], [jméno FO], narozená [datum narození], tedy babičkou. Biologickým otcem [jméno FO] může být jakýkoliv syn [jméno FO]. Z rodného listu vyplývá, že [žalobce] se narodil [datum narození], v rodném listě nemá uvedeného otce, matkou je [jméno FO] nar. [datum narození]. [jméno FO] se podle rodného listu narodil [datum narození], zemřel podle úmrtního listu [datum].
3. Matka [žalobce] ve své výpovědi uvedla, že jeho otcem je [jméno FO], v době rozhodné s tímto měla intimní styk. [jméno FO] u soudu výpověď matky potvrdila s tím, že otec [žalobce] byl psychicky nemocný a nemohl tak potvrdit své otcovství souhlasným prohlášením. [jméno FO] je jejím jediným synem.
4. Soud nezjistil žádné závažné okolnosti, vylučující otcovství [jméno FO].
5. Podle § 783 z.č. 82/2012, občanský zákoník, (1) Nedojde-li k určení otcovství podle § 776, 777 nebo 778, ani podle § 779, může matka, dítě i muž, který tvrdí, že je otcem, navrhnout, aby otcovství určil soud. (2) Má se za to, že otcem je muž, který s matkou dítěte souložil v době, od které neprošlo do narození dítěte méně než sto šedesát a více než tři sta dní, ledaže jeho otcovství vylučují závažné okolnosti. (3) Není-li domnělý otec naživu, podává se návrh proti opatrovníkovi, kterého k tomu jmenuje soud.
6. Zákon stanoví, že nesvědčí-li domněnka otcovství manželovi matky a nebylo-li otcovství určeno souhlasným prohlášením rodičů, může dítě, matka i muž, který o sobě tvrdí, že je otcem, navrhnout, aby otcovství určil soud. Třetí domněnka se uplatní pouze v soudním řízení, na rozdíl od domněnky prvé (§ 776), která nastává ex lege, a domněnky druhé (§ 779), k jejímuž nastoupení je nutné souhlasné prohlášení. Z ustálené judikatury rovněž vyplývá, že: „Testy DNA jsou Soudem považovány za vhodnou a přesnou vědeckou metodu určení otcovství, jejíž důkazní hodnota převažuje nad jinými důkazy prokazujícími nebo popírajícími otcovství.“ Viz. Tsvetelin Petkov proti Bulharsku, č. 2641/06. Jde-li o rozhodnou dobu, zákon stanoví, že se musí jednat o dobu, od které neprošlo do narození dítěte méně než sto šedesát a více než tři sta dnů. Rozsudek upravující statusové poměry není deklaratorní, ale je svojí povahou vždy konstitutivní. Právní úprava zakotvená do občanského zákoníku současně stanoví, že není-li domnělý otec naživu, je možné jeho otcovství určit po jeho smrti tak, že se návrh na určení otcovství podá proti opatrovníkovi mrtvého domnělého otce, kterého k tomu jmenuje soud. Opatrovníkem může být jmenován kdokoliv, v daném případě babička [jméno FO]. Pokud jde o okruh účastníků řízení, zákon stanoví, že jimi jsou žena, která dítě porodila, dítě a muž, o němž je tvrzeno, že je otcem dítěte, tj. domnělý otec (§ 420 odst. 1) s tím, že byl-li podán návrh proti opatrovníku, který byl jmenován domnělému zemřelému otci, je účastníkem tento opatrovník (§ 420 odst. 2). Účastníkem řízení je i přes nedostatek procesněprávní subjektivity zemřelý domnělý otec, soudem jmenovaný opatrovník bude v řízení vystupovat pouze jako zástupce. Řízení představuje výjimku z obecných pravidel civilněprocesního řízení, ve kterém nemůže být meritorně rozhodnuto, nejsou-li dány všechny procesní podmínky.
7. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že byly splněny zákonem stanovené podmínky pro aplikaci tzv. třetí domněnky otcovství. Zemřelý [jméno FO] měl v rozhodné době styk s matkou [Jméno účastníka] a je jeho biologickým otcem, jak vyplývá i ze znaleckého posudku na základě analýzy DNA. Proto soud žalobě vyhověl.
8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodnul podle § 23 z.č. 292/2013 Sb.