Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 14 665 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 365 Kč od 30. 8. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám právní zástupkyně [tituly před jménem] [jméno FO] na náhradě nákladů řízení 2 252 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 14 665 Kč s příslušenstvím.
2. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný nezaplatil příspěvek za nepojištěné vozidlo se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, registrační značka [SPZ], VIN [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla [IBAN] za dobu ode dne 16.09.2022 do dne 24.04.2023, včetně nákladů na uplatnění pohledávky a nákladů na upomínání. Svůj nárok odůvodnila tím, že ohledně uvedeného vozidla nebyla v tomto období uzavřena pojistná smlouva týkající se pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou uvedeným vozidlem, jak ukládá § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pojištění odpovědnosti“). Žalobkyni tak dle § 4 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti vznikl nárok na příspěvek ve výši 14 365 Kč (za 221 dní porušení povinnosti při denní sazbě 65 Kč dle ust. § 2 odst. 1, písm. h) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb.) a dle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti rovněž právo na náhradu nákladů spojených s uplatnění pohledávky ve výši 300 Kč (dle § 2a vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb.).
3. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil.
4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
5. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že žalovaný byl vlastníkem v odst. II. uvedeného vozidla v uvedeném období /zjištěno z předloženého příjmového pokladního dokladu STK012201338 ze dne 23. 3. 2022 ve spojení s kupní smlouvou č. K1347819, ze kterých vyplývá, že žalovaný auto zakoupil 23. 3. 2022 od prodejce [právnická osoba]., ve spojení s výpisem z registru vozidel ze dne 28.11.2024/, přičemž v daném období neměl ohledně tohoto vozidla uzavřenou smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem tohoto vozidla. Příspěvek za nepojištěné vozidlo nezaplatil (což žalovaný vzhledem ke své procesní pasivitě v řízení nerozporoval a netvrdil opak, natož aby toto prokazoval), ač byl k tomu vyzván žalobkyní a ač byl o zaplacení upomínán. Žalovaný byl rovněž vyzván k úhradě nákladů na uplatnění pohledávky, a to v rámci stejných výzev. /zjištěno z Výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP za následné nepojištěné období ze dne 15. 6. 2023, z Upomínky o úhradu nedoplatku příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne 20. 9. 2023 a z Předžalobní výzvy od právního zástupce žalobkyně ze dne 13. 10. 2023, včetně podacích archů/6. Na základě výše uvedeného skutkového stavu soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 4 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti je žalovaný povinen zaplatit příspěvek za dobu, po kterou bylo vozidlo v jeho vlastnictví provozováno bez pojištění odpovědnosti. Dle ustanovení § 4 odst. 3 zákona o pojištění odpovědnosti se výše příspěvku vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Výši denní sazby příspěvku a druhy vozidel pro účely denní sazby stanoví Ministerstvo financí vyhláškou č. 205/1999 Sb., přičemž v daném případě je výše denní sazby 65 Kč (dle písm. h) vyhlášky) a počet dní, kdy bylo vozidlo provozováno v rozporu se zákonem, je 221 dní. Zároveň dle ust. § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti platí, že „osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek“, které dle § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. činí 300 Kč za každou pohledávku.7. Soud z důvodů výše uvedených žalobě vyhověl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, když shledal nárok uplatněný žalobkyní v celém rozsahu jako oprávněný oprávněným. Soud dále přiznal žalobkyni úrok z prodlení z částky odpovídající vlastnímu příspěvku, a to na základě § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14 665 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí věci, předžalobní výzva, žaloba) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.9. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla ve sporu zastoupena advokátem, uložil soud celkovou částku nákladů řízení zaplatit přímo tomuto advokátovi ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř.10. Lhůty k plnění byly stanoveny v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.