Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 10 008 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba žalobkyně se zamítá co do úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 008 Kč od 14. 9. 2022 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyní k rukám právní zástupkyně [Jméno advokátky] na náhradě nákladů řízení částku ve výši 907,56 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou došlou zdejšímu soudu dne 30. 9. 2025 domáhala zaplacení částky 10 008 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 008 Kč od 14. 9. 2022 do zaplacení, a to z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] uzavřené 31. 5. 2022 mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba]., (dále jen „právní předchůdce“), a žalovaným dne 31. 5. 2022, na základě které právní předchůdce poskytl žalovanému dne 31. 5. 2022 úvěr ve výši 11 120 Kč převodem na účet žalovaného č. [č. účtu]. Jelikož se žalovaný dostal s úhradou splátek úvěru do prodlení, právní předchůdce celý úvěr zesplatnil. Žalovaný uhradil žalobkyni dosud pouze 1 112 Kč. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že právní předchůdce požadoval doložení příjmů žalovaného, případně žalovaný mohl využít služeb Instantor či Kontomatik, které disponují licencí pro přístup k osobním bankovním údajům. Žalobkyně uvedla, že předmětnou pohledávku nabyla na základě postupného postoupení pohledávky, kdy poskytovatel úvěru nejprve pohledávku postoupil společnosti [právnická osoba]., a ta zase žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k zaplacení.
2. Žalobkyně byla soudem vyzvána, aby doplnila svá žalobní tvrzení obsažená v žalobě, mj. ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného a písemně označila a předložila důkazy prokazující její tvrzení.
3. Žalobkyně ve svém vyjádření ze dne 27. 11. 2025 uvedla, že právní předchůdce ověřil úvěruschopnost žalovaného na základě údajů sdělených klientem a lustrací v databázích ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI. Přes výzvu soudu neuvedla, k jakým konkrétním závěrům dospěl poskytovatel úvěru při prověřování úvěruschopnosti žalovaného, pokud jde o jeho příjmy, výdaje a celkové závazky.
4. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil.
5. Soud v souladu s ust. § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) ve spojení s ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. ve věci rozhodl na základě předložených listinných důkazů, aniž by nařizoval jednání.
6. Soud posoudil veškeré listinné důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.
7. Z úvěrové smlouvy č. [hodnota] ze dne 31. 5. 2022 soud zjistil, že společnost [právnická osoba]. (ještě pod názvem Viva [právnická osoba].) jako poskytovatel úvěru uzavřela dne 31. 5. 2022 s žalovaným jako úvěrovaným úvěrovou smlouvu, jíž se zavázala poskytnout žalovanému částku 11 120 Kč na dobu 24 měsíců s tím, že roční úroková sazba činila 457,50 % a roční procentní sazba nákladů činila 4 672,21 %.
8. Částka ve výši 11 120 Kč byla žalovanému vyplacena převodem na jeho běžný účet dne 1. 6. 2022 s tím, že z účtu společnosti Viva [právnická osoba]. byla odeslána dne 31. 5. 2022 (viz výpis z účtu žalovaného č. [č. účtu] za měsíc červen 2021 a potvrzení o provedené platbě na č. l. 24). Žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil právnímu předchůdci 1 112 Kč (žalovaný netvrdil nic jiného).
9. Právní předchůdce postoupil pohledávku za žalovaným společnosti [právnická osoba]. Ta poté postoupila pohledávku na základě smlouvy ze dne 19. 12. 2023 žalobkyni (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2023 uzavřená mezi společností [právnická osoba]. a společností [právnická osoba]., smlouva o postoupení pohledávek ze dne 19. 12. 2023 uzavřená mezi společností [právnická osoba]. a žalobkyní a jejich přílohy identifikující postoupené pohledávky), přičemž oznámení o postoupení bylo žalovanému zasláno společně s předžalobní výzvou dne 11. 1. 2024 (viz oznámení o postoupení ze dne 11. 1. 2024, předžalobní výzva ze dne 11. 1. 2024 a podací lístek k doporučené zásilce z téhož dne).
10. Z dokumentu nazvaného žalobkyní jako „[Anonymizováno] “ soud neučinil žádná pro věc podstatná skutková zjištění týkající se poměrů žalovaného, neboť se jedná o mnoho stran nesrozumitelného textu. Soud ponechává stranou otázku jeho autenticity.
11. Z ostatních předložených důkazů (kopie OP, oznámení o zahájení předčasné splatnosti ze dne 13. 9. 2022 na č.l. 23) soud neučinil žádná pro věc podstatná skutková zjištění, a to s ohledem na následující právní posouzení.
12. Po skutkové stránce tedy soud uzavřel, že žalobkyně prokázala, že právní předchůdce poskytl žalovanému jako spotřebiteli peněžní prostředky ve výši 11 120 Kč, a to na základě úvěrové smlouvy ze dne 31. 5. 2022. Své tvrzení, že právní předchůdce před jeho poskytnutím řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně nijak neprokázala.
13. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.
14. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
15. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
16. Dle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb, o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
17. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
18. Po zhodnocení provedených důkazů má soud za to, že poskytovatel úvěru (právní předchůdce žalobkyně) poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr, aniž by posoudil úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, jak mu ukládal § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen z. s. ú.). Citované ustanovení dále mj. uvádí, že poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Právní předchůdce žalobkyně neprokázal, že by si od žalovaného opatřil jediný doklad k ověření jeho příjmů a výdajů. Tvrzení, že za účelem zjištění příjmů žalovaného byla využita služba Kontomatik, žalobkyně nijak neprokázala, neboť pod takto nazvaným souborem bylo soudu doloženo pouze značné množství stran s nesrozumitelným textem, o nichž lze jen stěží mít za to, že se jedná o výpisy z účtu žalovaného. Kromě toho, žalobkyně nijak netvrdila, natož prokázala, že by se právní předchůdce žalobkyně zabýval výdajovou stránkou žalovaného, jak mu rovněž ukládá zákon. Pokud jde o žalobkyní tvrzené lustrace v databázích ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI, ta ani jednu z nich nedoložila a soud má za to, že nikdy nebyly provedeny. S ohledem na shora uvedené, má soud za to, že poskytovatel úvěru řádně nedostál své zákonné povinnost prověřit úvěruschopnost žalovaného, a proto ani neměl žalovanému úvěr poskytnout.
19. Protože žalobkyně neprokázala, že poskytovatel úvěru splnil svoji povinnost vyplývající z ust. § 86 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru, považuje soud úvěrovou smlouvu v souladu s ust. § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru za neplatnou. Na poskytnuté plnění pak soud hledí jako na bezdůvodné obohacení.
20. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
21. Žalovanému bylo vyplaceno 11 120 Kč, přičemž ten právnímu předchůdci žalobkyně vrátil toliko 1 112 Kč (žalovaný, který zůstal v řízení zcela nečinný, toto tvrzení žalobkyně nikterak nevyvracel). O částku 10 008 Kč, která odpovídá rozdílu shora uvedených částek, se tak žalovaný na úkor právního předchůdce žalobkyně bezdůvodně obohatil. Vzhledem k tomu, že žalobkyně prokázala nabytí pohledávky za žalovaným postoupením dle § 1879 a násl. o. z., soud žalobě co do částky 10 008 Kč vyhověl. Vzhledem k neplatnosti smlouvy se žalovaný neocitl v prodlení s povinností splatit poskytnutou jistinu, neboť lhůta k plnění je určena v souladu s ustanovením § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru teprve tímto rozsudkem. Soud proto žalobu co do požadovaného úroku z prodlení výrokem II. zamítl.
22. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a převážně úspěšné žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení dle míry úspěchu ve věci. Předmětem řízení byla částka 10 008 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 008 Kč od 14. 9. 2022 do zaplacení, který soud za tímto účelem kapitalizoval ke dni vyhlášení rozsudku (celkem 5 128,75 Kč). Žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 10 008 Kč, což představuje 66,12 % z celkem žalované částky 15 136,75 Kč a žalovaný v rozsahu 5 128,75 Kč, což představuje 33,88 %. Žalobkyně má tedy v rozsahu 32,24 % nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů. Náklady řízení žalobkyně činí 2 815 Kč a z toho je:- částka 1 000 Kč za soudní poplatek za žalobu,- částka 1 200 Kč jako odměna advokátovi za 3 úkony právní služby (1. převzetí a příprava zastoupení, 2. výzva k plnění, 3. podání žaloby) po 400 Kč podle § 14b odst. 1 bodu 1. vyhl. č. 177/1996 Sb., neboť po porovnání s ostatními žalobami žalobkyně dospěl soud k závěru, že se jedná o tzv. formulářovou žalobu,- částka 300 Kč za náhradu hotových výdajů advokátovi za uvedené 3 úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 6 písm. a) cit. vyhl.,- částka 315 Kč za náhradu advokátovi za daň z přidané hodnoty [21 % z (1 200 Kč + 300 Kč)] podle § 137 odst. 3 o. s. ř.Soud proto přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 907,56 Kč, což odpovídá 32,24 % z částky 3 976 Kč.
23. Doplnění žaloby ze dne 27. 11. 2025 k výzvě soudu nepovažoval soud za účelně vynaložený úkon, neboť tato tvrzení měla a mohla být obsažena v žalobě samotné.
24. O povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právní zástupkyně žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.
25. Lhůta k plnění uvedená ve výroku I. byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť s ohledem na zjištěné skutečnosti má soud za to, že není v možnostech žalovaného s ohledem na výši dlužné částky uhradit závazek v zákonné pariční lhůtě 3 dnů.