Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 50 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 50 000 Kč za dobu od 20. 4. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ve zbývající části se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 5 856 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zaplacení 76 750 Kč s příslušenstvím jakožto jistiny úvěru ve výši 50 000 Kč, smluvního úroku ve výši 20 000 Kč a smluvní pokuty ve výši 6 750 Kč, to vše dle smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi žalovaným a žalobkyní dne 25. 6. 2023 ve znění dodatku ze dne 18. 8. 2023. I přes předžalobní výzvu zaslanou žalovanému dne 12. 4. 2024, ten žalobkyni ničeho neuhradil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud rozhodl po splnění podmínek § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání.
4. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru (na č. l. 22 spisu) ve znění dodatku ze dne 18. 8. 2023 (na č. l. 16 spisu) soud zjistil, že žalovaný a žalobkyně dne 25. 6. 2023 uzavřeli tuto smlouvu. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému částku ve výši až 50 000 Kč a ten se zavázal poskytnutou částku splatit spolu se smluvním úrokem ve výši 40 % měsíčně. Pro případ prodlení si strany smlouvy sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky úvěru. Roční procentní sazba nákladů úvěru činila 5 511,44 %. Z výpisu z účtu u [právnická osoba] (na č. l. 6 a 7 spisu) soud zjistil, že žalobkyně vyplatila na účet č. [č. účtu] dne 25. 6. 2023 částku ve výši 20 000 Kč a dne 18. 8. 2023 částku dne 30 000 Kč. Z výpisu z účtu u [jméno FO] soud zjistil, že zde měl žalovaný otevřený účet č. [č. účtu] (na č. l. 10-15 spisu) Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 12. 4. 2024 (na č. l. 19 spisu). Odeslání výzvy téhož dne vyplývá z podacího lístku [Anonymizováno] (na č. l. 8 spisu).
5. Po právní stránce soud věc posoudil dle ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (ustanovení o smlouvě o úvěru), a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Soud má za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 50 000 Kč dvěma bezhotovostními platbami. Dle smlouvy měl žalovaný vrátit celkem 50 000 Kč s měsíčním úrokem ve výši 40 %, tedy 480 % ročně. Pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru si strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, které se žalobkyně domáhá ve výši 6 750 Kč. Výši nákladů úvěru považuje soud v jejich souhrnu za nepřiměřené a v rozporu s dobrými mravy. K otázce přiměřenosti úroků a dalšího příslušenství soud odkazuje např. na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 4. 2021, č.j. 58 Co 100/2021-126. Dle něj soudní judikatura dovodila již v době před účinností současného občanského zákoníku, že nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. K těmto závěrům dospěl rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, přičemž v daném případě sjednaný úrok ve výši 66 % je v rozporu s dobrými mravy. Ohledně obvyklé míry úrokových sazeb soud odkazuje např. na databázi České národní banky ARAD, z níž vyplývá, že v červnu 2023, kdy byla smlouva uzavřena, činila obvyklá roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR 9,46 % p. a. V měsíci srpnu, kdy byl uzavřen dodatek ke smlouvě o úvěru se jednalo o 9,57 % p. a. Je tak zřejmé, že žalobkyní požadovaná úroková sazba ve výši 480 % a roční procentní sazba nákladů 5 511,44 % je pak oproti zjištěné běžné sazbě zcela nesrovnatelná.
6. Soud proto uzavřel, že náklady úvěru sjednané ve smlouvě vysoko přesahují přijatelnou hranici a smlouva o úvěru z tohoto důvodu odporuje dobrým mravům, přičemž rozpor s dobrými mravy má soud za zjevný. Smlouva je tak absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru tak má žalobkyně právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z., jehož výše činí 50 000 Kč.
7. Žalovaný měl bezdůvodné obohacení vydat bez zbytečného odkladu poté, co věřitel plnění požadoval (§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž s ohledem na výši plnění soud považoval za tomu odpovídající lhůtu dvou dnů. Výzva k plnění byla zaslána dne 14. 4. 2024, má se tedy za to, že byla žalovanému doručena dne 17. 4. 2024 (§ 573 o. z.). Nejpozději měl tedy žalovaný plnit 19. 4. 2024. Počínaje následujícím dnem 20. 4. 2024 se ocitl žalovaný s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení, čímž žalobkyni vznikl nárok na zákonný úrok z prodlení z částky 50 000 Kč od 20. 4. 2024 do zaplacení ve smyslu § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části soud žalobu zamítl.
8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení byla částka 76 750 Kč. Žalobkyni bylo v řízení vyhověno v částce 50 000 Kč a nevyhověno v částce 26 750 Kč, tedy rozdíl úspěchu a neúspěchu žalobkyně představuje částka 23 250 Kč, což je po zaokrouhlení 30,29 % předmětu řízení.
9. Celkové účelně vynaložené náklady žalobkyně činí 19 333 Kč a sestávají ze soudního poplatku ve výši 3 070 Kč a z odměny za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva k plnění, žaloba), 1 úkon za 4 180 Kč podle § 7 odst. 5 ve spojení s § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „AT“), celkem 12 540 Kč, náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 3 AT, připadající na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné ve výši 900 Kč za 3 úkony právní služby a 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 2 823 Kč.
10. Přiznaná náhrada nákladů žalobkyně ve výši 30,29 % z 19 333 Kč činí po zaokrouhlení 5 856 Kč. Dle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně.
11. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.