Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 108 416 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 1. 7. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 63 515 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobce.
III. Žalovaná je povinna zaplatit České republice, Obvodnímu soudu pro Prahu 8 náhradu nákladů řízení ve výši 7 354 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení částky 108 416 Kč s příslušenstvím jakožto nedostatečného pojistného plnění z pojistné události – poškození jeho osobního automobilu zn. [Anonymizováno], RZ [SPZ] (dále jen „Vozidlo“) při dopravní nehodě s automobilem pojištěným u žalované na odpovědnost za újmu způsobenou provozem vozidla („povinné ručení“).
2. V podrobnostech žalobce uvedl, že dne [datum] došlo k poškození Vozidla při dopravní nehodě. Žalobce od počátku požadoval nahrazení škody na jeho Vozidle zákonem preferovaným způsobem uvedením v předešlý stav, tedy opravou Vozidla. S žalovanou v tomto směru byla vedena obsáhlá komunikace, kdy však žalovaná škodu na Vozidle vyhodnotila jako totální a ekonomicky neefektivní; zbytkovou hodnotu Vozidla před nehodou žalovaná stanovila na 272 000 Kč. I kdyby se žalobce ztotožnil s touto částkou, jím vynaložené náklady na řádnou opravu Vozidla (za materiál i práci) činily 334 716 Kč a dle judikaturních závěrů Nejvyššího soudu se jednalo o hospodářsky možnou náhradu škody uvedením do předchozího stavu. Žalovaná žalobci za poškození Vozidla částečně hradila toliko v částce 226 300 Kč. Žalobce se tak po žalované domáhá rozdílu mezi jím vynaloženými náklady na opravu Vozidla a vyplaceným plněním od žalované, kdy tento rozdíl činí částku 108 416 Kč.
3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby v celém rozsahu. Pojistné plnění poskytnuté žalobci bylo dle žalované zcela dostatečné, neb vyplacená částka 226 300 Kč odpovídá rozdílu mezi zbytkovou hodnotou Vozidla před poškozením v částce 272 000 Kč a hodnotou použitelných zbytků v částce 45 700 Kč. K opravě poškozeného Vozidla žalovaná uvedla, že tato by byla zcela ekonomicky neúčelná, neb při nehodě byla prakticky zdemolována celá přední část Vozidla, kdy dle kalkulace žalovaná by oprava Vozidla vyšla na částku 846 897 Kč, což převyšuje zvykovou hodnotu Vozidla více než o 300 %. Žalobcem tvrzené náklady na opravu ve výši 334 716 Kč jsou dle žalované obtížně přezkoumatelné a je otázkou, zda Vozidlo bylo řádně opraveno do původního stavu.
4. Mezi účastníky je nesporná pasivní legitimace žalované a doručení předžalobní výzvy žalované, sporovány nebyly okolnosti dopravní nehody. V rámci přípravného jednání účastnící za nespornou taktéž označili zbytkovou hodnotu Vozidla před poškozením v částce 272 000 Kč. Sporná mezi účastníky zůstala možnost ekonomicky účelné opravy Vozidla a přiměřenost žalobcem prezentované výše nákladů na tuto opravu.
5. K zodpovězení odborných otázek souvisejících se sporovaným nehodovým dějem soud ustanovil [tituly před jménem] [jméno FO], znalce z oboru doprava – posuzování dopravních nehod, ekonomika – ceny a odhady motorových vozidel k podání znaleckého posudku. Ze znalcem vypracovaného znaleckého posudku č. [hodnota] (založen na čl. 141-225 spisu) se podává, že znalec po analýze předložených pokladů dospěl prvotnímu závěru, že poškození Vozidla nebyla totální škoda v technickém smyslu, neb Vozidlo bylo běžným způsobem opravitelné a je nyní provozováno. Oprava Vozidla za použití originálních dílů by se pohybovala v rozsahu 833 210 Kč až 849 897 Kč včetně DPH. Při užití dílů od náhradního výrobce (tak jak učinil žalobce) by řádnou opravu Vozidla bylo dle výpočtu znalce možno provést za cenu od 322 370 Kč včetně DPH do 444 817,50 Kč včetně DPH. Znalec dospěl k jednoznačnému závěru, že pokud byla oprava provedena za cenu 334 716 Kč včetně DPH, pak toto lze považovat za technicky přijatelné.
6. Ani jeden z účastníků nepožadoval slyšení znalce k závěrům jeho posudku. Vzhledem k tomu, že znalec do svého robustního znaleckého posudku zahrnul v zásadě veškeré listinné důkazy doložené žalobcem i žalovanou, soud dokazovaní omezil toliko na provedení tohoto znaleckého posudku.
7. Po právní stránce soud věc posoudil dle ust. § 6 odst. 2 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, má pojištěný právo, aby pojistitel za něj uhradil v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku poškozenému účelně vynaložené náklady spojené s péčí o zdraví zraněného zvířete a způsobenou škodu vzniklou poškozením, zničením nebo ztrátou věci, jakož i škodu vzniklou odcizením věci, pozbyla-li fyzická osoba schopnost ji opatrovat. Dle § 94 odst. 1 zákona č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, se práva a povinnosti vyplývající ze škodných událostí vzniklých provozem vozidla, které nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, řídí zákonem č. 168/1999 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, a to i v případě, že ke vzniku práva nebo povinnosti došlo ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
8. Podle ust. § 2951 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (díle také jen „o.z.“) se škoda nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích. K výkladu tohoto ustanovení Nejvyšší soud v Rozsudku ze dne 16. 5. 2022, sp. zn. 25 Cdo 2651/2021 uvedl, že „stanoví-li § 2951 odst. 1 ObčZ, že zákonem preferovaná varianta náhrady škody uvedením do předešlého stavu se uplatní, je-li to možné, je tím myšlena nejen možnost faktická, právní, ale též možnost hospodářská, tj. splnění podmínky smysluplnosti opravy věci při současném přihlédnutí k poměrům poškozeného a jeho zájmu na zachování neporušitelnosti vlastnictví konkrétní věci. Zcela obecně lze považovat za přípustné zhruba 30% překročení celkové obvyklé ceny poškozené věci, neboť více jak o třetinu vyšší náklady na opravu věci oproti její obecné ceně před poškozením již zpravidla představují nepoměrně vysoké náklady a znamenají příliš drahou a ekonomicky neefektivní opravu věci.“
9. Po zhodnocení závěrů znaleckého posudku ve vztahu ke skutkovým tvrzením účastníků dospěl soud k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Soud shrnuje, že žalobce se po poškození Vozidla domáhal po žalované nákladů za jeho opravu, tj. uvedení do předešlého stavu ve smyslu § 2951 o.z., věta první. V řešeném případě však žalovaná opravu Vozidla vyhodnotila jako ekonomicky neefektivní, škodu na Vozidle brala za totální a postupovala dle smyslu § 2951 o.z., věta druhá, tedy že „uvedení do předešlého stavu není dobře možné“. Žalobci následně hradila částku odpovídající rozdílu mezi tržní hodnotou vozidla (obvyklou cenou) před poškozením a totožně stanovenou cenou vozidla ve stavu po poškození (tj. z pohledu žalované vraku Vozidla). Odborné otázky vyplývající ze sporu účastníků pak byly zhodnoceny ustanoveným soudním znalcem. Ten konstatoval, že oprava Vozidla byla možná jak z hlediska technického, tak i fakticky proveditelná v žalobcem uvedené částce 334 716 Kč. Náklady na opravu Vozidla tedy převýšily zbytkovou hodnotu Vozidla přibližně o 23 % a v intencích shora uvedeného závěru Nejvyššího soudu se v posuzovaném případě dle soudu nejedná o nepoměrně vysoké náklady a ekonomicky neefektivní opravu věci. Lze tedy konstatovat, že samotným žalobcem byla škoda na Vozidle odstraněna uvedením do předešlého stavu, to za vynaložení přiměřených nákladů a žalobce má vůči žalované nárok na úhradu zbývající části těchto nákladů. Žalobci nelze v žádném případě klást k tíži, že žalovaná při řešení škodní události vycházela z kalkulace opravy Vozidla, v úrovni přibližně dvaapůlkrát vyšší, než činily žalobcem reálně vynaložené náklady na řádnou opravu Vozidla. Z uvedených důvodů tak soud žalobu shledal po právu a žalobci přiznal požadovanou částku 108 416 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení.
10. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce měl ve věci plný úspěch. Soud proto rozhodl, že žalobci náleží náhrada nákladů řízení. Jedná se o částku ve výši 63 515 Kč sestávající z následujících položek:a. odměna za zastupování advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“), po 5 460 Kč podle § 7 odst. 5 a § 11 odst. 1 a. t. za 7 úkonů právní služby: převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, žaloba, porada s klientem, jednání dne [datum], porada s klientem, jednání dne [datum], tj. celkem 38 220 Kč,b. paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 a. t. za 2 úkony vykonané před 1. 1. 2025, tj. celkem 600 Kč;c. paušální náhrada hotových výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 a. t. za 5 úkonů vykonaných po 1. 1. 2025, tj. celkem 2 250 Kčd. náhrada cestovních výdajů v částce 4 792 Kč za cestu [adresa] a zpět dne [datum] v délce [Anonymizováno] km, s výší náhrady 5,80 Kč dle § 1 písm. b) vyhlášky č. 475/2024 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad pro rok 2025, cenou nafty ve výši 34,70 Kč/l dle § 4 písm. 3) výše uvedené vyhlášky a spotřebou ve výši 6,3 l/km dle technického průkazu užitého vozidla;e. náhrada cestovních výdajů v částce 4 829 Kč za cestu [adresa] a zpět dne [datum] v délce [Anonymizováno] km, výší náhrady 5,90 Kč dle § 1 písm. b) vyhlášky č. 573/2025 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad pro rok 2026, cenou nafty ve výši 34,10 Kč/l dle § 4 písm. c) výše uvedené vyhlášky a spotřebou ve výši 6,3 l/km dle technického průkazu užitého vozidla,f. náhrada za promeškaný čas strávený na cestě na ústní jednání ve výši 1 800 Kč za 12 půlhodin při sazbě 150 Kč/půlhodina dle § 14 odst. odst. 1 písm. a) a odst. 3 a. t.;g. náhrada 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 11 024 Kč.
11. Soud žalobci nepřiznal náhradu nákladů řízení za doplnění tvrzení ze dne [datum], neboť se jednalo o doplnění nedostatečných tvrzení, které měl žalobce již uvést dostatečným způsobem v žalobě. Dále soud nepřiznal náhradu nákladů řízení za poradu s klientem dne [datum], v které měl zástupce žalobce s žalobcem projednávat odpověď na výzvu soudu k doplnění tvrzení. Tuto poradu soud považuje za neúčelnou, neboť již úkon převzetí a příprava zastoupení obsahuje poradu s klientem, během níž má dojít k předání všech potřebných informací k podání žaloby. Pokud si klient a advokát potřebné informace nepředali, nemůže toto jít k tíži protistrany v rámci náhrady nákladů řízení. Dále soud nepřiznal náhradu nákladů řízení za poradu s klientem ze dne [datum], jejímž předmětem mělo být projednání otázek na znalce, jmenování znalce a revize znaleckého úkonu. Soud má za to, že porada s klientem v této fázi řízení není nutná a také k ní v obdobných případech nedochází. Rozbor znaleckého úkonu a navržení vhodných otázek na znalce soud považuje za činnosti v gesci advokáta, které nevyžadují ingerenci klienta v rozsahu 75 minut.
12. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. S ohledem na neúspěch žalované jí soud uložil výrokem III. tohoto rozsudku povinnost nahradit státu vynaložené náklady, které spočívají v nákladech na znalecký posudek znalce [tituly před jménem] [jméno FO], které nebyly kryty složenou zálohou v částce 7 354 Kč. Žalovaná je povinna náklady státu uhradit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet č. 19–22526011/0710, variabilní symbol [VS].
13. Lhůty k plnění byly stanoveny podle § 160 odst. 1 o. s. ř.