Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 639,87 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 6 639,87 Kč za dobu od 8. 1. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ve zbývající části se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 573 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zaplacení 10 141,63 Kč s příslušenstvím jakožto dluhu ze smlouvy o úvěru. Smlouvu o úvěru uzavřel žalovaný s [právnická osoba], IČ [IČO], (dále jako „[Anonymizováno] “) dne 9. 12. 2024. Na základě této smlouvy poskytla [Anonymizováno] žalovanému 10 000 Kč a ten se zavázal 10 000 Kč vrátit spolu s úrokem 60 % ročně. Žalovaný na dluh ze smlouvy splatil celkem 3 360,13 Kč. Žalobkyně se ze smlouvy dále domáhá poplatku ve výši 900 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 732,65 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku ve výši 418,27 Kč. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným postoupením pohledávek. I přes předžalobní výzvu zaslanou žalovanému dne 31. 12. 2025, ten žalobkyni ničeho dalšího neuhradil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud ve věci rozhodl po splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jako „o. s. ř.“), bez nařízení jednání.
4. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav: Žalovaný a [Anonymizováno] spolu uzavřeli dne 9. 12. 2024 smlouvy o úvěru, kterou se [Anonymizováno] zavázala poskytnout žalovanému 10 000 Kč a žalovaný se zavázal jistinu splatit spolu s úrokem ve výši 60 % ročně. Pro případ zaslání upomínky žalovanému si strany sjednaly poplatek ve výši 300 Kč. Celkové RPSN úvěru činilo 81,02 % (viz osobní podmínky – smlouva o spotřebitelském úvěru). [Anonymizováno] zaslala na účet žalovaného dne 9. 12. 2024 10 000 Kč (viz potvrzení o provedení transakce). Žalovaný splatil na svůj dluh celkem částku ve výši 3 360,13 Kč (viz tabulku umoření). Žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k úhradě ze dne 21. 4. 2025 (viz výzvu před zesplatněním dluhu). Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené s [Anonymizováno] dne 29. 9. 2025 (viz smlouvu o postoupení pohledávek). Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu dne 31. 12. 2025 (viz výzvu k plnění a podací lístek zásilky). V řízení se neprokázalo, že by žalovaný na svůj dluh něčeho dalšího plnil.
5. Po právní stránce soud věc posoudil dle ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (ustanovení o smlouvě o úvěru), a § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, s tím, že dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Soud má za prokázané, že [Anonymizováno] poskytla žalovanému částku 10 000 Kč. Dle smlouvy byl úrok sjednán ve výši 60 % ročně a RPSN ve výši 81,02 %. Výši nákladů úvěru považuje soud v jejich souhrnu za nepřiměřenou a v rozporu s dobrými mravy. K otázce přiměřenosti úroků a dalšího příslušenství soud odkazuje např. na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 4. 2021, č.j. 58 Co 100/2021-126. Dle něj soudní judikatura dovodila již v době před účinností současného občanského zákoníku, že nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. K těmto závěrům dospěl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, přičemž v daném případě si strany sjednaly úrok ve výši 60 % ročně. Ohledně obvyklé míry úrokových sazeb soud odkazuje např. na databázi České národní banky ARAD, z níž vyplývá, že v prosinci 2024, kdy byla smlouva uzavřena, činila obvyklá roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR 9,66 % p. a. Je tak zřejmé, že ujednaná úroková sazba ve výši 60 % ročně a roční procentní sazba nákladů ve výši 81,02 % jsou pak oproti zjištěné běžné úrokové sazbě zcela nepřiměřené.
6. Soud proto uzavřel, že náklady úvěru sjednané ve smlouvě vysoko přesahují přijatelnou hranici a smlouva o úvěru z tohoto důvodu odporuje dobrým mravům, přičemž rozpor s dobrými mravy má soud za zjevný. Smlouva je tak absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Pro zřejmou neplatnost smlouvy o úvěru se soud nezabýval otázkou úvěruschopnosti žalovaného. Žalovaný na svůj dluh ze smlouvy ve výši 10 000 Kč uhradil 3 360,13 Kč. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru tak má žalobkyně právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z., jehož výše činí 6 639,87 Kč.
7. S ohledem na výše uvedené soud uložil žalovanému odpovídající povinnost výrokem I. tohoto rozsudku. Žalovaný měl bezdůvodné obohacení vydat bez zbytečného odkladu poté, co věřitel plnění požadoval (§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž s ohledem na výši plnění soud považoval za tomu odpovídající lhůtu tři pracovních dnů. Výzva k plnění byla zaslána dne 31. 12. 2025, má se tedy za to, že byla žalovanému doručena dne 6. 1. 2026 (§ 573 o. z.). Nejpozději měl tedy žalovaný plnit 7. 1. 2026. Počínaje následujícím dnem 8. 1. 2026 se ocitl s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení, čímž žalobkyni vznikl nárok na zákonný úrok z prodlení z částky 6 639,87 Kč od 8. 1. 2026 do zaplacení ve smyslu § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části soud žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl.
8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Předmětem řízení byla částka 10 141,63 Kč. Žalobkyně byla v řízení úspěšná v částce 6 639,87 Kč a neúspěšná v částce 3 501,76 Kč, tedy rozdíl úspěchu a neúspěchu žalobkyně představuje částka 3 138,11 Kč, což je po zaokrouhlení 30,94 % předmětu řízení.
9. Celkové účelně vynaložené náklady žalobkyně činí 1 852 Kč a sestávají ze soudního poplatku ve výši 400 Kč a z odměny advokáta dle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. (a. t.), neboť žalobkyně vede u zdejšího soudu množství dalších řízení s obdobným předmětem sporu zahájených návrhem podaným na ustáleném vzoru a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Odměna činí 900 Kč za 3 úkony právní služby (1. příprava a převzetí zastoupení, 2. podání žaloby, 3. výzva k plnění), dále představuje náhradu hotových výdajů po 100 Kč za úkon dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., a náhradu DPH ve výši 252 Kč10. Přiznaná náhrada nákladů žalobkyně ve výši 30,94 % z 1 852 Kč činí 573 Kč. Dle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně.11. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.