Výrok
I. Žaloba o zaplacení částky 99 426,91 Kč s úrokem z prodlení z částky 99 426,91 Kč od 10. 12. 2025 do zaplacení ve výši 11,5 % ročně, se zamítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 20 147 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zaplacení 99 426,91 Kč s příslušenstvím jakožto bezdůvodného obohacení, které mělo vzniknout žalované, když jí žalobkyně plnila bez právního důvodu na základě rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne [Anonymizováno], č.j. [Anonymizováno]. Rozsudek krajského soudu změnil v neprospěch žalobkyně rozsudek Okresního soudu v Chebu ze dne [Anonymizováno], č.j. [Anonymizováno]. Žalobkyně podala proti rozsudku krajského soudu dovolání, které bylo odmítnuto Nejvyšším soudem usnesením ze dne [datum]. Proti usnesení Nejvyššího soudu podala žalobkyně ústavní stížnost, které vyhověl Ústavní soud nálezem ze dne [datum], [Anonymizováno], a usnesení Nejvyššího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu projednání. Žalobkyně proto ve světle nálezu ústavního soudu považuje za jediné řádné rozhodnutí Okresního soudu v Chebu, kterým byla žaloba proti ní směřující zamítnuta. Plnění dle rozsudku krajského soudu proto není po právu a žalovaná je povinna vydat, co jí žalobkyně plnila. Žalobkyně má za to, že žaloba nebyla podána předčasně, neboť slouží k zabránění promlčení jejího nároku, když Nejvyšší soud o podaném dovolání nerozhodl po dobu čtyř let. Dále žalobkyně zopakovala argumentaci jí již vznesenou v řízení před Okresním soudem v Chebu a Krajským soudem v Plzni. K tomu také obsáhle popsala další řízení vedená proti žalované, a to buď ze strany klientů zástupce žalobkyně, nebo i dalších osob.
2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, neboť jí žalobkyně plnila dle pravomocného exekučního titulu, který nebyl zrušen rozhodnutím Nejvyššího soudu. Žalovaná se proto nemohla na účet žalobkyně obohatit, když jí bylo plněno po právu. Žalovaná se dále obsáhle vyjádřila k argumentaci žalobkyně z dříve vedeného řízení.
3. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav: Okresní soud v Chebu rozhodl dne [datum] rozsudkem, [Anonymizováno], že žaloba, kterou se žalovaná domáhala po žalobkyni zaplacení 91 582,40 Kč s příslušenstvím, se zamítá (viz rozsudek [Anonymizováno]). Dne [datum] rozhodl Krajský soud v Plzni rozsudkem, [Anonymizováno], že se rozsudek Okresního soudu v Chebu mění tak, že je žalobkyně povinna zaplatit žalované 91 582,40 Kč s příslušenstvím (viz rozsudek Krajského soudu v Plzni č.j. [Anonymizováno]). Žalobkyně dne 19. 12. 2022 požádala emailem žalovanou o sdělení platebních údajů k úhradě dle rozsudku Krajského soudu v Plzni. Žalovaná žalobkyni sdělila své číslo účtu dne 18. 1. 2023. Dne 18. 1. 2023 žalovaná potvrdila, že jí žalobkyně uhradila 91 582,40 Kč jakožto jistinu ve věci a vyzvala jí k úhradě příslušenství ve výši 7 844,51 Kč (viz komunikaci mezi účastníky, respektive jejich právními zástupci ohledně úhrady pohledávky). Z výpisů z účtu žalobkyně vyplývá, že ta žalované uhradila 30. 12. 2022 91 582,40 Kč a dne 30. 1. 2023 7 844,51 Kč (viz výpis z bankovního účtu u [právnická osoba], číslo účtu [Anonymizováno]). Dne [datum] odmítl Nejvyšší soud usnesením, č. j. [Anonymizováno], dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni (viz usnesení Nejvyššího soudu [Anonymizováno]). Ústavní soud usnesení Nejvyššího soudu zrušil nálezem ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno] (nález Ústavního soudu sp. zn. [Anonymizováno]). Žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění žalované částky předžalobní výzvou ze dne 8. 12. 2025 (viz výzvu k neprodlenému zaplacení dluhu, předžalobní výzvu zaslanou od žalobkyně směrem žalované z 8. 12. 2025). Žalovaná odmítla dle předžalobní výzvy plnit (viz reakci žalované ze dne 17. 17. 2025 směrem ke straně žalující). Soud nahlédl do aplikace Infosoud a zjistil, že v řízení vedeného u Nejvyššího soudu pod sp. zn. [Anonymizováno] (žalobkyni v žalobě zjevně chybně uvedena sp.zn. [Anonymizováno], pozn soudu) ke dni vyhlášení rozsudku rozhodnuto. Stejně tak byl dle aplikace Infosoud spis sp. zn. [Anonymizováno] předložen dne [datum] znovu na Nejvyšší soud k rozhodnutí (viz výpis z aplikace Infosoud, detail o řízení vedeného u Nejvyššího soudu pod sp. zn. [Anonymizováno] a výpis z aplikace Infosoud, detail o řízení u Krajského soudu v Plzni, sp. zn. [Anonymizováno]).
4. Právní posouzení:
5. Dle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
6. Žalobkyně tvrdí, že se žalovaná na její účet obohatila o žalovanou částku, když ta jí plnila podle rozsudku Krajského soudu v Plzni. Ten byl v rámci řízení o mimořádném opravném prostředku přezkoumán Nejvyšším soudem. Výsledkem přezkumu bylo usnesení o odmítnutí dovolání žalobkyně, které bylo následně zrušeno Ústavním soudem. Nejvyšší soud nyní ve věci znovu rozhoduje. Rozsudek Krajského soudu v Plzni nebyl Nejvyšším soudem ke dni vyhlášení tohoto rozsudku změněn či zrušen a je v právní moci. Dle § 2991 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
7. Žalobkyně plnila žalované částku dle právního důvodu, kterým byl rozsudek Krajského soudu v Plzni. Tento rozsudek nebyl zrušen, tedy se žalovaná nemohla obohatit na základě plnění z právního důvodu, který odpadl. Žalobkyně plnila žalované dobrovolně, tedy se žalovaná nemohla na její účet obohatit ani užitím cizí hodnoty. Stejně tak žalobkyně plnila na svůj vlastní dluh, což vylučuje i plnění za jiného, který měl plnit sám. Lze proto konstatovat, že zjištěné skutkové situaci neodpovídá žádný důvod bezdůvodného obohacení na straně žalobkyně explicitně uvedený v § 2991 o. z. Ze samotné logiky způsobu, jakým je v právním systému poskytována ochrana subjektivním právům nevyplývá, že by bylo možno usuzovat na nějaký jiný důvod bezdůvodného obohacení vycházející z dalších ustanovení a principů právního systému, který by nebyl uveden v § 2991 o. z.
8. Žalobkyně plnila žalované podle pravomocného rozhodnutí soudu druhého stupně. To představuje konečné rozhodnutí ve věci, které lze napadnout pouze dovoláním jakožto mimořádným opravným prostředkem. Dovolání se podává proti již pravomocnému rozhodnutí, jehož závěry strany zavazují. Pokud bude rozhodnutí dovolacího soudu napadeno ústavní stížností a Ústavní soud stěžovateli vyhoví, je nález Ústavního soudu pouze kasací rozhodnutí dovolacího. Sama kasace nemá vliv na hmotná práva účastníků řízení. Ta jsou závazným způsobem určena pravomocným rozhodnutím soudu druhého stupně, jehož závěry trvají do jeho zrušení. Pokud žalobkyně výkladem nálezu Ústavního soudu dospěla k závěru o určitém způsobu uspořádání práv a povinností mezi účastníky sporu, jde pouze o její závěr. Zdejšímu soudu nijak nepřísluší předjímat závěry rozhodnutí dovolacího soudu, kdy ze samotného nálezu Ústavního soudu nelze předpokládat konkrétní rozhodnutí ve vztahu k napadenému rozsudku Krajského soudu v Plzni. Tím méně jak pak zdejší soudu oprávněn posuzovat námitky žalobkyně ohledně údajné liknavosti Nejvyššího soudu při opětovném rozhodování o jejím dovolání.
9. Žalobkyně se v žalobě, jakož i při ústním jednání obsáhle vyjadřovala k údajným nekalým praktikám žalované a dalším soudním sporům, kterou s žalovanou vedou další osoby, od kterých žalovaná požaduje finanční plnění. Je třeba zdůraznit, že žalobkyní akcentované skutečnosti jsou v tomto řízení zcela bez významu, neb tyto byly podstatné pro rozhodnutí Okresního soudu v Chebu a Krajského soudu v Plzni. Lapidárně řečeno, žalobkyně se svou argumentací pokouší nepřípustně brojit proti závěrům pravomocného rozsudku Krajského soudu v Plzni, přičemž soudu zdejšímu nijak nepřísluší postup a závěry tamějšího soudu přezkoumávat či korigovat.
10. Protože soud shledal, že se žalobkyni nevzniklo právo na vydání bezdůvodného obohacení, žalobu v celém rozsahu zamítl výrokem I. tohoto rozsudku.
11. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaná byla v řízení zcela úspěšná a má tak právo na náhradu nákladů řízení ve výši 20 147 Kč sestávajících z následujících položek:a. odměna za zastupování advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“), po 5 100 Kč podle § 7 odst. 5 a § 11 odst. 1 a. t. za 3 úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ve věci, účast na jednání 24. 3. 2026, tj. celkem 15 300 Kč,b. paušální náhrada hotových výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 AT za 3 úkony, tj. celkem 1 350 Kč;c. náhrada 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 3 497 Kč.
12. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalobkyně povinna zaplatit náklady řízení žalované k rukám jejího advokáta. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.