Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 999,13 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 5 999,13 Kč za dobu od 18. 10. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ve zbývající části se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zaplacení částky ve výši 512 563,77 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že se jedná o dluh ze smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené dne 7. 1. 2025 mezi žalobkyní a žalovaným. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěrový rámce ve výši 7 300 Kč, z kterého žalovaný využil 6 033 Kč. Žalovaný se zavázal splatit využitou část úvěrového rámce spolu poplatkem ve výši 1,99 % z částky využitého úvěrového rámce a s úrokem ve výši 0,87 % využité části úvěrového rámce denně. Žalovaný žalobkyni uhradil 33,87 Kč. Žalobkyně dále požaduje smluvní pokutu ve výši 44,19 Kč vypočtenou jako 0,1 % denně z jistiny úvěru, a to za prvních 90 dnů prodlení. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu dne 17. 10. 2025. Žalovaný i přesto na svůj dluh ničeho dalšího neuhradil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud ve věci rozhodl po splnění podmínek § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání.
4. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav:
5. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 7. 1. 2025 smlouvu o úvěru, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěrový rámec ve výši 7 300 Kč. Žalovaný se zavázal splatit využitou část úvěrového rámce spolu poplatkem ve výši 1,99 % z částky využitého úvěrového rámce a s úrokem ve výši 0,87 % využité části úvěrového rámce denně. Strany si dále sjednaly pro případ prodlení žalovaného právo žalobkyně na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny od prvního dne prodlení. Celkové RPSN smlouvy bylo sjednáno ve výši 1 224,94 % (viz smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru). Žalobkyně zaslala žalovanému na účet 6 033 Kč, a to v celkem dvou platbách dne 7. 1. 2025 a dne 5. 3. 2025 (viz listinu nazvanou „Přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli“ a listinu nazvanou autorizace ověření totožnosti). Žalovaný uhradil žalobkyni 33,87 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému dne 8. 10. 2025 předžalobní výzvu. (viz předžalobní upomínku a podací poštovní lístek)
6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:
7. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
8. Dle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9. Žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru dle § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému 6 033 Kč, a to na účet žalovaného, což má soud za prokázané z přehledu bankovních transakcí. Žalovaný se vedle jistiny zavázal hradit poplatek ve výši 1,99 % z částky využitého úvěrového rámce a s úrokem ve výši 0,87 % využité části úvěrového rámce denně, tj. 317,55 % úvěrového rámce ročně. RPSN bylo sjednáno ve výši 1 224,94 %. Pro případ prodlení žalovaného si strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Tu žalobkyně požaduje za prvních 90 dnů prodlení žalovaného ve výši 44,19 Kč. Stranami sjednaná úroková sazba 317,55 % ročně zakládá hrubý nepoměr mezi stranami a je v rozporu s dobrými mravy. K otázce přiměřenosti úroků a dalšího příslušenství soud odkazuje např. na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 4. 2021, č. j. 58 Co 100/2021-126. Dle něj soudní judikatura dovodila již v době před účinností současného občanského zákoníku, že nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. K těmto závěrům dospěl Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, přičemž v daném případě sjednaný úrok ve výši 60 % byl v rozporu s dobrými mravy. Ohledně obvyklé míry úrokových sazeb soud odkazuje např. na databázi České národní banky ARAD, z níž vyplývá, že v lednu 2025, kdy byla smlouva uzavřena, činila obvyklá úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR 8,63 % p. a. S ohledem na výše uvedené soud shledal, že sjednaná smlouva o úvěru je v rozporu s dobrými mravy a je proto stižena absolutní neplatností dle § 588 o. z. Vzájemný vztah účastníků se tak pohybuje v režimu bezdůvodného obohacení dle § 2991 o. z. Žalobkyně zaslala žalovanému 6 033 Kč a ten jí zaplatil 33,87 Kč, tedy se žalovaný obohatil na účet žalobkyně o 5 999,13 Kč. Za této situace se soud pro nadbytečnost nezabýval posouzením úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní.
10. S ohledem na výše uvedené soud uložil žalovanému odpovídající povinnost výrokem I. tohoto rozsudku. Žalovaný měl bezdůvodné obohacení vydat bez zbytečného odkladu poté, co věřitel plnění požadoval (§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž s ohledem na výši plnění soud považoval za tomu odpovídající lhůtu tři pracovní dny. Výzva k plnění byla zaslána dne 8. 10. 2025, má se tedy za to, že byla žalovanému doručena dne 14. 10. 2025 (§ 573 o. z.). Nejpozději měl tedy žalovaný plnit 17. 10. 2025. Počínaje následujícím dnem 18. 10. 2025 se ocitl s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení, čímž žalobkyni vznikl nárok na zákonný úrok z prodlení z částky 5 999,13 Kč od 18. 10. 2025 do zaplacení ve smyslu § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Co do zbytku nároku soud žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl.
11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Předmětem řízení byla částka 12 563,77 Kč. Žalovaný byl v řízení úspěšný v částce 6 564,64 Kč a neúspěšný v částce 5 999,13 Kč, tedy rozdíl úspěchu a neúspěchu žalovaného představuje částka 565,51 Kč, což je po zaokrouhlení 4,5 % předmětu řízení, kdy žalovaný by měla právo na náhradu nákladů řízení v této části. Žalovaný ovšem zůstal během řízení zcela neaktivní, a tak mu žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl výrokem II. tohoto rozsudku, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
12. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.