Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 25 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 25 000 Kč za dobu od 29. 7. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ve zbývající části se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 811,82 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení 31 459 Kč s příslušenstvím jakožto dluhu ze smlouvy o úvěru, kterou uzavřel žalovaný se [Anonymizováno] [právnická osoba], IČ [IČO], (dále jako „[Anonymizováno] “) dne 16. 8. 2023. Na základě této smlouvy poskytla [Anonymizováno] žalovanému 25 000 Kč a ten se zavázal tuto částku splatit spolu s úrokem ve výši 5 634 Kč. Žalovaný své závazky neplnil, proto vzniklo [Anonymizováno] právo na smluvní pokutu ve výši 825 Kč. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným postoupením. I přes předžalobní výzvu zaslanou žalovanému dne 21. 7. 2025, ten žalobkyni ničeho neuhradil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud ve věci rozhodl po splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o. s. ř.), bez nařízení jednání.
4. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav: Žalovaný a [Anonymizováno] spolu uzavřeli dne 16. 8. 2023 smlouvy o úvěru, na jejímž základě [Anonymizováno] poskytla žalovanému 9 300 Kč a žalovaný se zavázal jistinu splatit spolu s úrokem ve výši 2 027 Kč. Úrok si strany sjednaly ve výši 294,65 % ročně z jistiny. Celkové RPSN úvěru činilo 1 337,5 %. Splatnost jistiny bylo možné prodloužit vždy o 30 dnů na žádost žalovaného, a to po uhrazení poplatku ve výši 2 139 Kč. Pro případ prodlení žalovaného s plněním dle smlouvy si strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny. (viz smlouvu o úvěru). [Anonymizováno] a žalovaný uzavřeli sérii dodatků, kterou byla jistina úvěru zvýšena na 25 000 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 62,79 % a RPSN ve výši 1 611 % (viz dodatek č. [hodnota] ke smlouvě o úvěru). [Anonymizováno] vyplatila žalovanému celkem v jedenácti platbách 25 000 Kč na účet žalobce. (viz výpisy z účtu u [právnická osoba]) Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené se [Anonymizováno] dne 23. 6. 2025. (viz smlouvu o postoupení pohledávek). [Anonymizováno] oznámila žalovanému postoupení pohledávky dne 21. 7. 2025. Spolu s touto listinou mu žalobkyně zaslala i předžalobní výzvu z téhož dne (viz oznámení o postoupení pohledávky, výzvu k úhradě před podáním žaloby a podací lístek zásilky). Žalovaný netvrdil, že by žalované něco uhradil.
5. Po právní stránce soud smlouvu posoudil dle ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, s tím, že dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Soud má za prokázané, že [Anonymizováno] poskytla žalovanému částku 25 000 Kč. Dle smlouvy měl žalovaný uhradit na dluh celkem 30 634 Kč, přičemž tato částka byla nad rámec jistiny tvořena úrokem ve výši 5 634 Kč. Úrokovou sazbu při sjednání smlouvy představovalo 294,65 % jistiny a RPSN činilo 1 337,5 %. Po sjednání dodatku sjednaná úroková sazba představovala 62,79 % a RPSN činilo 1 611 %. Výši nákladů úvěru považuje soud v jejich souhrnu za nepřiměřené a v rozporu s dobrými mravy. K otázce přiměřenosti úroků a dalšího příslušenství soud odkazuje např. na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 4. 2021, č. j. 58 Co 100/2021-126. Dle něj soudní judikatura dovodila již v době před účinností současného občanského zákoníku, že nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. K těmto závěrům dospěl Nejvyšší soudu v rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, přičemž v daném případě si strany sjednaly úrok ve výši 60 %, což bylo shledáno v rozporu s dobrými mravy. Ohledně obvyklé míry úrokových sazeb soud odkazuje např. na databázi České národní banky ARAD, z níž vyplývá, že v srpnu 2023, kdy byla smlouva uzavřena, činila obvyklá roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR 9,57 % p. a. Je tak zřejmé, že [Anonymizováno] jak v původní smlouvě, tak i v dodatku požadovaná úroková sazba 294,65 % a 62,79 % oproti zjištěné běžné úrokové sazbě zcela nepřiměřená. To samé platí o RPSN sjednané jak ve výši 1 337,5 % a 1 611 %, které reflektuje [Anonymizováno] požadovaný poplatek za prodloužení úvěru, a tedy i narůstající náklady pro žalovaného.
6. Soud proto uzavřel, že náklady úvěru sjednané ve smlouvě vysoko přesahují přijatelnou hranici a smlouva o úvěru z tohoto důvodu odporuje dobrým mravům, přičemž rozpor s dobrými mravy má soud za zjevný. Smlouva je tak absolutně neplatné ve smyslu § 588 o. z., k čemuž soud přihlédne i bez návrhu. Pro zřejmou neplatnost smlouvy o úvěru se soud nezabýval otázkou úvěruschopnosti žalovaného.
7. Bylo prokázáno, že [Anonymizováno] žalovanému poskytla částku 25 000 Kč a žalovaný jí za to nic neuhradil. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru tak má žalobkyně právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. ve výši 25 000 Kč.
8. S ohledem na výše uvedené soud uložil žalovanému odpovídající povinnost výrokem I. tohoto rozsudku. Žalovaný měl bezdůvodné obohacení vydat bez zbytečného odkladu poté, co věřitel plnění požadoval (§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž žalobkyně ho k tomu v předžalobní výzvě ze dne 21. 7. 2025 určila lhůtu tří dnů. Výzva k plnění byla zaslána dne 21. 7. 2025, má se tedy za to, že byla žalovanému doručena dne 24. 7. 2025 (§ 573 o. z.). Nejpozději měl tedy žalovaný plnit 28. 7. 2025. Počínaje následujícím dnem 29. 7. 2025 se ocitl s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení, čímž žalobkyni vznikl nárok na zákonný úrok z prodlení z částky 25 000 Kč od 29. 7. 2025 do zaplacení ve smyslu § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Co do zbývající části soud žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl.
9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení byla částka 31 459 Kč. Žalobkyni bylo v řízení vyhověno v částce 25 000 Kč a nevyhověno v částce 6 459 Kč, tedy rozdíl úspěchu a neúspěchu žalobkyně představuje částka 18 541 Kč, což je po zaokrouhlení 58,94 % předmětu řízení.
10. Celkové účelně vynaložené náklady žalobkyně činí 3 074 Kč a sestávají ze soudního poplatku ve výši 1 259 Kč, z odměny advokáta dle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 2 vyhl. č. 177/1996 Sb. (a.t.), neboť žalobkyně vede u zdejšího soudu množství dalších řízení s obdobným předmětem sporu zahájených návrhem podaným na ustáleném vzoru a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Odměna činí 1 200 Kč za 3 úkony právní služby (1. příprava a převzetí zastoupení, 2. výzva k plnění, 3. podání žaloby). Soud dále přiznal náhradu hotových výdajů po 100 Kč za úkon dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t., a náhradu DPH ve výši 315 Kč.
11. Přiznaná náhrada nákladů žalobkyně ve výši 58,94 % z 3 074 Kč činí 1 811,82 Kč. Dle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně.
12. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.