Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 258 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 6 258 Kč za dobu od 28. 1. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ve zbývající části se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 16 046 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 16 046 Kč od 21. 12. 2025 do zaplacení. Svůj návrh odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [Anonymizováno] [právnická osoba], IČ: [IČO], (dále též jako „[Anonymizováno] “) uzavřela dne 22. 5. 2025 s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru č. [hodnota], na základě které poskytla žalovanému na jeho účet úvěr v celkové výši 13 877 Kč, a to jednotlivými platbami: dne 22. 5. 2025 částku 5 000 Kč a 2 000 Kč, dne 23. 5. 2025 částku 5 800 Kč, dne 29. 5.2025 částku 577 Kč a dne 13. 6. 2025 částku 900 Kč. Jelikož se žalovaný dostal s úhradou úvěru do prodlení, [Anonymizováno] celý úvěr zesplatnila. Dlužná částka sestává z nesplacené jistiny ve výši 10 715 Kč, smluvního úroku ve výši 5 331 Kč a zákonného úroku z prodlení. Uvedenou pohledávku žalobkyně nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 18. 12. 2025 mezi žalobkyní a [Anonymizováno]. Žalovaný přes upomínku zaslanou mu právní zástupkyní žalobkyně dne 20. 1. 2026 žalobkyni ničeho neuhradil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).
4. Soud na základě listinných důkazů dospěl k následujícím závěrům o skutkovém stavu. [Anonymizováno] uzavřela s žalovaným dne 22. 5. 2025 smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které byl žalovaný oprávněn čerpat úvěr až do výše 5 000 Kč s možností opakovaného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnutou jistinu splatit spolu s úrokem ve výši 150 % ročně. RPSN byla sjednána ve výši 311,10 %. Žalovaný ve smlouvě uvedl jako své číslo účtu č. [č. účtu] (Viz smlouvu o revolvingovém úvěru č. [hodnota]). [Anonymizováno] a žalovaný uzavřeli dne 22. 5. 2025 dodatek č. [hodnota] k uvedené smlouvě o revolvingovém úvěru, kterým byla výše úvěrového rámce navýšena na 7 000 Kč. RPSN se tímto dodatkem navýšila na 311,40 % (Viz dodatek č. [hodnota] ke smlouvě o revolvingovém úvěru č. [hodnota]). [Anonymizováno] a žalovaný dále uzavřeli dne 23. 5. 2025 dodatek č. [hodnota] k uvedené smlouvě o revolvingovém úvěru, kterým byla výše úvěrového rámce navýšena na 11 934 Kč. RPSN se tímto dodatkem navýšila na 311,80 % (Viz dodatek č. [hodnota] ke smlouvě o revolvingovém úvěru č. [hodnota]). [Anonymizováno] a žalovaný dále uzavřeli dne 29. 5. 2025 dodatek č. [hodnota] k uvedené smlouvě o revolvingovém úvěru, kterým byla výše úvěrového rámce navýšena na 12 000 Kč. RPSN se tímto dodatkem zvýšila na 323,40 % (Viz dodatek č. [hodnota] ke smlouvě o revolvingovém úvěru č. [hodnota]). [Anonymizováno] vyplatila žalovanému na jeho účet č. [č. účtu] dne 22. 5. 2025 částku 5 000 Kč a částku 2 000 Kč, dne 23. 5. 2025 částku 5 800 Kč, dne 29. 5. 2025 částku 577 Kč a dne 13. 6. 2025 částku 900 Kč, tedy celkem 14 277 Kč (Viz výpis z běžného účtu [Anonymizováno] za měsíc květen 2025 a červen 2025 a potvrzení o finančních transakcích k úvěrové smlouvě č. [hodnota]). Žalovaný uhradil [Anonymizováno] dne 22. 5. 2025 částku 866 Kč, dne 29. 5. 2025 částku 830 Kč, dne 13. 6. 2025 částku 1 735 Kč, dne 30. 8. 2025 částku 4 583 Kč a dne 14. 9. 2025 částku 5 Kč, tedy celkem 8 019 Kč (Viz potvrzení o finančních transakcích k úvěrové smlouvě č. [hodnota]). Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené se [Anonymizováno] dne 18. 12. 2025 (Viz smlouvu o postoupení pohledávek uzavřenou mezi [Anonymizováno] a žalobkyní dne 18. 12. 2025 a seznam pohledávek, ref. č. [hodnota]). [Anonymizováno] zaslala žalovanému dne 20. 1. 2026 oznámení o postoupení pohledávky (Viz oznámení o postoupení pohledávky z 16. 1. 2026 a potvrzení o podání doporučené zásilky z 20. 1. 2026). Žalobkyně zaslala žalovanému dne 20. 1. 2026 předžalobní výzvu (Viz předžalobní výzvu z 16. 1. 2026 a potvrzení o podání doporučené zásilky z 20. 1. 2026).
5. Po právní stránce soud smlouvu posoudil dle ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (ustanovení o smlouvě o úvěru), a § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, s tím, že dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Soud má za prokázané, že [Anonymizováno] poskytla žalovanému částku v celkové výši 14 277 Kč. Dle smlouvy měl žalovaný uhradit jistinu spolu s úrokem 150 % ročně. RPSN smlouvy ve znění jejích pozdějších dodatků činila 323,40 %. Výši nákladů úvěru považuje soud za nepřiměřenou a v rozporu s dobrými mravy. K otázce přiměřenosti úroků a dalšího příslušenství soud odkazuje např. na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 4. 2021, č. j. 58 Co 100/2021-126. Dle něj soudní judikatura dovodila již v době před účinností současného občanského zákoníku, že nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. K těmto závěrům dospěl Nejvyšší soudu v rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, přičemž v daném případě si strany sjednaly úrok ve výši 150 %, což bylo shledáno v rozporu s dobrými mravy. Ohledně obvyklé míry úrokových sazeb soud odkazuje např. na databázi České národní banky ARAD, z níž vyplývá, že v květnu 2025, kdy byly smlouva a její tři dodatky uzavřeny, činila obvyklá roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR 8,16 % p. a. Je tak zřejmé, že [Anonymizováno] ve smlouvě požadovaná úroková sazba 150 % ročně spolu s konečnou roční procentní sazbou nákladů ve výši 323,40 % jsou pak oproti zjištěné běžné úrokové sazbě zcela nepřiměřené.
6. Soud proto uzavřel, že náklady úvěru sjednané ve smlouvě vysoko přesahují přijatelnou hranici a smlouva o úvěru z tohoto důvodu odporuje dobrým mravům, přičemž rozpor s dobrými mravy má soud za zjevný. Smlouva je tak absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z., k čemuž soud přihlédne i bez návrhu. Pro zřejmou neplatnost smlouvy o úvěru se soud nezabýval otázkou úvěruschopnosti žalovaného.
7. Bylo prokázáno, že [Anonymizováno] žalovanému poskytla částku 14 277 Kč a žalovaný jí uhradil 8 019 Kč. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru tak má žalobkyně právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. ve výši 6 258 Kč.
8. S ohledem na výše uvedené soud uložil žalovanému odpovídající povinnost výrokem I. tohoto rozsudku. Žalovaný měl bezdůvodné obohacení vydat bez zbytečného odkladu poté, co věřitel plnění požadoval (§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž soud považoval s ohledem na výši částky odpovídající lhůtu dvou dnů. Výzva k plnění byla zaslána dne 20. 1. 2026, má se tedy za to, že byla žalovanému doručena dne 23. 1. 2026 (§ 573 o. z.). Nejpozději měl tedy žalovaný plnit 27. 1. 2026. Počínaje následujícím dnem 28. 1. 2026 se ocitl s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení, čímž žalobkyni vznikl nárok na zákonný úrok z prodlení z částky 6 258 Kč od 28. 1. 2026 do zaplacení ve smyslu § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Co do zbytku žaloby soud žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl.
9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. s tím, že převážně úspěšný ve věci byl žalovaný, kterému však vzhledem k jeho nečinnosti v řízení žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl výrokem III. tohoto rozsudku, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
10. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř. věta před středníkem, neboť neshledal mimořádné okolnosti, které by odůvodňovaly určit lhůtu k plnění jinou než zákonem předvídanou.