Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 70 432 Kč, a to do 12 měsíců od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 69 346 Kč, a to do 12 měsíců od právní moci tohoto rozsudku.
III. Ve zbytku se žaloba zamítá.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou u zdejšího soudu původně domáhala po žalovaném zaplacení částky 133 476 Kč spolu s příslušenstvím, a to z titulu uzavřené smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne 4. 6. 2021 (vedeno pod sp. zn. 24 C 280/2022, dále jen „smlouva č. 1“), na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 124 000 Kč, který měl žalovaný splatit spolu s nominální úrokovou sazbou 45,56 % p. a. formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 5 952 Kč. Žalovaný však měsíční splátky nehradil řádně a včas, když žalobkyni uhradil toliko sedm splátek po 5 952 Kč, dvě splátky po 5 453 Kč a další dvě splátky po 499 Kč, tj. dohromady částku 53 568 Kč. Z důvodu prodlení žalovaného vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 1 996 Kč a nákladů s prodlením žalovaného ve výši 1 200 Kč. Jelikož žalovaný své povinnosti vyplývající ze smlouvy č. 1 neplnil řádně a včas, žalobkyně mu zbylou část nesplaceného úvěru zesplatnila ke dni 21. 6. 2022. Žalobkyně tvrdila, že řádně prověřila schopnost žalovaného úvěr hradit a neměla pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně přitom vycházela z výpisu z účtu za období května 2021, z něhož vzala za prokázaný pravidelný měsíční příjem žalovaného. Při hodnocení výdajů žalovaného vycházela z údajů poskytnutých žalovaným. Žalobkyně nesouhlasila s výši splátek navrhovaných žalovaným ve výši 500 Kč, akceptovatelné by pro ni byly splátky v minimální výši 2 664 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že podepsal návrh na uzavření smlouvy č. 1 a úvěr ve výši 124 000 Kč mu byl od žalobkyně poskytnut. Celkově měl žalovaný splatit 249 984 Kč. Žalovaný tvrdil, že na úvěr hradil částku celkem 53 568 Kč. Žalovaný má za to, že smluvní ujednání smlouvy o úvěru způsobují její neplatnost, neboť výše RPSN sjednaná ve smlouvě č. 1 sedminásobně přesahuje hranici, kterou lze ještě považovat za souladnou s dobrými mravy. Žalovaný namítá, že smlouva č. 1 byla uzavírána vyplněním formulářové smlouvy, kterou byl žalovaný nucen podepsat předem a čekat na schválení od žalobkyně. Žalovaný též namítá nedostatečné posouzení jeho úvěruschopnosti, neboť v době uzavírání úvěrové smlouvy s žalobkyní u něj existovaly další spotřebitelské úvěry. Žalovaný se nachází v dluhové pasti, situaci vůči žalobkyni se snažil řešit prostřednictvím mimosoudního řešení, nicméně žalobkyně na toto nepřistoupila. Na závěr navrhl spojení řízení s věcí sp. zn. 12 C 133/2022, v němž si vzal od žalobkyně další úvěr ve výši 80 000 Kč. Navrhoval způsob řešení jeho situace tím, že mu bude uloženo platit pohledávku žalobkyni v měsíčních splátkách ve výši 500 Kč.
3. Žalobkyně vzala žalobu částečně zpět co do výše smluvního úroku původně požadovaného ve výši 45,56 % p. a., a to ve výši 24,62 % p. a., tj. na úrok 20,94 % p. a., který odpovídá obvyklé úrokové sazbě pro dané období. Žalobkyně též vzala žalobu zpět co do částky 6 720 Kč s příslušenstvím. Soud proto řízení částečně zastavil usnesením ze dne 22. 2. 2023, č. j. 24 C 280/2022-102.
4. Soud rozhodl usnesením ze dne 23. 2. 2023, č. j. 24 C 280/2022-103, o spojení věci projednávané pod sp. zn. 12 C 133/2022 s touto věcí s tím, že tyto věci budou společně projednávány pod sp. zn. 24 C 280/2022.
5. Ve věci sp. zn. 12 C 133/2022 se žalobkyně domáhala za týchž okolností zaplacení částky 96 821 Kč s příslušenstvím, neboť na základě smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne 7. 1. 2022 (dále jen „smlouva č. 2“) poskytla žalovanému úvěr ve výši 80 000 Kč. Žalovaný přitom na úvěr uhradil žalobkyni toliko částku 10 654 Kč (2 splátky po 5 327 Kč). Žalobkyně po žalovaném požadovala též smluvní pokutu ve výši 1 497 Kč a náklady z prodlení žalovaného ve výši 600 Kč.
6. Žalovaný se k této žalobě vyjádřil tak, že na poskytnutý úvěr uhradil částku 10 654 Kč. Jinak vznesl téže námitky jako v případě řízení sp. zn. 24 C 280/2022.
7. Žalobkyně vzala žalobu projednávanou soudem v řízení pod sp. zn. 12 C 133/2022 částečně zpět co do částky 7 316 Kč s příslušenstvím a co do úroku ve výši 38,35 % p. a. Soud proto řízení usnesením ze dne 9. 1. 2023, č. j. 12 C 133/2022-88, v tomto rozsahu částečně zastavil.
8. Na základě listinných důkazů, které jsou obsahem spisu, vzal soud za prokázaný následující skutkový stav: Žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu č. 1, na základě níž se zavázal oproti poskytnutí úvěru ve výši 124 000 Kč ze strany žalobkyně tento úvěr splatit 42 měsíčními splátkami ve výši 5 952 Kč (prokázáno návrhem na uzavření smlouvy č. 1 a předsmluvním formulářem). Smlouvou č. 2 se žalovaný zavázal uhradit poskytnutý úvěr ve výši 80 000 Kč prostřednictvím 30 měsíčních splátek ve výši 5 327 Kč (prokázáno předsmluvním formulářem smlouvy č. 2 a návrhem na uzavření smlouvy č. 2). Z titulu smlouvy č. 1 byla na číslo účtu [č. účtu] dne 4. 6. 2021 zaslána částka 124 000 Kč (prokázáno dokladem o vyplacení úvěru a provedenou transakcí pod VS: [var. symbol]). Z titulu smlouvy č. 2 byla na číslo účtu [č. účtu] dne 7. 1. 2022 zaslána částka 80 000 Kč (prokázáno dokladem o vyplacení úvěru a provedenou transakcí pod VS: [var. symbol]). Majitelem osobního účtu číslo [č. účtu] byl k datu 4. 6. 2021 a k datu 7. 1. 2022 žalovaný (prokázáno sděleními [právnická osoba]. ze dnů 4. 11. 2022 a 18. 5. 2023). Žalovaný na úvěr ze smlouvy č. 1 uhradil dohromady částku 53 568 Kč (prokázáno kartou klienta u smlouvy č. 1) a na úvěr ze smlouvy č. 2 uhradil dohromady částku 10 654 Kč (prokázáno kartou klienta u smlouvy č. 2). Žalobkyně s dostatečným předstihem před podáním žaloby vyzvala žalovaného k plnění (prokázáno výzvou před podáním žaloby ze dne 26. 6. 2023 a podacím archem ze dne 28. 6. 2023).
9. Žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím scoringu klienta (prokázáno scoringem klienta ze dne 17. 5. 2021 a ze dne 6. 1. 2022), lustracemi v registru SOLUS (prokázáno výpisem záznamů z registru SOLUS ze dne 17. 5. 2021 a 6. 1. 2022), výpisem z účtu žalovaného za květen 2021 (prokázáno výpisem z účtu žalovaného za období 1. 5. 2021 – 31. 5. 2021), výplatními páskami za období srpen - listopad 2021 (prokázáno výplatními páskami žalovaného za srpen – listopad 2021) a hodnocením klienta (prokázáno hodnocením klienta ze dne 7. 1. 2022). Při scoringu před uzavřením smlouvy č. 1 žalovaný vyšel se skórem 457, což znamená nízké riziko a nejlepší segment klientů (prokázáno scoringem klienta ze dne 17. 5. 2021), nicméně před uzavřením smlouvy č. 2 vykázal žalovaný při provedeném scoringu pouze skóre 276, a tudíž spadal do kategorie vyššího rizika (prokázáno scoringem klienta ze dne 6. 1. 2022).
10. Z výpisu z účtu je zřejmé, že žalovaný dne 4. 5. 2021 čerpal úvěr ve výši 7 068,65 Kč, dne 6. 5. 2021 čerpal další úvěr ve výši 10 094,70 Kč, dne 15. 5. 2021 čerpal úvěr 7 123,13 Kč, dne 17. 5. 2021 čerpal 5 750 Kč a dne 19. 5. 2024 čerpal dalších 7 617,90 Kč (prokázáno výpisem z účtu žalovaného za období 1. 5. 2021 – 31. 5. 2021). Žalovaný čerpal úvěr v měsíci květnu 2021 v mnohých dalších případech, nicméně vyjma výše uvedených případů toto čerpání nepřesáhlo částku 7 000 Kč (prokázáno výpisem z účtu žalovaného za období 1. 5. 2021 – 31. 5. 2021). Žalovaný ze svého účtu v květnu 2021 hradil na splátkách úvěru vysoké částky, např. dne 10. 5. 2021 uhradil splátku 19 917,75 Kč, dne 18. 5. 2021 uhradil na splátce úvěru částku 17 679,91 Kč, dne 25. 5. 2021 splátku 10 000 Kč či dne 27. 5. 2021 splátku 7 000 Kč (prokázáno výpisem z účtu žalovaného za období 1. 5. 2021 – 31. 5. 2021). Žalovaný se tak z počátečního zůstatku ve výši 15 121,95 Kč dostal na konci měsíce května 2021 na konečný zůstatek toliko ve výši 1 352 Kč, přičemž na celkové výdaje ve výši 198 794,26 Kč připadaly celkové příjmy ve výši 185 024,31 Kč (prokázáno výpisem z účtu žalovaného za období 1. 5. 2021 – 31. 5. 2021).
11. Žalobkyně s dostatečným předstihem před podáním žaloby vyzvala žalovaného k plnění (prokázáno předžalobními výzvami před podáním žaloby ze dne 10. 8. 2022 a podacími archy z téhož dne).
12. Soud z provedených důkazů učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalovaný postupně s žalobkyní uzavřel smlouvu č. 1 a smlouvu č. 2, na jejichž základě od žalobkyně obdržel dva úvěry v celkové výši 204 000 Kč. Žalovaný na těchto úvěrech žalobkyni uhradil toliko částku 64 222 Kč. Žalobkyně měla od žalovaného pro posouzení jeho úvěruschopnosti k dispozici výpis z jeho běžného účtu z května 2021.
13. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zák. č. 257/2016 Sb.“), dle kterého poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
14. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
16. Podle ustálené judikatury vyšších soudů je třeba k neplatnosti předmětné úvěrové smlouvy přihlédnout z úřední povinnosti podle § 588 o. z., nikoli jen na základě případné námitky spotřebitele (podle § 87 odst. 1 věta druhá zák. č. 257/2016 Sb.). Ve svém usnesení ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, Ústavní soud označil „koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv“ za „nesouladnou i s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, tedy koncepci porušující závazky, které pro Českou republiku vyplývají z mezinárodních smluv (čl. 1 odst. 1, odst. 2 Ústavy a čl. 1 a čl. 3 odst. 1 Listiny), která je neslučitelná s podstatou a účelem takové právní úpravy, jež má být projevem zásady ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele), v soukromém právu korigující uplatnění zásady autonomie vůle.“ Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, „povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.“ (k tomu viz též nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18).
17. Soud se proto zprvu zabýval tím, zdali lze na smlouvu č. 1 a smlouvu č. 2 hledět jako na platně uzavřené s ohledem na výše uvedená zákonná ustanovení, a dospěl k názoru, že žalobkyně před poskytnutím spotřebitelského úvěru žalovanému řádně neposoudila jeho úvěruschopnost ve smyslu § 86 zák. č. 257/2016 Sb., pročež soud považuje úvěrovou smlouvu v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a výše citovanou judikaturou za absolutně neplatnou, což se týká i vedlejších ujednání, na jejichž základě se žalobkyně domáhala smluvní pokuty a nákladů na vymáhání pohledávky. Podle § 84 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. byla žalobkyně (poskytovatelka úvěru) povinna ověřit úvěruschopnost žalovaného způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.
18. Ačkoli žalobkyně měla k dispozici výpisy z účtu za měsíc květen 2021 od žalovaného, údaje z nich vytěžené nikterak nereflektovala, když žalovaný byl za tento měsíc v minusu zhruba 14 tisíc Kč. Z uvedeného výpisu rovněž vyplývalo, že žalovaný má množství úvěrů, neboť z jeho účtu min. v pěti výše uvedených případech z jeho účtu odcházely prostředky na úhradu splátek jeho dluhů. Žalobkyně však tyto skutečnosti při výši poskytnutého úvěru nijak nezohlednila a přestože se žalovaný dle výpisu nejevil jako solventní dlužník, poskytla žalovanému úvěr ve výši 120 000 Kč. V druhém případě, tj. před poskytnutím úvěru dle smlouvy č. 2, dokonce žalobkyně měla možnost skrze scoring žalovaného vidět, že není spolehlivým a solventním dlužníkem, když ho scoring vyhodnotil jako rizikového úvěrovaného, a přesto žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši dalších 80 000 Kč, což lze hodnotit jako zcela ledabylé posouzení jeho úvěruschopnosti.
19. Nadto soud konstatuje, že z předložených listinných důkazů nevyplývá, že by si žalobkyně obstarala dostatečné informace k ověření příjmů a výdajů žalovaného, ani k ověření existence a způsobu plnění jeho případných dosavadních dluhů. Žalobkyně sice uvedla, že využila databáze dle § 88 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., ale toto své tvrzení nedoložila žádnými důkazy, vyjma výpisu z registru SOLUS. Žalobkyni lze vytknout způsob, jakým se při posuzování úvěruschopnosti žalovaného zabývala množstvím jeho dalších dluhů. Třebaže žalovaný sdělil, že má čisté příjmy nad 30 tisíc měsíčně, jeho měsíční obrat peněz na účtu byl více než 185 tisíc Kč. Žalovaný přitom žalobkyni žádné další zdroje příjmů (vyjma mzdy od Městské policie ve městě [jméno FO]) nevykázal.
20. S ohledem na shledanou absolutní neplatnost smlouvy č. 1 a smlouvy č. 2 pak soud na poskytnuté plnění hledí jako na bezdůvodné obohacení, které je obohacená osoba, tedy žalovaný, povinen dle § 2991 o. z. vrátit žalobkyni.
21. Na základě zjištěného skutkového stavu a následného právního posouzení věci soud uzavřel, že žaloba je co do vydání bezdůvodného obohacení vůči žalovanému zcela oprávněná. Věc pak připadalo do úvahy posuzovat pouze dle ustanovení upravujících bezdůvodné obohacení, ke kterému v daném případě došlo, když žalobkyně zaslala bez právního důvodu, resp. z právního důvodu, který vyslovením absolutní neplatnosti smlouvy odpadl, částku nejdříve 124 000 Kč a následně dalších 80 000 Kč na účet žalovaného. K tomu ovšem soud dodává, že žalovaný žalobkyni z první zaslané částky uhradil 53 568 Kč a z druhé uhradil 10 654 Kč. Z toho důvodu soud žalobkyni přiznal výrokem I. nárok na doplacení 70 432 Kč (124 000 Kč – 53 568 Kč) a výrokem II. částku 69 346 Kč (80 000 Kč – 10 654 Kč). Ve zbytku, tj. ohledně požadovaných smluvních úroků, zákonných úroků z prodlení a smluvních pokut pak soud žalobu zamítl, neboť jejich právní titul (smlouva č. 1 a smlouva č. 2) je neplatný.
22. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť úspěch obou účastníků byl přibližně stejný. Žalobkyně původně v řízení pod sp. zn. 24 C 280/2022 požadovala po žalovaném uhradit částku 126 568 Kč se zákonným úrokem z prodlení, který by ke dni vyhlášení rozsudku činil 29 336 Kč, jakož částku 6 908,72 Kč a smluvní úrok ve výši 3 263,52 Kč a zákonný rok kapitalizovaný k dnešnímu dni na 24 856 Kč, tj. dohromady 190 932,34 Kč. Soud jí přitom přiznal částku 70 432 Kč.
23. V řízení původně vedeném pod sp. zn. 12 C 133/2022 žalobkyně původně požadovala zaplatit částku 91 629 Kč se zákonným úrokem kapitalizovaným ke dni vyhlášení rozsudku na 21 297 Kč, částku 5 192,74 Kč a smluvní úrok ve výši 3 110,64 Kč a úrok kapitalizovaný na 14 440 Kč, tj. celkem 135 669,38 Kč, přičemž soud jí výrokem II. přiznal částku 69 346 Kč.
24. V součtu tak žalobkyně v obou řízení požadovala po žalovaném zaplatit 326 601,72 Kč a soud žalovanému uložil žalobkyni uhradit celkem 139 778 Kč. Úspěch žalobkyně tak byl zhruba 43 % oproti úspěchu žalovaného v rozsahu 57 %. Za této situace soud rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
25. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o.s.ř. jako přiměřenou žalované částce a poměrům žalovaného v délce 12 měsíců, když tato delší lhůta umožní žalovanému zkonsolidovat své finanční prostředky pro úhradu dlužné částky, či alespoň její části.