Výrok
I. Manželství [Jméno manžela], nar. [Datum narození manžela], a [Jméno manželky], nar. [Datum narození manželky], uzavřené dne [datum] před matričním úřadem [adresa], se rozvádí.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Podaným návrhem se manžel domáhal rozvodu manželství účastníků. Návrh odůvodnil tím, že účastníci uzavřeli manželství dne [datum] před matričním úřadem [adresa]. Z manželství se nenarodily žádné děti. Manželé od listopadu roku 2023 žijí v České republice na adrese [adresa]. Manželství účastníků již dle manžela od roku 2023 neplní svou funkci, jedná se pouze o formální svazek. Dle informací manžela má manželka udržovat mimomanželský poměr. Od ledna 2024 žili manželé odděleně i když stále na stejné adrese. Dne 16. 8. 2025 se manžel z důvodů konfliktů odstěhoval ze společné domácnosti. Podle názoru manžela je manželství hluboce a trvale rozvráceno tak, že nelze očekávat obnovení manželského soužití. Příčinu rozvratu manželství pak manžel shledává v absolutním vzájemném odcizení a ztrátě důvěry. Párovou terapii manželka ke dni 10. 4. 2025 ze své vůle jednostranně ukončila a na terapii nyní dochází pouze sama. Manžel uvedl, že předložil manželce velmi vstřícný návrh na uzavření dohody o vypořádání společného jmění, zahrnující uhrazení nákladů na návrat manželky do Indie a vyplacení odbytného, avšak manželka podmiňuje svůj souhlas s rozvodem vyplacením částky 6 500 000 Kč. Dle manžela je jediným motivem manželky finanční prospěch. Manžel jí po celou dobu trvání manželství hradí výživné ve výši 25 000 Kč měsíčně, zdravotní pojištění, lékařskou péči, náklady na péči o vzhled, psychologickou péči, kurzy českého jazyka, náklady spojené s bydlením, potravinami i ošacením. Manželka neprojevila zájem o nalezení zaměstnání či integraci do společnosti. Rovněž podala u zdejšího soudu návrh na určení výživného nerozvedené manželky.
2. Při jednání 17. 12. 2025 manžel uvedl, že od manželky dostal v mezidobí několik nabídek. Jedním z návrhů bylo, že manželka zůstane s manželem, pokud jí pošle na účet 20 000 euro. Manželka pak dále nabízela, že se navrátí do Indie, pokud obdrží 5 000 000 Kč. Manžel na nic z toho nepřistoupil.
3. Manželka s návrhem na rozvod manželství projevila svůj nesouhlas. Uvedla, že je mezi manželi stále ještě intimita, a odmítla, že by měla udržovat mimomanželský poměr. Od dubna 2024 mezi manželi probíhá vztahová terapie. Manželka se proto domnívá, že manželství není ve stavu kvalifikovaného rozvratu, neboť se oba manželé rozhodli na vztahu pracovat. Rovněž uvedla, že nesouhlasí ani s jedním důvodem, který manžel uvádí jako příčinu rozvratu manželství. Přiznala, že došlo v manželství ke vztahovým problémům, avšak tyto nepovažuje za nepřekonatelné. Je přesvědčena, že obnovení manželského soužití je reálně možné. Dále uvedla, že by jí rozvod manželství způsobil zvlášť závažnou újmu, neboť do České republiky přišla výhradně za svým manželem a v novém prostředí je na něm existenčně závislá. V České republice nemá žádné zázemí, nevlastní zde žádný majetek, nemá zde zaměstnání a její znalost českého jazyka je minimální. Rozvod by navíc mohl vést ke ztrátě jejího pobytového oprávnění, což by ji vystavilo vážné existenční nejistotě.
4. Soud na tomto místě podotýká, že k jednání nařízenému na den 17. 12. 2025 ve 14:00 hodin (druhé jednání ve věci) se manželka ani její právní zástupkyně nedostavila. Manželka, resp. její právní zástupkyně, byla k tomuto jednání včas a řádně předvolána, a to datovou zprávou ze dne 4. 11. 2025, která byla právní zástupkyni manželky téhož dne v 14:42 hodin doručena. Soud proto postupoval v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a jednal a ve věci rozhodnul v jejich nepřítomnosti. Manželka a její právní zástupkyně se dostavily k jednání soudu až ve 14:55 hodin poté, kdy již soud vyhlásil rozsudek ve věci. Podle § 156 odst. 3 o. s. ř. je soud vázán rozsudkem, jakmile jej vyhlásí. Z tohoto důvodu soud toliko již jen odůvodnil své rozhodnutí i straně manželky a poučil ji o opravném prostředku. Omluva právní zástupkyně žalované, že se domnívala, že jednání bude probíhat až od 15:00 není relevantní.
5. Manžel je státním příslušníkem Irska a manželka je státní příslušnicí Indické republiky. Jejich poslední společné bydliště je na území České republiky, kde oba stále žijí. Státní příslušnost manžela a manželky vyplývá z pasu manžela, pobytové karty manželky a výsledku lustrace manželky v informačním systému základních registrů. Soud se proto zabýval otázkou mezinárodní pravomoci českého soudu a otázkou rozhodného práva. Mezinárodní příslušnost českých soudů je dána dle čl. 3 písm. a) bodu ii) nařízení Rady (EU) č. 2019/1111 ze dne 25. 6. 2019 o příslušnosti, uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské odpovědnosti a o mezinárodních únosech dětí. Rozhodným právem je pak podle § 50 odst. 1 a § 49 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, české právo.
6. Z výpovědi manžela bylo zjištěno, že svou manželku poznal někdy v druhé polovině roku 2018 prostřednictvím aplikace Tinder. Začali spolu chodit a v únoru roku 2019 se sestěhovali. Manželství přestalo fungovat krátce po svatbě. V období covidu žili v bublině a byli šťastní, jelikož do jejich vztahu nebyl zapojen okolní svět. Rovněž byly nižší jejich náklady, on nemusel tolik cestovat kvůli práci a ve vztahu nebylo tolik nedůvěry. Následně se situace zhoršila. Manžel musel více pracovně cestovat, z čehož vyplynuly různé problémy. Manželka mu nedůvěřovala, vynucovala si informace a začala si jako kompenzaci vynucovat kupování různých předmětů, např. kabelek. Když se z Indie přestěhovali do Ameriky, snažil se dát manželce vlastní život a našel jí práci, kterou ani ne po měsíci vzdala. Uvedl, že nikdy necítil ze strany manželky podporu. Finální krize přišla někdy v období Vánoc roku 2024, které trávili v Irsku. Manžel zjistil, že se měla manželka setkat s jiným mužem. Nějaký muž jí psal na mobilní telefon. Následovala extrémní hádka. V jednu chvíli manželka popírala, že by s tím mužem měla nějaký vztah, následně ale přiznala, že s dotyčným měla pohlavní styk a že byl lepší než manžel. Zároveň byly děti manžela zklamané z chování manželky. Silvestr 2024 spolu ještě nějak oslavili v České republice, avšak poté manželka začala požadovat více peněz, což vedlo k hádce. Když nedostala žádné peníze, vyhodila manžela z ložnice a zkropila jej vodou. Měla vodou polít i jeho část postele, avšak k fyzickému násilí jako takovému nedošlo. Jeden večer dokonce manžel zavolal policii, aby manželku uklidnili. Dále ale konflikt skrz policii neřešil, nechtěl situaci více eskalovat. Z celé situace je manžel unavený a má problémy se spánkem. Při posledním incidentu byl vpuštěn zpět do ložnice až poté, co manželce koupil kabelku značky Chanel. Manžel se snažil, aby byla celá situace co nejlepší pro oba manžele. Proto i po podání návrhu na rozvod udržoval s manželkou kontakt a vařil pro ni. Uvedl, že se musel sám smířit se svým vlastním svědomím, že zde skutečně již není žádná naděje na zlepšení. Nerozporoval, že se manželka odstěhovala z Indie kvůli němu a že hradí veškeré manželčiny potřeby. Odmítl, že by on sám měl mimomanželský poměr.
7. Z oddacího listu manželů ze dne 30. 11. 2021 včetně jeho překladu a překladatelské doložky vyplývá, že manželé uzavřeli dne 30. 11. 2021 před matričním úřadem [adresa], [Anonymizováno], Indie, manželství.
8. Z dopisu právní zástupkyně manželky ze dne 30. 5. 2025 adresovaného právní zástupkyni manžela vyplývá, že dle manželky manžel s ohledem na jeho vysoký příjem (cca 350 000 Kč čistého měsíčně) celkově nepřispívá přiměřeným způsobem k zajištění životní úrovně své manželky. Manželka požadovala částku 50 000 Kč měsíčně.
9. Z dopisu právní zástupkyně manžela ze dne 4. 6. 2025 adresovaného právní zástupkyni manželky vyplývá, že manžel odmítl manželkou požadované navýšení výživného. Právní zástupkyně manžela zdůraznila, že manžel posílá manželce po celou dobu trvání manželství měsíčně částku 25 000 Kč a dále jí platí náklady na osobní péči, lékařskou péči, zdravotní pojištění telefon, náklady na jídlo, bydlení a psychologické sezení. Rovněž je zde uvedeno, že je manžel připraven po rozvodu plně hradit manželce cestu zpět do Indie.
10. Z dopisu právní zástupkyně manžela ze dne 4. 7. 2025 adresovaného právní zástupkyni manželky vyplývá, že manžel zaslal manželce návrh dohody o majetkovém vypořádání. Manžel navrhl, že převezme společné závazky ve společném jmění manželů, uhradí manželce náklady spojené s návratem do Indie a poskytne manželce jednorázové finanční vyrovnání v částce 300 000 Kč. Manželka si rovněž bude moct ponechat veškeré osobní věci pořízené během trvání manželství (zejména šperky a luxusní kabelky).
11. Z e-mailové komunikace mezi právními zástupkyněmi účastníků z května a června roku 2025 vyplývá, že manželka podmiňovala svůj souhlas s rozvodem manželství tím, aby jí byl předložen konkrétní návrh majetkového vypořádání. Uváděla, že si přeje znát veškeré relevantní okolnosti, které mohou ovlivnit její rozhodování. Manželka odmítla navrhované finanční vypořádání ve výši 300 000 Kč a navrhla naopak, aby jí byla vyplacena částka 6 500 000 Kč s tím, že v duchu kompromisu je ochotna uvažovat o částce 5 000 000 Kč. K těmto částkám dospěla po zohlednění čistého příjmu manžela za dobu manželství ve výši cca 18 000 000 Kč, přičemž po zohlednění běžných výdajů odhaduje zůstatek ve výši 11-13 000 000 Kč.
12. Podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2025 (dále jen „o. z.“), může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Podle odst. 2 citovaného ustanovení přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporua) se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po rozvodu, nebob) se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let.
13. Podle § 756 o. z. soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak.
14. V řízení nebyla vyslechnuta manželka, jak předpokládá § 389 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), a to toliko z důvodu, že se včas a bez omluvy nedostavila k nařízenému jednání. Soud dospěl k závěru, že provedené dokazování je zcela dostačující pro rozhodnutí a zároveň zohlednil, že se manželka prostřednictvím své právní zástupkyně opakovaně v řízení písemně vyjádřila a její postoj tak byl soudu znám. Soud proto za účelem výslechu manželky jednání znovu neodročoval.
15. V řízení bylo prokázáno, že manželství účastníků je svazkem hluboce a trvale rozvráceným. Manželé spolu dlouhodobě nežijí, oba prožívají krizi manželského vztahu, kterou se jim nepodařilo překonat, a manžel si nepřeje dál v manželství setrvávat. Na základě zjištěných skutečností dospěl soud k závěru, že manželství účastníků je již natolik hluboce a trvale rozvráceno, že neplní svůj společenský účel, je pouze formálním svazkem dvou lidí a obnovení manželského soužití nelze očekávat. Z provedeného dokazování a z vyjádření manželky vyplývá, že manželka podmiňovala svůj souhlas s rozvodem manželství finančním vypořádáním. Soud takové jednání shledává vypočítavým a je přesvědčen, že se takto nechovají lidé, kteří se milují.
16. Pokud manželka poukazovala na tzv. tvrdostní klauzuli (§ 755 odst. 2 o. z.) s tím, že jí v důsledku rozvodu manželství bude způsobena zvlášť závažná újma, soud se s touto argumentací neztotožnil. Pro aplikaci uvedeného ustanovení nejsou dle soudu splněny podmínky. Manželství neslouží k tomu, aby jednomu z manželů zajišťovalo nadstandardní životní podmínky a luxus. Soud nepochybuje, že manželce bylo v manželství po materiální stránce dobře, avšak tato skutečnost sama o sobě není důvodem pro to, aby manželství nemělo být rozvedeno. Aplikace tzv. tvrdostní klauzule předpokládá mimořádné okolnosti svědčící ve prospěch zachování manželství. Žádné takové okolnosti v řízení prokázány nebyly. Manželka se sice do České republiky odstěhovala kvůli manželovi, a i když zde nemá žádné vazby a nezná zdejší jazyk, po rozvodu manželství jí nic nebrání v tom, aby se vrátila do své rodné země, kde nějaké vazby pravděpodobně má. A to zvlášť za situace, kdy je manžel ochoten nést veškeré náklady jejího přemístění. Proto ani není pro rozhodnutí soudu podstatné, zda bude v důsledku rozvodu manželství do budoucna ovlivněno její pobytové oprávnění. V řízení bylo též zjištěno, že manželka se byla před sezdáním bez zásadních obtíží schopna živit samostatně, přičemž od pracovních aktivit upustila po uzavření manželství, kdy pro chod společné domácnosti a udržení nadstandardní životní úrovně bohatě postačovalo materiální zázemí manžela, které pro rodinu opatřoval. Manželé spolu ani nemají děti, což by v tomto ohledu mohlo rozhodnutí soudu ovlivnit. Soud uzavírá, že ztrátu pohodlí a luxusu nepovažuje za zvlášť závažnou újmu, proto manželkou proponované tvrdostní klauzuli nepřisvědčil.
17. Příčinu rozvratu manželství soud spatřuje ve ztrátě důvěry a rozdílných pohledech na společný život, jakož i ve skutečnosti, že manželé si navzájem (již) nedůvěřují. Osočují se vzájemně i z nevěry. Na tomto místě je nutno zdůraznit, že zjišťování příčin rozvratu manželství je důležité pro rozhodnutí soudu v tom směru, zda je na místě pokusit se příčiny rozvratu odstranit a přispět (např. formou mediace) k obnovení manželského soužití. Soud není povinen v řízení zkoumat veškeré možné příčiny rozvratu manželství, ani který z účastníků se o rozvrat manželství přičinil větší měrou (kdo zavinil rozvod manželství). Účel řízení o rozvod manželství by přesahovalo komplikované dokazování všech možných příčin rozvratu manželství, případně hledání možné prvotní příčiny rozvratu manželství, když komplikovanost mezilidských vztahů a subjektivní vnímání účastníků jejich vztahu a chování druhého manžela, znemožňují nalezení objektivní zásadní příčiny a případný mimomanželský vztah jednoho z manželů může být právě tak důsledkem narušení jejich vztahů.
18. Řízení o rozvod manželství by mělo představovat rychlý a co nejméně traumatizující způsob ukončení vztahu manželů za situace, kdy není možná jeho náprava, zejména pokud je zřejmé, že spolu dál být do budoucna nechtějí. Manžel přistoupil k podání návrhu na rozvod manželství po delší zralé úvaze a zvážení celé situace, přičemž manželka s rozvodem manželství nesouhlasila toliko kvůli snaze o majetkové vypořádání, které by jí vyhovovalo. Majetkové vypořádání nicméně není podmínkou pro rozvod manželství a manželka má nadále možnost s manželem o této otázce jednat, případně své nároky uplatnit soudní cestou.
19. V řízení byl prokázán kvalifikovaný rozvrat manželství, aniž by zde byly shledány mimořádné okolnosti svědčící ve prospěch zachování manželství. Soud proto rozhodl tak, že se manželství účastníků rozvádí.
20. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 23 věta prvá z. ř. s., přičemž pro použití věty druhé nebyly shledány důvody.