Výrok
I. Žalovaná je povinna žalobkyni zaplatit 9 000 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do- částky 1 435 Kč,- kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 65,18 Kč od 26. 4. 2025 do 14. 5. 2025,- zákonného úroku z prodlení z částky 10 435 Kč od 15. 5. 2025 do zaplacení ve výši 12 %.
III. Žalovaná je povinna žalobkyni na nákladech řízení zaplatit 1 812 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [Anonymizováno], Jméno advokáta
Odůvodnění
1. Žalobkyně tvrdila, že dne 28. 12. 2024 uzavřela se žalovanou úvěrovou smlouvu. Před uzavření smlouvy žalobkyně řádně ověřila schopnost žalované splácet úvěr. Žalobkyně na základě úvěrové smlouvy poskytla žalované částku 9 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splatit do 30 dnů s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 297 Kč, s poplatkem za expres výplatu ve výši 199 Kč a s poplatkem za tzv. bezpečnou splátku ve výši 99 Kč. Žalovaná nesplatila úvěr řádně a včas, a proto žalobkyně vyzývala žalovanou k jeho úhradě. Žalovaná na poskytnutý úvěr nic neuhradila.
2. Žalobkyně navrhla, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni:- částku 10 435 Kč, která se skládá z následujících dílčích částek:- částky 9 000 Kč za nesplacenou jistinu úvěru,- částky 297 Kč za poplatek za poskytnutí úvěru,- částky 199 Kč za expres výplatu,- částky 99 Kč za bezpečnou splátku,- částky 300 Kč za účelně vynaložené náklady,- částky 540 Kč za smluvní pokutu,- kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 65,18 Kč od 26. 4. 2025 do 14. 5. 2025,- zákonný úrok z prodlení z částky 10 435 Kč od 15. 5. 2025 do zaplacení.
3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.
4. Soud má za prokázány následující skutečnosti.
5. Dne 28. 12. 2024 spolu žalobkyně a žalovaná uzavřely úvěrovou smlouvu. Uzavření smlouvy, jakož i její obsah, prokazují kopie „Úvěrové smlouvy“ ze dne 28. 12. 2024 s ID žádosti [Anonymizováno] – ID klienta [Anonymizováno], kopie „Sazebníku“ platného od 4. 1. 2019 a kopie „Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru“ s ID žádosti [Anonymizováno] – ID klienta [Anonymizováno].
6. Dne 28. 12. 2024 žalobkyně poskytla na účet žalované 9 000 Kč. Prokazuje to kopie „Opisu výpisu proplacení smlouvy“ s datem 28. 12. 2024, screen osobního bankovnictví žalované, kopie „Tiskové sestavy“ bankovního výpisu č. [hodnota] z 30. 12. 2024 vyhotovené 28. 7. 2025 a kopie „Úvěrové smlouvy“ ze dne 28. 12. 2024 s ID žádosti [Anonymizováno] – ID klienta [Anonymizováno].
7. Dopisem ze dne 11. 4. 2025 zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě závazku ze smlouvy ve výši 10 435 Kč; dopis byl zaslán žalované dne 14. 4. 2025. Prokazuje to kopie dopisu zástupce žalobkyně ze dne 11. 4. 2025 („Předžalobní výzva k plnění“) a kopie podacího archu s datem podání 14. 4. 2025.
8. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná na splacení úvěru nic neuhradila. Žalovaná netvrdila, natož aby prokazovala, že něco uhradila. Z kopie „Výpisu čerpání, splátek a úhrad“ vyplývá, že žalovaná ničeho neuhradila. Soud proto vycházel z tvrzení žalobkyně, že žalovaná nic neuhradila.
9. Soud nemá za prokázáno tvrzení žalobkyně, že před uzavření smlouvy řádně ověřila schopnost žalované splácet úvěr. V žalobě žalobkyně tvrdila, že vždy při uzavírání smlouvy hodnotí schopnost žadatele splácet, že zjišťuje kreditní skóre žadatele o úvěr, v jehož rámci dochází k ověření úvěruschopnosti žadatele tím, že přezkoumává příjmovou a výdajovou stránku žadatele, bere v potaz i proměnné jako například věk, rodinný stav, a že nahlíží do externích úvěrových registrů. K tomu po výzvě soudu žalobkyně předložila „Úvěrovou zprávu“, metodiku „Posouzení úvěruschopnosti klienta“, „Kartu klienta“ a kopii „občanského průkazu“ žalované.
10. Předložená „Úvěrová zpráva“, metodika „Posouzení úvěruschopnosti klienta“ a „Karta klienta“ tvrzení žalobkyně neprokazují. Metodika vůbec ne, protože nevypovídá nic o konkrétních poměrech žalované, a ostatní listiny také ne, protože byly vypracovány samotnou žalobkyní; nejsou potvrzeny žalovanou, např. jejím podpisem, a jejich obsah není doložen. Žalobkyně tak neprokázala, že předkládané údaje jí sdělila žalovaná, natož že žalobkyně tyto údaje ověřovala, a nedoložila, že nahlížela do databází NRKI, BRKI, SOLUS, Centrální evidence exekucí a insolvenčního rejstříku.
11. „Výpočty MLS“ nemohou prokázat řádné ověřování schopnosti žalované úvěr splácet. Žalobkyně vycházela z příjmu žalované ve výši 14 500 Kč. I za situace, kdy žalobkyně vycházela ohledně výdajů pouze ze „životního minima klienta“ ve výši 4 470 Kč, činil po odečtení předpokládané splátky předmětného úvěru 9 595 Kč zůstatek žalované 335 Kč. Přestože jsou údaje značně podhodnocené, zvláště žije-li žalovaná v Praze, nemohla žalobkyně mít bez dalšího za to, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet. Žalobkyně navíc vůbec blíže nezkoumala výdaje na bydlení žalované. Z výpočtu „MLS domácnosti“ pak bez důvodných pochybností nelze vycházet, resp. nelze z nich vycházet bez řádného ověřování a vyžádání si příslušných podkladů od členů domácnosti (nájemní smlouvy, smlouvy na dodávku energií, pracovní smlouvy aj.). Z „Úvěrové zprávy“ pak lze konstatovat, že žalobkyně disponovala informací, případně s ní pracovala, ohledně odmítnutých žádostí žalované o úvěr, dalších dosud nesplacených úvěrů žalované. Ani tato skutečnost, zejména s ohledem na výše uvedené, nikterak neprokazuje řádné ověřování úvěruschopnosti žalované.
12. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil nic podstatného pro rozhodnutí ve věci.
13. Věrohodnost provedených listinných důkazů nebyla ničím zpochybněna, a proto soud má tyto důkazy za zákonné a jejich obsah za pravdivý.
14. Soud učinil o skutkovém stavu následující závěr. Žalobkyně, aniž řádně ověřila úvěruschopnost žalované, uzavřela se žalovanou dne 28. 12. 2024 úvěrovou smlouvu. Žalovaná čerpala úvěr ve výši 9 000 Kč, ale na jeho splacení nic neuhradila. Dopisem ze dne 11. 4. 2025 zástupce žalobkyně vyzval žalovanou ke splnění závazků z úvěrové smlouvy, ale marně.
15. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neboť žalobkyně uplatňovala nároky ze smlouvy o úvěru. Smlouva o úvěru byla uzavřena mezi žalobkyní jako podnikatelem (§ 420 odst. 1 o. z.) a žalovanou coby spotřebitelem (§ 419 o. z.). Z tohoto důvodu sjednaný úvěr podléhá režimu spotřebitelského úvěru podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Jelikož smlouva o úvěru byla sjednána se spotřebitelem, přičemž nejde o žádnou z výjimek z působnosti tohoto zákona, řídí se závazky z této smlouvy režimem smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr. Soud proto věc dále posoudil podle tohoto zákona o spotřebitelském úvěru. Přitom došel k závěru, že úvěrová smlouva je neplatná.
16. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
18. V daném případě žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy nezkoumala a neposoudila řádně úvěruschopnost žalované. Žalobkyně tak nesplnila povinnost před uzavřením smlouvy o úvěru posoudit úvěruschopnost žalované podle § 86 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně tak poskytla žalované úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věty druhé tohoto zákona. Podle § 87 odst. 1 tohoto zákona je důsledkem porušení této povinnosti neplatnost smlouvy. Smlouva o úvěru mezi žalobkyní a žalovanou byla proto uzavřena neplatně.
19. Podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru je žalovaná povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejím možnostem. Žalované byla poskytnuta jistina ve výši 9 000 Kč a dosud ničeho nevrátila. Žalovaná je proto povinna zaplatit poskytnutou jistinu, která činí 9 000 Kč. Soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 9 000 Kč.
20. Jelikož je úvěrová smlouva neplatná, žalobkyni nevzniklo právo na zaplacení úhrad, které v ní byly sjednány, zejména právo na zaplacení požadovaných poplatků, úroků, nákladů na vymáhání a smluvní pokuty. Z těchto důvodů soud ohledně těchto plnění žalobu zamítl.
21. Soud zamítl žalobu také co do požadovaného zákonného úroku z prodlení, neboť žalovaná zatím není v prodlení. V prodlení není z toho důvodu, že lhůta k plnění je v souladu s ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru určena teprve tímto rozsudkem. Obecné ustanovení o úroku z prodlení v § 1970 o. z. se tu neuplatní, protože zde platí speciální právní úprava (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, dostupný na https://nsoud.cz).
22. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Podle tohoto ustanovení měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Výši nákladů na právní zastoupení soud určil podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu.
23. Žalobkyně se domáhala zaplacení 10 435 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 65,18 Kč, zákonného úroku 12 % ročně z částky 10 435 Kč od 15. 5. 2025 do zaplacení, jenž by ke dni 23. 9. 2025, kdy byl vyhlášen tento rozsudek, činil 452,85 Kč, tj. celkem 10 953,03 Kč (100 %).
24. Žalobkyně byla úspěšná co do 9 000 Kč (82,17 %); žalovaná ve zbylých 17,83 %. Po vzájemném zápočtu má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 64,34 %.
25. Náklady řízení žalobkyně činí 2 815 Kč; z toho je- částka 1 000 Kč za soudní poplatek za žalobu,- částka 1 200 Kč za odměnu advokátovi za následující 3 úkony právní služby po 400 Kč podle § 14b odst. 1 bodu 2 advokátního tarifu1. převzetí a příprava zastoupení,2. výzva k plnění,3. podání žaloby,- částka 300 Kč za náhradu hotových výdajů advokátovi za 3 úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu,- částka 315 Kč za náhradu advokátovi za 21% daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř.
26. Žalobkyně má právo na náhradu 64,34 % svých nákladů řízení, což po zaokrouhlení na celé koruny je 1 812 Kč (64,34 % z 2 815 Kč). Soud proto uložil žalované, aby na nákladech řízení žalobkyni zaplatila tuto částku.
27. Soud určil výši nákladů na právní zastoupení podle § 14b advokátního tarifu, neboť žalobkyně vedla u zdejšího soudu další řízení s obdobným předmětem sporu, která byla zahájena na základě shodného formulářového typu, tudíž se jedná o návrh na ustáleném vzoru ve smyslu § 14b odst. 1 advokátního tarifu, a předmětem tohoto řízení je zaplacení peněžitého plnění, jež nepřevyšuje 50 000 Kč.
28. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení za podání ze dne 17. 6. 2025, které soudu došlo dne 18. 6. 2025 (vyjádření), protože v něm žalobkyně tvrdí a doplňuje to, co mohla a měla tvrdit již v žalobě samotné, takové náklady proto nejsou účelně vynaložené. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení ani za podání ze dne 14. 9. 2025, které soudu došlo dne 15. 9. 2025 (omluva z nařízeného jednání, doplnění důkazů), protože omluva z jednání není vyjádřením ve věci samé a pro doplnění důkazů v daném případě platí obdobné jako k podání ze dne 17. 6. 2025.
29. Přisouzenou náhradu nákladů řízení je žalovaná podle § 149 odst. 1 o.s.ř. povinna zaplatit k rukám advokáta, který v tomto řízení zastupoval žalobkyni.