Výrok
I. Žalovaný je povinen žalobkyni zaplatit částku 387 750 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba o zaplacení- částky 12 253 Kč,- zákonného úroku z prodlení z částky 397 903 Kč od 18. 4. 2025 do zaplacení ve výši 12 %,- úroku ve výši 22 258 Kč,se zamítá.
III. Žalovaný je povinen na nákladech řízení žalobkyni zaplatit 51 524 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta [Jméno advokáta].
Odůvodnění
1. Žalobkyně tvrdila, že dne 23. 8. 2024 uzavřela se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru [Anonymizováno] č. [hodnota]. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Na základě této smlouvy žalovaný čerpal úvěr ve výši 400 000 Kč. Žalovaný porušil své smluvní povinnosti. Žalobkyně proto od odstoupila smlouvy. Žalovaný na splátkách úvěru uhradil celkem 12 250 Kč.
2. Dluh žalovaného z úvěru činil 422 261 Kč, z toho- na jistině 397 903 Kč,- na smluvních poplatcích 2 100 Kč,- na úroku ve výši 22 258 Kč.
3. Žalovaný přes výzvu tyto dluhy nesplnil. Žalobkyně proto navrhla, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 400 003 Kč (397 903 Kč + 2 100 Kč), úrok ve výši 22 258 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 397 903 Kč od 18. 4. 2025 do zaplacení.
4. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
5. Soud má za prokázány následující skutečnosti.
6. Dne 23. 8. 2024 žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru. Uzavření smlouvy, jakož i její obsah, prokazují kopie „Smlouvy o spotřebitelském úvěru [Anonymizováno] “ č. [hodnota] ze dne 23. 8. 2024, „Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru [Anonymizováno] “ ke smlouvě č. [hodnota], „Všeobecných pojistných podmínek č. [hodnota] – 12/2018“.
7. Žalovaný na úvěr čerpal 400 000 Kč. Na splátkách úvěru uhradil celkem 12 250 Kč. Tyto skutečnosti prokazují kopie „Smlouvy o spotřebitelském úvěru [Anonymizováno] “ č. [hodnota] ze dne 23. 8. 2024 a „Přehledu úhrad“ ze dne 9. 4. 2025. Žalovaný netvrdil, natož aby prokazoval, že uhradil více.
8. Dopisem ze dne 1. 4. 2025 žalobkyně pro nesplácení úvěru odstoupila od smlouvy a vyzvala žalovaného k okamžitému zaplacení 422 261 Kč. Dne 3. 4. 2025 tento dopis zaslala žalovanému. Prokazují to kopie dopisu žalobkyně ze dne 1. 4. 2025 („Věc: odstoupení od smlouvy o úvěru a výzva k okamžité úhradě dluhu, oznámení o zániku pojištění“) a „Poštovního podacího archu” s datem 3. 4. 2025.
9. Dopisem ze dne 29. 4. 2025 zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě 422 261 Kč. Prokazuje to „Výzva k úhradě dluhu – Předžalobní upomínka“ ze dne 29. 4. 2025 a „Potvrzení podání“ s datem podání 5. 5. 2025.
10. Soud nemá za prokázáno, že žalobkyně před uzavřením smlouvy s odbornou péčí zkoumala schopnost žalovaného splácet úvěr. Důvodem je, že žalobkyně přes výzvu v usnesení ze dne 16. 7. 2025 č. j. 27 C 166/2025-18 k prokázání této skutečnosti nepředložila významný důkaz.
11. Žalobkyně tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného ověřila na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru. Vyhodnocovala nejen informace, které jí poskytl žalovaný. Ty následně ověřovala v celé řadě registrů a databází. Žalobkyně dále tvrdila, že ověřila výdaje žalovaného na základě vlastních modelů. Odkazovala přitom na rozhodnutí Nejvyššího soudu (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023).
12. K prokázání shora uvedených tvrzení žalobkyně předložila kopie „Potvrzení o výši příjmu“, „Zprávy o posouzení úvěruschopnosti – poskytovatel úvěru [Jméno žalobkyně].“, „Výpisu z účtu“ žalovaného za období od 1. 5. 2024 do 31. 7. 2024, občanského průkazu žalovaného a jeho rodného listu. K nim soud uvádí následující.
13. Především žalobkyně neprokázala, že před uzavřením smlouvy lustrovala žalovaného v databázích umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Formulářová „Zpráva o posouzení úvěruschopnosti – poskytovatel úvěru [Jméno žalobkyně].“ tuto skutečnost neprokazuje, protože není výsledkem vyhledávání v těchto databázích, ale listina, kterou si vyhotovila sama žalobkyně, v níž vyplnila určitá zaškrtávací políčka, a to ještě ne všechna; podle nich nelustrovala žalovaného v CRIBIS a NRKI.
14. Co se týče ověřování informací, tak jediné informace, které žalobkyně ověřila, byla totožnost žalovaného, kterou ověřila občanským průkazem a rodným listem, výše příjmů, kterou ověřila potvrzením zaměstnavatele, a transakce na účtu, které ověřila výpisem z účtu žalovaného. Tyto ověřené informace jsou nedostatečné. Žalobkyně zejména neověřila výdaje žalovaného a jejich výši. Neověření informací, které jsou významné pro posouzení úvěruschopnosti, znamená, že žalobkyně neposuzovala úvěruschopnost řádným způsobem.
15. Jde-li o výpisy z účtu, tak ty obecně neposkytují úplný obraz o příjmech a výdajích, a to už proto, že veškeré příjmy a výdaje nemusí probíhat prostřednictvím bankovního účtu, kterých ostatně mohl mít žalovaný více. Z transakcí na účtu pak plyne, že příjmy žalovaného podle potvrzení zaměstnavatele nekorespondují s částkou, která byla zaměstnavatelem v měsících květen až červenec 2024 žalovanému převedena na účet (částka převedená na předložený účet je každý měsíc o zhruba 10 000 Kč nižší, než činí potvrzený příjem). Dále z nich plyne, že žalovaný prováděl poměrně vysoké výběry, a to z nezjištěného důvodu.
16. Kopie občanského průkazu a rodného listu jsou podstatné zejména pro ověření totožnosti žalovaného, ale o jeho poměrech nic moc nevypovídají.
17. Jde-li o posouzení úvěruschopnost, žalobkyně vycházela ze „Zprávy o posouzení úvěruschopnosti – poskytovatel úvěru [Jméno žalobkyně].“. Podle ní měl žalovaný výdaje na bydlení – nájemné ve výši 5 000 Kč měsíčně. Tyto výdaje jsou pro nájemní bydlení v Praze značně podhodnocené. Navíc žalobkyně nezohlednila další výdaje spojené s bydlením, zejména za služby spojené s užíváním bytu a náklady na spotřebované energie (elektřina a/nebo plyn). Žalobkyně vůbec nezohlednila další výrazné životní náklady, zejména na stravu, oblečení a obuv, hygienu, popř. volnočasové aktivity. Z tohoto důvodu „výsledek posouzení úvěruschopnosti klienta“, totiž že rozdíl mezi jeho příjmy a výdaji činí 18 109 Kč, je nepravdivý. Jestliže žalobkyně na základě tohoto nepravdivého výsledku shledala žalovaného úvěruschopným, tak neposoudila úvěruschopnost žalovaného řádně.
18. Soud shrnuje, že žalobkyně nezjistila všechny významné informace o poměrech žalovaného. Ty informace, které získala, všechny neověřila. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného nezohlednila některý běžné, ale významné výdaje; výdaje na bydlení značně podhodnotila. Z těchto důvodů žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru neposoudila řádně úvěruschopnost žalovaného.
19. Věrohodnost provedených listinných důkazů nebyla ničím zpochybněna. Soud má proto tyto důkazy za zákonné a jejich obsah za pravdivý.
20. Soud došel k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně, aniž by řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru. Na základě této smlouvy žalovaný čerpal úvěr ve výši 400 000 Kč. Dne 29. 4. 2025 zástupce žalobkyně zaslal žalovanému předžalobní výzvu, ve které vyzval žalovaného k úhradě dluhů z úvěru. Žalovaný v souvislosti se smlouvou o úvěru uhradil 12 250 Kč.
21. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 2390 a násl. o. z., neboť žalobkyně uplatňovala nároky ze smlouvy o úvěru. Smlouva o úvěru byla uzavřena mezi žalobkyní jako podnikatelem (§ 420 odst. 1 o. z.) a žalovaným jako spotřebitelem (§ 419 o. z.). Sjednaný úvěr proto podléhá režimu spotřebitelského úvěru podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Jelikož smlouva o úvěru byla sjednána se spotřebitelem, přičemž nejde o žádnou z výjimek působnosti tohoto zákona, řídí se závazky z této smlouvy režimem smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr. Soud proto věc posoudil podle tohoto zákona o spotřebitelském úvěru.
22. Soud došel k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná.
23. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
24. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
25. V daném případě žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru nezkoumala a neposoudila řádně úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně tak poskytla žalovanému úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru. Podle § 87 odst. 1 tohoto zákona je důsledkem porušení této povinnosti neplatnost smlouvy. Smlouva o úvěru mezi žalobkyní a žalovaným byla proto uzavřena neplatně. S ohledem na to se soud nezabýval otázkou odstoupení žalobkyně od úvěrové smlouvy, protože od neplatné smlouvy nelze účinně odstoupit.
26. Podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
27. Žalovaný na splacení úvěru zaplatil 12 250 Kč, které je třeba započítat proti poskytnuté jistině. Z jistiny ve výši 400 000 Kč tedy žalovaný vrátil 12 250 Kč. Žalovaný je povinen vrátit zbývající část jistiny, což je 387 750 Kč. Soud proto uložil žalovanému, aby žalobkyni zaplatil 387 750 Kč.
28. Smlouva o úvěru je neplatná. Žalobkyni proto nevzniklo právo na zaplacení úhrad, které v ní byly sjednány, zejména požadovaný úrok. Z těchto důvodů soud ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl.
29. Žalovaný zatím není v prodlení. V prodlení není z toho důvodu, že lhůta k plnění je v souladu s § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru určena teprve tímto rozsudkem. Obecné ustanovení o úroku z prodlení v ustanovení § 1970 o. z. se tu neuplatní, protože zde platí speciální právní úprava. Z tohoto důvodu soud zamítl žalobu i ohledně požadovaného zákonného úroku z prodlení.
30. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Podle tohoto ustanovení, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Výši nákladů na právní zastoupení soud určil podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu.
31. Žalobkyně se domáhala zaplacení 400 003 Kč, úroku ve výši 22 258 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 397 903 Kč od 18. 4. 2025 do zaplacení, jenž by ke dni 7. 11. 2025, kdy byl vyhlášen tento rozsudek, činil 26 686,75 Kč, tj. celkem 448 947,75 Kč (100 %).
32. Žalobkyně byla úspěšná co do 387 750 Kč (86,37 %); žalovaný co do zbývajících 13,63 %. Po vzájemném zápočtu má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 72,74 %.
33. Náklady řízení žalobkyně činí 70 833,10 Kč; z toho je- částka 20 001 Kč za soudní poplatek za žalobu,- částka 29 820 Kč za odměnu advokátovi za následující 3 úkony právní služby po 9 940 Kč podle § 7 bodu 6 advokátního tarifu, a to:1. převzetí a příprava zastoupení,2. podání žaloby,3. účast na jednání dne 30. 10. 2025.- částka 4 970 Kč za odměnu advokátovi ve výši jedné poloviny za 1 úkon právní služby (jednoduchá výzva k plnění) podle § 7 bodu 6 ve spojení s § 11 odst. 2 písm. h) advokátního tarifu,- částka 4 970 Kč za odměnu advokátovi ve výši jedné poloviny za dostavení se k jednání dne 10. 10. 2025, které se nekonalo, podle § 7 bodu 6 ve spojení s § 14 odst. 2 advokátního tarifu,- částka 2 250 Kč za náhradu hotových výdajů advokátovi za shora uvedených 5 úkonů právní služby po 450 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu,- částka 8 822,10 Kč za náhradu advokátovi za 21% daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o.s.ř.
34. Žalobkyně má právo na náhradu 72,74 % svých nákladů řízení, což po zaokrouhlení na celé koruny je 51 524 Kč (72,74 % z 70 833,10 Kč). Soud proto uložil žalovanému, aby na nákladech řízení žalobkyni zaplatil tuto částku.
35. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení za podání ze dne 29. 7. 2025 (doplnění tvrzení a důkazů) a podání ze dne 5. 8. 2025 (doplnění tvrzení a důkazů), protože v nich žalobkyně tvrdí a doplňuje to, co mohla a měla tvrdit již v žalobě. Tyto náklady proto nejsou účelně vynaložené.
36. Přisouzenou náhradu nákladů řízení je žalovaný podle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit k rukám advokáta, který v tomto řízení zastupoval žalobkyni.