Výrok
I. Žaloba o zaplacení- částky 46 486,40 Kč,- úroku 14,9 % ročně z částky 46 486,40 Kč od 25. 11. 2024 do 23. 12. 2024,- úroku 12,75 % ročně z částky 46 486,40 Kč od 5. 12. 2024 do zaplacení,- úroku 12,75 % ročně z částky 46 486,40 Kč od 24. 12. 2024 do zaplacení,- kapitalizovaného úroku ve výši 6 849,73 Kč,se zamítá.
II. Žalovaná je povinna žalobkyni zaplatit částku 2 498 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně tvrdila, že dne 18. 11. 2014 uzavřela se žalovanou Rámcovou smlouvu č. [hodnota]. Na základě této smlouvy byl žalované aktivován běžný účet č. [č. účtu]. Dne 29. 6. 2017 žalobkyně uzavřela se žalovanou Dodatek č. [hodnota] k Rámcové smlouvě, jehož podpisem žalovaná požádala o úvěr ve výši 160 000 Kč. Žalovaná splnila všechny požadavky pro poskytnutí úvěru. Žalobkyně řádně posoudila schopnost žalované úvěr splácet. Žalobkyně úvěr č. [IBAN] schválila a dne 29. 6. 2017 žalované vyplatila 160 000 Kč. Žalovaná se smlouvou zavázala splácet úvěr s úrokem 14,9 % ročně, a to ve splátkách po 2 845 Kč měsíčně. Žalovaná uhradila splátky za období od 13. 7. 2017 do 24. 8. 2024; na splátku ke dni 24. 9. 2024 uhradila pouze 46 Kč. Žalobkyně proto ke dni 25. 11. 2024 úvěr zesplatnila.
2. Ke dni zesplatnění úvěru činil dluh žalované 46 486,40 Kč s úrokem ve výši 6 849,73 Kč. Žalovaná přes výzvu na dluh z úvěru nic neuhradila. Žalobkyně proto navrhla, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 46 486,40 Kč (jistina) a úrok ve výši 6 849,73 Kč, a to se smluvním úrokem 14,9 % ročně z částky 46 486,40 Kč od 25. 11. 2024 do 23. 12. 2024, smluvní úrok 12,75 % ročně z částky 46 486,40 Kč od 24. 12. 2024 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení 12,75 % ročně z částky 46 486,40 Kč od 5. 12. 2024 do zaplacení.
3. Žalobkyně dále tvrdila, že Rámcovou smlouvou byl žalované aktivován běžný účet č. [č. účtu]. Žalovaná se touto smlouvou zavázala, že běžný účet nikdy nebude v nepovoleném debetu neboli na účtu nebude záporný zůstatek. Žalovaná se však na účtu dostala do nepovoleného záporného zůstatku ve výši 2 498 Kč, který ani přes výzvu nevyrovnala. Žalobkyně proto navrhla, aby soud uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 2 498 Kč.
4. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.
5. Soud má za prokázány následující skutečnosti.
6. Dne 18. 11. 2014 spolu žalobkyně a žalovaná uzavřely Rámcovou smlouvu č. [hodnota]. Uzavření Rámcové smlouvy, jakož i její obsah, prokazuje kopie „Rámcové smlouvy číslo [hodnota] “ ze dne 18. 11. 2014.
7. Dne 29. 6. 2017 spolu žalobkyně a žalovaná uzavřely Dodatek č. [hodnota] k Rámcové smlouvě č. [hodnota]. Uzavření, jakož i obsah tohoto dodatku, prokazuje kopie „Dodatku číslo [hodnota] k rámcové smlouvě číslo [hodnota] “ ze dne 29. 6. 2017, „Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru“ a „Podmínek pro používání úvěru“.
8. Dne 29. 6. 2017 žalovaná čerpala úvěr č. [IBAN] ve výši 160 000 Kč. Prokazuje to kopie „Dokladu o načerpání úvěru č. [IBAN] “ s datem vyplacení 29. 6. 2017, vystaveného dne 28. 11. 2024.
9. Žalovaná v období od 13. 7. 2017 do 24. 9. 2024 uhradila ve splátkách celkem 224 801 Kč. Tyto skutečnosti prokazují kopie „Přehledu plateb“ k úvěru č. [IBAN] a „Splátkového kalendáře“ k úvěru č. [IBAN].
10. Dopisem ze dne 25. 11. 2024 žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky 55 784,13 Kč (53 336,13 Kč jako „půjčka číslo [IBAN] “ a 2 448 Kč jako „Běžný účet číslo [hodnota] “). Prokazuje to kopie dopisu ze dne 25. 11. 2024 („Výzva k zaplacení dluhu - takzvaná předžalobní výzva“).
11. Ke dni 2. 1. 2025, kdy byla podána žaloba, byl na běžném účtu žalované č. [č. účtu] záporný zůstatek 2 498 Kč. Prokazuje to kopie „Výpisu z běžného účtu“ k číslu účtu [č. účtu] za období od 29. 2. 2024 do 2. 1. 2025.
12. Soud nevyvodil podstatné skutkové závěry z následujících listin, neboť z nich neplynou pro věc významná skutková zjištění: „Dodatek číslo [hodnota] k rámcové smlouvě [Anonymizováno] “, „Dodatek číslo [hodnota] k rámcové smlouvě [Anonymizováno] “ a „Ceník“ žalobkyně.
13. Soud nemá za prokázáno tvrzení žalobkyně, že před poskytnutím úvěru s odbornou péčí zkoumala schopnost žalované splácet úvěr.
14. Žalobkyně nepředložila důkaz o tom, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru získala informace o žalované z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Žalobkyně nepředložila žádný důkaz o tom, že zjistila a ověřovala údaje o výdajích žalované, kromě těch, jež jsou patrné výpisů z účtu (což jistě nejsou všechny).
15. Žalobkyně k prokázání svého tvrzení o posuzování úvěruschopnosti žalované předložila jako důkazy „Potvrzení o výši příjmu“ ze dne 22. 6. 2015, ze dne 12. 9. 2016 a ze dne 28. 6. 2017, „Přehled vyplacených dávek SSP, pěstounské péče, OZP a insolvence oprávněné osobě“ v období od 1. 1. 2015 do 30. 6. 2017 od Úřadu práce ČR, výpisy z běžného účtu žalované za období 1. 3. – 31. 5. 2017, „Úvěrovou zprávu“ vytvořenou dne 22. 6. 2017 a „Přehled žádostí o úvěr – aplikační data“
16. Předložený „Přehled žádostí o úvěr“ pouze potvrzuje, že před poskytnutím předmětného úvěru žalobkyně poskytla žalované jiné dva úvěry, a že žalobkyně zamítla několik dřívějších i následujících žádostí žalované o úvěr. Jinak tento přehled o poměrech žalované nic neprokazuje.
17. Předložená „Potvrzení o výši příjmu“ ze dne 22. 6. 2015 a ze dne 12. 9. 2016 jsou bez většího významu, protože pocházejí z dlouhé doby před poskytnutím úvěru; lze z nich jen vyvodit, že žalovaná byla zaměstnána u stejného zaměstnavatele od září 2012. Podle potvrzení ze dne 28. 6. 2017 žalovaná měla příjmy ze zaměstnání v průměrné výši 20 028 Kč čistého.
18. Z přehledu vyplacených dávek plyne, že žalovaná měla tak nízké příjmy, že s výjimkou 3 měsíců jí byly v období od 1. 1. 2015 do 30. 6. 2017 vypláceny příspěvky na bydlení. Dále jí byly vypláceny rodičovské příspěvky, z čehož plyne, že žalovaná pečovala nejméně o jedno dítě.
19. Z předložených výpisů z účtu za období od 1. 3. do 31. 5. 2017 plyne, že žalovaná před poskytnutím předmětného úvěru splácela žalobkyni již jiné dva úvěry. Z předložené „Úvěrové zprávy plyne”, že žalovaná měla od 13. 9. 2016 úvěr, u kterého v 05/2017 zbývalo splatit 81 009 Kč, a že dále měla od 27. 6. 2016 úvěr, u kterého v 05/2017 zbývalo splatit 143 789 Kč, tzn. že v době před uzavřením posuzované smlouvy o úvěru měla žalová u žalobyně dluhy z jiných úvěrů v celkové výši 224 798 Kč.
20. Z výpisu z účtu žalované dále plyne, že žalované dne 13. 3. 2017 (34 350 Kč), 11. 4. 2014 (29 900 Kč) a 12. 5. 2017 (28 600 Kč), přišly na účet platby od „Bytoservis – non sto, [jméno FO] “, ale z výpisu neplyne důvod těchto plateb.
21. Soud shrnuje, že žalobkyně neprokázala, že před uzavřením smlouvy o úvěru získala informace o žalované z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Žalobkyně nezjistila bližší informace o poměrech žalované, zejména o jejích výdajích, a ty informace, které žalobkyně zjistila, neověřila. Údaje o výši statistických a normativních nákladů na bydlení nebo životního minima jsou nerozhodné, protože pro náležité posouzení úvěruschopnosti jsou podstatné individuální poměry spotřebitele. Žalobkyně tedy nezkoumala a neověřila životní náklady žalované. Posuzování poměrů žalované pouze z výpisu z jejího jednoho bankovního účtu je nedostačující. Jednak proto, že nemusí jít o jediný bankovní účet žalované, a jednak z toho důvodu, že příjmy a výdaje mohou probíhat mimo předložený bankovní účet nebo bankovní účet vůbec.
22. Pokud jde o hodnocení poměrů žalované, žalobkyně vycházela z „výdajů domácnosti (bydlení, léky, doprava, jídlo, splátky všech členů)“ ve výši 12 000 Kč, což jsou v případě bydlení tří až čtyřčlenné domácnosti v Praze výdaje značně podhodnocené. Žalobkyně poskytla žalované úvěr za situace, kdy žalovaná měla průměrné čisté příjmy ze zaměstnání ve výši 20 028 Kč, žalovaná pečovala nejméně o jedno dítě (ale spíše o dvě), žalované byly vypláceny státní příspěvky na bydlení a kdy žalovaná splácela žalobkyně předcházející úvěry, z nichž zbývalo splatit 224 798 Kč. Příjmy ostatních členů domácnosti ve výši 38 000 Kč nebyly nijak specifikovány a prokázány, včetně toho, zda těmito příjmy jsou výše uvedené platby od „[Anonymizováno] – [Anonymizováno] [Anonymizováno], [jméno FO] “. Žalovaná měla na účtu poměrně nízký zůstatek ve výši 5 655,45 Kč. Z toho soud činí závěr, že žalobkyně hodnotila úvěruschopnost žalované na základě neúplných a nesprávných informací (podhodnocených výdajů) a nehodnotila ostražitě ani to málo ověřených informací, které o poměrech žalované měla.
23. Soud uzavírá, že žalobkyně neprokázala, že si opatřila všechny podklady, tudíž i informace, pro řádné posouzení úvěruschopnosti žalované, zejména pokud jde o výdaje žalované, a že informace, které měla o poměrech žalované, žalobkyně ověřila. To málo ověřených informací, které měla, žalobkyně nevyhodnotila s náležitou ostražitostí, tedy správně. Z těchto důvodů žalobkyně před uzavřením smlouvy neposoudila řádně schopnost žalované splatit úvěr.
24. Věrohodnost provedených důkazů nebyla ničím zpochybněna. Soud má proto tyto důkazy za zákonné a jejich obsah (kromě výše uvedených výjimek) za pravdivý.
25. Soud učinil o skutkovém stavu následující závěr. Dne 18. 11. 2014 spolu žalobkyně a žalovaná uzavřely Rámcovou smlouvu č. [hodnota]. Žalobkyně podle této smlouvy aktivovala žalované běžný účet č. [č. účtu]. Žalovaná se ve smlouva zavázala, že se běžný účet nedostane do nepovoleného záporného zůstatku. Ke dni 2. 1. 2025 činil nepovolený záporný zůstatek na běžném účtu žalované 2 498 Kč. Dne 29. 6. 2017 spolu žalobkyně a žalovaná uzavřely Dodatek č. [hodnota] k Rámcové smlouvě č. [hodnota]. Téhož dne žalovaná čerpala úvěr č. [IBAN] ve výši 160 000 Kč. Žalobkyně řádně neověřila a neposoudila schopnost žalované splácet úvěr. Žalovaná nesplácela úvěr řádně a včas, a proto žalobkyně ke dni 25. 11. 2024 úvěr zesplatnila. Žalovaná na splátkách úvěru uhradila celkem 224 801 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou dopisem ze dne 25. 11. 2024 k zaplacení dluhů z úvěru. Žalovaná nic dalšího nezaplatila.
26. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 2390 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neboť žalobkyně uplatňovala nároky ze smlouvy o úvěru.
27. Smlouva o úvěru byla uzavřena mezi žalobkyní jako podnikatelem (§ 420 odst. 1 o. z.) a žalovanou coby spotřebitelem (§ 419 o. z.). Z tohoto důvodu sjednaný úvěr podléhá režimu spotřebitelského úvěru podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Jelikož smlouva o úvěru byla sjednána se spotřebitelem, přičemž nejde o žádnou z výjimek z působnosti tohoto zákona, řídí se závazky z této smlouvy režimem smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr. Soud proto věc dále posoudil podle tohoto zákona o spotřebitelském úvěru.
28. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
29. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
30. V daném případě žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru nezkoumala a neposoudila řádně úvěruschopnost žalované. Žalobkyně tak nesplnila povinnost před uzavřením smlouvy o úvěru posoudit úvěruschopnost žalované, jak je stanoveno v ustanovení § 86 odst. 1 větě první zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně tak poskytla žalované úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru. Podle ustanovení § 87 odst. 1 tohoto zákona je důsledkem porušení této povinnosti neplatnost smlouvy. Smlouva o úvěru mezi žalobkyní a žalovanou byla proto uzavřena neplatně.
31. Podle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru je žalovaná povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejím možnostem. Žalovaná v souvislosti s poskytnutým úvěrem uhradila celkem 224 801 Kč. Tato částka převyšuje poskytnutou jistinu úvěru, která činila 160 000 Kč. Žalovaná tak není povinna žalobkyni na jistinu nic dalšího vracet. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru je neplatná, žalobkyni nevzniklo právo na zaplacení úhrad, které v ní byly sjednány, zejména žalobkyní požadovaných úroků. Žalovaná není v ptodlení, a proto není povinna platit ani úrok z prodlení. Z těchto důvodů soud žalobu o zaplacení dluhů z úvěru zamítl.
32. Co se týče záporného zůstatku na účtu, žalovaná porušila povinnost z Rámcové smlouvy, neboť přes zákaz měla ke dni 2. 1. 2025 záporný zůstatek na běžném účtu ve výši 2 498 Kč. Soud proto v této části žalobě vyhověl a uložil žalované, aby žalobkyni zaplatila požadovaných 2 498 Kč.
33. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Podle tohoto ustanovení, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.
34. V daném případě měla žalovaná částečný úspěch, který převažoval na částečným úspěchem žalobkyně. Žalovaná by tak podle § 142 odst. 2 o. s. ř. měla proti žalobkyni právo na náhradu poměrné části nákladů řízení. Žalované však žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádná z účastnic nemá právo na jejich náhradu.