Výrok
I. Žalovaná je povinna žalobkyni zaplatit 96 682,66 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do- částky 44 637,17 Kč,- kapitalizovaného úroku ve výši 25 397,16 Kč,- úroku 14,75 % ročně z částky 139 889,83 Kč od 10. 9. 2024 do zaplacení,- kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4 619,75 Kč od 21. 6. 2024 do 9. 9. 2024,- zákonného úroku z prodlení z částky 141 319,83 Kč od 10. 9. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 %.
III. Žalovaná je povinna na nákladech řízení žalobkyni zaplatit 1 619 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta , Jméno advokáta
Odůvodnění
1. Žalobkyně tvrdila, že dne 2. 5. 2022 uzavřela se žalovanou smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. [hodnota]. Před uzavření smlouvy žalobkyně řádně ověřila schopnost žalované splácet úvěr. Žalobkyně se smlouvou zavázala poskytovat žalované peněžní prostředky do výše nevyčerpaného zůstatku úvěrového rámce, který byl posléze navýšen na 140 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaná načerpala celkem 156 210,66 Kč; uhradila 59 528 Kč. Žalovaná nesplácela úvěr řádně a včas, a proto žalobkyně v souladu se smlouvou úvěr ke dni 6. 6. 2024 zesplatnila a informovala o tom žalovanou dopisem ze dne 6. 6. 2024. Žalovaná po zesplatnění úvěru už nic neuhradila.
2. Žalobkyně proto navrhla, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni- částku 141 319,83 Kč sestávající se z nesplacené jistiny úvěru ve výši 139 889,83 Kč, z nákladů na vymáhání ve výši 430 Kč a ze smluvních pokut ve výši 1 000 Kč,- kapitalizovaný úrok ve výši 25 397,16 Kč,- úrok 14,75 % ročně z částky 139 889,83 Kč od 10. 9. 2024 do zaplacení,- kapitalizovaný zákonný úroku z prodlení ve výši 4 619,75 Kč od 21. 6. 2024 do 9. 9. 2024,- zákonný úrok z prodlení z částky 141 319,83 Kč od 10. 9. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 %.
3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.
4. Soud má za prokázány následující skutečnosti.
5. Dne 2. 5. 2022 spolu žalobkyně se žalovaná uzavřely smlouvu o revolvingového úvěru č. [hodnota]. Uzavření smlouvy, jakož i její obsah, prokazují kopie listiny „[Anonymizováno] půjčka – revolvingový úvěr č.: [hodnota] “ ze dne 2. 5. 2022 a kopie úvěrových podmínek „[Anonymizováno] revolvingový [Anonymizováno] “.
6. Ve dnech 12. 8. 2022, 31. 10. 2022, 3. 11. 2022, 19. 11. 2022 a 29. 11. 2023 spolu žalobkyně a žalovaná uzavřely dodatky ke smlouvě o úvěru, kterými navyšovaly úvěrový rámec. Posledním dodatkem ze dne 29. 11. 2023 navýšily úvěrový rámec na 140 000 Kč. Prokazuje to kopie uvedených „Dodatků“.
7. Dopisem ze dne 6. 6. 2024 žalobkyně oznámila žalované zesplatnění úvěru a vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky 157 592,32 Kč. Prokazuje to kopie dopisu „Výzva ke splacení celého úvěru“ ze dne 6. 6. 2024 a kopie poštovního archu s datem podání 7. 6. 2024.
8. Dopisem ze dne 25. 6. 2024 zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě závazku ze smlouvy ve výši 159 751,57 Kč; dopis byl zaslán žalované dne 26. 6. 2024. Prokazuje to kopie dopisu zástupce žalobkyně ze dne 25. 6. 2024 („Předžalobní výzva k plnění“) a kopie podacího archu s datem podání 26. 6. 2024.
9. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná z úvěru načerpala 156 210,66 Kč a že žalovaná na splacení úvěru uhradila 59 528 Kč. Žalovaná netvrdila, natož aby prokazovala, že načerpala a uhradila více či méně. Z kopie „Výpisu čerpání, splátek a úhrad“ vyplývá, že žalovaná ve splátkách úvěru uhradila tvrzených 59 528 Kč. Soud proto vycházel z těchto částek.
10. Soud nemá za prokázané tvrzení žalobkyně, že před uzavření smlouvy řádně ověřila schopnost žalované splácet úvěr. V žalobě žalobkyně tvrdila, že vždy při uzavírání smlouvy hodnotí schopnost žadatele splácet, že zjišťuje kreditní skóre žadatele o úvěr, v jehož rámci dochází k ověření úvěruschopnosti žadatele tím, že přezkoumává příjmovou a výdajovou stránku žadatele, bere v potaz i proměnné jako například věk, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení a že nahlíží do externích úvěrových registrů. K tomu žalobkyně předložila „Úvěrovou zprávu“, „Potvrzení o provedení ověření bonity klienta – oddělení řízení rizik“ vyhotovené dne 9. 9. 2024 a metodiku „Posouzení úvěruschopnosti klienta“. Jelikož tato tvrzení nebyla doložena, soud dvakrát vyzval žalobkyni, aby označila důkazy k jejich prokázání. Žalobkyně předložila navíc jen kopie výpisů z účtu žalované za období 8. 1. – 8. 4. 2022.
11. Předložená „Úvěrová zpráva“ a „Potvrzení o provedení ověření bonity klienta – oddělení řízení rizik“ a metodika „Posouzení úvěruschopnosti klienta“ tvrzení žalobkyně neprokazují. Metodika vůbec ne, protože nevypovídá nic o konkrétních poměrech žalované, a zbývající dvě listiny také, ne protože byly vypracovány samotnou žalobkyní, nejsou potvrzeny žalovanou, např. jejím podpisem, a jejich obsah není doložen. Žalobkyně tak neprokázala, že předkládané údaje jí sdělila žalovaná, natož že žalobkyně tyto údaje ověřovala, a nedoložila, že nahlížela do databází BRKI, SOLUS, Centrální evidence exekucí a insolvenčního rejstříku.
12. „Výpočty [Anonymizováno] “ nemohou prokázat řádné ověřování schopnosti žalované úvěr splácet. Žalobkyně vycházela z příjmu žalované ve výši 22 875 Kč (doloženo výpisem z účtu žalované). Z tabulky ovšem vyplývá, že žalovaná již splácela měsíčně 12 441 Kč na další úvěry. I za situace, kdy žalobkyně vycházela ohledně výdajů pouze ze „životního minima klienta“ ve výši 3 910 Kč, činil po odečtení předpokládané splátky předmětného úvěru 1 266 Kč zůstatek žalované 5 258 Kč. Přestože jsou údaje značně podhodnocené, zvláště žije-li žalovaná v Praze, nemohla žalobkyně mít bez dalšího za to, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet. Z doložených výpisů z účtu je patrné, že v rozmezí 3 měsíců byla na účet žalované převedena výplata čtyřikrát, což značně zkresluje údaje o počátečním a konečném zůstatku za období 9. 3. 2022 až 8. 4. 2022. Při řádném zkoumání výpisu z účtu je zřejmé, že žalované měsíčně nezůstávala z jejího příjmu v podstatě žádná rezerva. Žalobkyně navíc vůbec blíže nezkoumala výdaje na bydlení žalované. Z výpočtu „[Anonymizováno] domácnosti“ pak bez důvodných pochybností nelze vycházet, resp. nelze z nich vycházet bez řádného ověřování a vyžádání si příslušných podkladů od členů domácnosti (nájemní smlouvy, smlouvy na dodávku energií, pracovní smlouvy aj.). Z „Úvěrové zprávy“ (v obou předložených verzích) pak lze konstatovat, že žalobkyně disponovala informací, případně s ní pracovala, ohledně dalších dosud nesplacených úvěrů žalované. Ani tato skutečnost, zejména s ohledem na výše uvedené, nikterak neprokazuje řádné ověřování úvěruschopnosti žalované.
13. Žalobkyně vůbec nedoložila, že ověřovala schopnost žalované splácet úvěr při uzavírání dodatků, kterými se navyšoval úvěrový rámec.
14. Věrohodnost provedených důkazů nebyla ničím zpochybněna. Soud učinil o skutkovém stavu následující závěr. Žalobkyně, aniž řádně ověřila úvěruschopnost žalované, uzavřela se žalovanou dne 2. 5. 2022 smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. [hodnota]. Žalobkyně, aniž řádně ověřila úvěruschopnost žalované, ve dnech 12. 8. 2022, 31. 10. 2022, 3. 11. 2022, 19. 11. 2022 a 29. 11. 2023 uzavřela se žalovanou dodatky ke smlouvě o úvěru, kterými navyšovaly úvěrový rámec. Žalovaná z úvěru čerpala celkem 156 210,66 Kč; na splátkách úvěru uhradila celkem 59 528 Kč. Dopisem ze dne 25. 6. 2024 zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě závazku ze smlouvy o úvěru. Žalovaná na splacení úvěru ničeho dalšího neuhradila.
15. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neboť žalobkyně uplatňovala nároky ze smlouvy o úvěru. Smlouva o úvěru byla uzavřena mezi žalobkyní jako podnikatelem (§ 420 odst. 1 o. z.) a žalovanou coby spotřebitelem (§ 419 o. z.). Z tohoto důvodu sjednaný úvěr podléhá režimu spotřebitelského úvěru podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Jelikož smlouva o úvěru byla sjednána se spotřebitelem, přičemž nejde o žádnou z výjimek z působnosti tohoto zákona, řídí se závazky z této smlouvy režimem smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr. Soud proto věc dále posoudil podle tohoto zákona o spotřebitelském úvěru. Přitom došel k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná.
16. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
18. V daném případě žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru ani při uzavírání dodatků k této smlouvě, jimiž byla potupně a významně navýšena celková výše úvěru (z původních 40 000 Kč na konečných 140 000 Kč), nezkoumala a neposoudila řádně úvěruschopnost žalované. Žalobkyně tak nesplnila povinnost před uzavřením smlouvy o úvěru posoudit úvěruschopnost žalované podle ust. § 86 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně tak poskytla žalované úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 věty druhé tohoto zákona. Podle ust. § 87 odst. 1 tohoto zákona je důsledkem porušení této povinnosti neplatnost smlouvy. Smlouva o úvěru mezi žalobkyní a žalovanou byla proto uzavřena neplatně.
19. Podle ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru je žalovaná povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejím možnostem. Žalované byla poskytnuta jistina ve výši 156 210,66 Kč a dosud vrátila 59 528 Kč. Žalovaná je proto povinna zaplatit rozdíl mezi poskytnutou a vrácenou jistinu, který činí 96 682,66 Kč (156 210,66 Kč – 59 528 Kč). Soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 96 682,66 Kč.
20. Jelikož je smlouva o úvěru je neplatná, žalobkyni nevzniklo právo na zaplacení úhrad, které v ní byly sjednány, zejména právo na zaplacení požadovaných úroků, nákladů na vymáhání a smluvní pokuty. Z těchto důvodů soud ohledně těchto plnění žalobu zamítl.
21. Soud zamítl žalobu také co do požadovaného zákonného úroku z prodlení, neboť žalovaná zatím není v prodlení. V prodlení není z toho důvodu, že lhůta k plnění je v souladu s ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru určena teprve tímto rozsudkem. Obecné ustanovení o úroku z prodlení v § 1970 o. z. se tu neuplatní, protože zde platí speciální právní úprava (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, dostupný na https://nsoud.cz).
22. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Podle tohoto ustanovení měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Výši nákladů na právní zastoupení soud určil podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu.
23. Žalobkyně se domáhala zaplacení 141 319,83 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 25 397,16 Kč, úroku 14,75 % ročně z částky 139 889,83 Kč od 10. 9. 2024 do zaplacení, jenž by ke dni 23. 1. 2025, kdy byl vyhlášen tento rozsudek, činil 7 688,19 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4 619,75 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 141 319,83 Kč od 10. 9. 2024 do zaplacení, jenž by ke dni 23. 1. 2025 dosahoval 7 766,78 Kč, tj. celkem 186 791,71 Kč (100 %).
24. Žalobkyně byla úspěšná co do 96 682,66 Kč (51,76 %); žalovaná ve zbylých 48,24 %. Po vzájemném zápočtu má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 3,52 %.
25. Náklady řízení žalobkyně činí 45 979,60 Kč; z toho je- částka 7 066 Kč za soudní poplatek za žalobu,- částka 27 120 Kč za odměnu advokátovi za následující 4 úkony právní služby po 6 780 Kč podle § 7 bodu 5 advokátního tarifu1. převzetí a příprava zastoupení,2. podání žaloby,3. účast na jednání dne 10. 12. 2024,4. účast na jednání dne 23. 1. 2025 (ve znění po 1. 1. 2025),- částka 3 390 Kč za odměnu advokátovi ve výši jedné poloviny za 1 úkon právní služby (jednoduchá výzva k plnění) podle § 7 bodu 5 ve spojení s § 11 odst. 2 písm. h) advokátního tarifu,- částka 1 200 Kč za náhradu hotových výdajů advokátovi za 4 úkony právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu (ve znění před 1. 1. 2025),- částka 450 Kč za náhradu hotových výdajů advokátovi za 1 úkon právní služby (účast na jednání dne 23. 1. 2025) podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu (ve znění po 1. 1. 2025),- částka 6 753,60 Kč za náhradu advokátovi za 21% daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř.
26. Žalobkyně má právo na náhradu 3,52 % svých nákladů řízení, což po zaokrouhlení na celé koruny je 1 619 Kč (3,52 % z 45 979,60 Kč). Soud proto uložil žalované, aby na nákladech řízení žalobkyni zaplatila tuto částku.
27. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení za podání ze dne 4. 11. 2024 a 18. 12. 2024 (vyjádření), protože v obou případech žalobkyně tvrdí a doplňuje to, co mohla a měla tvrdit již v žalobě samotné, takové náklady proto nejsou účelně vynaložené.
28. Přisouzenou náhradu nákladů řízení je žalovaná podle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinna zaplatit k rukám advokáta, který v tomto řízení zastupoval žalobkyni.