Výrok
I. Žalovaný je povinen žalobkyni zaplatit 18 650 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do- částky 1 300 Kč,- úroku z prodlení z částky 19 950 Kč od 11. 1. 2022 do zaplacení ve výši 11,75 %.
III. Žalovaný je povinen na nákladech řízení žalobkyni zaplatit 935 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta [Jméno advokáta].
Odůvodnění
1. Žalobkyně tvrdila, že [právnická osoba].[IČO] IČO, , dne 6. 10. 2021 uzavřela se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], přičemž s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet. Na základě této smlouvy [Anonymizováno] poskytla žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč na účet č. [č. účtu]. Úvěr měl být splacen dne 6. 10. 2023, ale žalovaný ho nesplatil. [Anonymizováno] smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2023 postoupila pohledávku za žalovaným, kterou měla z úvěru, na [právnická osoba].[IČO] IČO, , která ji smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 12. 2023 postoupila na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 11. 1. 2024. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že žalovaný zaplatil žalobkyni 50 Kč; v podání ze dne 3. 6. 2025 tvrdila, že žalovaný uhradil původnímu věřiteli 1 300 Kč. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení jistiny úvěru ve výši 19 950 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 19 950 Kč od 11. 1. 2022 do zaplacení.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
3. Soud má za prokázány následující skutečnosti.
4. Dne 6. 10. 2021 uzavřela [Anonymizováno] (dříve Viva [právnická osoba].) se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota]. Uzavření smlouvy, jakož i její obsah, prokazuje kopie „Smlouvy o spotřebitelském úvěru [Anonymizováno]: ([Anonymizováno])“ ze dne 6. 10. 2021, kopie „Přílohy A“ a „Přílohy B“ ke smlouvě o spotřebitelském úvěru č. [hodnota].
5. Dne 6. 10. 2021 [Anonymizováno] převedla na účet žalovaného č. [č. účtu] částku 20 000 Kč. Tuto skutečnost prokazuje kopie „Potvrzení o provedené platbě“ s datem 6. 10. 2021 a kopie „Smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo: ([Anonymizováno])“ ze dne 6. 10. 2021.
6. Dne 18. 12. 2023 [Anonymizováno] smlouvou o postoupení pohledávek postoupila pohledávku za žalovaným na [právnická osoba]. Prokazuje to kopie „Smlouvy o postoupení pohledávek“ ze dne 18. 12. 2023 a kopie „Seznamu pohledávek“.
7. Dne 19. 12. 2023 [právnická osoba] smlouvou o postoupení pohledávek postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Prokazuje to kopie „Smlouvy o postoupení pohledávek“ ze dne 19. 12. 2023 a kopie „Přílohy č. [hodnota] – Seznam pohledávek“.
8. Dopisem ze dne 11. 1. 2024 zástupce žalobkyně oznámil žalovanému postoupení pohledávky a vyzval žalovaného k úhradě závazku ze smlouvy ve výši 47 664,60 Kč (neuhrazená jistina 37 065 Kč a náklady právního zastoupení 10 599,60 Kč). Dopis byl zaslán žalovanému dne 11. 1. 2024. Prokazuje to kopie dopisu zástupce žalobkyně ze dne 11. 1. 2024 („Věc: Výzva k úhradě před podáním žaloby“) a „Podacího lístku – DopisOnline“ s datem podání 11. 1. 2024.
9. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný na splnění dluhů z úvěru uhradil 1 300 Kč ([Anonymizováno]) a 50 Kč (žalobkyni), tzn. celkem 1 350 Kč. Žalovaný netvrdil, natož aby prokazoval, že uhradil více. Soud proto vyšel z toho, že žalovaný na splacení úvěru uhradil 1 350 Kč.
10. Soud nemá za prokázáno tvrzení žalobkyně, že [Anonymizováno] před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí zkoumala schopnost žalovaného splácet úvěr, protože žalobkyně přes výzvu v usnesení ze dne 9. 4. 2025 č. j. 27 C 57/2025-7 k prokázání tohoto tvrzení nepředložila žádný relevantní důkaz. Žalobkyně nepředložila důkaz o tom, že [Anonymizováno] před uzavřením smlouvy o úvěru získala informace o žalovaném z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného (NRKI, BRKI, SOLUS aj.), že [Anonymizováno] řádně zjišťovala a ověřovala příjmy a výdaje žalovaného.
11. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 2390 a násl. o.z., neboť žalobkyně uplatňovala nároky ze smlouvy o úvěru. Smlouva o úvěru byla uzavřena mezi [Anonymizováno] jako podnikatelem (§ 420 odst. 1 o. z.) a žalovaným coby spotřebitelem (§ 419 o. z.). Z tohoto důvodu sjednaný úvěr podléhá režimu spotřebitelského úvěru podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Jelikož smlouva o úvěru byla sjednána se spotřebitelem, přičemž nejde o žádnou z výjimek z působnosti tohoto zákona, řídí se závazky z této smlouvy režimem smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr. Soud proto věc dále posoudil podle tohoto zákona o spotřebitelském úvěru. Přitom došel k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná.
12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnost spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Podle konstantní judikatury soudů takový nedostatek způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. V daném případě [Anonymizováno], jak je odůvodněno výše, před uzavřením smlouvy o úvěru nezkoumala a neposoudila řádně úvěruschopnost žalovaného. [Anonymizováno] tak poskytla žalovanému úvěr v rozporu s citovaným ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru. Podle citovaného ustanovení § 87 odst. 1 tohoto zákona je důsledkem porušení této povinnosti neplatnost smlouvy. Smlouva o úvěru mezi [Anonymizováno] a žalovaným byla proto uzavřena neplatně.
16. Podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný na splacení dluhu z úvěru zaplatil 1 350 Kč. Žalovaný je proto povinen vrátit rozdíl mezi poskytnutou jistinou úvěru (20 000 Kč) a splacenou částkou (1 350 Kč), tj. 18 650 Kč. Žalobkyně se stala oprávněnou z pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek. Z těchto důvodů soud uložil žalovanému, aby žalobkyni zaplatil 18 650 Kč. Žalobkyně se domáhala zaplacení 19 950 Kč, a proto soud co do částky 1 300 Kč (19 950 Kč – 18 650 Kč) žalobu zamítl.
17. Soud zamítl žalobu i ohledně požadovaného zákonného úroku z prodlení, neboť žalovaný zatím není v prodlení. V prodlení není z toho důvodu, že lhůta k plnění je v souladu s citovaným ustanovením § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru určena teprve tímto rozsudkem. Obecné ustanovení o úroku z prodlení v ustanovení § 1970 o.z. se tu neuplatní, protože zde platí speciální právní úprava.
18. Pro úplnost soud uvádí, že smlouva o úvěru by byla neplatná rovněž z důvodu nepřiměřených ujednání, jež jsou podle soudu v rozporu s dobrými mravy (roční úroková sazba 457,5 %, RPSN ve výši 4 670,17 % aj.).
19. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Podle tohoto ustanovení měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Výši nákladů na právní zastoupení soud určil podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu.
20. Žalobkyně se domáhala zaplacení 19 950 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 19 950 Kč od 11. 1. 2022 do zaplacení, jenž by ke dni 17. 6. 2025, kdy byl vyhlášen tento rozsudek, dosahoval 8 053,51 Kč, tj. celkem 28 003,51 Kč (100 %).
21. Žalobkyně byla úspěšná co do 18 650 Kč (66,59879 %), žalovaná ve zbylých 9 353,51 Kč (33,40121 %). Po vzájemném zápočtu má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 33,19758 %.
22. Náklady řízení žalobkyně činí 2 815 Kč; z toho je:- částka 1 000 Kč za soudní poplatek za žalobu,- částka 1 200 Kč za odměnu advokátovi za 3 úkony právní služby (1. převzetí a příprava zastoupení, 2. výzva k plnění, 3. podání žaloby) po 400 Kč podle § 14b odst. 1 bodu 2 advokátního tarifu,- částka 300 Kč za náhradu hotových výdajů advokátovi za shora uvedené 3 úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu,- částka 315 Kč za náhradu advokátovi za 21% daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o.s.ř.
23. Soud určil výši nákladů na právní zastoupení podle § 14b advokátního tarifu, neboť žalobkyně vedla u zdejšího soudu další řízení s obdobným předmětem sporu, která byla zahájena na základě shodného formulářového typu, tudíž se jedná o návrh na ustáleném vzoru v dikci § 14b odst. 1 advokátního tarifu, a předmětem tohoto řízení je zaplacení peněžitého plnění, kdy tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč.
24. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení za podání ze dne 10. 6. 2025 (omluva z jednání), protože se nejedná o vyjádření ve věci samé. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení ani za podání ze dne 3. 6. 2025, které soudu došlo dne 4. 6. 2025, protože v něm uvádí to, co mohla a měla uvést již v žalobě, takové náklady nejsou účelně vynaložené.
25. Žalobkyně má právo na náhradu 33,19758 % nákladů řízení, což je po zaokrouhlení na celé koruny 935 Kč. Soud proto uložil žalovanému, aby tuto částku zaplatil žalobkyni na nákladech řízení.
26. Přisouzenou náhradu nákladů řízení je žalovaný podle § 149 odst. 1 o.s.ř. povinen zaplatit k rukám advokáta, který v tomto řízení zastupoval žalobkyni.