Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 900 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 4. 12. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Co do částky 8 967,13 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 8 222,21 Kč ve výši 12,75 % ročně od 16. 7. 2024 do zaplacení se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna uhradit na účet Obvodního soudu pro [adresa] doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zaplacení 16 867,13 Kč s příslušenstvím jakožto dluhu ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. [hodnota] uzavřené mezi stranami dne 14. 3. 2024. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalované částku 7 900 Kč a ta se zavázala tuto částku vrátit a zaplatit souhrnný poplatek za vyplacení úvěru ve výši 157,21 Kč a poplatek za službu Presto ve výši 165 Kč. Vyplacená jistina úvěru se úročila 0,9 % denně, tedy žalobkyně požaduje kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 8 499,72 Kč. Žalobkyně se dále domáhá smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny od 14. 4. 2024 do 13. 7. 2024, tj. celkem [hodnota]. Žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění předžalobní výzvou dne 27. 11. 2024. Ta však žalobkyni ničeho neuhradila.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Soud ve věci rozhodl po splnění podmínek § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání.
4. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav: Žalobkyně a žalovaná spolu uzavřely dne 14. 3. 2024 smlouvy o revolvingovém úvěru č. [hodnota], na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované 7 900 Kč a žalovaná se zavázala jistinu splatit spolu s úrokem ve výši 0,9 % jistiny denně, poplatkem za vyplacení úvěru ve výši 157,21 Kč a poplatkem za službu Presto ve výši 165 Kč. Celkové RPSN úvěru bylo sjednáno ve výši 1 337,79 %. (viz smlouvu o revolvingovém úvěru č. [hodnota] na č. l. 19-21 spisu) Žalobkyně vyplatila jistinu úvěru ve výši 7 900 Kč dne 14. 3. 2024. (viz výpis z účtu na č. l. 36-44 spisu) Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu dne 27. 11. 2024. (viz výzvu k plnění ze dne 27. 11. 2024 na č. l. 9 spisu a podací lístek zásilky č. RR2728180830F na č. l. 8 spisu)
5. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:
6. Dle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
7. Dle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
8. Po právní stránce soud věc posoudil dle ustanovení § 2395 a násl. o. z., a § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, s tím, že dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Soud má za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované částku 7 900 Kč. Dle smlouvy měla žalovaná uhradit vedle jistiny poplatky ve výši 322,21 Kč a úrok 0,9 % denně z jistiny. To představuje úrok ve výši 328,5 % ročně. Výši nákladů úvěru považuje soud v jejich souhrnu za nepřiměřenou a v rozporu s dobrými mravy. K otázce přiměřenosti úroků a dalšího příslušenství soud odkazuje např. na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 4. 2021, č.j. 58 Co 100/2021-126. Dle něj soudní judikatura dovodila již v době před účinností současného občanského zákoníku, že nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. K těmto závěrům dospěl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, přičemž v daném případě si strany sjednaly úrok ve výši 66 % ročně. Ohledně obvyklé míry úrokových sazeb soud odkazuje např. na databázi České národní banky ARAD, z níž vyplývá, že v březnu 2024, kdy byla smlouva uzavřena, činila obvyklá roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR 8,83 % p. a. Je tak zřejmé, že žalobkyní požadovaná úroková sazba ve výši 328,5 % ročně a roční procentní sazba nákladů ve výši 1 337,79 % jsou pak oproti zjištěné běžné úrokové sazbě zcela nepřiměřená.
9. Soud proto uzavřel, že náklady úvěru sjednané ve smlouvě vysoko přesahují přijatelnou hranici a smlouva o úvěru z tohoto důvodu odporuje dobrým mravům, přičemž rozpor s dobrými mravy má soud za zjevný. Smlouva je tak absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Pro zřejmou neplatnost smlouvy o úvěru se soud nezabýval otázkou úvěruschopnosti žalované.
10. Žalovaná na svůj dluh ve výši 7 900 Kč neuhradila ničeho. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru tak má žalobkyně právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z., jehož výše činí 7 900 Kč.
11. S ohledem na výše uvedené soud uložil žalované odpovídající povinnost výrokem I. tohoto rozsudku. Žalovaná měla bezdůvodné obohacení vydat bez zbytečného odkladu poté, co věřitel plnění požadoval (§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž s ohledem na výši plnění soud považoval za tomu odpovídající lhůtu jeden den. Výzva k plnění byla zaslána dne 27. 11. 2024, má se tedy za to, že byla žalované doručena dne 2. 12. 2024 (§ 573 o. z.). Nejpozději tedy měla žalovaná plnit dne 3. 12. 2024. Počínaje následujícím dnem 4. 12. 2024 se ocitla s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení, čímž žalobkyni vznikl nárok na zákonný úrok z prodlení z částky 7 900 Kč od 4. 12. 2024 do zaplacení ve smyslu § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Co do částky 8 967,13 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 8 222,21 Kč ve výši 12,75 % ročně od 16. 7. 2024 do zaplacení soud výrokem II. tohoto rozsudku žalobu zamítl.
12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Předmětem řízení byla částka 16 867,13 Kč. Žalovaná byla v řízení úspěšná v částce 8 967,13 Kč a neúspěšná v částce 7 900 Kč, tedy rozdíl úspěchu a neúspěchu žalované představuje částka 1 067,13 Kč, což je po zaokrouhlení 6,33 % předmětu řízení, kdy žalovaná by měla právo na náhradu nákladů řízení v této části. Žalovaná ovšem zůstala během řízení zcela neaktivní, a tak jí žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl výrokem III. tohoto rozsudku, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
13. Řízení bylo zahájeno návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu. Žalobkyně hradila ve věci soudní poplatek ve výši 800 Kč dle položky 2. bodu 1. písm. b) Sazebníku soudních poplatků. Soud elektronický platební rozkaz ve věci nevydal, proto dle položky 2. bodu 2. Sazebníku soudních poplatků je žalobkyně povinna soudní poplatek doplatit do výše vypočtené dle položky 1. Sazebníku soudních poplatků. Soudní poplatek dle položky 1. bodu 1. písm. a) Sazebníku soudních poplatků představuje částka 1 000 Kč. Soud proto určil výrokem IV. tohoto rozsudku, že žalobkyně je povinna soudu doplatit soudní poplatek ve výši 200 Kč, a to na účet č. [č. účtu], variabilní symbol [var. symbol].
14. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.