Výrok
I. Žaloba, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 30 894,61 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 30 894,61 Kč od 17. 10. 2024 do zaplacení, se zamítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení, k rukám jeho právní zástupkyně, částku 8 370 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou zdejšímu soudu dne 9. 1. 2025 domáhala zaplacení částky ve výši celkem 30 894,61 Kč s příslušenstvím, a to z titulu úvěru poskytnutého žalovanému právní předchůdkyní žalobkyně (společností Multitude Bank p.l.c, dříve Ferratum Bank p.l.c.) na základě smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 16. 2. 2024, kterou právní předchůdkyně žalobkyně po vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného uzavřela s žalovaným prostřednictvím webové stránky, na které si žalovaný zřídil uživatelský účet. Žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 30 894,61 Kč, který byl splatný dne 16. 10. 2024. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně byla postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27.1.2020. Žalovaný ani přes výzvu na žalovanou částku ničeho neuhradil.
2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že žalobkyně neunáší břemeno důkazní ohledně skutečnosti, že žalobou požadovanou částku skutečně na svůj účet čerpal. Žalobkyně dle žalobních tvrzení zjevně ani sama neví, zda a v jaké výši bylo žalovanému poskytnuto plnění. Vyjma toho žalobkyně ani neprokázala, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, kteréž důkazní břemeno ji tíží též. V důsledku toho je smlouva o revolvingovém úvěru neplatná a bylo-li ze strany žalující něco plněno, žalobkyně neprokázala co a v jaké výši. Žaloba by tak měla být zamítnuta.
3. Soud k projednání věci nařídil jednání na den 26. 3. 2025. Žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila a souhlasila s projednáním věci bez její přítomnosti. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).
4. Soud posoudil předložené listinné důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.
5. Z provedených listinných důkazů nebylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela smlouvu právě s žalovaným. Žalobkyně předložila listinu pojmenovanou jako „úvěrová smlouva vztahující se na klienty s trvalým bydlištěm v České republice uzavřená s klientem dne 16. 2. 2024“ (č. l. 9–10), ve které je žalovaný označen svými osobními údaji, avšak smlouva není podepsána žalovaným. [adresa] pro podpis stran smlouvy na dané listině zcela chybí, v textu smlouvy je pouze napsáno, že „klient tímto souhlasí s uzavřením Úvěrové smlouvy“. Soud tak nemá za prokázané, že smlouvu uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně právě žalovaný a že právě žalovaný projevil vůli tuto smlouvu uzavřít, neboť z ničeho neplyne, že by to byl právě žalovaný, kdo se do uživatelského účtu na webové stránce přihlásil a smlouvu blíže nespecifikovaným způsobem podepsal.
6. Soud má za prokázané, že žalovaný byl majitelem bankovního účtu č. [č. účtu] ke dni 16. 2. 2024, kdy měla být uzavřena smlouva (prokázáno sdělením banky na č. l. 61). Soud však nemá za prokázané, že by žalovaný čerpal úvěr ve výši 30 894,61 Kč tak, že mu byla na daný bankovní účet tato částka zaslána. Žalobkyně k tomuto svému tvrzení předložila toliko listinu, která je na prvním řádku označená jako „Loan application info“ (č.l. 8) a která se jeví jako souhrn informací o úvěru a listiny označené jako „Data from Ledger“ (č. l. 14) a „External_payout“ (č.l. 15–18) obsahující různá čísla, data a zkratky. Tyto listiny však neprokazují zaslání peněžních prostředků ve výši 30 894,61 Kč právní předchůdkyní žalobkyně na bankovní účet žalovaného, jakož ani faktura (č. l. 13), která nevypovídá ničeho o existenci eventuálního závazku mezi účastníky ani o tom, že žalovaná částka byla žalovanému skutečně poskytnuta. Soud přitom konstatuje, že žalobkyně nemohla být ohledně tohoto tvrzení v důkazní nouzi a je na ní, aby předložila důkaz o tom, že peněžní prostředky byly v určité výši zaslány na konkrétní bankovní účet (například potvrzením banky nebo výpisem z bankovního účtu).
7. Ze smlouvy pojmenované jako „Smlouva na opakovaném postoupení pohledávek“ a z listiny „ANNEX A – vzor listiny o převodu“ (č.l. 27–37), dodatku č. [hodnota] (č. l. 11) a tabulky (č.l. 25–26) soud zjistil, že pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně byla postoupena žalobkyni, přičemž postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 14. 11. 2024, tímto dopisem zároveň vyzval právní zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky před podáním žaloby (č. l. 12 a podací lístek na č. l. 7).
8. Ze Standardních podmínek Úvěrové smlouvy vztahující se na klienty v České republice (č.l. 38–46) a Standardních informací o spotřebitelském úvěru (č. l. 19–24) soud nezjistil žádné relevantní skutečnosti významné pro posouzení sporu.
9. Po skutkové stránce soud uzavřel, že úvěrová smlouva nebyla s žalovaným uzavřena, neboť žalobkyně neprokázala, že smlouvu uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně právě s žalovaným. Rovněž nebylo v řízení prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně zaslala peněžní prostředky ve výši 36 024,79 Kč na bankovní účet žalovaného.
10. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní. Žalobkyně zejména nedotvrdila, kdy a jakým způsobem žalovaný čerpal úvěr ve výši 36 024,79 Kč a z čeho se žalovaná částka skládá. Dále žalobkyně neoznačila a nepředložila důkazy k těmto svým tvrzením a rovněž ani neoznačila důkazy k tvrzení o samotném uzavření smlouvy. Vzhledem k absenci žalobkyně na jednání dne 26. 3. 2025, tato nemohla být soudem poučena podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o výše uvedených skutečnostech. Nelze přitom popřát sluchu žádosti žalobkyně, aby „jí byla na jednání poskytnuta lhůta k doplnění tvrzení a důkazních návrhů“ v situaci, kdy se na jednání nikoliv z omluvitelných důvodů nedostavila. Poučení dle § 118a o. s. ř. se poskytuje účastníkům přímo na jednání ve věci a účastník, jenž se dobrovolně k soudu nedostaví, o beneficium poučení přichází a v plné míře musí nést procesní následky s tímto jeho postupem spjaté. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl.
11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 370 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 30 894,61 Kč sestávající z částky 2 340 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě, účast na jednání 26. 3. 2025) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t.