Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 21 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z této částky od 29. 7. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Co do částky 25 200 Kč a 1 728 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 46 200 Kč od 31. 5. 2024 do 28. 7. 2025, úrokem z prodlení ve výši 3,25 % ročně z částky 46 200 Kč od 29. 7. 2025 do zaplacení, a s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 25 200 Kč od 29. 7. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 596 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení 47 928 Kč s příslušenstvím jakožto dluhu ze smlouvy o úvěru, kterou uzavřel žalovaný se společností [Anonymizováno] [právnická osoba]., IČ [IČO], (dále jako „[Anonymizováno] “) dne 29. 12. 2023. Na základě této smlouvy poskytla [Anonymizováno] žalovanému úvěr ve výši 33 000 Kč a ten se zavázal jistinu úvěru splatit spolu s úrokem ve výši 40 % měsíčně. Žalobkyně se dále domáhá smluvní pokuty ve výši 1 728 Kč. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným základě postoupení pohledky. I přes předžalobní výzvu zaslanou žalovanému dne 20. 7. 2025, ten žalobkyni ničeho dalšího neuhradil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud ve věci rozhodl po splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o. s. ř.), bez nařízení jednání.
4. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav: Žalovaný a [Anonymizováno] spolu uzavřeli dne 29. 12. 2023 smlouvy o úvěru č. [hodnota], kterou se [Anonymizováno] zavázala poskytnout žalovanému úvěrový rámec až ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal jistinu splatit spolu s úrokem ve výši 480 % ročně z jistiny. Celkové RPSN úvěru činilo 5 536,06 %. Pro případ prodlení žalovaného s plněním dle smlouvy si strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny. (viz smlouvu o úvěru č. [hodnota]). [Anonymizováno] vyplatila žalovanému na účet 20 000 Kč dne 29. 12. 2023 a 13 000 Kč dne 14. 2. 2024. Žalovaný uhradil [Anonymizováno] dne 31. 1. 2024 částku 12 000 Kč (viz výpis z účtu žalovaného). Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené se společností [právnická osoba]. dne 10. 6. 2025 (viz smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 10. 6. 2025). [právnická osoba] [Anonymizováno] nabyla pohledávku za žalovaným od [Anonymizováno] na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 2. 6. 2025 (viz smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 2. 6. 2025). Žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky dne 20. 7. 2025. Spolu s touto listinou mu žalobkyně zaslala i předžalobní výzvu z téhož dne (viz oznámení o postoupení pohledávky, výzvu k úhradě před podáním žaloby a podací lístek zásilky č. [Anonymizováno]).
5. Po právní stránce soud smlouvu posoudil dle ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, s tím, že dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Soud má za prokázané, že [Anonymizováno] poskytla žalovanému částku 33 000 Kč. Dle smlouvy měl žalovaný jistinu uhradit spolu s úrokem 480 % ročně. RPSN úvěru činilo 5 536,06 %. Výši nákladů úvěru považuje soud v jejich souhrnu za nepřiměřené a v rozporu s dobrými mravy. K otázce přiměřenosti úroků a dalšího příslušenství soud odkazuje např. na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 4. 2021, č. j. 58 Co 100/2021-126. Dle něj soudní judikatura dovodila již v době před účinností současného občanského zákoníku, že nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. K těmto závěrům dospěl Nejvyšší soudu v rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, přičemž v daném případě si strany sjednaly úrok ve výši 60 %, což bylo shledáno v rozporu s dobrými mravy. Ohledně obvyklé míry úrokových sazeb soud odkazuje např. na databázi České národní banky ARAD, z níž vyplývá, že v prosinci 2023, kdy byla smlouva uzavřena, činila obvyklá roční procentní úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR 9,29 % p. a. Je tak zřejmé, že Zaplo ve smlouvě požadovaná úroková sazba ve výši 420 % je oproti zjištěné běžné úrokové sazbě zcela nepřiměřená.
6. Soud proto uzavřel, že náklady úvěru sjednané ve smlouvě vysoko přesahují přijatelnou hranici a smlouva o úvěru z tohoto důvodu odporuje dobrým mravům, přičemž rozpor s dobrými mravy má soud za zjevný. Smlouva je tak absolutně neplatné ve smyslu § 588 o. z., k čemuž soud přihlédne i bez návrhu. Pro zřejmou neplatnost smlouvy o úvěru se soud nezabýval otázkou úvěruschopnosti žalovaného.
7. Bylo prokázáno, že [Anonymizováno] žalovanému poskytla částku 33 000 Kč a žalovaný jí za to uhradil pouze 12 000 Kč. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru tak má žalobkyně právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. ve výši 21 000 Kč.
8. S ohledem na výše uvedené soud uložil žalovanému odpovídající povinnost výrokem I. tohoto rozsudku. Žalovaný měl bezdůvodné obohacení vydat bez zbytečného odkladu poté, co věřitel plnění požadoval (§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž žalobkyně ho k tomu v předžalobní výzvě ze dne 20. 7. 2025 určila lhůtu tří dnů. Výzva k plnění byla zaslána dne 20. 7. 2025, má se tedy za to, že byla žalovanému doručena dne 23. 7. 2025 (§ 573 o. z.). Nejpozději měl tedy žalovaný plnit 28. 7. 2025. Počínaje následujícím dnem 29. 7. 2025 se ocitl s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení, čímž žalobkyni vznikl nárok na zákonný úrok z prodlení z částky 21 000 Kč od 29. 7. 2025 do zaplacení ve smyslu § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Co do částky 5 440 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 25 200 Kč a 1 728 Kč spolu se s příslušenstvím soud žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl.
9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení byla částka 47 928 Kč. Žalobkyni bylo v řízení vyhověno v částce 21 000 Kč a nevyhověno v částce 26 928 Kč, tedy rozdíl úspěchu a neúspěchu žalobkyně představuje částka 5 928 Kč, což je po zaokrouhlení 12,37 % předmětu řízení.
10. Celkové účelně vynaložené náklady žalobkyně činí 4 822 Kč a sestávají ze soudního poplatku ve výši 1 918 Kč, z odměny advokáta dle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. (a.t.), neboť žalobkyně vede u zdejšího soudu množství dalších řízení s obdobným předmětem sporu zahájených návrhem podaným na ustáleném vzoru a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Odměna činí 2 100 Kč za 3 úkony právní služby (1. příprava a převzetí zastoupení, 2. výzva k plnění, 3. podání žaloby). Soud dále přiznal náhradu hotových výdajů po 100 Kč za úkon dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t., a náhradu DPH ve výši 504 Kč.
11. Přiznaná náhrada nákladů žalobkyně ve výši 12,37 % z 4 822 Kč činí 596 Kč. Dle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně.
12. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o. s. ř.