29 C 23/2026

Odůvodnění

1. Žalobkyně, která je dcerou žalovaného, se žalobou domáhala, aby soud počínaje únorem 2026 uložil žalovanému povinnost hradit na výživném 7 500 Kč měsíčně k 20. dni v každém měsíci, namísto dosavadních 4 000 Kč, jež je povinen žalovaný hradit dle rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 16. 1. 2017, č. j. 0 P 237/2013-113 (dále jen „Rozsudek“). Ještě v době nezletilosti žalobkyně, se žalovaný a její matka dohodli dne 9. 12. 2022 na tom, že žalovaný bude hradit na výživné žalobkyni částku 7 000 Kč měsíčně (dále jen „Dohoda“). To žalovaný dodržoval až do počátku roku 2026, kdy začal hradit bez předchozího souhlasu žalobkyně toliko částku 5 500 Kč, což nikterak neodpovídá potřebám žalobkyně. Žalobkyně je studentkou maturitního ročníku střední školy, připravuje se na maturitní zkoušku a přijímací zkoušky na vysokou školu. Své měsíční náklady odhaduje na 20 000 Kč a zahrnují zejména výdaje na stravu, školní potřeby, dopravu, oblečení, hygienu, zdravotní péči apod. Jejich součástí je též školné na soukromé střední škole ve výši 32 000 Kč ročně, tj. 2 600 Kč měsíčně. Žalobkyně též vynakládá výdaje dlouhodobě pro doučování, které je pro ni nezbytné pro úspěšné zvládnutí studia a přijímacích zkoušek na VŠ. V současné době díky tomu studuje s vyznamenáním. K otázce vlastních příjmů uvedla, že příležitostně vykonává brigádu jako průvodce v Mozart Interactive Museum zpravidla v rozsahu několika dnů v měsíci. Současně výživné potřebuje pro svůj podíl na celkových nákladech domácnosti, v níž žije (žalobkyně žije s matkou). Se žalovaným žalobkyně není v osobním kontaktu. Žalovaný jí vyjma výživného a mobilního tarifu na živobytí ničeho nepřispívá.

2. Žalovaný nesouhlasil se zvýšením výživného žádaného žalobkyní. Uvedl, že by byl schopen hradit částku 4 000 Kč, což při jednání dne 13. 5. 2026 navýšil na 6 500 Kč. Žalovaný učinil nespornými veškerá tvrzení žalobkyně týkající se její majetkové situace a životních potřeb. Potvrdil též Dohodu s matkou žalobkyně. V době jejího uzavření žalovaný pracoval jako manažer bezpečnostní agentury s výdělkem 23 500 Kč měsíčně v čisté mzdě. Z důvodu mozkové mrtvice, již žalovaný prodělal dne 29. 5. 2023, byl nucen tohoto povolání zanechat. V současné době, a sice od 2. 2. 2026, vykonává zaměstnání lesnického adjunkta/myslivce juniora s výplatou cca 24 600 Kč čistého/měsíc, kdy v první výplatě za únor 2026 obdržel 27 860 Kč. Žalovaný předpokládá navýšení platu poté, co si doplní potřebné vzdělání a stane se plnohodnotným lesníkem/hajným. Žalovaný dále pobírá výsluhový příspěvek ve výši cca 9 500 Kč za měsíc. Manželka žalovaného je servírka, pobírá cca 17 000 Kč čistého/měsíc. Sama má dvě dcery. Žalovaný měsíčně hradí 2 400 Kč za mobilní tarif žalovaného a žalobkyně, 1 570 Kč za tarif pro nezletilého bratra žalobkyně (syna žalobce), 3 500 Kč jako splátku půjčky na pořízení vybavení domácnosti, 300 Kč za internet na chatě, 550 Kč platba na dobročinné účely, 15–20 000 Kč jako příspěvek na rodinnou domácnost, cca 3 000 Kč na cesty do zaměstnání, 880 Kč za pojištění auta a dálniční známku a dále náklady na cestování do školy žalovaného. Je vidno, že žalovaný hradí měsíčně cca 17 500 Kč v rámci nezbytných nákladů na živobytí a pokud by soud vyhověl žalobnímu žádání, nezbyly by mu prakticky žádné prostředky pro sebe samého. S žalobkyní se vídal v minulosti jednou za dva týdny, avšak po svatbě se svojí současnou manželkou dne [datum] nastalo období, kdy jej žalobkyně i její bratr přestaly navštěvovat. S žalobkyní byl v kontaktu přes telefon. Brával ji každý rok na 3týdenní dovolenou k moři, a to do roku 2023.

3. Soud dospěl k následujícím závěrům o skutkovém stavu věci.

4. V první řadě soud vycházel z nesporných tvrzení účastníků ve smyslu § 120 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Je nesporný příbuzenský vztah otec–dcera mezi účastníky. Dále je nesporné, že otec bral žalobkyni s jejím nezletilým bratrem – jeho synem, k němuž má žalovaný trvající vyživovací povinnost – na dovolenou k moři, a to do roku 2023. Uzavření Dohody je též nesporné, jakož i to, že od ledna 2026 žalovaný platil namísto 7 000 Kč dle Dohody 5 500 Kč na výživném žalobkyně. Žalovaný výslovně uvedl, že nikterak nesporuje žalobkyní tvrzené skutečnosti ohledně jejích životních potřeb a současného studijního stavu, kdy žalobkyně je v maturitním ročníku střední soukromé školy a připravuje se na studium na VŠ. Soud tedy vyšel bez dalšího, že náklady žalobkyně činí 19 600 Kč/měsíc, jak žalobkyně vypočetla na č. l. 38 spisu.

5. O výživném žalobkyně bylo naposledy rozhodnuto Rozsudkem, a to tak, že žalovaný je povinen od 1. 9. 2014 přispívat měsíčně na výživu žalobkyně částkou 4 000 Kč. Ke dni Rozsudku žalovaný vydělával 17 782 Kč/měsíc a pobíral rentu 6 094 Kč/měsíc za svou službu v ozbrojených složkách ČR. Žalovaný se tehdy stýkal se svými dětmi o víkendu 1x za 2 týdny a každou středu a čtvrtek. Vyčtené náklady žalobkyně byly tehdy ve výši 1 767 Kč/měsíčně + občasné lekce jízdy na koni po 300 Kč (zjištěno z Rozsudku, č. l. 29–30).

6. Žalovaný v roce 2023 prodělal mrtvici a je proto pravidelně sledován svým praktickým lékařem, chodí na kontroly i na neurologii, dále také pro zvýšený tlak na kardiologii, užívá léky na tlak, na ředění krve a na alergie, cítí se však zdráv. Dne [datum] se oženil a bydlí se svou manželkou a jejími dvěma již zletilými, ale dosud studujícími dcerami [Anonymizováno] a [Anonymizováno], v obecním nájemním bytě. Za bydlení vydají cca 15 000 Kč měsíčně včetně záloh na služby. Žalovaný má středoškolské vzdělání strojírenské a dále titul bakalář z[Anonymizováno] [adresa], nyní od [datum] pracuje jako adjunkt u [adresa], kde dosahuje příjmu 27 860 Kč čistého měsíčně, doplňuje si vzdělání z oboru lesnictví, studuje střední lesnickou školu. Stále pobírá výsluhu, nyní ve výši cca 9 500 Kč měsíčně (exaktně 9 568 Kč/měsíc, což plyne z rozhodnutí [Anonymizováno] ze dne [datum], č. l. 26). Zdůraznil, že až do roku 2023 pracoval ve stejné bezpečnostní agentuře, po prodělané mrtvici musel tuto práci ukončit, pracoval pak na úřadě za 35 000 Kč čistého měsíčně, dále pak jako vychovatel u [Anonymizováno], kde dosahoval příjmu cca 33 000 Kč čistého měsíčně, ale z důvodu náročnosti této práce se [Anonymizováno], i zde skončil. Současná práce mu vyhovuje, jako adjunkt má na starosti práce v lese, v klidu, na čerstvém vzduchu, dohlíží na těžbu dřeva apod. Manželka pracuje na zkrácený úvazek v restauraci, roznáší obědy, vlastní chatu v [Anonymizováno], kterou užívá rodina k rekreaci. Za její provoz vydají cca 1 500 Kč měsíčně, zejména za elektřinu a připojení k internetu. Podle otce jeho manželka žádný jiný významnější majetek nemá. Zletilé dcery manželky žalovaného studují, 21letá [Anonymizováno] vyšší odbornou školu, čerstvě 18letá [Anonymizováno] se učí na kadeřnici, jejich otec pro ně výživné nehradí, s dcerami se již několik let nestýká, údajně má být ve [Anonymizováno] Otec nemá žádný významnější majetek, svou nemovitost v [Anonymizováno], kde několik let bydlel, prodal v roce 2024 za 1 500 000 Kč. Uvedl, že výnos z kupní ceny již spotřeboval, aktuálně mu zbývá již jen 17 000 Kč. Finance vydal za běžné výdaje, kterými pokrýval výpadek příjmu v době své nemoci, v době, kdy byl dočasně evidovaný na úřadu práce, dále si koupil automobil [Anonymizováno] na jízdy do práce za 350 000 Kč, koupil manželce [Anonymizováno] za 130 000 Kč, rekonstruoval pokoje „dcer“. Má za to, že v roce 2024 byl ještě s dětmi na dovolené, v roce 2025 již určitě ne. Platí žalobkyni mobilní tarif ve výši 700 Kč/měsíc. Žalobkyně se s ním nestýká, má již jiné zájmy. Žalovaného starší, již zletilé děti, jsou již samostatné a soběstačné (vše výše uvedené v tomto odstavci zjištěno z protokolu zdejšího soudu ze dne 28. 4. 2026, sp. zn. 0 P 237/2013, č. l. 53–55).

7. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil nad rámec výše uvedených zjištění nic dalšího podstatného.

8. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

9. Podle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost.

10. Podle § 911 o. z. lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

11. Podle § 913 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného (odst. 1). Při hodnocení odůvodněných potřeb oprávněného se přihlédne k jejich budoucí změně, lze-li ji rozumně určit (odst. 2). Při hodnocení schopností a možností povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti a zda jím dosahovaný příjem odpovídá příjmu, kterého by mohl dosahovat zejména vzhledem ke svému zdravotnímu stavu, vzdělání a kvalifikaci a také vzhledem k situaci na trhu práce v místě jeho pracoviště nebo bydliště. Při hodnocení majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost (odst. 3).

12. Dle § 915 odst. 1 o. z. životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toho hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeba dítěte.

13. Podle § 922 odst. 1 o. z. lze výživné přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.

14. Podle § 163 o. s. ř. rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách je možno na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek. Nestanoví-li zákon jinak, je změna rozsudku přípustná od doby, kdy došlo ke změně poměrů.

15. Soud dospěl k závěru, že žaloba je v plném rozsahu důvodná. Změna výše výživného je na místě tehdy, došlo-li ke změně poměrů, ať už na straně oprávněného či povinného, přičemž tuto změnu soud provede s účinností k době, kdy ke změně poměrů došlo. Za účelem zjištění, zda k takové změně poměrů na straně účastníků došlo, a případně kdy, soud porovnal poměry v době posledního rozhodování soudu a poměry nyní.

16. Poslední výživné bylo soudem autoritativně stanoveno před více než 12 lety, kdy navíc mezi matkou žalobkyně a žalovaným byla uzavřena Dohoda, která byla po dlouhou dobu respektována, jakkoliv je pro rozhodnutí soudu o výživném nezávazná. Náklady žalobkyně od poledního rozhodnutí o výživném raketově vzrostly z tehdy zjištěných cca 2 000 Kč/měsíc na 19 600 Kč/měsíc. Žalobkyně se svědomitě připravuje na studium na VŠ a v současné době studuje s vyznamenáním (díky zpoplatněným doučováním) na střední soukromé škole. V době předchozího rozhodovávání nastupovala žalobkyně na základní školu, kdy tehdejší výdaje za vzdělání byly neoddiskutovatelně významně nižší. Žalobkyně se soustavně připravuje na budoucí povolání, čímž je dána její neschopnost se sama živit. Studium je prezenční. Žalobkyně není výdělečně činná, nově pouze příležitostně vykonává brigádu v rozsahu několika dnů v měsíci, kterouž skutečnost soud hodnotí jako zcela marginální v porovnání s nárůstem jejích životních nákladů.

17. Žalobkyně navrhovala zvýšení výživného z původních 4 000 Kč na 7 500 Kč. S ohledem na její doložené potřeby, které žalovaný nesporoval, se soudu nejeví nikterak nepřiměřeným její požadavek zvýšení výživného na jí navrhovanou částku.

18. Soud dále zkoumal majetkové poměry žalovaného a jejich změnu od Rozsudku. Od února má žalovaný průměrný měsíční příjem ve výši cca 37 000 Kč čistého (mzda + výsluha). Našel si práci, která vyhovuje jeho současnému zdravotnímu stavu. Žalobkyni platí mobilní tarif ve výši 700 Kč. Žalovaný se však s žalobkyní v současné době nevídá a ani o ni nijak nepečuje ve smyslu § 913 odst. 3 o. z. Účastníci se nestýkají jinak než prostřednictvím telefonních hovorů. Nejpozději od roku 2024 spolu nebyli účastníci ani na dříve uskutečňované dovolené v [Anonymizováno]. Žalovaný tedy svou osobní péčí hrazení výživného nijak nekompenzuje.

19. Soud musí vzít dále také v úvahu, že žalovaný prodal svou nemovitost za 1 500 000 Kč v roce 2024, veškeré finance pak podle svého vlastního vyjádření již utratil, a to nemalou měrou za potřeby své manželky (koupil jí auto) a jejích dcer (rekonstrukce pokojů), přestože současná manželka žalovaného je schopna sama se živit a k jejím dcerám žalovaný vyživovací povinnost ani jako manžel jejich matky nemá. Pokud ji tedy žalovaný, namísto jejich biologického otce, dobrovolně plní, nesmí u toho zapomínat na svou vyživovací povinnost k vlastním dětem, která předchází plnění nároků nové rodiny otce. Soud v respektu k žalovanému nezpochybňuje, že část prodejem dosažené částky žalovaným mohla být použita na úhradu jeho běžných nákladů v době nemoci, ale je zde naopak nově manželka žalovaného, která by jej měla při jeho dříve dočasně změněné pracovní schopnosti podporovat (§ 697 odst. 1 o. z.). Současně žalovaný spolu s manželkou hradí své společné náklady bydlení a rodinné domácnosti. Žalovaný si též koupil nové auto za nikterak zanedbatelnou částku 350 000 Kč. Nezbývá tedy než uzavřít, že žalovaný se bez důležitého důvodu vzdal svého majetku tím, že prodal své nemovitosti, výnos utratil, aniž by z něj jakkoliv profitovala žalobkyně v rámci své pozice oprávněné z vyživovací povinnosti. To musí jít při rozhodování o výživném nutně k tíži žalovaného.

20. Soud uzavírá s přihlédnutím ke všemu výše uvedenému, že je v silách žalovaného platit žalobkyni výživné v jí požadované částce. Žalovaný má 2 vyživovací povinnosti, výdaje žalované dosahují téměř 20 000 Kč měsíčně a příjem žalovaného 37 000 Kč měsíčně, žalovaný se s žalobkyní nevídá a vzdal se bez důležitého důvodu svého majetku. Žalobkyně studuje soukromou střední školu a pravděpodobně počne brzy studovat na vysoké škole a má nárok na spravedlivou finanční podporu od svého otce. Výživné přiznané žalobkyni přitom není nikterak nepřiměřené s ohledem na její výdaje a s ohledem na příjmy žalovaného, který navíc sám uvedl, že lze očekávat v dohledné době jejich navýšení po doplnění vzdělání. Proto soud žalobě výrokem I. vyhověl, u čehož zároveň změnil v adekvátním rozsahu poslední rozhodnutí o výživném týkajícího se žalobkyně.

21. S ohledem na skutečnost, že výživné bylo zvýšeno se zpětnou účinností, rozhodl soud i o dlužném výživném. Za 3 měsíce a 9 dnů (od 20. 2. 2026 do 31. 5. 2026) činí dlužné výživné celkem 6 640 Kč s přihlédnutím mezi účastníky nesporné okolnosti, že za tuto dobu žalobce hradil 5 500 Kč měsíčně. Únor 2026 měl 28 dní, tj. 9 dní z něj odpovídá 32 % celkové délky tohoto měsíce. 32 % z částky 2 000 Kč pak činí 640 Kč. Soud stanovil plnění dlužného výživného ve splátkách, neboť přihlédl k tomu, že nebyly zjištěny žádné úspory žalovaného, mohlo by mu proto činit obtíže tuto částku uhradit jednorázově. Splátky dlužného výživného soud stanovil tak, aby bylo hrazeno současně s běžným výživným, a to po 1 000 Kč měsíčně, což po dobu následujících 6 měsíců navýší celkovou měsíční platbu na 8 500 Kč a 7. měsíc na 8 140 Kč. Splátky jsou stanoveny pod ztrátou jejich výhody, což znamená, že neuhradí-li žalovaný byť jen jednu splátku dlužného výživného včas, stává se zbývající neuhrazený dluh splatný okamžitě.

22. Dojde-li k další změně poměrů, bude možné k návrhu některého z účastníků o vyživovací povinnosti znovu rozhodovat, příp. ji zrušit, bude-li to na místě.

23. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla ve věci plně úspěšná, proto jí náleží náhrada nákladů řízení nezastoupeného účastníka v celkové výši 900 Kč sestávající z náhrady hotových výdajů za 2 úkony po 450 Kč (podání žaloby, vyjádření z 13. 4. 2026) dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., ve spojení s rozsudkem NS ze dne 18. 11. 2025, sp. zn. 28 Cdo 2638/2025.

24. O lhůtě k plnění ve výroku III. bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř. věty před středníkem.