Výrok
I. Žalovaná je povinna zdržet se zásahů do držby práva žalobce k pozemku parc. č. [Anonymizováno], jehož součástí je stavba: [adresa], č. p. [Anonymizováno], [Anonymizováno], a k pozemku parc. č. [Anonymizováno], vše zapsáno na LV č. [hodnota], k. ú. [adresa], obec [adresa], zapsáno v katastru nemovitostí Katastrálním úřadem pro [Anonymizováno], katastrální pracoviště [adresa], a to svémocným vnikáním na pozemky a do rodinného domu výše uvedených, ničením a odcizováním osobních věcí žalobce a vybavení a zařízení rodinného domu výše uvedeného.
II. Žalovaná je je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 15 500 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám právní zástupkyně žalobce.
Odůvodnění
1. Žalobce se žalobou podanou 8. 10. 2025 domáhá ochrany rušené držby k pozemku parc. č. [Anonymizováno], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba: [adresa], č. p. [Anonymizováno], [Anonymizováno] (dále jen „RD“), a k pozemku parc. č. [Anonymizováno], zahrada, vše zapsáno na LV č. [hodnota], k. ú. [adresa], obec [adresa], zapsáno v katastru nemovitostí Katastrálním úřadem pro [Anonymizováno], katastrální pracoviště [adresa] (souhrnně dále jen „Pozemky“).
2. Žalobce v žalobě uvedl, že předmětné nemovitosti užívá z titulu vlastnického práva, kdy veškeré nemovitosti v předchozím odstavci uvedené jsou v již zaniklém, avšak doposud nevypořádaném společném jmění manželů (dále jen „SJM“) účastníků řízení. O vypořádání SJM se vede u zdejšího soudu řízení pod sp. zn. [Anonymizováno]. Manželství účastníků pak bylo rozvedeno zdejším soudem dne [datum], rozsudkem z téhož dne v řízení vedeném pod sp. zn. [Anonymizováno].
3. Žalovaná dle žalobních tvrzení opustila z vlastní vůle RD v únoru 2023. V domě zanechala některé své věci, pro které se poté příležitostně vracela a vracela se též do RD za účelem péče o společného psa, kterého si však vzala k sobě trvale v červnu 2025. Momentální bydliště žalované se nachází na adrese [adresa]. Dne 1. 9. 2025 žalovaná v reakci na to, že žalobcova přítelkyně umístila na sociální síť Instagram fotografii koláče, který upekla v RD, začala žalovaná vyhrožovat, že se do RD nastěhuje zpět. Dne 8. 9. 2025, když byl žalobce v zaměstnání, žalovaná bez předchozího ohlášení vstoupila do RD, prohledala jej a poškodila či vyhodila osobní věci žalobce či společné dcery účastníků, která v RD též bydlí. Předtím odpojila elektronický zabezpečovací systém (dále jen „EZS“) a systém venkovních bezpečnostních kamer a zničila deštníkem (který tím zničila též) kameru instalovanou na fasádě RD snímající prostor vjezdu do garáže. Poté, co žalobce 26. 9. a opětovně 28. 9. 2025 vyzval žalovanou, aby do RD nevstupovala bez jeho vědomí a aby neničila a neodcizovala věci žalobce a vybavení RD, žalovaná dne 2. 10. opětovně neohlášeně vstoupila do RD a opětovně odvezla další věci, které náleží žalobci (ručně malovaný hrneček od jeho přítelkyně, lýkovou sošku anděla). Následně dne 6. 10. žalovaná sdělila žalobci e-mailem, že hodlá držbu tímto způsobem narušovat i nadále s tím, že si do své poloviny domu bude též vodit partnera.
4. Žalobce na základě výše uvedeného dovozuje, že žalovaná ve smyslu § 1003 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), svémocně narušuje jeho držbu Pozemků včetně RD a zjevně tak hodlá činit i nadále.
5. Ze žalobcem doložených listinných důkazů vzal soud za prokázaný následující skutkový stav.
6. Pozemky i RD jsou v katastru nemovitostí zapsány jako součást doposud nevypořádaného SJM účastníků řízení (zjištěno z výpisu z KN, č. l. 20). Manželství účastníků bylo pravomocně rozvedeno ke dni [datum] s tím, že společnou domácnost přestali účastníci vést již počátkem roku 2023 (zjištěno z rozsudku zdejšího soudu ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno], č. l. 11). Dne 1. 9. 2025 žalovaná v reakci na příspěvek na sociální síti Instagram přítelkyně žalobce žalobci označila za lháře a oznámila mu, aby dal RD do pořádku, že se „dnes vrací“ a že „mu naruší domácí pohodičku“ (zjištěno z elektronické komunikace, č. l. 23–25). Dne 8. 9. 2025 žalovaná v čase 12:35 hodin přijela k RD. 12:36 byl vypnut EZS, 13:28–13:30 byl odpojen EZS a kamery u RD. Kamera snímající vjezd do garáže byla v mezidobí zničena. Kamera u vchodu do domu byla zničena v čase 13:34 žalovanou údery deštníkem, jenž u toho byl též zničen (zjištěno z fotodokumentace na č. l. 12–15, 18–19). Žalobce dne 28. 9. 2025 zaslal žalované výzvu, nechť se zdrží vniku do RD, vyhazování a poškozování jeho věcí a věcí jejich dcery, a poškozování zařízení a vybavování domu (zjištěno z dopisu a doručenky, č. l. 21). Žalovaná v reakci žalobci sdělila, že si ve svém domě může být kdy chce a jak chce a že k tomu nepotřebuje od nikoho svolení (zjištěno z e-mailu, č. l. 22). Dne 2. 10. 2025 je kamerovým systémem zaznamenán v 11:59 příjezd žalované v doprovodu třetí osoby k RD. V témž čase došlo k vypnutí EZS. V čase 12:41–12:44 žalovaná společně s dotyčnou osobou odnesla věci z RD a při odjezdu v čase 12:39 ukázala na kameru prostředníček (zjištěno z fotodokumentace č. l. 16–17).
7. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.
8. Podle § 176 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), se ustanovení § 177 až 180 o. s. ř. použijí, je-li z žaloby zřejmé, že se žalobce domáhá ochrany rušené držby.
9. Podle § 178 o. s. ř. se soud v řízení omezí na zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení.
10. Podle § 987 o. z. je držitelem ten, kdo vykonává právo pro sebe.
11. Podle § 1003 o. z. držbu není nikdo oprávněn svémocně rušit. Kdo byl v držbě rušen, může se domáhat, aby se rušitel rušení zdržel a vše uvedl v předešlý stav.
12. Soud v první řadě konstatuje, že prekluzivní lhůta pro podání žaloby byla zachována, když dle zjištění soudu došlo k narušování držby žalobce žalovanou dne 8. 9. 2025, kdy žalobce se zjevně tentýž den o rušení dozvěděl. Jelikož žaloba byla podána 8. 10. 2025, šestitýdenní subjektivní lhůta a též roční lhůta ve smyslu § 1008 odst. 1 o. z. byla zachována.
13. Soud dále konstatuje, že obecná východiska k aplikaci shora uvedených zákonných ustanovení poskytl kupř. Ústavní soud již v nálezu ze dne 21. 5. 2019, sp. zn. IV. ÚS 4306/18, kde mimo jiné, uvedl, že „žaloba z rušené držby (též „posesorní žaloba“) poskytuje prozatímní ochranu posledního faktického stavu, nikoli stavu právního (tedy nikoli subjektivního práva). […] Podle § 177 o. s. ř. musí žalobce prokázat, že žalovaný svémocně ruší držbu. Podle § 178 o. s. ř. se soud v řízení omezí na zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení. V důvodové zprávě se k tomuto řízení podává, že žaloba směřuje k ochraně posledního stavu držby a k jeho navrácení. Rozhoduje se o faktickém stavu (důležitý je „prvek fakticity“), soud není oprávněn zkoumat hmotněprávní otázky a omezí se jen na zjištění skutkového stavu - v řízení se nezkoumá oprávněnost držby. […] Obecný soud nezkoumá v řízení o žalobě z rušené držby předběžné hmotněprávní otázky (§ 135 odst. 2 o. s. ř.), zda jde o držbu řádnou, poctivou nebo pravou (srov. např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 3074/17 ze dne 20. 12. 2017). Uvedené řeší soud případně až v následném petitorním řízení (o určení vlastnického práva, vydání neprávem zadržované věci, její součásti, vyklizení prostor atp.) vyvolaném žalovaným na ochranu jeho vlastnického práva. Pro úspěšnost žaloby z rušené držby je nutné (postačí), aby žalobce prokázal, že je držitelem věci a že žalovaný jeho držbu svémocně ruší; obecný soud zkoumá zejména skutkový stav a přihlédne ke všem podstatným okolnostem posuzované věci. V řízení nejde primárně o poskytnutí ochrany subjektivních práv, nýbrž o poskytnutí ochrany poslednímu faktickému stavu.“
14. Soud v daném případě postupoval v intencích zákonné dikce, jakož i všeobecně závazné nálezové judikatury soudu ochrany ústavnosti, zkoumal faktický stav před žalobou tvrzeným narušením držby, a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.
15. Ze zjištěného skutkového stavu se podává, že žalovaná RD v minulosti opustila a docházela do něj příležitostně kvůli odnosu svých osobních věcí a starosti o společného psa. Tím byl navozen stav fakticity, v němž žalobce vykonával držbu svého (vlastnického) práva RD, v rámci nějž společně s dcerou pokojně užívá RD bez ingerence třetích osob, a to včetně žalované. Příležitostné vstupy žalované do RD v minulosti nikterak tento stav nemohou zpochybnit. Počínaje dnem 8. 9. 2025 žalovaná v reakci na příspěvek současné přítelkyně žalobce na sociální síti počala držbu narušovat návštěvami RD v časech, kdy jí bylo zřejmé, že se nikdo v RD nebude nacházet, za účelem demolice vybavení domácnosti a osobních věcí žalobce, příp. jejich společné dcery, o nichž se domnívala, že pochází od přítelkyně žalobce. Svoje chování posléze opakovala a existuje též důvodná obava, že by k tomuto mohlo docházet i nadále. Toto počínání soud nemůže hodnotit jinak, než jako svévolné a nepřípustné narušování pokojné držby žalobce, který je tímto chováním žalované ve své držbě rušen, pročež mu svědčí ochrana formulovaná § 1003 o. z. výše citovaná.
16. Smyslem řízení o posesorní žalobě je předběžně a prozatímně upravit poměry tak, aby faktická držba práva byla (dočasně) ochráněna. Soud považuje za potřebné zdůraznit, že nepřehlédl, že jako vlastníci předmětných nemovitostí jsou k současnosti v katastru nemovitostí zapsáni oba účastníci, a to z titulu SJM. Žalovaná se však mýlí, pokud dovozuje, že její vlastnické právo ji opravňuje narušovat držbu druhých. Konkrétně řečeno, i kdyby žalobci nesvědčilo vlastnické právo vůbec, avšak faktický stav pokojné držby by byl prokázán (což v daném případě byl), držitel je oprávněn domáhat se ochrany tohoto stavu z titulu § 1003 o. z. proti komukoliv, včetně právoplatného vlastníka. Soud v souladu s výše uvedeným ani nezkoumal, zdali se jedná o držbu žalobce řádnou, pravou a poctivou.
17. Žalobce se domáhal ochrany drženého práva, přičemž jeho držené právo je konáním žalované fakticky rušeno, soud tedy poskytl ochranu poslednímu pokojnému faktickému stavu a žalobě v celém rozsahu vyhověl.
18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal ji účastníku, který měl ve věci plný úspěch, tedy žalobci. Výše náhrady nákladů činí celkem 15 500 Kč a sestává z následujících položek:a) soudní poplatek ve výši 10 000 Kč;b) odměna za zastupování advokátkou podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a. t.“), po 2 300 Kč podle § 7, § 9 odst. 1, § 11 odst. 1 a. t. za 2 úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, žaloba;c) paušální náhrada hotových výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. za uvedené 2 úkony.
19. Zcela pro úplnost soud s pomyslným povzdechem dodává, že účastníci jsou dospělí a dozajista rozumní lidé. Byť dospěli na společné cestě životem k tak intenzivním neshodám, že vyústily v jejich rozvod, soud na účastníky apeluje, nechť se pokusí nalézt způsob, jakým spolu budou konstruktivně komunikovat a spolupracovat alespoň v otázkách, v nichž spolupracovat musí (vztah k dceři, vypořádání společného majetku apod.), aby neubližovali osobám jim blízkým, jakož ani sami sobě.