Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 75 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 16. 10. 2021 do zaplacení ve výši 8,5 % ročně, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Zamítá se žaloba v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 24 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 16. 10. 2021 do zaplacení ve výši 8,5 % ročně.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 74 021 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 99 000 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že dne 1. 3. 2021 uzavřela se žalovanou příkazní smlouvu, na základě které jí jako spolupracující daňový poradce poskytovala služby daňového poradenství. Smlouva stanoví, že minimální rozsah spolupráce za kalendářní rok činí 1 200 hodin zúčtovatelných klientům žalované, což činí 100 hodin měsíčně, žalovaná se s ohledem na předpokládaný rozsah roční spolupráce zavázala uhradit žalobkyni částku 900 000 Kč bez DPH ročně, žalobkyně byla oprávněna fakturovat měsíčně zálohu na odměnu ve výši 1/12 z roční odměny, tj. 75 000 Kč. Žalobkyně byla povinna vystavit fakturu na měsíční odměnu nejpozději do 5. dne následujícího po měsíci, v němž byla spolupráce uskutečněna, se splatností 14 dní. Žalobkyně vystavila dne 1. 10. 2021 za služby za září 2021 fakturu č.[hodnota] splatnou 15. 10. 2021 znějící na částku 75 000 Kč, rozsah služeb poskytnutých v září 2021 zúčtovatelných klientům činil 152,5 hodin. Žalobkyně vedla vlastní evidenci odpracovaných hodin, dle které od 1. 3. 2021 do 30. 9. 2021 odpracovala 759 hodin. Žalovaná neplnila smluvní povinnost poskytovat žalobkyni výpis hodin odpracovaných a evidovaných na jednotlivé klienty a vyúčtovaných klientům. Přínos žalobkyně pro žalovanou byl zhodnocen jejím nadřízeným, [tituly před jménem] [adresa], tehdejším místopředsedou představenstva, který odsouhlasil navýšení faktury za srpen 2021 o 24 000 Kč odpovídajících 32 hodinám (jedna hodina odpovídá částce 750 Kč). Žalobkyně proto vystavila za srpen fakturu na částku 99 000 Kč, žalovaná ji odmítla uhradit, žalobkyně ji poté stornovala a vystavila dvě nové faktury, na částku 75 000 Kč za srpen 2021, kterou žalovaná uhradila, a fakturu ze dne 1. 10. 2021 č. [hodnota] splatnou k 15. 10. 2021 na částku 24 000 Kč za služby poskytnuté nad rámec dohodnuté spolupráce. Spolupráce mezi účastnicemi byla ukončena dne 30. 9. 2021, faktury č. [hodnota] (24 000 Kč vícepráce) a č. [hodnota] (75 000 Kč za září 2021) zůstaly neuhrazeny.
2. Žalovaná nárok sporovala. Označila za nesporné uzavření příkazní smlouvy, s tím, že za žalovanou ji uzavřel tehdejší místopředseda představenstva [tituly před jménem] [adresa]. Ten byl v rámci žalované pověřen vedením tzv. [Anonymizováno], do níž žalobkyně spadala, byl jejím nadřízeným, zadával jí práci a kontroloval její provádění. [tituly před jménem] [adresa] své působení u žalované ukončil ke dni 30. 9. 2021, stejně jako žalobkyně, když odešel spolu s dalšími více než 20 zaměstnanci [Anonymizováno] žalované (a dalších propojených společností) včetně žalobkyně, a začal výkon samostatné výdělečné činnosti ve společnostech, které spoluvlastní a do kterých „přetáhl“ i významnou část klientely žalované. Žalobkyně spolupracuje s [tituly před jménem] [adresa] ve společnosti [právnická osoba] V příkazní smlouvě strany ujednaly, že předpokládaný minimální dohodnutý rozsah spolupráce bude 1 200 hodin zúčtovatelných klientům žalované za kalendářní rok, s ohledem na předpokládaný rozsah spolupráce byla dohodnuta roční odměna 900 000 Kč, která měla být hrazena na základě fakturace měsíčních záloh ve výši 1/12 ze sjednané odměny za každý měsíc, tedy 75 000 Kč měsíčně. Odměna žalobkyně byla stanovena výhradně za služby, které posléze žalovaná fakturovala svým klientům jako služby daňového poradenství, jiná činnost žalobkyně je pro účely výpočtu odměny nerozhodná. Žalobkyně byla proto povinna v příloze faktur uvádět přesný počet poskytnutých hodin daňového poradenství zúčtovatelných klientům, což neplnila. Zúčtovatelné hodiny klientům žalované jsou evidovány výhradně v informačním systému [Anonymizováno], který žalovaná dlouhodobě využívá pro evidenci výkonů (služeb) poskytovaných svým klientům, a na jehož základě je prováděna fakturace klientům. Žalobkyně o své povinnosti používat systém [Anonymizováno] od počátku věděla. Pokud jde o bonusové odměny dle článku 6.4. smlouvy, žádný bonusový plán neexistuje a žalobkyni právo na výplatu bonusové odměny nevznikl. Po uplynutí kalendářního roku mělo dojít ke zhodnocení spolupráce mezi stranami s ohledem na splnění dohodnutého rozsahu spolupráce s tím, že pokud se tento skutečný rozsah bude podstatně lišit, provedou strany na základě dohody úpravu odměny; taková úprava však podléhá vzájemné dohodě smluvních stran, nadto by se jednalo o úpravu výše odměny do budoucna, nikoliv zpětně za již proběhlé období.
3. Žalobkyně poskytovala žalované služby daňového poradenství v období od 1. 3. 2021 do 30. 9. 2021, tj. 7 měsíců, což při rovnoměrném rozložení odpovídá 700 hodinám. Podle evidence žalované vedené v systému [Anonymizováno] však žalobkyně poskytla v služby v rozsahu 653,25 hodin zúčtovatelných klientům, tedy nesplnila ani minimální sjednaný rozsah. Činnosti žalobkyně evidované nad rámec hodin zúčtovatelných klientům žalované označené jako „Režijní zakázka neproduktivní – [Anonymizováno] “ a „Režijní zakázka produktivní – [Anonymizováno] “, které zahrnují účast žalobkyně na školeních či samostudium, lékaře, „dovolenou“ či interní konzultace, nejsou započitatelné do zúčtovatelných hodin. V období červenec až září 2021 byly žalobkyní poskytnuty služby daňového poradenství zúčtovatelné klientům žalované v rozsahu 143,50 hodin, tj. průměrně jen 47,83 hodin/měsíc. Výkazy vyhotovené žalobkyní nejsou opatřeny podpisem osoby oprávněné kontrolovat její pracovní výkony a schvalovat je a jsou proto neprůkazné, údaje žalované v systému [Anonymizováno], které jsou jedinou relevantní evidencí, jsou odlišné. Sjednaný rozsah zúčtovatelných hodin představuje minimální hodnotu, které byla žalobkyně dle smlouvy povinna dosáhnout, aby jí vznikl nárok na odměnu ve sjednané výši; pokud nenaplní minimální sjednaný rozsah spolupráce 1 200 hodin, musí dojít ke krácení odměny. Žalobkyně za dobu trvání smluvního vztahu žalované vyúčtovala 485 000 Kč odpovídající 647 hodinám a tuto částku žalovaná žalobkyni zaplatila. Při výkonu 653,25 hodin zúčtovatelných klientům žalované, které žalobkyně sama vykázala v systému [Anonymizováno] za období březen až září 2021, pak jen 6,25 hod. představuje možný nárok žalobkyně, pokud by služby v tomto rozsahu byly potvrzeny nadřízenou osobou, jak předpokládá smlouva. Žalobkyně namítá, že žalovaná jí neposkytovala informace o počtu odpracovaných hodin, evidenci o počtu odpracovaných hodin však vedla v informačním systému [Anonymizováno] sama žalobkyně a byla to ona, kdo do systému informaci o počtu hodin zúčtovatelným klientům žalované vkládala. Po celou dobu až do ukončení spolupráce měla do systému přístup. Její činnost, včetně evidence odpracovaných hodin, pak měl kontrolovat její nadřízený [adresa]; pokud tak nečinil, nepostupoval při výkonu své funkce s péčí řádného hospodáře, když faktury žalobkyně a jí uplatňovaný zvýšený počet hodin akceptoval.
4. Žalobkyně prokazatelně nesplnila sjednaný rozsah služeb, nemohl ji vzniknout nárok na odměnu 75 000 Kč za září 2021, která nadto nebyla schválena přímým nadřízeným žalobkyně [adresa]. Částka 24 000 Kč vyfakturovaná fakturou č. [hodnota] má představovat vícepráce, přičemž toto navýšení zálohy na odměnu měl údajně odsouhlasit [tituly před jménem] [adresa], z příkazní smlouvy však nárok na úhradu víceprací neplyne; odměna počítá pouze s určitým minimálním rozsahem poskytovaných prací, skutečný rozsah může být i vyšší, teprve při podstatné odchylce může po skončení kalendářního roku dojít dohodou stran k úpravě výše odměny. Žádné vícepráce však neexistují, když žalobkyně nesplnila ani minimální rozsah zúčtovatelných hodin.
5. Žalobkyně reagovala tak, že její odměna byla stanovena za hodiny zúčtovatelné klientům, tedy hodiny, které žalovaná mohla fakturovat svým klientům, nikoliv za hodiny fakticky vyfakturované. Je to žalovaná, která odpovídá za řádné vyúčtování služeb daňového poradenství poskytnutých spolupracujícím daňovým poradcem klientům. Žalobkyně vyfakturovala žalované 759 hodin zúčtovatelných hodin a bylo na výlučném uvážení žalované, kolik z těchto hodin bude dále fakturovat svým klientům. Tvrzení, že jediným relevantním zdrojem pro určení počtu zúčtovatelných hodin je evidenční systém [Anonymizováno], nemá oporu ve smlouvě, žalobkyně nebyla povinna tento systém využívat. Žalobkyně nepřikládala výkazy práce k jednotlivým fakturám, protože odpovědný partner žalované [tituly před jménem] [adresa] měl průběžný přehled o službách poskytnutých žalobkyní a na základě jejich ústní dohody od počátku nebyly tyto výkazy požadovány. Objem poskytnutých služeb ze strany žalobkyně byl [tituly před jménem] [jméno FO] potvrzen, [tituly před jménem] [jméno FO] s žalobkyní procházel její výkazy a odpovídal za kontrolu žalobkyní vystavených faktur. Faktura za září 2021 byla vystavena v říjnu, kdy již [tituly před jménem] [jméno FO] u žalované nepůsobil. Žalobkyně tuto fakturu zaslala mailem administrativní pracovnici [jméno FO], bez příloh, které (tedy vlastní evidenci) doplnila později. Žalobkyně zadávala do systému [Anonymizováno] zúčtovatelné hodiny, nejednalo se však o jediný relevantní způsob vykazování práce, kdy zároveň si vedla vlastní evidenci, proto bylo domluveno, že již nebude výkazy k fakturám přikládat. Nebylo tedy postupováno přesně dle smlouvy, ale méně formálně. Z důvodů skončení spolupráce ke dni 30. 9. 2021 nebyly do evidenčního systému žalované zaneseny všechny údaje o poskytnutých službách, které žalobkyně poskytovala žalované, zejména pak nebyly evidovány veškeré zúčtovatelné hodiny za měsíc září 2021, neboť to žalobkyně nestihla, když prioritně pracovala na dokončení důležitých zakázek, zejména pro klienty [právnická osoba] a [právnická osoba] Ačkoliv žalobkyně tyto služby nezaevidovala do evidenčního systému, předložila žalované ([jméno FO]) veškeré hodiny zúčtovatelné klientům k fakturaci za září při ukončení spolupráce. Nadto se v případě produkce žalobkyně v září jednalo o zakázky účtované klientům žalované paušálně a nezanesení hodin do systému nemohlo fakturaci klientům žalované ohrozit. Žalobkyně za měsíc září 2021 vykázala práce pro žalovanou v celkové hodnotě 252 600 Kč, poskytla 152,5 klientům zúčtovatelných hodin, ovšem v evidenčním systému žalované je zapsáno pouze 72 hodin zúčtovatelných klientům. Pro určení nároku na odměnu za poskytnuté služby není stěžejní evidence vedená v systému [Anonymizováno], ale skutečně odvedená práce žalobkyně zúčtovatelná klientům žalované; jiní zaměstnanci, např. [tituly před jménem] [jméno FO], odpracované hodiny v systému [Anonymizováno] vůbec neevidovali.
6. Rozsudkem ze dne 29. 5. 2023, č.j. 29 C 34/2022-206, soud žalobě vyhověl co do částky 75 000 Kč s příslušenstvím, zamítl žalobu co do částky 24 000 Kč s příslušenstvím a rozhodl o povinnosti žalované hradit žalobkyni poměrnou část nákladů řízení. Takto soud rozhodl s odůvodněním, že žalobkyně má právo na zaplacení odměny odpovídající měsíčnímu paušálu dle příkazní smlouvy za září 2021, nemá právo na úhradu „víceprací“. K odvolání obou účastnic rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 5. 3. 2024, č.j. 22 Co 144/2023-245, tak, že rozsudek soudu prvního stupně zrušil a vrátil věc k dalšímu řízení. Takto rozhodl s odůvodněním, že okolnosti uzavření příkazní smlouvy jsou neobvyklé a tato vykazuje řadu znaků závislé práce, které činnost žalobkyně pro žalovanou jednoznačně vykazovala (pravidelná měsíční odměna, výkon práce na pracovišti žalované ve vymezené pracovní době, využívání pracovních pomůcek, vztah nadřízenosti a podřízenosti, evidence docházky včetně evidence dovolené a účasti na školeních); činnost žalobkyně u žalované se fakticky nijak nelišila od působení běžného zaměstnance, ostatně většina osob vykonávajících pro žalovanou obdobnou činnost jako žalobkyně, tj. daňové poradenství, tak činila právě na základě pracovněprávního vztahu. Odvolací soud zdejšímu soudu uložil, aby znovu posoudil, jaký právní vztah se mezi účastnicemi vytvořil, s tím, že dle judikatury není podstatné, jak vztah subjektivně hodnotí jeho účastníci, ale podstatné je posouzení obsahů projevu jejich vůle. Odvolací soud proto zdejšímu soudu uložil, aby se zabýval skutečnou vůlí účastnic při uzavírání příkazní smlouvy a při následné faktické činnosti žalobkyně pro žalovanou, resp. aby zkoumal, zda konkrétní ustanovení příkazní smlouvy byla naplňována při následné faktické činnosti žalobkyně pro žalovanou či nikoliv.
7. Soud v dalším řízení vyzval obě účastnice podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., aby doplnily svá skutková tvrzení tak, že uvedou, jaká byla jejich vůle při uzavření příkazní smlouvy, jak konkrétně byla organizována činnost žalobkyně, kdo a jakým způsobem jí zadával pokyny, jak byly detailní a závazné, zda byla žalobkyně povinna vykonávat práci osobně, jaké byly její povinnosti týkající se pracovní doby, docházky a její evidence a jaké (čí) pomůcky k práci používala, a jak jsou tyto záležitosti řešeny u ostatních zaměstnanců a osob externě spolupracujících s žalovanou.
8. Žalobkyně reagovala tak, že odměna žalobkyně nebyla pravidelná, neboť byla vázána na splněný objem zúčtovatelných hodin klientům. V případě, že by sjednaný objem práce splněn nebyl, mohla se tato skutečnost projevit ve výši odměny s účinky do budoucna. Žalovaná dále zohledňovala i práci žalobkyně nad sjednaný objem zúčtovatelných hodin, kterou žalobkyně účtovala samostatně. Žalobkyně neměla povinnost svoji činnost vykonávat na pracovišti žalované a ve vymezené pracovní době, mohla ji vykonávat z jakéhokoliv místa a kdykoli, žalovaná pouze požadovala, aby činnost v adekvátním časovém rozsahu vykonávala v jejích prostorech za účelem interní koordinace a setkávání se s klienty žalované. [jméno FO] jde o vykazování v systému [Anonymizováno] žalovaná po žalobkyni primárně vyžadovala, aby v tomto systému vykazovala práci na zakázkách, u kterých byla s klientem sjednána odměna v podobě hodinové sazby. Veškeré další vyplňované informace nebyly obligatorní. Žalobkyně jako nezávislý daňový poradce zapsaný v seznamu daňových poradců vedených Komorou daňových poradců při sjednávání spolupráce se žalovanou sama požadovala, aby jí tato nezávislost byla ponechána a proto navrhla, aby se vztah mezi žalobkyní a žalovanou řídil příkazní smlouvou. Žalobkyně si zejména chtěla ponechat možnost poskytovat daňově poradenské služby i jiným subjektům a stála o to, aby neměla pevně stanovenou pracovní dobu a svou činnost mohla vykonávat z domova. Žalobkyně navrhla obsah příkazní smlouvy proto, že jej používala s předchozím odběratelem jejích služeb a protože žalovaná neměla žádný ustálený vzor příkazní smlouvy, jelikož spolupracující daňový poradci žalované (tedy v obdobném postavení jako žalobkyně) neměli uzavřenou písemnou smlouvu. Strany nevěnovaly obsahu příkazní smlouvy dostatečnou pečlivost a soustředily se pouze na základní náležitosti, jako je výše odměny. Proto v příkazní smlouvě byla přítomna některá ustanovení, která nevystihovala skutečnou praxi mezi stranami, ale vzhledem k bezproblémové spolupráci nebylo nutné to nikdy řešit. Žalobkyně i po podpisu příkazní služby poskytovala své služby krom žalované i dalším subjektům ([jméno FO] [Anonymizováno] [právnická osoba] [Anonymizováno], [právnická osoba]). Žalobkyně byla a stále je daňovým poradcem zapsaným v seznamu daňových poradců vedených Komorou daňových poradců, což je povolání, které je pravidelně vykonáváno jak v pracovním poměru, tak i mimo režim závislé práce. Byla to ona sama, která žalované navrhla, aby se jejich právní vztah řídil příkazní smlouvou, jelikož na tento způsob spolupráce byla zvyklá a chtěla si ponechat jistou míry nezávislosti a mít možnost své služby poskytovat i dalším odběratelům. Činnost žalobkyně byla organizována tak, že [tituly před jménem] [adresa], který vedl [Anonymizováno], přidělil žalobkyni jednotlivé zakázky, na kterých žalobkyně samostatně pracovala, a dohlížel na to, že je žalobkyně řádně dokončuje a plní sjednaný rozsah zúčtovatelných hodin. Žalobkyně nedostávala závazné pokyny, jak konkrétně má danou zakázku zpracovat, to bylo zcela na jejím uvážení. Jediný závazným prvkem byl termín dokončení zakázky domluvený s klientem. Žalobkyně neměla striktně stanovené, že zakázky musí zpracovávat osobně, nicméně s ohledem na charakter dané práce, která vyžaduje odborné znalosti, se očekávalo, že zakázku zpracuje daňový poradce. Žalobkyně neměla stanovenou pracovní dobu, tu si organizovala sama dle množství práce na přidělených zakázkách a dle potřeb klientů. Žalobkyně neměla stanoveno žádné stálé pracoviště, pouze měla možnost využívat dle potřeby kanceláře žalované (resp. [Anonymizováno]). Jediným požadavkem bylo, aby se žalované dostavila do kanceláří v případě schůzky s klientem, která by vyžadovala její účast. Žalobkyně neměla přiděleno žádné stále pracovní místo a využívala vždy aktuálně volné prostory. Neevidovala svoji docházku, pouze evidovala odpracovaný čas na jednotlivých zakázkách, a to jak ve vlastní evidenci, tak v zakázkovém systému [Anonymizováno]. Doplňkově do systému [Anonymizováno] uváděla, kdy měla dovolenou, aby bylo patrné, proč nebyl v danou dobu vykázán žádný čas odpracovaný na zakázkách. Žalobkyně měla přidělen notebook s příslušným softwarovým vybavením. Důvodem bylo, že notebook již obsahoval archiv klientů s historií zakázek, což žalobkyni usnadňovalo práci, žalovaná dále měla jistotu, že notebook je dostatečně zabezpečen, aby nedošlo k úniku citlivých dat jejích klientů, za což by žalovaná těmto klientům odpovídala. Jiné pomůcky žalobkyni přiděleny nebyly. Vícepráce, tedy práce na sjednaný rozsah zúčtovatelných hodin, byly dány nutností dokončit dané zakázky ve sjednaném termínu s ohledem na sezónnost práce daňových poradců. Žalobkyně byla domluvena s [tituly před jménem] [jméno FO], že pokud v daném období bude z její strany překročen objem zúčtovatelných hodin, budou její výkony zohledněny v odměně za vícepráce. Obecný příslib odměnit žalobkyni za práce nad vykonaný rozsah byl následně konkretizován na začátku léta 2021 [tituly před jménem] [jméno FO], který jakožto vedoucí [Anonymizováno] navrhl žalobkyni za vícepráce přiznat odměnu ve výši 24 000 Kč, následně bylo dohodnuto, že tato odměna bude žalobkyni vyplacena spolu s paušální odměnou za měsíc srpen 2021.
9. Žalovaná uvedla, že její stávající vedení nebylo sjednávání příkazní smlouvy přítomno a seznámilo se s jejím obsahem až po odchodu [tituly před jménem] [jméno FO]. Do té doby mělo informace pouze o fakturách žalobkyně, které na měsíční bázi předávala žalované k úhradě, které schvaloval k úhradě [tituly před jménem] [jméno FO], a které pak byly standardním interním procesem prostřednictvím sekretariátu společnosti předkládány k proplacení, které zabezpečoval [tituly před jménem] [jméno FO]. Výkon činnosti služeb daňového poradenství patří mezi tzv. nezávislá povolání, která jsou v praxi často vykonávána daňovými poradci fungujícími v režimu OSVČ. Z obsahu příkazní smlouvy vyplývá, že smluvní strany měly od počátku zájem zůstat ve vztahu nezávislém (dodavatelském) a nikdy nechtěly založit pracovněprávní vztah. Návrh smlouvy předložila žalobkyně a ten byl prakticky beze změny podepsán. Formou obdobné dodavatelské smlouvy řešila žalobkyně svou činnost u jiných svých obchodních partnerů ([jméno FO], [Anonymizováno] [jméno FO], [právnická osoba]). Základním definičním znakem závislé práce je vztah nadřízenosti a podřízenosti. Z čl. 3.2. příkazní smlouvy plyne, že žalovaná neukládala žalobkyni autoritativně pokyny, jak má příslušnou zakázku zpracovávat, jednalo se pouze o koordinaci vzájemné spolupráce. Činnost na zakázce žalobkyně vykonávala samostatně jako nezávislý daňový poradce. Postavení žalované vůči žalobkyni nebylo dominantní, což je zřejmé i z toho, že návrh příkazní smlouvy předložila žalované sama žalobkyně, což je v pracovněprávních vztazích téměř vyloučeno. Příkazní smlouva je obsahově zásadně odlišná od obsahu pracovně právních smluv, které uzavírala žalovaná (obdobně [právnická osoba] [Anonymizováno] a [právnická osoba]) se svými zaměstnanci. Možnost účastníků ukončit příkazní smlouvu byla rovnocenná, což neodpovídá standardnímu pracovněprávnímu vztahu. Příkazní smlouva v čl. 3.4 žalobkyni umožňovala, aby za ni plnil smlouvu třetí subjekt a na rozdíl od pracovněprávního vztahu nevyžadovala ze strany žalobkyně osobní plnění smlouvy. Ze smlouvy nevyplývá oprávnění žalované určovat žalobkyni pracovní podmínky (tj. pracovní dobu, dobu odpočinku nebo dovolenou apod.), žalovaná toto žalobkyni nijak neurčovala., honorování činnosti žalobkyně probíhalo na tzv. výkonové bázi, tj. dle doloženého skutečně provedeného rozsahu činnosti daňového poradenství. Časová dotace činnosti žalobkyně pro žalovanou nebyla předem jednoznačně stanovena ani pravidelně rozvržena, byl určen pouze její minimální předpoklad. Žalobkyně nebyla povinna vykonávat práci osobně a mohla se nechat zastoupit. Samotný výkon své činnosti v rámci daného dne, týdne, měsíce či roku si žalobkyně určovala sama. Příkazní smlouva nepřiznává žalobkyni nárok na čerpání dovolené, žádní jí nebyla schvalována, za dobu nepřítomnosti nenáležela žalobkyni žádná odměna. Žalobkyně nevykonávala svoji činnost jménem žalované, ale pod svým označením/firmou, k čemuž byla oprávněna připojit obchodní firmu žalované. Odměna žalobkyně byla výkonnostní, tj. ve smyslu prokazatelně poskytnutého skutečného rozsahu služeb daňového poradenství v hodinách, které jsou přefakturovatelné klientům žalované, zálohová výše měsíční poskytované odměny 75 000 Kč (900 000 Kč/12 měsíců) měla být po skončení kalendářního roku zúčtována v návaznosti na to, jaký byl skutečně poskytnutý objem činnosti. Ve vztahu k docházce žalobkyně do prostor žalované nebyla vedena jakákoli evidence, žalobkyně nevyplňovala tiskopisy týkající se dovolené ani nezaznamenávala docházku, na rozdíl od zaměstnanců žalované, kteří předkládají podklady k jejich docházce, tj. zejména vyplňují tiskopisy o čerpané dovolené, zpracovávají cestovní příkazy a předkládají dokumenty osvědčující pracovní neschopnost. Pokud jde o pracovní pomůcky, sesterská společnost žalované, [právnická osoba]., pouze vybavila žalobkyni notebookem. Žalobkyně byla podřízenou [tituly před jménem] [adresa], čímž se odlišovala od kmenových zaměstnanců, kteří jsou vždy primárně podřízeni některému z vedoucích pracovníků (manažerů) příslušné společnosti, nikoli však přímo některému ze členů nejužšího vedení/představenstva (jimiž byli v rozhodném období pouze [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO]). Žalobkyně na rozdíl od zaměstnanců žalované neměla přiděleno služební vozidlo a nečerpala žádné benefity.
10. Soud zjistil tento skutkový stav:
11. Ze Smlouvy příkazní ze dne 1. 3. 2021 soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalovanou a žalobkyní jako spolupracujícím daňovým poradcem. Smlouva stanoví, že spolupráce bude realizována v rozsahu, jaký dovolují časové možnosti žalobkyně, předpokládaný minimální rozsah spolupráce však činí 1 200 hodin zúčtovatelných klientům žalované za kalendářní rok (čl. II odst. 2.5). Při poskytování služeb daňového poradenství se daňový poradce může nechat zastoupit jiným daňovým poradcem či svým zaměstnancem (čl. III odst. 3.4). Daňový poradce trvá výhradně na uzavření obchodně právního vztahu na základě smlouvy příkazní. Daňový poradce si nepřeje ze své svobodné vůle uzavření pracovněprávního vztahu pro výkon činnosti daňového poradenství s vědomím toho, že činnost daňového poradce je natolik specifická, že se omezením plynoucím ze zaměření a výslovné reglementace zákoníku práce vymyká (čl. III odst. 3.8). Nevyžadují-li okolnosti případu něco jiného, bude trvalá spolupráce realizována zejména v prostorách společnosti (čl. IV odst. 4.1). Poskytuje-li žalobkyně služby daňového poradenství v souladu s touto smlouvou, je oprávněna užívat obchodní firmu společnosti ve spojení se svým označením nebo firmou (čl. V). Cena za služby daňového poradenství bude klientům žalované účtována žalovanou, žalovaná odpovídá za řádné vyúčtování služeb poskytnutých žalobkyní klientovi žalované, žalobkyně odpovídá za řádnou a včasnou evidenci veškerých skutečností rozhodných pro vyúčtování služeb daňového poradenství jí poskytnutých klientovi žalované (čl. VI odst. 6.1). S ohledem na předpokládaný rozsah spolupráce dle čl. 2.5 se strany dohodly na roční odměně 900 000 Kč bez DPH. Žalobkyně je oprávněna fakturovat zálohu na odměnu ve výši 1/12 odměny měsíčně do 5. dne následujícího měsíce se splatností 14 dní, v příloze každé měsíční faktury uvede přesný počet jí poskytnutých hodin daňového poradenství dle smlouvy zúčtovatelných klientům společnosti v daném kalendářním měsíci (čl. VI odst. 6.2). Žalovaná se ve smlouvě zavázala evidovat rozsah zúčtovatelných hodin klientům dle evidence dodané žalobkyní a na měsíční bázi jí poskytovat výpis odpracovaných hodin evidovaných na jednotlivé klienty a výpis hodin vyúčtovaných klientům. Žalobkyně bere na vědomí, že hodiny zaevidované v daném měsíci nemusí v plném rozsahu odpovídat hodinám vyúčtovaným klientovi, jelikož v závislosti na dohodě s klienty může být cena za poradenské služby klientovi účtována v jiných než měsíčních intervalech (čl. VI odst. 6.3). Vždy po uplynutí kalendářního čtvrtletí bude žalobkyni přiznána bonusová odměna za předpokladu splnění kritérií stanovených bonusovým plánem žalované, který je založen za přínosu žalobkyně pro žalovanou (čl. VI odst. 6.4). Vždy po uplynutí kalendářního roku nebo interního finančního roku žalované provedou smluvní strany zhodnocení spolupráce dle této smlouvy, a to zejména s ohledem na splnění dohodnutého rozsahu spolupráce dle čl. 2.5 Podkladem pro vyhodnocení spolupráce bude evidence vedená žalovanou. V případě, že se skutečný rozsah spolupráce bude podstatně lišit od rozsahu dohodnutého v čl. 2.5, provedou strany na základě dohody úpravu odměny dle čl. 6.2 V rámci zhodnocení spolupráce dle této smlouvy bude zhodnocen i celkový přínos žalobkyně pro žalovanou a strany zohlední tento přínos v úpravě odměny dle čl. 6.2 (čl. VI odst. 6.5).
12. Smlouvu téměř totožného obsahu uzavřela žalobkyně jakožto spolupracující daňový poradce dne 20. 8. 2019 se společností [Anonymizováno] [jméno FO] [Anonymizováno] (zjištěno z této smlouvy).
13. Žalobkyně dne 3. 9. 2021 vystavila fakturu č. [hodnota] na částku 99 000 Kč splatnou 15. 9. 2021 za srpen 2021 (zjištěno z faktury č. [hodnota]), dále vystavila dne 1. 10. 2021 fakturu č. [hodnota] na částku 24 000 Kč splatnou 15. 10. 2021 za srpen 2021 (zjištěno z faktury č. [hodnota]) a dne 1. 10. 2021 fakturu č. [hodnota] na částku 75 000 Kč splatnou 15. 10. 2021 za září 2021 (zjištěno z faktury č. [hodnota]). Dále žalobkyně mj. vystavila žalované dne 2. 8. 2021 fakturu č. [hodnota] znějící na částku 110 000 Kč, která byla uhrazena. Za dobu trvání příkazní smlouvy (březen až září 2021) vystavila žalobkyně kromě žalované i jednu fakturu společnosti [právnická osoba], a to v dubnu 2021 (zjištěno ze Seznamu vydaných faktur žalobkyně).
14. Z výslechu [adresa] soud zjistil: Do konce září 2021 byl místopředsedou představenstva žalované a působil v daňovém týmu v [Anonymizováno]. S žalobkyní se dohodl na spolupráci, která probíhala už v lednu a únoru 2021 s tím, že od března roku 2021 se už jednalo o plnou spolupráci, kdy žalobkyně pracovala v zásadě 160 hodin měsíčně. Vzhledem k tomu, že měla další své klienty, tak se dohodli, že to nebude formou pracovněprávního vztahu, ale formou fakturace. Svědek požádal žalobkyni, aby předložila nějakou smlouvu, protože s tímto neměli zkušenosti. Žalobkyně předtím pracovala u renomovaných daňových společností [jméno FO] a [Anonymizováno] [jméno FO] a předložila smlouvu, kterou měla uzavřenou s nimi. Svědek ji moc nekontroloval, zkontroloval pouze, jestli odpovídá částka, tedy těch 75 000 Kč, což byla odměna standardní a pro žalovanou výhodná vzhledem k tomu, kolik práce žalobkyně odpracovala. Smlouva počítala s minimálním rozsahem 100 hodin měsíčně, ale reálně se jednalo o 160 hodin. Evidenci odpracované práce neřešili, bylo dohodnuto, že bude žalobkyně docházet adekvátně k pracovnímu úvazku do práce a bude plnit samostatně jí svěřené úkoly, které jí přiděloval svědek. Dostala pokyn, aby svoji práci vyplňovala v systému [Anonymizováno] a tam si vedla evidenci hodinově fakturovaných zakázek. Dále si vedla vlastní evidenci, na kterou se svědek vždy podíval a řekl, že je to v pořádku. Žalobkyně vydělala žalované velký objem finančních prostředků, za 7 měsíců spolupracovala na zakázkách, které byly fakturovány za částku 2 300 000 Kč, přičemž na těchto zakázkách se žalobkyně podílela v rozsahu více než 60 %. Pokud jde o systém [Anonymizováno], pro svědka bylo podstatné, aby tam byly evidovány počty hodin na zakázkách, které jsou klientům fakturovány hodinově, nebylo to tolik důležité u zakázek, které byly fakturovány paušálně. Nebyla žádná směrnice k tomu, že by systém bylo nutné používat, stávalo se v individuálních případech, že systém někdo nevyužíval, pokud svědek zjistil, že někdo systém [Anonymizováno] nepoužívá, nebo tam nezadává všechno, tak dotyčného požádal, aby to doplnil, ale to nešlo vždy, neboť systém se každé úterý uzamykal. Pokud někdo systém nevyužíval, tak to nemělo vliv na jeho odměnu, neboť svědek spolu s kolegy [jméno FO] a [jméno FO] věděli, jak kdo pracuje. Společnosti patřící do skupiny byly rozděleny na [Anonymizováno] a [Anonymizováno], jednalo se v podstatě o dvě samostatné firmy v rámci jednoho IČO, které sdílely pouze peníze a rizika, jinak byly samostatné co do know-how, pracovníků i vize dalšího směřování. Systém [Anonymizováno] byl pro jednotlivé divize oddělen, pracovníci jedné divize neměli přístup do systému [Anonymizováno] do části vztahující se k druhé divizi. V září 2021 svědek výkaz žalobkyně již nedostal, ale plnila svěřené úkoly, chodila do práce na 8 až 9 hodin. Pokud jde o znění příkazní smlouvy, svědek ji chápe tak, že bylo domluveno, že žalobkyně bude měsíčně fakturovat částku 75 000 Kč. Neví, zda mělo jít o zálohu, bral to tak, že má být fakturováno 75 000 Kč s tím, že budou nahrazeny případné vícepráce. Vícepráce neví, jestli jsou ve smlouvě, svědek ji až tak nestudoval, ale bylo to takto domluveno. Při kontrole faktur se svědek díval do počítače, kontroloval systém [Anonymizováno], zda tam nejsou zadány například práce na produktivních zakázkách v sekci neproduktivních. Výkazy žalobkyně nekontroloval. Nekontroloval systém [Anonymizováno], pokud jde o žalobkyni, ale kontroloval jednotlivé klienty ve vztahu k nasmlouvaným zakázkám, jednalo se o tabulky ke konkrétním klientům, kde byl zaznamenán rozsah hodinového poradenství. Pokud tam byl menší počet hodin, který se svědkovi nezdál, tak se obrátil na pracovníky s tím, ať se ještě zamyslí nad tím, jestli pro daného klienta nedělali něco dalšího, co by v systému [Anonymizováno] chybělo. Pokud jde o vícepráce, tak jedná se o složku motivačního charakteru. Na tom, že vícepráce mohou být takto honorovány, se s žalobkyní obecně dohodli při pohovoru. Jediný případ, kdy žalobkyni byly tyto více práce nahrazeny, byly v srpnu, na čemž se dohodli v létě 2021. Částku 24 000 Kč stanovil svědek na základě úvahy, vycházel ze zkušeností, aniž by musel nahlížet do systému [Anonymizováno], viděl, že žalobkyně odváděla více práce. Nebyla jediná, u koho byly vícepráce uhrazovány. Žádná písemná dohoda o těchto vícepracích a jejich úhradě uzavřena nebyla. K používání systému [Anonymizováno] dal svědek žalobkyni i ostatním pouze pokyn, že je třeba precizně a svědomitě evidovat zakázky, které jsou fakturovány hodinově, žalobkyně věděla, které zakázky jsou paušálně a které hodinově.
15. Z doplňujícího výslechu [tituly před jménem] [jméno FO] bylo dále zjištěno: Žalovaná poptávala seniorního člověka na pozici daňového poradce, snažili sehnat jiné daňové poradce zvenčí, prioritně jako zaměstnance, ale daňoví poradci většinou nebyli ochotni 100 % svého času poskytovat. Svědek žalobkyni pozval na pohovor. Řekla, že je ochotná spolupracovat, ale není ochotna poskytovat celý svůj čas, neboť patrně ještě hodlala napřímo poskytovat nějaké služby přímo svým klientům. Svědek na to přistoupil. Řekl žalobkyni, ať ukáže nějakou standardní smlouvu, kterou měla s jinými subjekty. Jednalo se o smlouvu příkazní, kterou nějak prošli a podepsali, žádnou podobnou smlouvu neměli, neboť preferovali s daňovými poradci pracovněprávní vztahy. Smlouvu založili a svědek ji viděl až v rámci soudního řízení. Nebyla podstatná. Důležité bylo, že se vždycky dohodli, co je potřeba udělat. Někdy připláceli nad rámec smlouvy. Odměna byla stanovená ve smlouvě, jednou za půl roku vyhodnotili ústně průběh spolupráce. Práce žalobkyně byla natolik dobrá a kvalitní, že vždycky něco připlatili podle toho, jaký obrat pro společnost žalobkyně udělala. Výši doplatku stanovil svědek podle svého uvážení. Žalobkyně neměla pracovní dobu ani stanovenou přítomnost v práci, ale s ohledem na charakter práce není možné jí poskytovat stoprocentně vzdáleně. Měla vyhrazené pracovní místo, ale pracovní dobu neměla, neměla ani dovolenou. Ostatní zaměstnanci mají stanovenou pracovní dobu, dovolenou a studijní volno, mají osobní služební auto a telefon. Žalobkyně měla pouze počítač kvůli bezpečnosti, neboť měla přístup k datům klientů. Pokud jde o systém [Anonymizováno], tak nikdo po žalobkyni nechtěl, aby tam dovolenou zapisovala. Svědek jí fungování systému nevysvětloval, jenom ji žádal, aby evidovala výkony na zakázkách, aby bylo možno hodnotit jejich efektivitu. Asi jí fungování [Anonymizováno] vysvětlili kolegové a řekli jí, že pokud v práci není, tak by to měla zaznamenat, bez ohledu na to, že měla jiný režim. Platby na sociální a zdravotní a platby daní za žalobkyni neřešili, neboť nebyla v pracovněprávním vztahu. Zakázky ke zpracování dával žalobkyni svědek, později paní [jméno FO]. Kontrola žalobkyně neprobíhala, byla daňovou poradkyní, takže samostatně zpracovávala daňová přiznání, zajistila jejich předání do datové schránky žalované, která ho poté podávala. Pokud jde o rozsah práce a případné překročení tohoto rozsahu, byla počáteční dohoda, ale žalobkyně, aby zvládla množství přidělovaných zakázek, tak potřebovala více času. Proto bylo běžné přiznávat jí dodatečnou fakturaci, její výkon byl dobrý. Hodnocení žalobkyně proběhlo jedno, po čtyřech měsících spolupráce, v červnu nebo v červenci. Vícepráce byly přiznány jednou, v pololetí roku 2021, tedy v červnu. Tuto odměnu žalobkyně asi fakturovala v červenci. Zda ještě proběhlo jiné zhodnocení, si svědek nepamatuje. Žalobkyně měla v září fakturovat nějaké navýšení zhruba 25 000 Kč, k čemuž ji svědek vyzval, kdy, si svědek nepamatuje. Kolik přiznal na odměně za červen, svědek neví. Žalobkyně sice předkládala výkazy práce, ale svědek se jimi zvlášť nezabýval, protože věděl, že činnost žalobkyně je ve větším rozsahu a má větší hodnotu, než je ve výkazu, nemělo cenu ty výkazy zkoumat. Byly známy počty hodin na zakázce, měli hodinovou sazbu, takže mohli vypočítat hodnotu práce žalobkyně, počet odpracovaných hodin jako takových svědka nezajímal.
16. Z výslechu svědkyně [jméno FO] soud zjistil: Pracovala pro žalovanou na pozici daňového poradce v [Anonymizováno]. Žalobkyni potkala u žalované, svědkyně byla přítomna u jejího přijímacího pohovoru a následně ji zaškolovala na práci na zakázkách. Na přijímacím pohovoru se s žalobkyní bavili o odměně, žalobkyně měla představu, že by to mělo být zhruba 75 000 Kč až 80 000 Kč za měsíc. Nechtěla být zaměstnaná, proto se dohodli na tom, že bude spolupracující daňový poradce na základě příkazní smlouvy. Žalovaná s tím neměla zkušenost, svědkyně požádala žalobkyni, aby nějakou takovou smlouvu předložila, ona přinesla smlouvu, kterou měla u [Anonymizováno] [jméno FO]. Jedná o renomovanou společnost a neměli tedy důvod pochybovat o tom, že smlouva je v pořádku. Obsah neřešili, svědkyně ji četla jen zběžně, kontrolovali hlavně cenu. Odměna 75 000 Kč jim přišla adekvátní. Žalobkyně měla pracovat 100 hodin měsíčně, ale reálně věnovala plnou pracovní kapacitu, zhruba 160 hodin měsíčně. Pokud jde o vyplácení odměn, řešili s žalobkyní, že zpravidla za měsíce červen až prosinec jsou vypláceny odměny, které jsou hrazeny v červenci a v lednu následujícího roku, jednalo se o dorovnávání mezd zaměstnanců. Říkali žalobkyni, že pokud odpracuje více jak 100 hodin, tak že jí to bude zaplaceno. Odměny určovali vedoucí jednotlivých divizí na základě výkonu na zakázkách, jednalo se řádově o desetitisíce. Pokud jde o vyplňování do systému [Anonymizováno], tak na svědkyni to působilo tak, že pokud jde o zakázky, které se účtují paušálně, tak tam nebylo klíčové vyplňovat je tak precizně. Klíčové bylo zapisování zakázek, které se fakturují klientům hodinově. Ohledně používání systému [Anonymizováno] není žádná směrnice, všichni k tomu přistupují různě. Pokud u paušálně účtovaných zakázek zjistili, že reálně na tom tráví víc času, zaměstnanci a spolupracující poradci byli v tomto směru zodpovědní, a pokud měli za to, že na zakázce účtované paušálně tráví víc času, než se původně předpokládalo, tak to sdělili, ověřilo se to v systému [Anonymizováno], komunikací s daňovým poradcem, nebo přímo s konkrétním klientem. Potom bylo možné s klientem domluvit úhradu víceprací. V systému [Anonymizováno] se dále evidovaly režijní zakázky, to byly například dokumentace, další jednání s klienty, svědkyně tam evidovala i dovolenou. Bylo to ale prezentováno tak, že klíčové je zadávání zakázek účtovaných hodinově, aby společnost nepřicházela o peníze. Pokud jde o klienty [Anonymizováno] a [právnická osoba], jednalo se zejména o zpracování daňových přiznání, odměna za tyto zakázky byla účtována paušálně, žalobkyně na této zakázce strávila hodně času.
17. Z výslechu svědka [jméno FO] soud zjistil: Je 1/3 společníkem společnosti [Anonymizováno], která vlastní 100% akciový podíl žalované prostřednictvím [Anonymizováno]. Je jediný člen dozorčí rady žalované, je jejím ředitelem, zabývá se finančním řízením a administrativou a s kolegou [jméno FO] vykonává výkonnou činnost týkající se [Anonymizováno]. Divize byly decentralizované a oddělené, [Anonymizováno] si řídil do svého odchodu kolega [jméno FO]. Přijímacího pohovoru s žalobkyní se svědek neúčastnil, byla součástí [Anonymizováno], tu měl na starosti pan [jméno FO], do toho si vzájemně nezasahovali, a to ani pokud jde o personální složku. Smlouvy se zaměstnanci či dodavateli se zadávají do systému, smlouva žalobkyně tam nebyla, o její existenci se dověděli až v říjnu 2021. V září roku 2021 došlo k postupnému předávání [Anonymizováno], probíhaly pohovory se zaměstnanci [Anonymizováno] včetně kolegy [jméno FO], řešilo se předání a informace o zakázkách. Zde kolega [jméno FO] uvedl, že subdodavatele má, ale nemá s nimi zpravidla smlouvu. Výjimka je žalobkyně, se kterou smlouvu má. Dále sdělil, že žalobkyni slíbil úhradu za jakési vícepráce, které doloží. Následně proběhly dvě schůzky, jedna byla pravděpodobně v říjnu, druhá 5. listopadu 2021, řešili s žalobkyní úhradu faktur. Na první schůzce byli připraveni k určitému kompromisu, kdy žalobkyni nabízeli, že část mohou uhradit, mluvili o částce 50 000 Kč. V mezidobí do druhé schůzky si svědek vytáhl data z [Anonymizováno] k jednotlivým zakázkám; do konce září 2021 do systému [Anonymizováno] do [Anonymizováno] neměli přístup. Z dat ze systému [Anonymizováno] týkající se žalobkyně svědek zjistil, že produkce není v uvedeném rozsahu, proto na další schůzce žalobkyni řekl, že neuhradí nic. Pokud jde o evidenci odpracované práce žalobkyně, svědek vychází pouze ze systému [Anonymizováno], je to jediný systém, který za tímto účelem používají. Je v něm vidět, co pracovníci dělají, je to rozděleno na složku produktivní, kde jsou práce na zakázce, dále je tam sekce neproduktivní, kde se zadává například školení, nemoc, dovolená. Systém [Anonymizováno] je klíčový zejména na zakázky, které jsou fakturovány v hodinách. I u práce, která se klientům účtuje paušálně, je třeba pracovní čas na zakázce vykazovat v systému [Anonymizováno], vedení to potřebuje, aby posoudilo efektivitu práce, tedy zda daný pracovník netráví na zakázce příliš času, a k posouzení ceny sjednané s klientem, tedy jestli odpovídá nákladům. Požadavky na vyplňování v systému [Anonymizováno] oficiálně stanoveny nejsou, neexistuje žádná písemná směrnice nebo pokyn ve vztahu k zaměstnancům, že by systém měli používat a jak. Když se systém v roce 2016 zaváděl, bylo domluveno, že každá divize bude mít zaměstnance, kteří budou zodpovědní za implementaci tohoto systému a za jeho provoz ve vztahu ke své divizi. V [Anonymizováno] to byli kolegové [jméno FO], [jméno FO] a [Anonymizováno], kteří byli zodpovědní za implementaci systému a za proškolení svých zaměstnanců. Nebylo to uloženo nijak formálně, protože společnost razí spíše neformální vztahy. Žalobkyně minimálně od [Anonymizováno] žádné pokyny neměla, ale od března 2021 do systému [Anonymizováno] vyplňovala všechno včetně neproduktivní produkce a dovolených, takže jí to někdo musel říct a požádat jí o přístupové údaje. Žalobkyně na schůzkách v říjnu a v listopadu 2021 nepředložila žádnou vlastní evidenci, na schůzce v listopadu uváděla, že žádný vlastní výkaz nemá a že je třeba vycházet ze systému [Anonymizováno]. Na schůzce 5. 11. se jí ptali, proč u faktur nejsou žádné přílohy, ona uváděla, že to po ní nikdo nechtěl. O tom, že by žalobkyni byla přislíbena úhrada víceprací, se svědek dověděl na schůzce 23. nebo 24. září, pan [jméno FO] uváděl, že má s žalobkyní sjednané nějaké úhrady víceprací. V říjnu se podívali na smlouvy, zjistili, že ta na to sice pamatuje, ale je to podmíněno tím, že to bude podloženo a zaevidováno. V systému [Anonymizováno] žádné další vícepráce nebyly. Nějaká faktura na vícepráce ze strany žalobkyně byla vystavena v červnu nebo v červenci a ta byla proplacena. O tom, že byly proplaceny vícepráce za červen a červenec 2021 a co bylo jejich podstatou, nevěděli, divize byly oddělené, fakturu svědek viděl a dal pokyn k proplacení. Neměl důvod to řešit, protože to byla odpovědnost [Anonymizováno], ale nevěděl, za jaké konkrétní práce to bylo fakturováno. Pokud smlouva počítá s úhradou více prací, tak se má jednat o práce, které jsou fakturovány klientům a za tím účelem musí být uvedeny v systému [Anonymizováno]. Pokud jde o mimořádné odměny, tak přibližně od roku 2017 se zavedl systém pololetních odměn, to se týkalo společností [Anonymizováno] a [Anonymizováno]. Tyto odměny byly nenárokové, rozhodovali o nich vedoucí divize a byly závislé na finanční situaci a hospodářském výsledku společnosti. Pokud jde o externí zaměstnance, v [Anonymizováno] byla paní [jméno FO], která dostávala od pana [jméno FO] také mimořádné odměny, které fakturovala.
18. Z výslechu svědkyně [jméno FO] soud zjistil: Je zaměstnankyní žalované zhruba od roku 2011 jako vedoucí sekretariátu. Dělá evidenci faktur, pracovních smluv, docházky, notebooků, mobilních telefonů. S žalobkyní se párkrát osobně setkala. K okolnostem jejího nástupu si pamatuje, že přišel [tituly před jménem] [jméno FO] s tím, že u nich bude pracovat. Svědkyně běžně připravuje pracovní smlouvy, ale [tituly před jménem] [jméno FO] ve vztahu k žalobkyni přinesl příkazní smlouvu s tím, že tuto bude žalobkyně mít a že ji má svědkyně založit mezi dodavatelské smlouvy. Nebylo to úplně běžné, takovou příkazní smlouvu neměl nikdo, měli smlouvy dodavatelské. Žalobkyně byla v [Anonymizováno], takže jejím nadřízeným byl [tituly před jménem] [jméno FO], ještě měli vedoucího týmu. Žalobkyně nebyla zaměstnanec, takže pokud jde o dovolenou, případně jiné důvody absence, tak to svědkyni vůbec nešlo, to ona nikde nehlásila, ani neevidovala. Pravidelně do kanceláře nechodila, svědkyně ji potkávala velmi zřídka, ačkoli měly místo výkonu práce ve stejné budově. Žalobkyně ani neměla přidělené pracovní místo. U ostatních osob s dodavatelským smlouvami je to podobné, také nechodí pravidelně, na konci měsíce pošlou měsíční fakturu s výkazem práce, kde je počet hodin a na základě toho se hradí. Kmenoví zaměstnanci chodí pravidelně do práce. Pokud chtějí dovolenou, tak svědkyni dají dovolenku, dovolenou jim schvaluje vedoucí týmu. Běžní zaměstnanci mají přidělený notebook a telefon, manažeři mají i služební vozidlo. Žalobkyně měla přidělený pouze notebook na základě smlouvy o výpůjčce, telefon neměla. Pokud jde o benefity, žalovaná poskytuje stravenky, kartu [Anonymizováno] a příspěvek na MHD, na to má nárok osoba, která je v pracovním poměru, žalobkyně nic z toho neměla. Odvody na sociální a zdravotní pojištění za žalobkyni přes žalovanou nešly. Žádné podklady, například pro účely daňového přiznání, žalobkyně nikdy nechtěla. Žalobkyně posílala faktury svědkyni mailem a v kopii byl pan [jméno FO], anebo je rovnou dávala panu [jméno FO]. K evidenci odpracovaných hodin je systém [Anonymizováno], kde se k jednotlivým zakázkám eviduje odkdy dokdy na té zakázce daný pracovník pracoval. Zda to žalobkyně dělala, svědkyně neví, ale měla by, protože na zakázkách pracovala. Svou práci v systému [Anonymizováno] eviduje i jiná externí spolupracovnice, paní [jméno FO].
19. Z výslechu svědka [jméno FO] soud zjistil: Pracuje pro společnost [Anonymizováno] na hlavní pracovní poměr jako manažer a auditor, u žalované má DPP nebo DPČ. V [Anonymizováno] jsou externí spolupracovníci, minimálně paní [jméno FO]. K evidenci docházky a pracovní doby slouží systém [Anonymizováno], kde by zaměstnanci měli evidovat svoji činnost na zakázkách a vedlejší činnost, například účast na školeních. Takto to asi dělají i externí zaměstnanci, protože se fakturuje hodinově. Pokud si zaměstnanci chtějí vzít dovolenou, tak podají žádost a svědek to schválí. Zaměstnanci standardně mají notebook, telefon, manažeři mají služební vozidlo, dále je poskytován stravenkový paušál a karta [Anonymizováno].
20. Zaměstnanci žalované žádají o dovolenou formou předkládání papírových tiskopisů dovolenek, což lze mít za prokázané z kopií těchto tiskopisů, případně je o dovolenou žádáno e-mailem, jak plyne z e-mailů ze dne 19. 1. 2021 a 25. 1. 2021.
21. Žalobkyně předložila jí vedenou evidenci odpracovaných hodin a dokumentaci, kterou pro žalovanou zpracovala (č.l. 18 a násl. a zpracovaná dokumentace předložená na CD nosičích), v níž je zachycen celkový počet odpracovaných „klientských hodin“ v rozsahu 759 hodin, z toho za září 176,25 hodin. Žalovaná předložila výpis ze systému [Anonymizováno] vztahující se k produkci žalované (č.l. 43 a násl.), v níž je zachycen počet hodin odpovídající výkonům za zakázce v rozsahu 635,25 hodin, za září 2021 72 hodin. Obě evidence se shodují v tom, že v měsíci září 2021 pracovala žalobkyně zejména pro klienty [Anonymizováno] a [Anonymizováno], hlavní činností žalobkyně bylo zpracování daňových přiznání (v obou evidencích shodně označováno jako [Anonymizováno] [Anonymizováno] k 31. 3. 2021), nesouhlasí však hodinový rozsah uvedený u těchto zakázek, resp. klientů.
22. Výzvou ze dne 3. 1. 2022 odeslanou téhož dne vyzvala žalobkyně žalovanou k zaplacení dlužné částky, což plyne z dopisu ze dne 3. 1. 2022 a doručenky datové zprávy.
23. Soud neučinil žádná podstatná skutková zjištění z pracovních smluv uzavřených se zaměstnanci [jméno FO], [jméno FO], [adresa], [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO]. Tyto smlouvy byly uzavřeny ve zcela jiném časovém období, než ve kterém žalobkyně u žalované působila, s výjimkou smlouvy uzavřené s [jméno FO], kde je však zaměstnavatel jiný subjekt než žalovaná (byť se jedná o společnost patřící do stejné struktury). Rovněž soud za nepodstatné považuje předložené cestovní příkazy zaměstnanců a připojené jízdenky, neboť nebylo tvrzeno, že by žalobkyně rovněž realizovala v rámci činnosti pro žalovanou pracovní cesty a tyto by se odehrávaly v jiném režimu než u zaměstnanců žalované.
24. Právní hodnocení: Soud se po zrušení věci odvolacím soudem zabýval otázkou, jaký vztah se mezi účastnicemi reálně založil a zda nešlo o zastřený pracovněprávní vztah. Pracovněprávním vztahem je právní vztah vzniklý při výkonu závislé práce mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem (§ 1 písm. a) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce). Závislou prací je práce, která je vykonávána ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance, jménem zaměstnavatele, podle pokynů zaměstnavatele a zaměstnanec ji pro zaměstnavatele vykonává osobně (§ 2 odst. 1 ZP). Závislá práce musí být vykonávána za mzdu, plat nebo odměnu za práci, na náklady a odpovědnost zaměstnavatele, v pracovní době na pracovišti zaměstnavatele, popřípadě na jiném dohodnutém místě (§ 2 odst. 2 ZP). „Znaky závislé práce musejí být naplněny kumulativně, což vyplývá z použití spojky „a“ v definici závislé práce v odstavci 1; pokud by jediný z nich nebyl naplněn, nejednalo by se o závislou práci“ (viz Zákoník práce, 2. vydání, 2022, s. 12 - 16: J. Procházka). Závislá práce může být vykonávána výlučně v základním pracovněprávním vztahu, není-li upravena zvláštními právními předpisy (§ 3 ZP). „Základním definičním znakem závislé práce, který ji odlišuje od občanskoprávních a obchodněprávních vztahů, je skutečnost, že tato práce je vykonávána ve vztahu nadřízenosti a podřízenosti mezi smluvními stranami. Zaměstnavatel je oprávněn dávat zaměstnanci pokyny a zaměstnanec je povinen tyto pokyny respektovat. Právní rámec pracovněprávních smluv pak vytváří vymezení dominantního postavení zaměstnavatele. Druhým odlišujícím znakem od občanskoprávních a obchodněprávních vztahů je skutečnost, že pracovněprávní vztahy vytvářejí zvláštní osobní vztah mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem se zvláštními právy a povinnostmi na obou stranách. Zaměstnanec je především povinen vykonávat práci osobně a nemůže se nechat při výkonu práce zastupovat, plnit povinnosti ze smlouvy nemůže za zaměstnance třetí subjekt. Pracovní vztah rovněž zakládá závazek loajality zaměstnance vůči zaměstnavateli. Podstatným kritériem pro rozlišení pracovněprávního vztahu od občanskoprávního či obchodněprávního je také smluvní vůle stran, tj. zda chtěly svůj vzájemný vztah upravovat jako závislou práci (tj. jako pracovněprávní vztah) nebo naopak chtěly vůči sobě zůstat ve vztahu nezávislém (tj. občanskoprávním či obchodněprávním). Právní řád tuto smluvní volnost stranám poskytuje (samozřejmě při splnění stanovených zákonných podmínek) a smluvní vztahy pracovněprávní, občanskoprávní i obchodněprávní považuje za rovnocenné. Pracovněprávní vztahy nemohou být uzavírány, jestliže na jejich uzavření není dán oboustranný zájem. Opačný výklad by popíral i samotnou soukromoprávní podstatu pracovního práva“ (viz Zákoník práce, 4. vydání, 2023, s. 26 - 38: M. Bělina). „Definiční prvek závislosti je dán zejména povahou vykonávané činnosti (typicky práce vykonávaná na jednom místě výhradně pro jednoho zaměstnavatele) a také tehdy, pokud se bude jednat o činnost dlouhodobou a pokud k uzavření pracovněprávního vztahu mělo dojít především v zájmu osoby tuto činnost vykonávající, jejíž právní sféru neuzavření tohoto vztahu v konečném důsledku poškozuje“ (NSS 2 Afs 62/2004).
25. Soud pak po doplnění dokazování dospěl k závěru, že činnost žalobkyně nenaplňovala definici závislé práce dle zákoníku práce a že k založení tohoto režimu nesměřovala ani vůle stran. Soud má za prokázané z výslechu [tituly před jménem] [jméno FO] a svědkyně [jméno FO], že to byla sama žalobkyně, kdo při navázání vzájemné spolupráce přišel s požadavkem, aby tato neměla formu pracovního úvazku, ale spolupráce dle příkazní smlouvy, jejíž znění žalobkyně sama předložila. Toto tvrzení považuje soud za věrohodné, když z příkazní smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a [Anonymizováno] [jméno FO] vyplynulo, že žalobkyně měla příkazní smlouvu totožného znění jako s žalovanou uzavřenou i dříve s tímto jiným subjektem. To, že smlouvu předložila žalobkyně, prokazuje i výpověď svědkyně [jméno FO], která uvedla, že takovou smlouvu neměl u žalované nikdo jiný. Soud má tak za prokázané, že vůlí stran bylo, aby žalobkyně nebyla zaměstnancem, ale spolupracujícím daňovým poradcem, takto k vzájemné spolupráci obě strany od počátku a z iniciativy žalobkyně přistupovaly; pokud by vůlí účastnic bylo založit pracovněprávní vztah, pak by s největší pravděpodobností uzavřely smlouvu pracovní (či dohodu o provedení práce nebo o pracovní činnosti), jejíž text by předkládala spíše žalovaná jako zaměstnavatel, což potvrdila svědkyně [jméno FO], která uvedla, že jakožto vedoucí sekretariátu mající na starost i personální agendu běžně připravuje pracovní smlouvy. Bylo dále zjištěno ze seznamu faktur vydaných žalobkyní, že v průběhu spolupráce s žalovanou vykonávala činnost i pro jiné subjekty, když v dubnu 2021 vystavila fakturu společnosti [právnická osoba] To rovněž podporuje tvrzení žalobkyně a výpověď [tituly před jménem] [jméno FO] v tom směru, že žalobkyně nechtěla být u žalované zaměstnána, neboť si chtěla ponechat jistou míru nezávislosti a možnost poskytovat své služby i dalším subjektům.
26. Pokud jde o shora uvedené znaky závislé práce, soud jejich kumulativní naplnění neshledal. Bylo zjištěno, že osobou, která žalobkyni přidělovala práci, byl [tituly před jménem] [jméno FO], který uvedl, že jí dával zakázky ke zpracování, dále však činnost žalobkyně na zakázkách nijak nekontroloval. Žalobkyně byla daňovou poradkyní a jako taková samostatně zpracovávala daňová přiznání, zajistila jejich předání do datové schránky žalované, která ho poté podávala. Pokud by žalobkyně zpracovala zakázku špatně, pak je jakožto členka Komory daňových poradců pojištěna. Pokud jde o osobní výkon práce, příkazní smlouva výslovně stanoví, že žalobkyně je oprávněna nechat se v rámci své činnosti pro žalovanou zastoupit, a to jiným daňovým poradcem či dokonce svým vlastním zaměstnancem, což je oprávnění, které zaměstnancům vykonávajícím závislou práci nenáleží. Bylo rovněž zjištěno, že režim žalobkyně byl v rámci jejího působení u žalované zcela odlišný od režimu zaměstnanců. Jak uvedla zejména svědkyně [jméno FO], žalobkyně, na rozdíl od kmenových zaměstnanců, neměla stanovenou pracovní dobu, reálně do práce téměř nechodila, neměla ani přiděleno své stálé pracovní místo a nijak nehlásila svoji dovolenou či jiné důvody nepřítomnosti v práci; oproti tomu zaměstnanci mají pracovní dobu a svoji dovolenou musí hlásit nadřízenému, který ji schvaluje, což potvrzují i kopie vyplněných tiskopisů dovolenek zaměstnanců. Pokud jde o pracovní pomůcky, je pravdou, že užívala notebook poskytnutý žalovanou, avšak z důvodu ochrany dat klientů; oproti ostatním zaměstnancům neměla přidělen služební telefon. Pokud jde o evidenci práce žalobkyně, byl požadavek, aby evidovala odpracované hodiny na zakázkách, a to zejména těch účtovaných klientům žalované hodinově. [tituly před jménem] [jméno FO] uvedl, že po žalobkyni výslovně ani nechtěl, aby pro tyto účely používala systém [Anonymizováno], žalobkyně jej však používala, takže jí fungování tohoto systému patrně někdo ukázal. Systém [Anonymizováno] používají ostatně i jiní externí spolupracovníci žalované, jak uvedla svědkyně [jméno FO].
27. Soud tak dospěl k závěru, že vztah účastnic nebyl pracovněprávní, ale že příkazní smlouvou byl založen závazkový občanskoprávní vztah, jehož předmětem byla vzájemná spolupráce účastnic. Soud proto dále posoudil, zda žalobkyni náleží právo na žalovanou částku a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná co do 75 000 Kč s příslušenstvím. Soud podotýká, že po vrácení věci odvolacím soudem bylo dokazování vedeno a doplňováno pouze k otázce (ne)existence pracovněprávního vztahu mezi účastnicemi, kterou soud hodnotil shora uvedeným způsobem. Jedná se tak stále o nárok z příkazní smlouvy, přičemž zjištěný skutkový stav se ve vztahu k otázce, zda na jejím základě náleží žalobkyni odměna, od doby předchozího rozhodnutí nijak nezměnil. Soud proto neměl důvod odchylovat se od závěrů uvedených v předchozím rozsudku, tedy že příkazní smlouva uzavřená mezi účastnicemi při objemu 1200 hodin ročně, tj. 100 hodin měsíčně za předpokladu rovnoměrného rozložení (které ale smlouva explicitně nestanoví), počítala s odměnou 900 000 Kč ročně, což odpovídá 750 Kč/hod. Smlouva stanoví oprávnění žalobkyně fakturovat zálohu na odměnu ve výši 1/12 roční odměny, tedy 75 000 Kč. Žalovaná v rámci svých tvrzení jednak uváděla, že pokud žalobkyně nevykonala stanovený (předpokládaný) počet hodin, pak měla (musela) být odměna snížena, v rámci vyjádření k vícepracím naopak uváděla, že pokud by žalobkyně skutečně poskytla více hodin, bylo by třeba toto zhodnotit a odměnu by pak bylo možno upravit, avšak vzájemnou dohodou stran a s účinky do budoucna, nikoli zpětně. Žalovaná tedy patrně dovozuje odlišný režim pro situace, kdy by žalobkyně vykonala méně a kdy naopak vykonala více, než předpokládaných 1200 hodin ročně (100 hodin měsíčně), ten ale smlouva nestanoví. Smlouva skutečně počítá s tím, že po uplynutí určité doby (kalendářního roku nebo interního finančního roku) bude provedeno zhodnocení spolupráce a případná úprava odměny, v závislosti na skutečně odvedeném objemu práce, tedy pokud se skutečný rozsah spolupráce bude podstatně lišit od dohodnutého rozsahu. V takovém případě strany po dohodě provedou úpravu odměny dle čl. 6.2 smlouvy, blíže neurčeným způsobem. Smlouva v tomto směru pouze uvádí, že úprava odměny bude provedena zejména s ohledem na splnění dohodnutého rozsahu spolupráce, dále s přihlédnutím k celkovému přínosu poradce pro společnost, dále je uvedeno, že odměna souvisí s hospodářskými výsledky společnosti; je zde tedy uvedeno více hledisek, avšak poměrně obecně. Soud vycházel ze skutečnosti, že žalobkyně pracovala pro žalovanou i v září 2021, což bylo nesporné, potvrzuje to i evidence vedená žalovanou a výpovědi svědků, a náleží jí dle soudu odměna, resp. záloha 75 000 Kč sjednaná smlouvou. Pokud žalobkyně skutečně odpracovala méně hodin, bylo na stranách, aby provedly smlouvou naznačené zúčtování a zhodnocení rozsahu prací a přínosu žalobkyně pro žalovanou, a dohodly se na úpravě odměny, což se patrně nestalo. Nadto sama žalovaná v prvotním vyjádření k žalobě sama uváděla, že dohoda o úpravě odměny dle čl. 6.6. by měla účinky pouze do budoucna, nikoli zpětně (byť žalovaná tento závěr – dle soudu nesprávně – vztáhla pouze na situaci, kdy by žalobkyně odpracovala hodin více). Tomu, že případná dohoda o změně výše odměny se má týkat celkové roční odměny 900 000 Kč a má směřovat do budoucna, nasvědčuje sama smlouva; čl. 6.5. hovoří o úpravě „odměny“ dle čl. 6.2, kde je jako „odměna“ definována právě roční částka 900 000 Kč. Ostatně je pak logické, že zhodnocení práce má být provedeno vždy při skončení daného roku, aby případná změna výše odměny platila pro rok následující. Jinými slovy, pokud strany v režimu čl. 6.6. neprovedly zhodnocení práce žalobkyně a nedohodly se na úpravě její odměny, pak má žalobkyně právo na odměnu předpokládanou smlouvou odpovídající 75 000 Kč měsíčně.
28. Žalovaná dále namítala, že žalobkyně neodpracovala pro žalovanou stanovený minimální rozsah hodin, neboť to neplyne ze záznamů v systému [Anonymizováno], které jsou v tomto směru rozhodující. Soud má za prokázané, že tento systém se ve společnosti žalované používal, avšak všichni svědci shodně vypověděli, že jeho používání nebylo povinné a neexistovala v tomto směru žádná směrnice. Rovněž svědci shodně vypověděli, že žalovaná byla dělena na dvě relativně nezávislé divize, přičemž implementaci systému [Anonymizováno] a proškolení svých zaměstnanců (příp. spolupracovníků) zajišťovala každá divize zvlášť. Za [Anonymizováno] byl odpovědnou osobou [adresa]. Z jeho výpovědi, stejně jako z výpovědi svědkyně [jméno FO], má soud za prokázané, že v [Anonymizováno] se na zadávání dat do systému [Anonymizováno] nekladl takový důraz, jak bylo popisováno svědkem [jméno FO] z [Anonymizováno]. Svědci [jméno FO] i [jméno FO] uvedli, že z jejich pohledu bylo třeba do systému pečlivě zadávat zejména zakázky účtované koncovým klientům hodinově, neboť jinak by z důvodu nedostatečných podkladů pro fakturaci žalované hodiny „utíkaly“ tím, že by je klientům neúčtovala. Naopak nebylo tak zásadní zadávat do systému zakázky účtované paušálně, což jsou např. daňová přiznání, s tím, že oba svědci shodně uvedli, že pokud by se zjistilo, že na paušální zakázce tráví zaměstnanci žalované příliš mnoho času a zakázka je tak pro žalovanou nerentabilní (což byl důvod pro zadávání paušálních zakázek do systému uváděný svědkem [jméno FO]), fungovala v tomto směru taková praxe, že sami zaměstnanci to vedení nahlásili. [jméno FO] [jméno FO] postupoval v rozporu s tím, co bylo v rámci vedení společnosti při zavádění systému [Anonymizováno] dohodnuto, tedy nezajistil řádnou implementaci systému a školení zaměstnanců stran jeho užívání, případně dal svým podřízeným jiné pokyny, než vedoucí [Anonymizováno] svým podřízeným, bylo by možno spatřovat v tom jeho případné pochybení, které však nemůže jít k tíži jeho podřízených. Skutečnosti, že v [Anonymizováno] se v případě zakázek účtovaných paušálně evidence striktně nevyžadovala, nasvědčuje i to, že evidence žalobkyně se v září 2021 oproti evidenci žalované ([Anonymizováno]) odlišuje zejména u zakázek pro společnosti [Anonymizováno] a [Anonymizováno], u nichž – jak uvedli svědci [jméno FO] a [jméno FO] – se jednalo zejména o zpracování daňových přiznání, tedy právě zakázky účtované paušálně.
29. Soud proto přiznal žalobkyni částku 75 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky dle § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to od 16. 10. 2021, tedy ode dne následujícího po splatnosti faktury č. [hodnota], která byla stanovena v souladu s čl. 6.2. příkazní smlouvy.
30. Ohledně částky 24 000 Kč s příslušenstvím má soud žalobu za nedůvodnou. Částka má odpovídat odměně za údajné vícepráce. Smlouva samotná vícepráce nevymezuje, hovoří jen o bonusových odměnách, které mají být vypláceny po uplynutí kalendářního čtvrtletí za předpokladu splnění kritérií stanovených bonusovým plánem společnosti (čl. 6.4). Jak však uvedl svědek [Anonymizováno], žádný bonusový plán žalované neexistoval a odměny v tomto režimu vypláceny nebyly. Žalobkyně se ostatně nedomáhala zaplacení víceprací s odkazem na tento článek smlouvy a bonusový plán, kdy pouze uvedla, že odměnu jí schválil [tituly před jménem] [jméno FO]. Jak soud uvedl shora, smlouva stanoví, že po uplynutí roku provedou strany zhodnocení spolupráce a na jeho základě mohou přistoupit k dohodě o úpravě odměny dle čl. 6.2. Soud nemá za prokázané, že by k takovému zhodnocení činnosti žalobkyně a jejího přínosu pro společnost došlo a že by se strany následně dohodly na úpravě odměny žalobkyně; doplňující výpověď [tituly před jménem] [jméno FO], který tvrdil, že žalobkyni byla v září 2021 přiznána bonusová částka cca 25 000 Kč, soud v tomto směru považuje za zmatečnou a nevěrohodnou. Svědek při svém výslechu opakovaně uvedl, že hodnocení žalobkyně proběhlo jedno, a to v červnu 2021, na základě něj měla žalobkyně fakturovat navýšení odměny v červenci – tomu by mohla odpovídat faktura z 2. 8. 2021 znějící na částku 110 000 Kč. Žádné další hodnocení žalobkyně si svědek nepamatoval, ale uvedl, že žalobkyně „měla v září fakturovat nějaké navýšení zhruba 25 000 Kč“, k čemuž ji svědek vyzval, aniž by bylo zřejmé, na základě čeho takto [tituly před jménem] [jméno FO] postupoval (když jak sám uvedl, jiné hodnocení žalobkyně než to v červnu 2021, neproběhlo) a jak určil částku „zhruba 25 000 Kč“ (ve skutečnosti 24 000 Kč). Nadto – jak soud uvedl shora – i kdyby takové hodnocení proběhlo, měla by taková dohoda o změně odměny dle znění příkazní smlouvy účinky do budoucna a nevztahovala by se na již odvedenou práci. Smlouva nadto stanoví, že k úpravě odměny dojde v případě, že skutečný objem odvedené práce se bude lišit od stanoveného rozsahu podstatně, zároveň však tím, že rozsah 1 200 hodin je smlouvou stanoven jako minimální. Je tak otázkou (a platí to pro posouzení obou žalovaných nároků), jak strany zamýšlely výkonnost žalobkyně reálně hodnotit a zda by se v případě, že by bylo pravdivé tvrzení žalobkyně o tom, že za 7 měsíců odpracovala 759 hodin, tedy o 59 hodin více, jednalo o podstatnou odchylku od (minimálního) hodinového rozsahu dle smlouvy. V neposlední řadě svědci [jméno FO] a [Anonymizováno] uvedli, že pokud byly u žalované vypláceny odměny, tak vždy v červenci za první pololetí a v lednu za druhé pololetí (čemuž by opět mohla odpovídat navýšená fakturace v srpnu dle údajně provedeného hodnocení žalobkyně z června), a mimořádná fakturace v září tomuto režimu neodpovídá ani časově. Soud proto v této části žalobu zamítl.
31. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně měla v řízení úspěch co do 75 000 Kč z 99 000 Kč, tedy co do 76 % (naopak neúspěch co do 24 %), náleží jí proto náhrada nákladů řízení v rozsahu 52 % (76-24). Při plném úspěchu by jí náležely náklady řízení sestávající z uhrazeného soudního poplatku za žalobu ve výši 4 950 Kč, ze soudního poplatku za odvolání ve výši 1 200 Kč, z odměny advokáta dle § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (a.t.) po 5 060 Kč za úkon, za 21 úkonů (1. převzetí zastoupení, 2. předžalobní upomínka, 3. podání žaloby, 4. vyjádření ze dne 1. 6. 2022, 5. účast na jednání dne 17. 10. 2022, 6. vyjádření ze dne 16. 11. 2022 vč. doplnění ze dne 18. 11. 2022 a repliky ze dne 18. 1. 2023, 7. účast na jednání dne 15. 2. 2023, 8. vyjádření ze dne 17. 3. 2023, 9., 10. účast na jednání dne 29. 3. 2023 přesahující dvě hodiny, 11. vyjádření ze dne 16. 5. 2023, 12. účast na jednání dne 22. 5. 2023, 13. odvolání proti rozsudku, 14. vyjádření k odvolání žalované, 15. účast na jednání odvolacího soudu, 16. vyjádření ze dne 15. 2. 2024, 17. vyjádření ze dne 28. 3. 2024, 18. účast na jednání dne 28. 6. 2024, 19. vyjádření ze dne 8. 8. 2024, 20. účast na jednání dne 16. 9. 2024, 21. účast na jednání dne 4. 11. 2024), tedy 106 260 Kč, náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 a.t. po 300 Kč za úkon, tedy 6 300 Kč, a náhrada DPH, tedy 23 638 Kč. Celkové náklady činí 142 348 Kč, žalobkyni náleží 52 %, tedy 74 021 Kč. Náklady je třeba uhradit ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o.s.ř., k rukám zástupce žalobkyně ve smyslu § 149 odst. 1 o.s.ř.