Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 18 888,23 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od 28. 1. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Co do částky 25 741,93 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 20 606,6 Kč ve výši 12,75 % ročně od 13. 9. 2024 do zaplacení a částky 1 386,97 Kč, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna uhradit na účet Obvodního soudu pro Prahu 8 doplatek soudního poplatku ve výši 460 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zaplacení 46 017,13 Kč s příslušenstvím jakožto dluhu ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. [hodnota] uzavřené mezi stranami dne 26. 3. 2024. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalované celkem částku 18 900 Kč a ta se zavázala za to zaplatit poplatky ve výši 1 539,6 Kč. Vyplacená jistina úvěru se úročila 1,07 % denně. Žalobkyně požaduje na takto počítaném smluvním úroku částku 24 023,56 Kč. Žalobkyně se dále domáhá smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny od 14. 6. 2024 do 12. 9. 2024, a to ve výši 1 386,97 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění předžalobní výzvou dne 21. 1. 2025. Ta však žalobkyni ničeho neuhradila.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Soud ve věci rozhodl po splnění podmínek § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání.
4. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav: Žalobkyně a žalovaná spolu uzavřely dne 26. 3. 2024 smlouvu o revolvingovém úvěru č. [hodnota], na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované úvěrový rámec ve výši 15 300 Kč a žalovaná se zavázala splatit využitou jistinu splatit spolu s úrokem ve výši 1,66 % jistiny denně a poplatky ve výši 1 539,6 Kč. Celkové RPSN úvěru bylo sjednáno při vyčerpání celého úvěrového rámce ve výši 3 289,68 %. (viz smlouvu o revolvingovém úvěru č. [hodnota]) Žalobkyně vyplatila žalované celkem 18 900 Kč, a to od 26. 3. 2024 do 13. 5. 2024. Žalovaná uhradila na svůj dluh 11,77 Kč. (viz přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli a výpis z účtu žalované za měsíce březen-květen) Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu dne 21. 1. 2025. (viz výzvu k plnění ze dne 21. 1. 2025 a podací lístek zásilky č. [Anonymizováno])
5. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:
6. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
7. Dle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
8. Po právní stránce soud věc posoudil dle ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (ustanovení o smlouvě o úvěru), a § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, s tím, že dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Soud má za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované částku 18 900 Kč. Dle smlouvy měla žalovaná uhradit vedle jistiny poplatky ve výši 1 539,6 Kč a úrok 1,07 % denně z jistiny. To představuje úrok ve výši 390,55 % ročně. Výši nákladů úvěru považuje soud v jejich souhrnu za nepřiměřenou a v rozporu s dobrými mravy. K otázce přiměřenosti úroků a dalšího příslušenství soud odkazuje např. na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 4. 2021, č.j. 58 Co 100/2021-126. Dle něj soudní judikatura dovodila již v době před účinností současného občanského zákoníku, že nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům, je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. K těmto závěrům dospěl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, přičemž v daném případě si strany sjednaly úrok ve výši 66 % ročně. Ohledně obvyklé míry úrokových sazeb soud odkazuje např. na databázi České národní banky ARAD, z níž vyplývá, že v březnu 2024, kdy byla smlouva uzavřena, činila obvyklá roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR 8,83 % p. a. Je tak zřejmé, že žalobkyní požadovaná úroková sazba ve výši 390,55 % ročně a roční procentní sazba nákladů ve výši 3 289,68 % jsou pak oproti zjištěné běžné úrokové sazbě zcela nepřiměřená.
9. Soud proto uzavřel, že náklady úvěru sjednané ve smlouvě vysoko přesahují přijatelnou hranici a smlouva o úvěru z tohoto důvodu odporuje dobrým mravům, přičemž rozpor s dobrými mravy má soud za zjevný. Smlouva je tak absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Pro zřejmou neplatnost smlouvy o úvěru se soud nezabýval otázkou úvěruschopnosti žalované.
10. Žalovaná na svůj dluh ve výši 18 900 Kč uhradila pouze 11,77 Kč. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru tak má žalobkyně právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z., jehož výše činí 18 888,23 Kč.
11. S ohledem na výše uvedené soud uložil žalované odpovídající povinnost výrokem I. tohoto rozsudku. Žalovaná měla bezdůvodné obohacení vydat bez zbytečného odkladu poté, co věřitel plnění požadoval (§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž žalobkyně jí k tomu v předžalobní výzvě ze dne 21. 1. 2025 určila lhůtu tří dnů. Výzva k plnění byla zaslána dne 21. 1. 2025, má se tedy za to, že byla žalované doručena dne 24. 1. 2025 (§ 573 o. z.). Nejpozději měla tedy žalovaná plnit 27. 1. 2025. Počínaje následujícím dnem 28. 1. 2025 se ocitla s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení, čímž žalobkyni vznikl nárok na zákonný úrok z prodlení z částky 18 888,23 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení ve smyslu § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Co do částky 25 741,93 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 20 606,6 Kč ve výši 12,75 % ročně od 13. 9. 2024 do zaplacení a částky 1 386,97 Kč soud žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl.
12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Procesně úspěšnější žalované však v řízení žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl výrokem III. tohoto rozsudku, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.
13. Řízení bylo zahájeno návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu. Žalobkyně hradila ve věci soudní poplatek ve výši 1 841 Kč dle položky 2. bodu 1. písm. c) Sazebníku soudních poplatků. Soud elektronický platební rozkaz ve věci nevydal, proto dle položky 2. bodu 2. Sazebníku soudních poplatků je žalobkyně povinna soudní poplatek doplatit do výše vypočtené dle položky 1. Sazebníku soudních poplatků. Soudní poplatek dle položky 1. bodu 1. písm. b) Sazebníku soudních poplatků představuje částka 2 301 Kč. Soud proto určil výrokem IV. tohoto rozsudku, že žalobkyně je povinna soudu doplatit soudní poplatek ve výši 460 Kč, a to na účet č. [č. účtu], variabilní symbol [var. symbol].
14. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.