Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekZamítnuto

Spisová značka

30 C 144/2024

Soud: Obvodní soud pro Prahu 8Datum rozhodnutí: 23. 9. 2024Senát: Obvodní soud pro Prahu 8Č. j.: 30 C 144/2024-122Samosoudkyně: Mgr. Tereza KočováAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 5. 3. 2025Předmět řízení: o zaplacení 40 117 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSPH08:2024:30.C.144.2024.1
bezdůvodné obohaceníinvestiční fond
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 18. 11. 2026 máme 604 848 z 615 621 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (9) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 40 117 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 12. 5. 2024 do zaplacení.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalobkyni se vrací přeplatek na soudním poplatku ve výši 2 006 Kč.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou došlou zdejšímu soudu dne 24. 6. 2024 domáhala zaplacení částky 40 117 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že uzavřela dne 11. 7. 2012 se žalovanou pojistnou smlouvu o [Anonymizováno] č. [hodnota] s měsíčním pojistným ve výši 502 Kč, jejímž předmětem bylo pojištění pro případ smrti nebo dožití. Pojištění zaniklo výpovědí. Žalobkyně zaplatila na pojistném celkem 52 208 Kč, žalovaná jí poskytla částku 12 091 Kč formou odkupného. Žalobkyně se tak domáhá shora uvedené částky z titulu bezdůvodného obohacení, neboť pojistnou smlouvu považuje za neplatnou pro rozpor se zákonem a evropským právem. Pojistnou smlouvou bylo sjednáno investiční životní pojištění, jehož principem je skutečnost, že pojistné plnění je zčásti formováno tak, že pojistné je umisťováno do fondů pojistitele, které tvoří různé typy investic. Pojistné se použije na nákup podílových jednotek, jejichž cena se odvíjí od hodnoty majetku investičního fondu. Ačkoli to pojistné podmínky neupravují, majetek fondu je rozdělen na tyto podílové jednotky. Rozsah pojistného plnění je konstruován pomocí hodnoty podílových jednotek.

2. Žalobkyně spatřuje několik důvodů neplatnosti pojistné smlouvy. Má za to, že smlouva obsahuje zneužívající a nepřiměřená ujednání v tom, že podle pojistných podmínek byla žalovaná oprávněna snižovat počet podílových jednotek na účtu pojistníka (skrze jejichž hodnotu se vypočítávala výše pojistného plnění) o poplatky, které nebyly ujednány určitým způsobem. Sazebník poplatků i další důležitá upřesnění podmínek pojištění byly obsaženy v tzv. Specifikaci podmínek pojištění, která, ačkoli na ní odkazuje pojistná smlouva, žalobkyni nebyla nikdy předána a smlouva nestanoví, že by byla Specifikace její součástí. Pojistná smlouva rozlišovala různé ceny podílových jednotek (nákupní a prodejní), přičemž rozdíl mezi nimi představoval skrytý poplatek ve výši 1,5 % až 5 %. Důsledkem toho je, že pojistník „nakupuje“ podílové jednotky o několik % dráž, než je ve stejnou dobu pojistitel „prodává“ ve formě pojistného plnění či odkupného. Jde tak o skrytý poplatek, jehož existenci nemá běžný spotřebitel šanci si uvědomit a který nemá žádné poctivé racionální zdůvodnění. Netransparentní je rovněž způsob, jakým žalovaná přenáší své náklady na provize pro pojišťovací zprostředkovatele na pojistníky. Jde o princip vytváření počátečních a akumulačních podílových jednotek, přičemž hodnota podílových jednotek měla být snižována o náklady související s uzavřením pojistné smlouvy (tedy provizi); konstrukce účtování byla nepřehledná a pro běžného spotřebitele zcela nepochopitelná, z podmínek pojištění nebylo možno dovodit, jak se hodnota podílových jednotek má stanovit. Podle pojistných podmínek v případě, že hodnota akumulačních podílových jednotek nepostačuje na úhradu poplatků a rizikového pojistného, vzniká akumulovaný dluh, který se úročí, ačkoli nejde o případ, že by mezi stranami došlo k zapůjčení peněz ani k prodlení s plněním závazku; jde o způsob skrytého snížení hodnoty pojištění ve prospěch žalované. Neplatné je dále ustanovení čl. 2.13 VPP, podle kterého má žalovaná právo Specifikaci v průběhu pojištění jednostranně měnit či doplňovat. V uvedených ujednáních spatřuje žalobkyně ujednání zneužívající povahy dle článku 3 směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. 4. 1993 o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách, neboť nebyla individuálně sjednána a v rozporu s požadavkem poctivosti způsobovala významnou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele. Smlouva nebyla sepsána jasným a srozumitelným jazykem dle článku 5 odst. 1 směrnice, takže žalobkyně neměla možnost posoudit ekonomické důsledky smlouvy. Vzhledem k tomu, že ujednání o poplatcích byla nezbytná pro výpočet pojistného, nemohla bez nich pojistná smlouva existovat, a je tak neplatná jako celek. Žalobkyně vyzvala žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení, avšak neúspěšně.

3. Žalovaná nárok sporovala a navrhla zamítnutí žaloby, kterou označila za nemravnou. Smlouva byla uzavřena v listopadu 2012 a žalobkyně podle ní celou dobu postupovala, nevznesla při jejím uzavřením ani nikdy poté žádné námitky, všechny závazky ze smlouvy byly vypořádány 8. 8. 2021 vyplacením odkupného na základě žádosti žalobkyně. Žalovaná učinila nesporným, že na pojistném bylo zaplaceno 52 208 Kč a na odkupném vyplaceno žalobkyni 12 091 Kč, dále uvedla, že poslední platba pojistného proběhla ze strany žalobkyně dne 1. 6. 2021 ve výši 2 008 Kč. K námitkám žalobkyně uvedla, že skutečnost, že je Specifikace součástí smlouvy, plyne z pojistných podmínek (VPP a ZPP), ale i ze samotné smlouvy. Pokud jde o rozdíl mezi nákupní a prodejní cenou podílových jednotek, jedná se o transakční náklady, jež jsou spjaty s investováním na kapitálových trzích, jde o rozdíl mezi nejvyšší nabídkovou a nejnižší poptávkovou cenou daného finančního instrumentu garantovanou tvůrcem trhu. Ustanovení smlouvy upravující rozdíl mezi nákupní a prodejní cenou podílových jednotek jsou naprosto srozumitelná a nejsou nijak skrytá. Bod 2.5 VPP upravuje způsob výpočtu počtu podílových jednotek, ohledně procentní míry rozdílu cen odkazuje na Specifikaci, kde je tato stanovena (pro žalobkyni činila 3,5 %). Koncepce hrazení počátečních nákladů investice pomocí tzv. počátečních podílových jednotek je legitimní a legální, je nezpochybnitelné, že v souvislosti s uzavíráním smluv o investičním životním pojištění určité počáteční náklady pojistiteli vznikají. Jako každý podnikatel přenáší i pojistitel své náklady na své zákazníky prostřednictvím ceny svých produktů, v investičním životním pojištění tak činí postupným srážením poplatku z účtu pojistníka, což není nekalou obchodní praktikou, naopak je to pro pojistníka příznivější, než kdyby musel veškeré tyto náklady hradit hned při uzavření smlouvy. V bodu 2.7 VPP je uvedeno, že běžné pojistné zaplacené v prvních dvou letech trvání pojištění se použije na nákup počátečních podílových jednotek, zatímco běžné pojistné zaplacené po uplynutí dvou let a veškeré mimořádné pojistné se použijí na nákup akumulačních podílových jednotek. Pokud jde o argumentaci žalobkyně stran nejasnosti ohledně ceny podílových jednotek a tím i výše plnění pojistitele, vzhledem k rizikové povaze investování ve smlouvě nemůže být uvedena konkrétní částka, kterou pojistník po uplynutí sjednané doby obdrží, smlouva však zakotvuje dostatečně určitý způsob jejího výpočtu v bodu 2.5.1 VPP. Institut akumulovaného dluhu není zneužívající a v kontextu ostatních ujednání smlouvy ani překvapivý. Podle bodu 2.1.9 ZPP se všechny poplatky, kromě poplatku na úhradu počátečních nákladů a poplatku za správu fondů, jakož i rizikové pojistné, strhávají z akumulačních podílových jednotek. Pokud k tomu akumulační podílové jednotky nepostačují, vzniká tzv. akumulovaný dluh. Nákupem dalších akumulačních podílových jednotek se tento „dluh“ umoří. Pokud k datu ukončení smlouvy na účtu pojistníka stále existuje akumulovaný dluh, pak se od vyplácené částky odečte. Pokud by akumulovaný dluh převyšoval pojistné plnění či odkupné, není pojistitel oprávněn rozdíl po pojistníkovi vymáhat. Nejedná se tedy o dluh pojistníka, resp. pohledávku pojistitele, v právním slova smyslu, nadto žalobkyni na něm bylo v souhrnu „strženo“ pouze 30,06 Kč.

4. Žalovaná dále namítla promlčení nároku žalobkyně s odůvodněním, že před podáním žaloby uplynula objektivní tříletá promlčecí lhůta podle § 107 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč.zák.“) ve vztahu ke všem platbám uskutečněných žalobkyní, když poslední platba proběhla 1. 6. 2021 a žaloba byla podána až 24. 6. 2024. Uplynula i subjektivní dvouletá promlčecí lhůta podle § 107 odst. 1 obč.zák. Otázkou běhu této lhůty v případě neplatnosti smlouvy o investičním životním pojištění se podrobně zabýval Ústavní soud ve věci sp. zn. III. ÚS 2127/21 a dospěl k závěru, že subjektivní lhůta nepočne pojistníkovi plynout dříve, než měl a mohl zjistit, že se smlouvou je „něco v nepořádku“. Žalobkyně tvrdí, že nikdy nebyla seznámena se Specifikací, která obsahuje klíčová ustanovení o výpočtu rizikového pojistného za hlavní pojištění, nákupu podílových jednotek a jejich alokaci do investičních fondů i poplatcích spojených s investováním. Bez Specifikace by smlouva byla zcela neurčitá (a tedy neplatná podle § 37 odst. 1 obč.zák). Pokud žalobkyně Specifikaci opravdu nikdy nečetla, nemohla např. vědět, jaká část z jí hrazeného měsíčního pojistného připadá na riziková pojištění a jaká na investice, ani kolik z částky připadající na investice bude strženo na náklady s investicí související. I žalobkyně jakožto osoba průměrného rozumu musela být schopna dovodit, že takto neurčitá smlouva nemůže mít právní účinky. Od počátku tak musela vědět, že plní na „vadnou“ smlouvu, pročež jí subjektivní dvouletá promlčecí lhůta pro vrácení každé jednotlivé platby běžela již od jejího uskutečnění. Žalobkyně každý rok u příležitosti tzv. výročí smlouvy obdržela tzv. výroční dopis. Tyto listiny obsahovaly přehledné informace o vývoji stavu účtu pojistníka za předcházející rok, tedy o nakoupených podílových jednotkách, zaplaceném rizikovém pojistném, stržených poplatcích, i akumulovaném dluhu. Za nejzazší moment, kdy si musela žalobkyně uvědomit, že smlouva neodpovídá jejím představám, byl listopad 2015, kdy obdržela výroční dopis za rok 2015.

5. Žalobkyně reagovala na námitku promlčení tak, že není důvodná a její uplatnění je v rozporu s dobrými mravy. Ohledně aplikace subjektivní promlčecí lhůty odkázala na nález Ústavního soudu III. ÚS 2127/21, dle něhož u práva na vydání bezdůvodného obohacení spočívajícího v platbách pojistného dle neplatné smlouvy nemůže být bez dalšího počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty určen pouze podle okamžiku uzavření smlouvy a plateb pojistného. Pokud by žalobkyně o neplatnosti smlouvy věděla, neměla by důvod v hrazení pojistného pokračovat. O neplatnosti smlouvy nebylo možno nic zjistit ani z výročních dopisů. K objektivní promlčecí lhůtě žalobkyně odkázala na rozsudek Městského soudu v Praze sp.zn. 29 Co 157/2024, judikaturu SDEU a nález Ústavního soudu II. ÚS 78/19 akcentující vysokou úroveň ochrany spotřebitele a eurokonformní výklad národních předpisů. Nemravnost námitky promlčení zdůvodnila žalobkyně tím, že pojistná smlouva je neplatná pouze z důvodů na straně žalované a představuje její nezákonné zvýhodnění a porušení principu spravedlnosti, žalovaná o neplatnosti pojistné smlouvy musela od počátku vědět a tuto nijak neřešila a naopak se na úrok žalobkyně dále bezdůvodně obohacovala.

6. Soud zjistil tento skutkový stav:

7. Dne 7. 11. 2012 uzavřely žalovaná jako pojistitel a žalobkyně jako pojistník a pojištěný pojistnou smlouvu č. [hodnota] s počátkem pojištění dne 8. 11. 2012. Jako hlavní pojištění bylo ve smlouvě uvedeno investiční životní pojištění pro případ smrti nebo dožití s měsíčním pojistným ve výši 300 Kč. Dále byla ve smlouvě sjednána mj. připojištění trvalých následků úrazu, smrti v důsledku úrazu s konkrétními pojistnými částkami a celkovým pojistným za připojištění ve výši 502 Kč. V článku XII. smlouvy byly vyjmenovány „Dokumenty“ zahrnující mj. Všeobecné pojistné podmínky pro pojištění [datum] ([Anonymizováno]; dále jen „ZPP“). V článku XIII. smlouvy bylo uvedeno, že pojistník a 1. pojištěný byli seznámeni se Specifikací, která je k dispozici na webových stránkách [právnická osoba]., a souhlasí s jejím obsahem, a dále že obdrželi mj. VPP a ZPP a souhlasí s jejich obsahem (zjištěno z pojistné smlouvy č. [hodnota]).

8. První pojistné uhradila žalobkyně dne 12. 11. 2012, následovaly pravidelné měsíční platby pojistného v předepsané výši 502 Kč měsíčně. Poslední platba v této výši proběhla dne 12. 2. 2021, následně žalobkyně provedla platbu ve výši 2 008 Kč dne 1. 6. 2021, patrně představující úhradu pojistného za čtyři měsíce od března do června 2021, kdy uhrazená částka odpovídá 4 x 502 Kč (zjištěno z přehledu odchozích transakcí za období od 22. 9. 2005 do 12. 3. 2024 vystaveného společností [právnická osoba]., obdobně též listina na č.l. 65 spisu). Bylo mezi účastnicemi nesporné, že platba z 1. 6. 2021 byla poslední platbou, kterou žalobkyně z titulu tohoto smluvního vztahu žalované zaslala.

9. Pojistná smlouva byla na základě požadavku žalobkyně ze dne 2. 6. 2021 ukončena ke dni 8. 8. 2021, částka určená k výplatě žalobkyni byla vypočtena na 12 091 Kč a sestávala z odkupného 12 293 Kč po odpočtu dlužného pojistného 202 Kč (zjištěno z dopisu žalované ze dne 9. 8. 2021), žalobkyně požádala o výplatu odkupného na jí určený účet dne 16. 6. 2021 (zjištěno z listiny „Ukončení pojistné smlouvy – Instrukce pro výplatu a ověření podpisů“).

10. Žalobkyně vyzvala žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení výzvou ze dne 24. 4. 2024 doručenou žalované dne 26. 4. 2024 (zjištěno z výzvy a dodejky).

11. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil pro věc ničeho podstatného, když – jak uvedeno níže – shledal důvodnou námitku promlčení celého nároku vznesenou žalovanou.

12. Právní posouzení:

13. Podle § 457 obč. zák., je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

14. Podle § 3036 o. z. podle dosavadních právních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

15. V případě bezdůvodného obohacení založeného na neplatné smlouvě uzavřené do 31. 12. 2013 včetně je tedy nutno věc posoudit podle dřívějšího občanského zákoníku.

16. Podle § 100 odst. 1 obč. zák. právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat.

17. Podle § 107 odst. 1 obč. zák. právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení se promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení nejpozději se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo. Podle odst. 3 téhož ustanovení, jsouli účastníci neplatné nebo zrušené smlouvy povinni vzájemně si vrátit vše, co podle ní dostali, přihlédne soud k námitce promlčení jen tehdy, jestliže by i druhý účastník mohl promlčení namítat.

18. Soud dospěl k závěru, že žaloba je nedůvodná. Žalobkyně tvrdila, že smlouva je ze shora uvedených důvodů absolutně neplatná a svůj nárok tak kvalifikovala jako bezdůvodné obohacení. Soud se primárně zabýval námitkou promlčení vznesenou žalovanou a dospěl k závěru, že nárok na vydání bezdůvodného obohacení se v tomto případě začal promlčovat ohledně jednotlivých zaplacených částek, jakmile byly uhrazeny, přičemž zaplacením začala ve vztahu ke každé splátce běžet objektivní promlčecí lhůta.

19. Bylo nesporné a zjištěno i z provedeného dokazování, že smlouva byla uzavřena dne 7. 11. 2012, první pojistné bylo uhrazeno dne 12. 11. 2012 a poslední platba pojistného proběhla ze strany žalobkyně dne 1. 6. 2021. Na podkladě toho soud uzavřel, že ke dni podání žaloby (24. 6. 2024) uplynula tříletá objektivní promlčecí lhůta ve vztahu ke všem platbám pojistného, neboť jak je zřejmé, všechny proběhly více než tři roky před podáním žaloby. Pokud jde o odkaz žalobkyně na rozsudek Městského soudu v Praze sp.zn. 29 Co 157/2024, v něm soud poukázal na usnesení Ústavního soudu IV. ÚS 1984/22 ze dne 6. 9. 2022. V něm se Ústavní soud rovněž zabýval neplatností pojistné smlouvy o investičním životním pojištění uzavřené v roce 2012. Dospěl mj. k závěru, že závěry rozsudku SDEU C 485/19 (na který rovněž v rámci své argumentace k objektivní promlčecí lhůtě žalobkyně v nyní posuzované věci odkazuje), v němž SDEU odpovídal na předběžné otázky tehdy předkládajícího soudu Slovenské republiky související se zneužívajícími ustanoveními ve smyslu směrnice při poskytování spotřebitelských úvěrů nebankovními společnostmi, nejsou pro stěžovatelovu věc použitelné. Podle Ústavního soudu je nutno vést dělící linii mezi poskytnutím spotřebitelského úvěru a uzavřením životního pojištění, jakožto investicí svého druhu. Pojišťovny uzavírající smlouvy o investičním životním pojištění totiž podléhají přísné regulaci České národní banky. Naopak nebankovní úvěrující společnosti žádné takové regulaci nepodléhají. I proto Ústavní soud na věc stěžovatele závěr SDEU o nutnosti stanovení počátku promlčení tak, aby se spotřebitel mohl efektivně domoci svých prostředků hrazených na nevyvážený spotřebitelský úvěr, nemohl aplikovat. Tento závěr odůvodnil odlišnými skutkovými a právními okolnostmi. Na rozdíl od případu posuzovaném SDEU (posuzované smlouvě o spotřebitelském úvěru od nebankovní společnosti) se totiž v případě smluv o investičním životním pojištění nevyskytují žádná zneužívající ustanovení. Ústavní soud dále uvedl, že není rozhodná otázka subjektivní promlčecí lhůty za situace, kdy „stěžovatel podal návrh finančnímu arbitrovi až dne 24. 5. 2016, když ovšem pojistnou smlouvu, z níž předmětný spor vychází, účastníci uzavřeli dne 17. 4. 2012. Pro posouzení nastoupení důsledků eventuálního promlčení není ve stěžovatelově věci rozhodný počátek tzv. subjektivní lhůty, ale je relevantní počátek promlčecí lhůty objektivní ve smyslu § 107 odst. 2 o.z.“

20. Soud zároveň neshledal důvodu, pro který by neměl ke vznesené námitce promlčení přihlížet. Ustanovení § 107 odst. 3 obč. zák. jejímu uplatnění nebrání, soud nespatřoval na uplatnění námitky promlčení nic, co by bylo jakkoli rozporné s dobrými mravy. Žalobkyni nic nebránilo právo uplatnit dříve a ani žalovaná jí v tom nevytvořila žádnou překážku (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2023, sp. zn. 33 Cdo 2020/2023). I v této otázce pak soud odkazuje na shora uvedené usnesení Ústavního soudu IV. ÚS 1984/22, v němž ÚS uvedl, že „neopodstatněná je námitka stěžovatele, který (…) dovozuje, že obecnou podmínkou pro to, aby vznesení námitky promlčení bylo hodnoceno jako nerozporné s dobrými mravy, je okolnost, že účastníci (smluvního) vztahu musí být po celou dobu jeho trvání v dobré víře, že takový vztah je v souladu s právním řádem. Takto obecně formulovanou podmínku právní jistoty vážící se k posouzení otázky (ne)mravnosti vznesené námitky promlčení (…) dovozovat nelze. Nelze ani [právnická osoba] přijmout výklad, podle něhož účastník smluvního vztahu, který způsobil neplatnost smlouvy, se nemůže úspěšně bránit vznesením námitky promlčení. Stěžovatel ani netvrdí, že by pojistná smlouva obsahovala ustanovení, které by stěžovatele jakkoliv omezovalo v možnosti domáhat se nároků plynoucích z uzavřené pojistné smlouvy před soudem.“

21. S ohledem na uplynutí objektivní promlčecí lhůty ve vztahu ke všem platbám pojistného soud dospěl k závěru o nedůvodnosti žaloby, aniž by se dále zabýval otázkou, zda je pojistná smlouva skutečně neplatná, jak tvrdí žalobkyně. Soud v tomto směru vycházel z tvrzení žalobkyně, že nárokem požadovaným touto žalobou je její bezdůvodné obohacení z titulu údajně neplatné smlouvy, a takto jej shora popsaným způsobem hodnotil. Jinými slovy i kdyby smlouva skutečně byla neplatná, jak tvrdí žalobkyně, nevedlo by toto zjištění k jinému závěru, že nárok žalobkyně je promlčen a je třeba žalobu zamítnout.

22. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal jejich náhradu úspěšné žalované. Náklady sestávají z paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč za úkon dle vyhlášky č. 254/2015 Sb., za 3 úkony spočívající ve vyjádření k žalobě ze dne 8. 8. 2024, vyjádření ze dne 4. 9. 2024 a účasti na jednání dne 11. 9. 2024. Celkové náklady činí 900 Kč a jsou splatné ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

23. O vrácení přeplatku na soudním poplatku rozhodl soud podle § 10 odst. 1 věta druhá zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, neboť žalobkyně vyměřený soudní poplatek 2 006 Kč uhradila dvakrát.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací