Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

Rozsudek

Spisová značka

33 C 124/2024

Soud: Obvodní soud pro Prahu 8Datum rozhodnutí: 4. 9. 2024Senát: Obvodní soud pro Prahu 8Č. j.: 33 C 124/2024-228Samosoudce: JUDr. Tomáš Holčapek Ph.D.,Agenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 22. 1. 2025Předmět řízení: o zaplacení 7 354 510,68 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSPH08:2024:33.C.124.2024.1
nájem pozemkubezdůvodné obohacenífúzedlužné nájemnénebytový prostorsmlouva nájemní
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 18. 11. 2026 máme 604 848 z 615 621 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (41) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Zamítá se žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 7 354 510,68 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z uvedené částky za dobu od 9. 11. 2023 do zaplacení.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované k rukám právního zástupce žalované náhradu nákladů řízení ve výši 138 085,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne 31. 5. 2024 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 7 354 510,68 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z uvedené částky za dobu od 9. 11. 2023 do zaplacení. Svůj návrh odůvodnila následovně. Mezi stranami existuje nájem pozemků, částí pozemků a nebytových prostorů blíže specifikovaných v žalobě, tvořících areál nacházející se v obci [adresa]. Nájem vznikl na základě nájemní smlouvy ze dne 18. 11. 2014. Původním pronajímatelem byla společnost [Anonymizováno] [právnická osoba]. (později [právnická osoba].)[IČO] IČO, , a původním nájemcem společnost [Jméno žalobkyně].[IČO] IČO, . Původní pronajímatel předmět nájmu prodal společnosti [právnická osoba] [IČO] IČO, , jejíž jmění následně v důsledku fúze sloučením přešlo na současnou žalovanou. Původní nájemce zanikl v důsledku fúze sloučením se společností [Anonymizováno] [právnická osoba]., IČO [IČO žalobkyně], která změnila právní formu i obchodní firmu; jde o současnou žalobkyni. Ve smlouvě byla sjednána konkrétní výše nájemného, která s ohledem na obsaženou inflační doložku vzrostla v roce 2022 již na 3 600 330 Kč včetně DPH měsíčně. Tato výše v roce 2022 neodpovídala obvyklým tržním podmínkám nájmu. Ve smlouvě bylo sjednáno v článku 4.5, že po uplynutí lhůty sedmi let od data počátku nájmu jsou strany povinny znovu projednat podmínky nájmu tak, aby byly dosaženy obvyklé tržní podmínky, za tím účelem vynaložit maximální úsilí a plně spolupracovat za účelem sjednání a uzavření odpovídajícího dodatku k nájemní smlouvě. Na základě tohoto ujednání navrhla žalobkyně společnosti [právnická osoba] úpravu nájemného podle stude vypracované společností [právnická osoba].[IČO] IČO, . Společnost [právnická osoba] reagovala dopisem ze dne 17. 11. 2021, ke kterému připojila stanovisko vypracované společností [právnická osoba] [IČO] IČO, . S ohledem na zcela rozdílná stanoviska chtěla žalobkyně dále jednat, společnost [právnická osoba] to však odmítla. Žalobkyně si nechala vypracovat další odborné vyjádření, a to od společnosti [právnická osoba] [IČO] IČO, . Žalovaná však již byla pasivní. Žalobkyně na základě toho vznesla vůči žalované požadavek na zaplacení částky 27 406 586,94 Kč z důvodu bezdůvodného obohacení žalované. Žalovaná to odmítla a nechala si vypracovat cenové ohodnocení od společnosti Cushman & [právnická osoba].[IČO] IČO, . Podle žalobkyně žalovaná porušila smluvní povinnost dle článku 4.5 nájemní smlouvy, neboť neprojednala výši nájemného tak, aby byly dosaženy obvyklé tržní podmínky, a nevyvinula maximální úsilí k uzavření dodatku k nájemní smlouvě s ohledem na výši nájemného. Podle žalobkyně se žalovaná porušením uvedené povinnosti bezdůvodně obohatila o částku odpovídající rozdílu mezi uhrazeným tržním nájemným a jeho obvyklou tržní výší, která měla být sjednána. Pro případ, že by soud měl za to, že nešlo o bezdůvodné obohacení, žalobkyně požadovala tytéž skutkové okolnosti a totéž žalobní žádání posoudit podle ustanovení zákona o škodě způsobené porušením smluvní povinnosti. Žalobou žalobkyně uplatnila tento nárok za první pololetí roku 2022, kdy uhradila celkem 21 601 984,80 Kč (šestkrát 3 600 330,80 Kč měsíčně včetně DPH), avšak dle odborného vyjádření společnosti [právnická osoba], činila obvyklá tržní výše nájemného 14 247 474,12 Kč (šestkrát 2 374 579,02 Kč měsíčně včetně DPH). Rozdíl činí žalobou požadovaných 7 354 510,68 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že uplatněný nárok neuznala. Nezpochybňovala uzavření nájemní smlouvy a následné změny v osobách pronajímatele a nájemce, jak je vylíčila žalobkyně. Poukázala na to, že smlouva obsahovala mimo ujednání článku 4.5 dále též ujednání článku 4.6 a 4.7, přičemž z nich vyplývalo, že pokud nedojde k dohodě stran a uzavření dodatku do šedesáti dnů od uplynutí sedmiletého výročí nájmu, pak dle výslovného ujednání článku 4.6 zůstávají mj. ujednání o nájemném nedotčena a k úpravě výše nájemného na základě názoru znalců vybraných stranami může dojít teprve po uplynutí deseti let od zahájení nájmu. Pokud šlo o jednání mezi stranami nájemní smlouvy v souvislosti se sedmým výročím nájmu, poukázala žalovaná na to, že v rámci jednání k dohodě nedošlo a každá ze stran považovala za správnou hodnotu nájemného dle stanoviska, které si nechala vypracovat. Svou povinnost podle článku 4.5 smlouvy nicméně obě strany splnily. K dohodě nevedla ani další jednání a korespondence. Žalovaná dále poukázala na to, že nájemní smlouva upravovala výši nájemného včetně jeho valorizace, že strany na sebe přijaly riziko i podstatné změny okolností a že obě strany si jako profesionálové byly relevantních okolností vědomy. Z procesní opatrnosti žalovaná pro případ, že by soud pokládal za podstatné se otázkou tržního nájemného zabývat, dále výslovně tvrdila, že sjednané nájemné podle nájemní smlouvy mezi stranami odpovídá tržnímu nájemnému a odpovídalo i k sedmému výročí nájmu. Žalovaná tedy navrhovala, aby žaloba byla zamítnuta.

3. Soud vzal na základě shodných tvrzení stran za své skutkové zjištění, že došlo k uzavření shora specifikované nájemní smlouvy (obsah jejích relevantních pasáží se reprodukuje níže) a dále že došlo k přechodu práv a povinností pronajímatele na žalovanou a k přechodu práv a povinností nájemce na žalobkyni tak, jak popsala žalobkyně v žalobě v odstavci 2 až 6 a jak je stručně rekapitulováno výše.

4. Z provedených důkazů, hodnocených jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, učinil soud následující skutková zjištění.

5. V nájemní smlouvě ze dne 18. 11. 2014 bylo mj. ujednáno, že „Datem zahájení nájmu“ byl 18. listopad 2014, že „Počáteční lhůta“ znamená lhůtu od Data zahájení nájmu do dne sedmého výročí a že nájem je sjednán na dobu určitou do „Data skončení nájmu“, což má být 31. prosinec 2044 či dřívější den, kdy dojde k ukončení v souladu se smlouvou. V článku 4.5 bylo uvedeno: „Po uplynutí Počáteční lhůty a za předpokladu, že Call opce dle čl. 6 této Smlouvy nebyla Nájemcem uplatněna během Lhůty pro uplatnění opce, jsou Smluvní strany povinny znovu projednat podmínky nájmu dle této Smlouvy (především výši Nájemného) tak, aby byly dosaženy obvyklé tržní podmínky vztahující se na srovnatelný nájem dle aktuální situace na trhu. Smluvní strany se za tímto účelem zavazují vynaložit maximální úsilí a plně spolupracovat za účelem sjednání a uzavření odpovídajícího dodatku k této Smlouvě, a to tak, aby takový dodatek nabyl účinnosti prvního dne následujícího po dni uplynutí Počáteční lhůty.“ V článku 4.6 bylo uvedeno: „Bez ohledu na ustanovení čl. 4.5, v případě, že se Smluvní strany nedohodnou na změně podmínek nájmu a neuzavřou odpovídající dodatek k této Smlouvě dle č. [hodnota] do šedesáti (60) dnů ode dne uplynutí Počáteční lhůty (dále jen ‚Lhůta pro obnovené jednání‘), pak (a) čl. 15.3 této Smlouvy (upravující okolnosti, za kterých je Pronajímatel oprávněn vypovědět tuto Smlouvu) se automaticky změní tak, že jeho současné znění bude nahrazeno novým rozšířeným zněním obsaženým v Příloze č. [hodnota] této Smlouvy (Výpověď Smlouvy Pronajímatel po Počáteční lhůtě), a to s účinností od prvního dne následujícího po uplynutí Lhůty pro obnovené jednání; (b) všechna další ustanovení této Smlouvy (včetně ustanovení čl. 8 upravujícího Nájemné) zůstanou nedotčena; (c) uplatní se čl. 4.7.“ V článku 4.7 bylo uvedeno: „V případě, že se Smluvní strany nedohodnou na změně podmínek nájmu dle této Smlouvy v průběhu Lhůty pro obnovené jednání a naplní se ustanovení čl. 4.6, Smluvní strany se pokusí znovu projednat podmínky nájmu dle této Smlouvy po uplynutí lhůty deseti (10) let od Data zahájení nájmu, se stejným cílem a na základě stejných principů, jaké stanoví čl. 4.5. Jestliže se Smluvní strany nedohodnou na změně podmínek nájmu a neuzavřou odpovídající dodatek k této Smlouvě dle čl. 4.5 do šedesáti (60) dnů ode dne uplynutí lhůty deseti (10) let od Data zahájení nájmu (dále jen ‚Dodatečná lhůta pro obnovené jednání‘), pak bude výše Nájemného upravena za použití následujícího mechanismu (s tím, že všechna další ustanovení této Smlouvy zůstávají nedotčena): (a) každá ze Smluvních stran jmenuje jednoho (1) ze šesti (6) znalců (pro účely tohoto čl. 4.7 dále jen ‚znalci‘) uvedených v seznamu v Příloze č. [hodnota] této Smlouvy (dále jen ‚Seznam znalců‘) a oznámí druhé Smluvní straně svůj výběr do patnácti (15) Pracovních dnů ode dne uplynutí Dodatečné lhůty pro obnovené jednání; (b) za účelem určení konečné výše Nájemného budou pak Smluvní strany postupovat analogicky k postupu stanovenému pro účely určení kupní ceny ve vztahu ke Call opci dle čl. 6.3 (s výjimkou první věty) až 6.5 této Smlouvy (s tím, že všechny odkazy na tržní hodnotu, ocenění nebo cenu ‚Předmětu Převodu‘ budou chápány jako odkazy na tržní hodnotu, ocenění nebo výši Nájemného a ‚Kupní cena‘ bude vykládána jako Nájemné); (c) nová výše Nájemného se uplatní počínaje prvním kalendářním dnem měsíce následujícího po měsíci, ve kterém byla nová výše Nájemného určena podle výše uvedených pravidel.“ (vše zjištěno z uvedené nájemní smlouvy ze dne 18. 11. 2014 včetně příloh)

6. K nájemní smlouvě byly uzavřeny dva dodatky, oba označené jako dodatek č. [hodnota], a to jednak ze dne 19. 1. 2015, který se týkal zřízení dočasného zákazu dispozice jako věcného práva, jednak ze dne 30. 3. 2017, který se týkal dílčí úpravy rozsahu předmětu nájmu. Strany nepřednesly žádná tvrzení k tomu, proč byly oba dodatky označeny jako dodatek č. [hodnota]. Jeví se jako možné, že zpracovatel druhého z nich o existenci prvního nevěděl. Nicméně s ohledem na to, že dodatky se netýkaly ničeho, co by bylo relevantní pro předmět nynějšího sporu, a žádná ze stran z nich v tomto směru ani nic nedovozovala, se soud jejich obsahem a rozporem v číselném označení dále nezabýval.

7. Žalobkyně se obrátila na společnost [právnická osoba] jako tehdejšího pronajímatele s návrhem úpravy nájemní smlouvy, a to mj. co do výše nájemného s odkazem na studii společnosti [právnická osoba]., dopisem ze dne 4. 11. 2021 (zjištěno z uvedeného dopisu). Společnost [právnická osoba] na návrh reagovala dopisem ze dne 17. 11. 2021, přičemž se změnou nájemní smlouvy spočívající ve snížení nájemného nesouhlasila s odkazem na stanovisko společnosti [právnická osoba], a naopak navrhla jinou úpravu výše nájemného (zjištěno z uvedeného dopisu).

8. Následná korespondence stran, včetně jejich osobního jednání, nevedla k dohodě, přičemž její obsah lze ve vztahu k předmětu tohoto řízení stručně shrnout tak, že každá ze stran uplatňovala svou představu o výši nájemného, žalobkyně požadovala nájemní smlouvu změnit a žalovaná, resp. její právní předchůdkyně, s návrhem žalobkyně ve vztahu k nájemnému nesouhlasila; k obchodní dohodě přes různé návrhy činěné ze strany pronajímatele zejména v letech 2022 a 2023 nedošlo (zjištěno z repliky k odpovědi [právnická osoba] ve věci změny nájemní smlouvy ze dne 26. 11. 2021, reakce na repliku k odpovědi ze dne 2. 12. 2021, zápisu z jednání ze dne 7. 12. 2021, emailové korespondence z období od 5. 1. 2022 do 14. 1. 2022, e-mailové korespondence z období od 31. 1. 2022 do 31. 3. 2022, výzvy k úpravě nájemní smlouvy ze dne 11. 7. 2022, odpovědi nájemci na výzvu k úpravě nájemní smlouvy ze dne 26. 7. 2022, dopisu ze dne 29. 8. 2022, e-mailové korespondence z období od 21. 9. 2022 do 27. 7. 2023, předžalobní výzvy ze dne 19. 10. 2023, reakce pronajímatele na předžalobní výzvu nájemce ze dne 8. 11. 2023, doplnění reakce pronajímatele na předžalobní výzvu ze dne 29. 12. 2023 a reakce pronajímatele na předžalobní výzvu nájemce ze dne 15. 3. 2024).

9. Žalobkyně uhradila v roce 2022 celkem dvanáct plateb po 3 600 330,80 Kč (zjištěno z historie pohybu na běžném účtu, přičemž provedení těchto plateb žalovaná nezpochybňovala). Mezi stranami nebylo sporu o tom, že šlo o částku odpovídající sjednanému nájemnému včetně zohlednění valorizace o inflaci, jak byla sjednána v nájemní smlouvě.

10. Soud neprováděl žádné důkazy, kterými ta či ona strana chtěla prokazovat tržní výši nájemného, neboť z dále uvedených důvodů dospěl k závěru, že skutečná výše obvyklého nájemného je pro posouzení věci zcela nepodstatná. Šlo jednak o dokumenty vypracované společnostmi Cushman & [právnická osoba]. (na č. l. 64 až 70 spisu, k němuž soud navíc podotýká, že byl soudu předložen pouze v anglickém jazyce bez překladu do češtiny), [právnická osoba]. (na č. l. 71 až 88 spisu), [právnická osoba] (na č. l. 96 až 127 spisu), [právnická osoba] (soudu nebyl předložen, nicméně obě strany jej zmiňovaly jako odborné stanovisko této společnosti k výši nájemného a žalovaná jej jako důkaz označila), opět Cushman & [právnická osoba]. (soudu nebyl předložen, nicméně mělo jít o cenové zhodnocení ze dne 31. 1. 2024, které žalovaná jako důkaz označila), a [právnická osoba]. (soudu nebyl předložen, nicméně mělo jít o odborné vyjádření k výši tržního nájemného, které žalovaná jako důkaz označila). Dále šlo o tabulky na č. l. 50 a 128, které byly výtvorem žalobkyně sloužícím jako výpočet rozdílu mezi uskutečněnými platbami nájemného a nájemným dle odborného vyjádření, které si žalobkyně nechala zpracovat. Dále bylo žalovanou jako důkaz označeno, byť soudu nepředloženo, kolaudační rozhodnutí ze dne 19. 12. 2002, kterým chtěla žalovaná dokládat, že vzhledem ke kolaudaci areálu pro chemický provoz je jeho hodnota i tržní nájemné zvýšena.

11. Jiné relevantní důkazy nebyly navrhovány, ani nevyplynuly z obsahu spisu.

12. Zjištěný skutkový stav lze stručně shrnout následovně. Mezi právními předchůdkyněmi stran byla sjednána nájemní smlouva ze dne 18. 11. 2014, týkající se konkrétních pozemků, částí pozemků a nebytových prostorů v obci [adresa]. Nájemní smlouva obsahovala mj. shora citovaná ujednání článků 4.5 až 4.7. K nájemní smlouvě byly sjednány dva dodatky bez významu pro předmět tohoto řízení. Žalobkyně mj. za období prvního pololetí roku 2022 hradila nájemné, a to za uvedené období celkem ve výši 21 601 984,80 Kč, odpovídající nájemnému dle uvedené nájemní smlouvy včetně zohlednění sjednané valorizace o inflaci. Žalobkyně počínaje od listopadu 2021 požadovala po právní předchůdkyni žalované a posléze po žalované snížení sjednané výše nájemného formou dodatku k nájemní smlouvě. Na jeho uzavření se strany nedohodly. Obě strany se ve vzájemné komunikaci, pokud jde o výši tržního nájemného, odkazovaly na odborná vyjádření, která si nechaly zpracovat od třetích osob.

13. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Žalobkyně nejprve uplatňovala, aby soud její nárok posoudil jako bezdůvodné obohacení žalované, posléze aby jej posoudil podle úpravy náhrady škody způsobené porušením ve smlouvě sjednané povinnosti. Soud se postupně vypořádá s oběma těmito alternativami, přičemž pro úplnost dodává, že neshledal důvodu posoudit skutkové okolnosti věci podle nějaké další zákonné skutkové podstaty.

14. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Argumentaci žalobkyně, že by soud měl část zaplaceného nájemného pokládat za bezdůvodné obohacení žalované, shledal soud zjevně nepřiléhavou. Žalobkyně platila nájemné odpovídající tomu, co bylo sjednáno podle nájemní smlouvy, jejíž platnost žádná ze stran nezpochybňovala. Nájem představuje zcela dostatečný důvod, právní i spravedlivý, pro placení částek odpovídajících sjednanému nájemnému. K žádné dohodě o snížení nájemného, v jejímž důsledku by bylo placeno více, než dle smlouvy placeno být mělo, nedošlo. Zcela zjevně tedy nemůže jít o bezdůvodné obohacení a tímto argumentem není zapotřebí se detailněji zabývat.

16. Podle § 2913 odst. 1 o. z., poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit.

17. Za poněkud přiléhavější, byť ve výsledku rovněž neopodstatněnou, lze pokládat argumentaci, podle níž žalobkyni vznikla škoda v důsledku porušení smluvní povinnosti žalované, přičemž tuto škodu má představovat nesnížení nájemného dohodou na (údajně nižší) tržní výši. Pro posouzení této argumentace je nicméně nutno se zabývat tím, zda a jaká povinnost ze smlouvy byla porušena a zda a jaká škoda v příčinné souvislosti s tím druhé straně vznikla.

18. Především je nutno vzít v úvahu, co bylo obsahem sjednané smluvní povinnosti. Žalobkyně zde akcentovala tu část článku 4.5 nájemní smlouvy, kde bylo uvedeno, že strany se zavazují vynaložit maximální úsilí a plně spolupracovat za účelem sjednání a uzavření odpovídajícího dodatku k nájemní smlouvě.

19. Smluvní strany nájemní smlouvy ji uzavřely písemně, přičemž šlo zjevně o profesionály – podnikatele. Podle mínění soudu je nutno vykládat to, co si sjednaly v písemné nájemní smlouvě, především podle jejího vlastního textu. Lze jistě obecně připustit, že pokud by se společný úmysl stran lišil od toho, co do textu vtělily, bylo by namístě tomu dát ve výkladu přednost (§ 556 odst. 1 věta první o. z.), nicméně to žádná ze stran ani netvrdila. Obě strany odkazovaly ve své argumentaci výlučně na to, co bylo mezi nimi, resp. mezi jejich právními předchůdkyněmi, zachyceno písemně.

20. Samotný text nájemní smlouvy je přitom ve shora citovaných článcích 4.5 až 4.7 zcela jednoznačný a srozumitelný, nevzbuzující žádnou pochybnost o významu toho, co je v něm uvedeno. Z právního hlediska není podstatné, zda to, co v těchto článcích bylo ujednáno, bylo strukturováno do třech článků smlouvy, nebo by bylo třeba zahrnuto v jediném. Vnitřní provázanost a logika uvedených ujednání je totiž zcela zřejmá a ostatně ji posilují i vzájemné odkazy v samotném textu. V článku 4.5 bylo nejprve sjednáno, že po sedmi letech nájmu strany projednají podmínky nájmu, zejména nájemné, za účelem dosažení obvyklých tržních podmínek, přičemž za tím účelem vynaloží maximální úsilí a budou plně spolupracovat. V článku 4.6 bylo ovšem dále sjednáno, a to s výslovným odkazem na článek 4.5, že pokud k dohodě a uzavření dodatku nedojde, platí mj. ustanovení smlouvy o nájemném beze změn a bude se aplikovat článek 4.7. V článku 4.7 pak bylo ujednáno, že naplní-li se článek 4.6 (tj. nedojde ke změně nájemného po sedmi letech), proběhne nové jednání po deseti letech nájmu, v tomto případě však již s tím, že nedojde-li k dohodě, výše nájemného bude upravena závazným mechanismem sjednaným ve smlouvě za využití třetích osob ze sjednaného seznamu subjektů (ve smlouvě označených jako znalci).

21. Jednodušeji řečeno, strany se zavázaly po sedmi letech nájmu o nájemném jednat a snažit se dosáhnout dohody, ale s tím, že pokud se nedohodnou, nájemné se nemění. V takovém případě se pak aktivuje nové projednání nájemného po deseti letech nájmu s tím, že pokud se strany nedohodnou, nájemné se změní sjednaným mechanismem za pomoci osob, na jejichž odbornosti se strany zřejmě shodly (jinak by si je neuváděly do přílohy smlouvy).

22. Tato logika a vnitřní návaznost dává zcela jednoznačný obsah povinnosti sjednané v článku 4.5 nájemní smlouvy. Strany mezi sebou měly jednat a – v případě dohody – uzavřít dodatek k nájemní smlouvě. Takové jednání proběhlo, neboť strany nájemního poměru mezi sebou od listopadu 2021 komunikovaly, jednaly písemně i osobně, ale neshodly se, a proto žádný dodatek uzavřen nebyl. Nájemní smlouva takovou neshodu výslovně předvídala v článku 4.6 a stanovila důsledky, zejména možnost postupovat při desátém výročí smlouvy dle článku 4.7 smlouvy, kdy již může dojít ke změně nájemného jiným, ve smlouvě sjednaným mechanismem. Z této vnitřní provázanosti je zřejmé, že článek 4.5 nájemní smlouvy nezakládal povinnost nějaký konkrétní dodatek měnící výši nájemného uzavřít. Taková smluvní povinnost tedy sjednána nebyla a nemohla být žalovanou ani porušena.

23. Pokud by soud navzdory tomu dovozoval, že žalobkyně nemá i přesto mít povinnost platit část nájemného, například konstrukcí bezdůvodného obohacení nebo náhrady škody, fakticky by tím bylo dosaženo stejného výsledku, jako kdyby dovodil – neexistující – povinnost žalované uzavřít dodatek k nájemní smlouvě o snížení nájemného. Jestliže by soud toto akceptoval, hrubě by tím narušil princip, že smlouvy se mají plnit, a napomohl by tím jednostranně žalobkyni vymanit se ze smluvní povinnosti platit ujednané nájemné. V projednávané věci je evidentní, že smluvní strany – podnikatelé si svobodně sjednaly nájem včetně podmínek nájmu, zejména výše nájemného. Není na soudu, aby do toho bez konkrétního zákonného důvodu (zde absentujícího) zasahoval, a to i kdyby se třeba obvyklé tržní nájemné za srovnatelný předmět nájmu od sjednaného lišilo. Proto se soud zkoumáním, co je obvyklé tržní nájemné za daný předmět nájmu, vůbec nezabýval.

24. Žalobkyně se ve své argumentaci pochopitelně soustředila jen na ujednání článku 4.5 nahlížené izolovaně od navazujících článků 4.6 a 4.7. Ze shora vyložených důvodů to soud pokládal za nepatřičné. Nicméně ve vztahu k samotné povinnosti jednat – vyvinout úsilí a spolupracovat – dle článku 4.5 nájemní smlouvy lze ještě dodat, že ji soud nepokládal za porušenou ani při tomto izolovaném náhledu. Z provedených důkazů, zejména vzájemné korespondence stran i zápisu ze dne 7. 12. 2021, je patrné, že obě strany nájemního poměru se obchodního jednání účastnily, nebyly zcela pasivní a ke svým stanoviskům si opatřovaly oporu v podobě různých odborných vyjádření. Obě strany tedy vyvinuly úsilí ve snaze o obchodní dohodu. Výrazy typu „maximální úsilí“ a „plně spolupracovat“ nelze v této souvislosti přeceňovat, zejména lze těžko měřit, co je maximálním úsilím. Ten, kdo s výsledkem jednání není spokojen, zpravidla neuzná, že úsilí protistrany bylo dostatečné. Nelze ovšem souhlasit s tím, že by uvedená povinnost měla zahrnovat společné pověření znalce k určení tržního nájemného (jak se objevilo například v zápisu z jednání tehdejších stran nájemní smlouvy ze dne 7. 12. 2021), neboť nic takového ze smlouvy nevyplývá. Jednalo by se navíc v důsledku opět o dotváření povinnosti, která v článku 4.5 sjednána nebyla. Jestliže by totiž takový znalec společně stranami pověřen byl a výsledkem jeho úvah by byla jiná výše nájemného, než bylo v té době sjednáno, znamenalo by to, že by strany pak byly povinny podle jeho výpočtů uzavřít dodatek k nájemní smlouvě? Logika žalobkyně vede jednoznačně k tomuto závěru, jinak by ostatně společné pověření znalce mohlo být jen plýtváním časem a penězi, ovšem pak jde opět o závěr rozporný s tím, co jednoznačně plyne z navazujících ujednání článků 4.6 a 4.7 nájemní smlouvy. Tedy že při neshodě smluvních stran o uzavření dodatku nájemné zůstává v platné výši a možnost jeho přehodnocení závazně sjednaným mechanismem za využití odborných názorů třetích osob se otvírá až po deseti letech nájmu.

25. K právě řečenému lze ovšem dodat, že ani hypotetické porušení povinnosti podle článku 4.5 nájemní smlouvy k vyvinutí úsilí a spolupráce by nevedlo k jinému výsledku nynějšího sporu, neboť by nemohlo být v příčinné souvislosti se škodou spočívající v tom, že nájemné nebylo dohodou (dodatkem) sníženo. Jestliže totiž taková povinnost (obchodně) jednat v sobě neobsahovala povinnost uzavřít konkrétní dodatek, pak ani její hypotetické porušení nevede ke škodlivému následku v podobě nesnížení nájemného takovým dodatkem (dohodou v něm obsaženou). Chyběla by zde tedy příčinná souvislost s tvrzenou škodou.

26. Soud dodává, že argumentace žalobkyně byla do značné míry vnitřně rozporná. Žalobkyně netvrdila výslovně, že by žalovaná měla povinnost uzavřít dodatek k nájemní smlouvě konkrétního obsahu (snižující nájemné na konkrétní výši), nýbrž v podstatě jen, že o něm měla jednat a vyvíjet maximální úsilí a plnou spolupráci. V takovém případě ovšem byly zcela nepřiléhavé důkazní návrhy směřující k tomu, že tržní nájemné bylo údajně jiné než dle smlouvy sjednané. Pokud by totiž soud měl hodnotit pouze míru snahy stran při jednání, bylo by vcelku lhostejné, kolik tržní nájemné činilo. I z tohoto úhlu pohledu je tedy patrné, že žalobkyně ve skutečnosti skrývala za povinnost jednat (a její údajné porušení) to, že se snažila dosáhnout faktického výsledku snížení nájemného cestou rozhodnutí soudu, ať již podle jakékoli právní konstrukce. Na to však v tomto případě nemá právo.

27. Z vyložených důvodů soud žalobu jako zcela neopodstatněnou zamítl i s požadovaným příslušenstvím (úrokem z prodlení).

28. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal ji účastníku, který měl ve věci plný úspěch, tedy žalované.

29. Výše náhrady nákladů řízení činí celkem 138 085,20 Kč a sestává z následujících položek:a) odměna za zastupování advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a. t.“), po 37 740 Kč podle § 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 a. t. za 3 úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě, účast při ústním jednání dne 4. 9. 2024.Pokud šlo o žalovanou specifikovaný další úkon „doplnění vyjádření žalovaného k žalobě“ ze dne 4. 9. 2024, šlo o podání, jehož obsah byl současně přednesen při ústním jednání, kdy bylo soudu krátkou cestou předloženo, tudíž v něm soud nespatřoval samostatný úkon právní služby. Pokud šlo o žalovanou specifikovaný další úkon „porada s klientem před ústním jednáním“ ze dne 2. 9. 2024, žalovaná ničím nedokládala jeho uskutečnění, soud jej proto nijak nehodnotil a nezohlednil, a to ani z hlediska jeho účelnosti;b) paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. za uvedené 3 úkony;c) náhrada za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 21 %, tedy 23 965,20 Kč.

30. O povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalované soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

31. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací